Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alkohol je můj kamarád (a velmi dobrý) 28

Jsi team Edward nebo team Jacob?


Alkohol je můj kamarád (a velmi dobrý) 28Máte tu pokráčko... Bellino čekání na Edwarda... pěkné čtení a těším se na vaše komentíky... eunta

Edward neváhal ani minutu. Nemůže nechat takového člověka žít. Ubližuje lidem a nezaslouží si život. Jeho žízeň však už byla hodně veliká. Naklonil se k jeho krku a prudce zaryl zuby do jeho kůže a nasál. Teď uvažoval jenom nad tím, jak uhasit žízeň v jeho hrdle. Neuvažoval nad následky, které to ponese, že zklame svého otce, Carlislea a všechny ostatní. Jeho láska, Bella. Bude se ho bát.

Nad tím vůbec nepřemýšlel, v hlavě měl jenom pomstu. Pomstu za všechny znásilněné dívky a hlavně za jeho dívku.

 

Alice mě celou dobu uklidňovala, ale já jsem prostě za Edwardem musela jít. Musel se cítit hrozně. Dostaňte se ale ven přes čtyři upíry. To je nemožné. Chodila jsem po obývacím pokoji sem a tam. Zkoušela jsem Edwardovy volat, ale bezúspěšně.

Carlisle mezitím odešel do nemocnice. Super, už jenom tři. Rosalie by mě stejně asi nezastavila, takže zbývala Esme a Alice. Esme jsem se nebála, ale Alice tu byla ta hlavní. Už se to nedalo vydržet. Přímo jsem začínala šílet.

Začala jsem hystericky na Alici řvát, ale stejně jsem ji neobměkčila.

Za dvě hodiny se vrátil Jasper s Emmettem. Jejich výrazy mluvily za vše. Okamžitě jsem se k nim vrhla, ale jejich odpověď byla jasná.

,,Edward?“ zeptala jsem se smutným hlasem.

,,Nechtěl se s námi vrátit.“ Řekl Jasper a snažil se mě vnitřně uklidnit. Já se na něj ale zle podívala a okamžitě toho nechal.

,,A kdy se vrátí?“ zeptala jsem se už zoufalým hlasem. Neustále jsem těkala pohledem na vstupní dveře a plánovala svůj útěk. Alice mě však okamžitě zastavila.

,,Ať tě to ani nenapadne. Stejně by jsi ho nenašla.“ Řekla autoritativním hlasem a já věděla, že má pravdu, ale nemohla jsem tam jenom tak bezcílně civět.

,,To mi neříkal, Bello. Je mi to líto. Oddělil se od nás a když jsme skončili s lovem, Edward stále nikde nebyl. Vydali jsme se ho hledat. Dle pachové stopy jsme to vystopovali, ale odmítl nás. Je mi to opravdu líto.“ Řekl soucitně Jasper.

,,Bello, v klídku, každý občas uklouzne, i když u Edwarda je to divné.“ Řekl veselým hlasem Emmett a já se okamžitě rozčílila. Štvala mě ta jeho bezstarostnost a otevřená mysl. V tuto chvíli to nebylo opravdu vhodné.

,,Emmette… prosím…“ řekla jsem naštvaně a otočila se na druhou stranu. Znovu jsem zkoušela vytočit jeho číslo, snad už posté, ale telefon byl nedostupný.

,,Bello… klid, až se bude cítit lépe tak se vrátí… nenechal by tě tu.“ Řekla uklidňujícím hlasem Alice a já se snažila soustředit na poslední slova. Co když??? Ne!!! Na to nesmím ani myslet.

Musím se soustředit na něco jiného. Až bude připravený, vrátí se. A já mu pomůžu. Nic se mu nestane. A bude se mnou. A vše bude jako dřív.

Vzdychla jsem a odešla za Esme do kuchyně, potřebovala jsem něco dělat. Esme zrovna stála u kuchyňské linky a snažila se aranžovat nové květiny, které byly po celém domě. Zhluboka jsem dýchala, ale myšlenkami jsem stále zůstávala u Edwarda.

Začala jsem jí květiny podávat a ona se na mě líbezně usmála.

,,Vše bude v pořádku, Bello. Edward se jistě brzo vrátí. Nevíme, proč se to stalo. Jistě pro to bude mít vysvětlení. Možná má strach se vrátit. Možná proto, aby ses ho nebála.“ Uklidňovala mě Esme a objala mě.

Byla to moje druhá matka a mě se slzy beznaděje a smutku samovolně spustily po tváři. Nedaly se zastavit.

,,Nikdy bych se ho nebála.“ Říkala jsem mezi vzlyky a snažila se přestat, ale nepomáhalo to.

,,Já vím, zlatíčko.“

,,A co Carlisle?? Možná kvůli němu se nechce vrátit. Zklamal ho.“ Snažila jsem se pochopit Edwardovy pohnutky, ale nic nebylo dobré.

,,To si nemyslím. Carlisle by mu nikdy nic takového neřekl. Je zklamaný, ale zatím nikdo neví, proč se to stalo. Nemůžeme ho hned odsuzovat.“

,,Já ho neodsuzuji. Miluji ho. Je pro mě vším. Jenom se snažím pochopit, proč se nechce vrátit.“ Odpovídala jsem jí a ona mě časem uklidnila.

Alice se ujistila, že jí už nikam neuteču. Věděla jsem totiž, že bych se zřejmě ztratila já kdybych Edwarda hledala. Byla jsem jako na jehlách a popocházela neustále sem a tam. Koukala skrz okna ven do tmy.

Časem jsem už byla natolik unavená a usnula na pohovce v obývacím pokoji.

Vzbudila jsem se až ráno v Edwardově pokoji. Někdo mě musel odnést nahoru. Celou noc jsem spala neklidně a několikrát jsem si i vzbudila. Okamžitě jsem utíkala dolů, ale nikoho jsem zde nenašla.

Dům byl prázdný, to už jsem nechápala vůbec. Zběsile jsem pobíhala po domě a snažila se být klidná. Potom jsem zahlédla na stole v obývacím pokoji lístek. Rychle jsem se pro něj rozběhla.

Bello, jsme na lovu. Vrátíme se za chvíli. Ne, že něco provedeš. Vidím tě, pamatuj na to.

Alice

Skvělé, takže teď jsem byla nervóznější ještě více. Oblékla jsem se, něco málo snědla, ale z donucení, jelikož jsem nemohla vůbec nic pozřít. Opět jsem chodila po domě a snažila se zhluboka dýchat.

Moje myšlenky byly jenom na Edwarda a na jeho návrat. Musel už přijít, protože jinak se zblázním. Opět mi začaly po tváři téct ty proradné slzy. Tolik mi chyběl a tolik jsem si přála pomoci mu.

Už to bylo k naprostému zbláznění. Instinktivně jsem přistoupila k baru, popadla sklenku a otevřela dvířka, kde byl alkohol. Bylo to udivující, ale Cullenovi si potrpěli hodně na tom, aby vypadali jako lidé, takže veškeré lidské potřeby tu měli.

To bylo moje plus. V tuto chvíli mi bude stačit jedna sklenka na uklidnění a dost. Jenom na uklidnění.

Do sklenky jsem nalila whisky a na jeden lok vypila. Trochu to pomohlo, ale automaticky jsem nalila další a chtěla se opět napít. Hrozně jsem se ale vylekala.

,,Bello?“ ozval se za mnou hlas mého anděla. Byl to hlas zdrcený a pln bolesti. Leknutím jsem sklenku upustila, ale Edward ji včas zachytil. Ucítila jsem jeho opojnou vůni. Tolik mi chyběl. Přistoupil ke mně.

,,Co to děláš?“ řekl a podíval se mi nejdřív do očí a potom na mou sklenku s whisky. Nevěděla jsem, co mám odpovědět.

,,Já… já… omlouvám se. Prostě… já… nevěděla jsem, kde jsi. Potřebovala jsem se uklidnit. Potřebovala jsem trochu otupět smysly, abych zahnala všechny špatné myšlenky. Moc se omlouvám.“ Řekla jsem a těkala pohledem po Edwardovy. Pohlédla jsem do jeho očí a zase vrátila na zem.

Jeho oči. Jeho oči, které měly stále zlatavý nádech byly tytam.

 

 

 Shrnutí povídek



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Alkohol je můj kamarád (a velmi dobrý) 28:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!