Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alkohol je můj kamarád (a velmi dobrý) 4

čarodějnická dvojčata


Alkohol je můj kamarád (a velmi dobrý) 4Ahojte všichni, dneska jsem se vrátila z týdenní dovolené - vysluněná a možná i odpočatá, takže je tu další díleček...snad se bude líbít...pls komentíky

Připadala jsem si jako ve svém osobním pekle. Musela jsem být v pekle, protože jsem si jenom matně vzpomínala na to, že jsem nastoupila do svého náklaďáčku. Potom se mi oči zavřely. Musela jsem být mrtvá, ale proč nemám ani po smrti klid od té bolesti???

Spalovala mě zaživa. Tíživý pocit v srdci, že je něco špatně, že jsem tu sama, a že už to nic nezmění.

Ve skrytu duše jsem ale věděla, že tohle byla další blbost, že na mě někomu záleží, že budu někomu chybět. Byl tu Charlie, Reneé, Phil a …

Vím jistě, že jsem svoje tělo nevnímala, vše bylo tak neuvěřitelně vzdálené a nenahmatatelné. Nemohla jsem se vrátit zpátky. Prostě to nešlo. Snažila jsem se pomalu chytat neviditelné nitě a vyšplhat se zpátky, ale šlo to velmi špatně.

Dávala jsem do toho veškerou svou sílu. Byla jsem na dně a vidina lidského světla byla daleko, ale nevzdávala jsem se. Bojovala jsem s tím. Nic jiného mi nezbývalo. Měla jsem jenom sebe. Nikoho jiného.

Pocítila jsem náhlý obrat ve svém snažení. Začala jsem zřetelně vnímat zvuky. Všude bylo ticho, jenom to kazilo moje pravidelné a hlasité oddechování. Takže jsem nebyla mrtvá.

Dále jsem si uvědomovala další nepříjemnou věc. Bylo mi špatně, a to hodně špatně. Motala se mi hlava jako na kolotoči a nešlo to zastavit. Začaly se mi hromadit sliny v ústech a já začala rychleji polykat, ale to jsem neměla dělat. Ještě, že jsem ležela na boku, nebo bych se udusila.

Začala jsem prudce zvracet. Všechno, co jsem měla v sobě šlo okamžitě ven.

Před postelí ale stál kbelík na vytírání podlahy, který obyčejně býval v koupelně. Snažila jsem se zvracet do něj, ale moc dobře to nešlo. Nemohla jsem přestat. Musela jsem mít přinejmenším otravu alkoholem, protože jsem si přála raději umřít, než se cítit takto.

Uvědomovala jsem si další věc. A ta byla ze všeho nejhrůznější. V pokoji jsem nebyla sama. Uměla jsem si spočítat jedna a jedna, takže kdo jiný mě mohl vytáhnout z jedoucího auta??? Jedině oni…

Nevěděla jsem, jestli mám skákat radostí, nebo se bát. Nebyla jsem schopna ani jediného citu, a to byl důvod proč jsem všechno tohle dělala, nic jsem necítila. Byla jsem konečně svobodná.

Snažila jsem se otevřít oči, ale nešlo to, spíše přišel další nával zvracení, začala jsem se dusit, protože jsem se přetočila na záda.

Zničeho nic jsem ale zpátky ležela na boku a slyšela zřetelné bolestné oddechnutí.

,,Proč tohle děláš, Bello??? Vždyť já za to nestojím. Nestojím za to, aby sis takto ničila a kazila svůj život.“ Řekl zničeným hlasem můj anděl.

Já ale nemohla mluvit, prostě to nešlo. Chtěla jsem mu toho tolik říct, ale nedalo se to. Tělo mě neposlouchalo. Byla jsem uvězněná a naprosto ztracená.

Vedle mě byla láska mého života, láska mého bytí a já se nemohla ani hnout. Díra v mém srdci se prohlubovala a uštědřovala mi další a další osudové rány, které tam budou vyryty navěky.

Cítila jsem jeho chladné ruce na svém obličeji, které se mě pokoušely zchladit, ale moje srdce prudce bilo a krev se mi hromadila v obličeji.

Přímo jsem hořela a bylo to způsobené jeho přítomností.

Upadala jsem ale do spánku. Nechtěla jsem to, přála jsem si cítit, že je opravdu se mnou, že mě neopustil, ale bylo to silnější než já.

***

Vzbudila jsem se do zamračeného a obvyklého rána, které probíhalo ve Forks.

Zlehka jsem otevřela oči a nechápala jsem. Vše bylo zamlžené a nemohla jsem si a nic vzpomenout. Poslední vzpomínka byla na přeplněný a zakouřený bar. Nic víc, ale s jistotou jsem věděla, že mi jeda důležitá věc uniká.

Zvedla jsem se a okamžitě si zase lehla, protože bolest hlavy, která mě zrovna sužovala byla k nevydržení. Ale bylo tu něco jiného, co upoutalo mou pozornost.

Vedle mé postele, na nočním stolku, ležela bílá obálka. Prudce se mi rozbušilo srdce.

Na titulku bylo napsáno ,,Bella“.

Takže si musím za každou cenu vzpomenout, co se včera stalo. Poznala jsem to písmo, ale zakazovala jsem si na to myslet. Nesmím do sebe vnést ani jedinou kapičku naděje. Potom by to bylo ještě horší. Ale tím písmem jsem si byla jistá, znala jsem jeho rukopis dokonale. Byl nenahraditelný.

Opatrně jsem obálku zvedla, protože jsem se bála, že se mi rozplyne v rukách. Byl to první náznak naděje, naděje, v kterou jsem doufala celou tu dobu.

Otevřela jsem ji a vytáhla z ní bělostný dopisní papír. Nevěřícně jsem na něj koukala.

Něco jsi slíbila. Opatruj se kvůli mně.

Edward

Shrnutí povídek



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Alkohol je můj kamarád (a velmi dobrý) 4:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!