Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alkohol je můj kamarád (a velmi dobrý) 33

12.01.2010 (10:15) • Eunta • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2684×

Teď ale musím vymyslet, jak to co nejlépe říci Edwardovi. Musí to být skvělá chvilka na ještě skvělejším místě. Jistě, ten jeho dnešní plánovaný výlet. Skvělá příležitost pro oznámení. 

Zhluboka jsem se nadechla a opláchla jsem si obličej vodou. Oblékla si volné plážové oblečení a vyšla z koupelny směrem k Edwardovi s úsměvem na rtech.

Edward už měl snídani hotovou, ale už nevoněla tak jak před chvílí, už mi to připadalo odporné, ale nesmím na sobě nechat nic znát. Je to překvapení a překvapení musí být dokonalé. Snažila jsem se nešklebit a vše sníst, ale můj žaludek to nedovolal.

Odstrčila jsem talíř a snažila se zhluboka dýchat. Žaludek se ale hlásil ke svému slovu. To hlavně ne.

,,Edwarde, mohl by jsi prosím otevřít okno a pustit sem trochu čerstvého vzduchu?“ zeptala jsem se a snažila se mile usmát. Edward zaváhal a zkoumal můj obličej, nakonec ale šel a vstupní dveře na terasu otevřel dokořán a potom přišel ke mně.

,,Jsi opravdu v pořádku? Jsi strašně bledá. Neměl bych tě odvézt k doktorovi?“ ptal se ustaraně a přitom mě hladil po vlasech. Ne, nesmím to na sobě dát znát. Chci ho překvapit za každou cenu. Je to teď moje malé tajemství.

,,V pořádku. Jenom jsem unavená. Půjdu si ještě na chvíli lehnout. Udělá se mi lépe. Děkuji za výbornou snídani. Jsi zlatíčko.“ Řekla jsem a lehce ho políbila na tvář. Edward mě zřejmě ale moc nevěřil, poznala jsem to na něm.

,,Opravdu, Bello?“ zeptal se znovu.

,,Ano, opravdu… jenom si na chvíli odpočinu. Vše je v pořádku.“

Šla jsem přímo do našeho pokoje a během několika pár minut jsem usnula. Myslela jsem si, že spím nanejvýš tak hodinku nebo dvě, ale vzbudila jsem se a už se smrákalo. Slunce již pomalu odcházelo za obzor. Zprvu jsem se lekla, protože jsem nikde neviděla Edwarda.

,,Edwarde?!“ řekla jsem zvýšeným hlasem, protože jsem věděla, že pokud je někde v domě, tak mě uslyší. Ani jsem to nedořekla a hned byl u mě.

,,Už je ti lépe?“ ptal se ustaraně a políbil mě.

,,Mnohem.“ Řekla jsem, ale jelikož lhát opravdu neumím, tak jsem se musela hodně přemáhat. Bolelo mě snad celé tělo.

,,Bello, ty neumíš lhát, tak se o to nepokoušej.“ Pokáral mě a já uhnula pohledem. Sakra, proč to neumím??? Jako kdyby věděl co si myslím. Ha, neví, ale za tu dobu se už naučil číst v mém obličeji. Bohužel k mé smůle.

,,Dobře no… ale je mi trochu lépe.“

,,Máš hlad? Něco ti udělám k večeři.“

,,Myslela jsem, že pojedeme do toho města na večeři, jak jsi ráno slíbil.“ Řekla jsem a udělala na něj smutná očka. To jsem věděla, že na něj zabere.

Nepoužívala jsem tento manévr často, ale za to byl zaručený. Edward si povzdechl. Ano, jistě to na něj zapůsobilo. Já jsem to ale potvora, ale je to pro jeho dobro a pro moje plány na večer.

,,Bello, není ti dobře. Bylo by lepší, kdybys zůstala v posteli a odpočívala. Uvařím něco já.“ Řekl tím svým milým, ale přesto autoritativním hlasem. No nic… manévr číslo dvě. Přitulila jsem se k němu a opatrně mu přejížděla prsty po zádech a naklonila se k jeho uchu.

,,Ale já bych moc chtěla jet. Už jsem se nemohla dočkat. Prosím. Moc bych si to přála.“ Škemrala jsem a přitom ho začala líbat je jeho ledový krk a směřovala směrem k jeho ústům. Já jsem ale potvora, ale k dosažení svého stačí u Edwarda málo. Splnil by mi snad vše, co mi na očích vidí.

,,Ah… Bello… dobře.“ Odpověděl rezignovaně.

,,Díky!“ zavýskala jsem a vášnivě ho políbila. On mi oplácel stejnou mírou, ale za chvíli se odtáhnul a usmál se.

,,Musíš se ale obléknout, za chvíli tedy vyrazíme.“ Řekl a pomalu vstával z postele a odcházel z pokoje, abych se mohlo převléct. Byla jsem celá natěšená a už si v hlavě srovnávala slova, kterými začnu. Všechno se mi patlalo dohromady a snažila jsem se vymyslet co nejlepší znění, ale nakonec jsem to přece jenom vzdala. Něco mě napadlo, ale bude lepší improvizace. Naučený text by nebyl pěkný a pokud to situace dovolí, bylo by lepší, abych to řekla od srdce a tak, jak to budu zrovna cítit.

Skvělý nápad. Edward bude jistě nadšený a když uvidí, jak moc to dítě chci, bude šťastný dvakrát tolik. Pamatuji si na jeho obličej, když nám Carlisle oznamoval, že jsem těhotná. Ten obličej mám zarytý hluboko v paměti a vím, že dnešní jeho výraz bude zajisté stejný, možná ještě lepší. Celá jsem se třásla tím očekáváním a přebírala věci, které mi Alice sbalila.

Bože, to si s ní vyřídím. Samé krajky a růžové věci. Co si myslela? Že jsem nějaká Barbie, či co?

No nic, nakonec los padl na opravdu pěkné tmavě modré šaty po kolena s větším véčkovým výstřihem a holými zády. Skvěle mi padly, za tohle musí zase Alice poděkovat. Sice má na něco šílený vkus, ale tyhle se mi kupodivu líbily.

Našla jsem ještě černé sandálky na menším podpatku, lehce přečísla vlasy. Zkontrolovala se v zrcadle a musela konstatovat, že mi to docela sluší. Přes ramena jsem hodila lehčí světlý svetýrek a mohli jsme vyrazit.

Edward už byl nachystaný a málem mi při pohledu na něj spadla brada. Vypadal opravdu luxusně. Ležérní oblek tmavší barvy, u krku rozepnutá košile a ten jeho pohled, když jsem vstoupila do pokoje.

K nezaplacení a tento Bůh  byl jen můj. Mohla bych se na něj dívat snad celé roky a pořád by mi připadal úchvatný a skvělý a jedinečný. Prostě Edward Cullen v celé své kráse. K sežrání.

,,Můžeme?“ zeptala jsem se.

,,Jistě, jen si prohlédnu nejhezčí ženu na planetě. A nejlepší na tom je, že je moje.“ Řekl a mě se málem při jeho úsměvu opět podlomila kolena.

,,Ne tak úplně. A děkuji za kompliment. Tobě to sluší tak, až je to zakázané.“ Řekla jsem a pomalu přišla k němu.

,,Taky děkuji a je pravda, že ne tak úplně. Jedna maličkost nám chybí, ale myslím, že pokud budeš souhlasit, můžeme s tím něco udělat.“ Řekl a šibalsky na mě mrknul.

,,Rozmyslím si to… možná… no… uvidíme.“ Řekla jsem a taky se šibalsky usmála. Edward jenom ve smíchu zakroutil hlavou.

,,Stačí jedno slovo a vezmu si tě hned teď. Po ničem jiném netoužím. Jenom po tom, aby ses stala mojí ženou.“ Řekl a políbil mě lehce na rty. Jemně a přitom velmi naléhavě, až mi přejel mráz po zádech.

,,Já myslím, že by se ještě něco našlo.“ Řekla jsem na oplátku a mrkla okem.

,,Myslíš?“ řekl udiveně, ale stále se usmíval. Byla to taková menší hra, to bylo oběma jasné.

,,Myslím.“ Konstatovala jsem a vedla ho z domu pryč směrem k naší lodi.

Ve městě jsme byli zhruba za půl hodinky a ruku v ruce se procházeli rušným velkoměstem. Všude bylo plno neznámých lidí a já sledovala ty barvy a různorodost všeho. Procházka mi hodně prospěla a cítila jsem se už o poznání lépe. Alespoň jsem už začínala mít konečně hlad. Edward mi vyprávěl minulost tohoto města a jeho zajímavosti.

Říkal to tak, jakoby to četl z nějaké knihy. Na jedné ulici jsme zabočili doprava a ocitli jsme se před nádhernou restaurací. Byla celá osvícená a z vrchního patra se ozývala hudba. Restaurace, kde podávali jídlo přímo v nebesích. Dokonalé místo.

,,To je nádhera. Lepší místo jsi vybrat nemohl.“ Rozplývala jsem se blahem nad tou nádherou.

,,Děkuji. Prosím madam.“ Řekl Edward a gentlemansky mi otevíral dveře dovnitř. Dole byla menší recepce a Edward zde měl rezervaci. Hosteska nás odvedla do vrchních pater a usadila nás do rohu, kde jsme měli soukromí. Teprve až potom, co jsme se usadili jsem se rozhlédla.

Okolo byla samá světla, ale ruch velkoměsta sem nedozněl. Svíčky na stolech hořely, nebe bylo poseté hvězdami a atmosféru tohoto místa podtrhávala příjemná hudba, která se rozléhala po celé terase.

,,Dokonalé místo.“ Řekla jsem zasněně a Edward se pousmál.

,,Myslel jsem, že by se ti to mohlo líbit. Je tu soukromí a příjemná atmosféra.“ Řekl a přitom mě hladil po ruce. Byla jsem z toho jako v transu.

Přišla číšnice a my jsme si objednali. Edward na jídlo rezignoval a chtěl jenom sklenici vody.

,,Aperitiv, madam?“ zeptala se číšnice a já se lekla. Už dlouho jsem se nenapila a teď už ani nesmím. Edward po mě okamžitě šlehnul pohledem a já zakroutila hlavou a jemu se ulevilo.

,,Ne, děkuji, jenom vodu.“ Řekla jsem mile. Edward to nekomentoval, protože věděl, že o tomto tématu je zakázané mluvit. Bylo to tabu v našem vztahu. Ví, co se mnou alkohol udělal a proč jsem se k němu schýlila.

Nebavili jsme se o tom. Jenom by to vyvolávalo staré rány a bolest. Číšnice odešla a já se podívala znovu na Edwarda.

,,S tím jsem se už vyrovnala.“ Řekla jsem na svou obranu, i když jsem věděla, že by jsme se o tom nebavili.

,,Já vím. Jsem za to rád.“ Řekl a usmál se. Přišel další číšník a servíroval jídlo. Bylo to výtečné a opravdu jsem si to na tom pochutnala.

,,Rád bych se vrátil k té tvé záludné odpovědi.“ Řekl Edward a  upíral na mě svůj pohled.

,,Jaké?“ řekla jsem nevině, i když jsem věděla moc dobře, co myslí.

,,Myslím tu věc, o které si ty myslíš, že po ní toužím.“ Řekl a snažil se opět něco přečíst z mého pohledu. Tentokrát jsem se ale usmála.

,,Toužíš po ní, to vím, protože po ní toužím také, ale moje tužby byly vyslyšeny, takže i ty tvoje.“ Řekla jsem záhadně a stále se usmívala a pohledem sklouzla ke svému bříšku, které nezměnilo tvar, ale brzy ano.

Edward přemýšlel a najednou jsem uviděla záblesk v jeho zlatavých očích.

,,Máme na mysli to samé?“ zeptal se s úsměvem na líci.

,,Myslím, že ano.“

Shnutí povídek

Autor: Eunta (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alkohol je můj kamarád (a velmi dobrý) 33: