Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alkohol je můj kamarád ( a velmi dobrý) 3

25.08.2009 (13:30) • Eunta • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3755×

3. kapitola

Písnička – Millow – Ayo Technology

V klidu jsem se posadila na židli vedle Charlieho a přemýšlela nad tou záhadou. Bylo to velmi zvláštní. Kdo jiný by tu byl a pomohl mi??? Nikdo ze spolužáků ze školy, nikdo takto pozdě v noci nechodí ven a ani nikdo ze sousedů, to by Charlie už dávno všechno věděl.

Nechala jsem to být a radši se pustila do jednoduché snídaně. Vzala jsem si pouze jablko a chtěla jít na dvůr.

,,Bello?“ zeptal se náhle Charlie.

,,Ano?“

,,Večer nebudu doma…nevadí ti to??? Mám domluvenou jednu pracovní schůzku.“ Řekl ledabyle a já byla šťastná, protože tento večer bude můj a já budu moci zase vyrazit a zapomenout na svoje problémy.

,,Jistě, že mi to nevadí, jenom běž, já už si nějakou zábavu najdu.“ Řekla jsem a už se chtěla otáčet, ale Charlie mě znovu zastavil.

,,Bello, ještě něco….“ Řekl Charlie opatrně, teď to určitě přijde, vysvětlování toho, že bych tímto způsobem neměla utápět svůj žal.

,,Ano?“ zeptala jsem se opatrně, protože jsem již čekala sprchu zákazů a nadávání.

,,Nechci aby ses takovým způsobem stáhla do sebe Bello, prosím, běž s přáteli ven, bav se a prostě už na to nemysli, začni konečně žít.“ Řekl opatrně Charlie, protože věděl, že mi zarazil dýku přímo do srdce. Toto téma byla v našem domě zakázané a prozatím to respektoval, ale už toho měl asi plné zuby.

,,Ale tati…“ řekla jsem slabě a odmlčela se.

,,Bello, nechci ti nic nakazovat, ale potřebuješ se vrátit zpátky do života, už je to dlouhá doba, co odešel a ty jsi neustále jako hromádka neštěstí. Musíš se s tím srovnat a nastolit ve svém životě rovnováhu. Pustit k sobě jiné lidi. Takto tě nemůžu vidět, ubližuješ nejen sobě, ale i ostatním.“ Řekl zcela vážně a já věděla, že má pravdu, ale prostě jsem nebyla dostatečně silná na to, abych se s tím srovnala a začala znovu žít.

,,Ale já se prostě nechci srovnat a nechci žádné nové lidi.“ Řekla jsem velmi hrubě a do očí se mi vehnaly ty proradné slzy vzteku. Rychle jsem se otočila a utíkala zpátky do svého pokoje.

Okamžitě jsem skočila do postele a hrubě se přikryla dekou a stulila se do klubíčka a poddala se svým slzám. Nechápala jsem jak je to možné, proč mě to pořád tolik bolí?? Copak to nikdy neskončí?? Copak nemám právo na to, být znovu šťastná?? Proč to bolí?? Proč??

Charlie za chvíli klepal na dveře, ale já ho nechtěla vidět. Potřebovala jsem být sama a vybrečet se. Vybrečet se z té samoty a bolesti, která sužovala moje srdce a tlačila na hrudník, že jsem myslela, že ho brzy zlomí. Toužila jsem upadnout do toho bezvědomí, při kterém jsem byla první týden.

Naprosto jsem nevnímala a ani si neuvědomila, že jsem zůstala sama. Ale bolest přišla posléze a s takovou silou, že mě to přímo srazilo na kolena a já se už od té doby nezvedla. Zůstávala jsem sražená a také zrazená, opuštěná, zlomená a neskutečně sama.

V pokoji jsem ležela až do večera. Nemohla jsem se zvednout a udělat jakýkoliv pohyb, jakákoliv myšlenka mě bodala a způsobovala ještě větší a ukrutnější bolest.

Už jsem toho měla dost.

Zuřivě jsem se zvedla a zakřičela z plných plic.

,,Edwarde, proč!!!!??“

Nevím, co jsem čekala, ale trochu se mi ulevilo. Jeho jméno mi znělo v uších a byla jsem ráda za to, že Charlie už není doma. Byla jsem vzteklá a přímo zuřivá. Potřebovala jsem vypadnout, vypadnout z tohohle pokoje. Vzala jsem na sebe bundu a cíl jsem měla jasný. Otupění smyslů a pokud možno tak, abych nevnímala nic. Alkohol mi v tom pomůže, tím jsem si byla jistá.

Neváhala jsem, sedla si do svého náklaďáčku a rozjela se směrem do města. Byla jsem tam během chvíle a opět zuřivě praskla dveřmi. Vstoupila jsem do baru a šla přímo k baru, kde se na mě usmíval celkem pohledný mladík.

,,Co to bude slečno?“ zeptal se mile, i přes to, že jsem musela vypadat hrozně. Moje odhodlání bylo veliké a nehodlala jsem od něj ustoupit. Pokud chtěl, abych na něj zapomněla, jiný způsob jsem nevymyslela. Toto bylo velmi účinné.

,,Panáka…a dej mi rovnou tři.“ Řekla jsem spěšně, protože jsem se už těšila, až moje mysl nebude nic vnímat a osvobodí mě od té bolesti.

,,Vážně?“ zeptal se udiveně.

,,Myslíš, že si dělám srandu?“ zeptala jsem se podrážděně a on konečně poznal, že zřejmě nebude dobré se mnou hádat. Na stůl vysázel tři panáky vodky a já tam hned dva kopla. Příjemně se mi rozlévaly po těle. Byla jsem zase tam, kde jsou toužila být. Kopla jsem tam ještě třetího a už to značně cítila. Poručila jsem si další tři. Barman se po mě jenom podíval, ale vyskládal další tři na stůl. Kopla jsem čtvrtého a byla jsem v tom zase.

Prostor okolo mě se začal rozmazávat. Stoupla jsem ze židle a kopla tam ještě pátého a šestého panáka. Byla jsem během deseti minut na mol. Ale byla jsem také šťastná, protože jsem přestala myslet a vnímat okolí. Vše bylo sice jako na kolotoči, ale byla jsem za to vděčná.

Začala jsem tančit a vůbec mi nevadilo, že jsem padala. Už tu nebyl nikdo, kdo by mě chytal. Byla jsem tu sama a spokojená !!!

Během tancování jsem do sebe hodila ještě pár panáků. V baru bylo spousta lidí, hodně se jich chtělo se mnou seznámit, ale já odmítala. Byla jsem ve svém světě a tam jsem nikoho nepotřebovala.

Bar zavírali ve dvě v noci, ale mě se ještě nechtělo, chtěla jsem tančit v alkoholovém opojení.

Najednou jsem se ocitla před zavřenými dveřmi a okolo nikdo nebyl. No co, budu muset jít asi domů.

Prohledávala jsem si kapsy, protože jsem si byla jistá, že jsem tam dala klíče od auta. Motala jsem se ze strany na stranu a dělalo mi strašné potíže strčit ruku do kapsy. Nakonec jsem si sedla na zem a trochu ustálila svůj pohyb. Na tváři jsem měla pořád úsměv, protože to bylo velmi vtipné, nemohla jsem tam tu ruku prostě strčit. Nakonec se ale podařilo a já se vrávoravě zvedla.

Další problém byl najít auto. Rozhlížela jsem se okolo a konečně ho našla. Rukou jsem namířila na auto a snažila se jít tím směrem, ale trvalo to neuvěřitelně dlouho. Nastoupila jsem do auta, strčila klíčky do zapalování a přemýšlela, kde je spojka a kde plyn.

Nakonec jsem se přece jenom rozjela, ale brzy se mi začaly klížit oči a já je zavřela.

Shrnutí povídek

Autor: Eunta (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alkohol je můj kamarád ( a velmi dobrý) 3: