Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alkohol je můj kamarád ( a velmi dobrý) 21

27.09.2009 (13:00) • Eunta • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3380×

,,Opravdu chceš jít do školy, myslím, že to není dobrý nápad.“ Konstatoval a snažil se mě o tom přesvědčit, ale já věděla, že radši budu ve škole s ním, než doma sama.

Samota je jako mor, jako nemoc, která bloudí okolo a zasáhne vás v nejnevhodnější chvíli. Nesnášela jsem samotu.

,,Chci.“

,,Dobře Bello, ale když se bude cokoliv dít, musíš mi to říct.“ Řekl spěšně Edward a díval se přímo do mých očí. Nechápala jsem jeho tón a také výraz, jakoby měl z něčeho strach, ale nepřipouštěla jsem si to.

,,Ano, slibuji. Cokoliv.“ Řekla jsem odhodlaně a tak jsme mohli vyrazit.

Edward mi galantně otevřel dveře a po cestě jsem se ptala, co včera dělala Alice a ostatní. Převážně byli na lovu a Alice opět třídila svůj obrovský šatník.

,,Plánuje v nejbližší době obrovské nákupy, takže ti radím, abys jí nic neslibovala. Nebylo by zrovna pro vás dobré chodit po obchodním centru. Už jsem na to Alici upozorňoval, ale jsem přesvědčen, že to na tebe bude taky zkoušet.“ Řekl klidným hlasem, ale spíše autoritativním, tak, abych jeho slova bralo opravdu vážně.

,,Vždyť víš, jak nesnáším nákupy.“ Odpověděla jsem mu a mile se usmála. Už mi bylo dobře, jak byl Edward nablízku, vše bylo, tak jak má být. Opět jsem byla šťastná.

Ale bála jsem se svých nálad, byly hrozně nepředvídatelné a nečekané. To mě opravdu děsilo. V jednu chvíli jsem byla neskonale šťastná a mihla se vteřina a chtělo se mi plakat. Bylo to hrozné, jako bych neznala sama sebe.

Edward chytil moji ruku a nechtěl ji pustit, byla jsem za to vděčná. Jeho dotyk mě uklidňoval a příjemně chladil.

Auto jsme zaparkovali na tak známém parkovišti u školy, ale já zůstala jako zmrazená a nemohla se hnout. Edward ladně vystoupil a obešel auto, aby mi mohl otevřít dveře. Okamžitě poznal, že není vše v pořádku.

Sklonil se do auta a ve tváři opět ten bolestný výraz, který mě mučil. Bylo to, jako bych tím trpěla i já, jeho obličej se odrážel v mém. Naše propojení bylo natolik velké, že jeho bolest byla moje a moje štěstí také jeho. Byli jsme na sobě závislí.

Jeho pohled mě propaloval a musel velice usilovně myslet na to, co mi právě probíhá v hlavě. Myslím, že ho to velice často trápilo, ale byla jsem za tuto ,,nenormálnost“ vděčná. Nemusí trpět tolik, co já.

,,Nejsi v pořádku, Bello.“ Řekl slabým hlasem a nebyla to otázka, ale pravdivé konstatování. Jeho obličej se zasmušil ještě více. Jeho pohled bolel. Musela jsem být statečná a tvářit se, že je vše v naprostém pořádku. Zvládnu to a budu šťastnější.

Zběsile jsem zamrkala a protáhla si krk. Zvládnu to.

,,Ne, ne…..jsem v pořádku. Jdeme.“ Konstatovala jsem také a už vystupovala z auta. Edward sledoval každičký můj pohyb a nespouštěl ze mě oči. Zavřel za mnou dveře od svého auta a nabídl mi svou ruku. S vděčností jsem ji přijala. Můj školní batoh si přehodil přes rameno a vyšli jsme ke škole.

Pravidelně jsem dýchala a snažila se na to myslet, ale ty pohledy byly zničující.

Edward byl vždy velmi žádaný a spoustu dívek si na něj dělalo nároky. Některé pohledy byly závistivé, některé opovrhující, některé smutné, ale byly tu také prázdné a nic nenasvědčující. Ty byly nejhorší.

Edward si mě přitáhnul blíže k sobě a objal mě kolem pasu. Měl to horší nežli já, musel poslouchat všechny myšlenky ostatních. Naštěstí jsem od tohoto byla ušetřena. I když jsem naplno vnímala nesouhlas ostatních. Rychle jsme přešli přes parkoviště a zamířili si to do první budovy školy.

První dvě hodiny byly nepříjemné, ale byla jsem s Edwardem, to mě drželo nad vodou. Jeho studený dotek a uklidňující oči byly to pravé, ale třetí hodinu jsem měla sama, ani tam nebyl nikdo jiný z Cullenů.

,,Nevím, jestli je dobrý nápad, abys byla tak sama.“ Řekl prosebně Edward a políbil mě na čelo. Moje tváře zčervenaly a dodávala jsem si odvahu.

,,Ne, musím jít sama.“ Řekla jsem odhodlaně.

,,Bello, nemají tě rádi……..“ řekl do ztracena a sklopil oči.

Věděla jsem přesně, proč to tak je. V mém alkoholovém období, po tom, co mě Edward opustil, jsem ztratila všechny své kamarády. S nikým jsem se nechtěla bavit a tak se také přestaly bavit oni se mnou. Bylo to jednoduché.

Další hřebíček do mé rakve byly problémy, které jsem dělala, když jsem byla opilá ve škole. Hodně lidem jsem přidala práci a začaly mě postupně nenávidět.

Dále tu byla ta věc s Edwardem. Všichni se dozvěděli, že jsme se k sobě vrátili, a že bude svatba.

Jejich mysly byly nasměrované přímo na mě, protože drby létaly po škole. Údajně jsem měla Edwardovi vyhrožovat, že pokud se ke mně nevrátí, tak spáchám sebevraždu.

V podstatě jsem k tomu neměla daleko, ale nevyhrožovala jsem mu a bylo to nedopatřením. Neuvědomovala jsem si v tu chvíli, co bych mohla způsobit.

Tím jsem si vysloužila titul nesnášené osoby a čekám jakýkoliv naschvál na mojí adresu, jakmile nebude Edward po mém boku, protože jeho se bojí.

,,Vím Edwarde, ale nic s tím neudělám. Udělala jsem si to sama a teď za to musím nést následky a smířit se s tím. Už jenom půl roku a je konec školy, takže to zvládnu.“ Konstatovala jsem a na této hodině jsem čekala to nejhorší.

,,Za to můžu já.“ Řekl slabě, ale přitom neskutečně bolestně.

,,Ne!“ okřikla jsem ho. Nesnášela jsem to jeho sebeobviňování. Neustále se snažil svalit veškerou vinu na sebe, ale já přitom věděla, že nemá pravdu.

,,Můžu si za to sama a ty s tím nemáš nic společného.“ Dodala jsem a tím jsem ukončila debatu. Nechtěla jsem se s ním na toto téma hádat. Bylo to velmi bolestivé a prostě se o tom nemluvilo. Něco jako zakázané.

Chytila jsem jeho skloněnou tvář do svých rukou a pomalu ji zvedla. Potřebovala jsem vědět, že je v pořádku. Políbila jsem ho jemně na ústa a vychutnala si ten okamžik.

Okolo se začínal tvořit větší hluk a chichotání. Edward se otočil za tím zvukem, který vydávaly opodál postávající tři dívky. Spražil je svým pohledem a všechny tři zároveň zmlkly. Musel je vyděsit.

Vím docela přesně, jak se na ně podíval, i když byl otočený obličejem k nim. Poté vypadal jako opravdový upír. Byl děsivý a nebezpečný.

Při té vzpomínce se mi zhoupnul žaludek a udělalo se mi během vteřiny nevolno. Chytila jsem se za podbřišek a začala zhluboka dýchat. Edward mě už podpíral.

,,Musím na toaletu…hned“ řekla jsem prosebně, Edward mě poponesl za roh stěny, rychle se rozhlédl po dlouhé chodbě, kde v tuto chvíli naštěstí nikdo nebyl. Opatrně mě vzal do náruče a rozběhl se napříč chodbou směrem k toaletám.

Náhlý závan větru mi trochu pročistil hlavu od nevolnosti, ale moc to nepomohlo. Ruku jsem natáhla k chromové klice, ale Edward vstoupil také na dámský záchod.

,,Neměl bys tu být.“ Řekla jsem slabě, ale stále se snažila zhluboka dýchat. Přistoupila jsem k umyvadlu a naplno pustila studenou vodu. Opláchla jsem si obličej a trochu vody nastříkala i na zátylek. Edward mi mezitím držel vlasy.

,,Neopustím tě.“ Řekl něžně a potom mě na navlhčený zátylek políbil a já se otřásla a srdce se opět rozběhlo rychleji, než má. To vyhnalo poslední známky nevolnosti a já se mohla opět normálně nadechnout.

Upravila jsem si vlasy a otřela ruce do papírových ubrousků.

,,Dobré….jsme v pořádku.“ Řekla jsem rychle a ani si to neuvědomila.

Edward se usmál svým omračujícím úsměvem a přitáhnul si mě k sobě.

,,Krásné.“

,,Co?“ zeptala jsem se rychle, ale potom jsem si uvědomila, co tím myslel.

,,Ty, naše děťátko a jak o něm mluvíš – tak v množném čísle, fascinuje mě to.“ Řekl líbezně a políbil mě na líčko. Začala jsem se opět červenat a také ho políbila.

,,Nějak si na to začínám zvykat.“ Řekla jsem a potom jsem si uvědomila, že to není dobré místo pro takový rozhovor. Dámské toalety…..

Pousmála jsem se a odtáhla se nedobrovolně od Edwarda.

,,Toto není zrovna nejlepší místo na rozhovor.“ Řekla jsem a Edward souhlasil. Doprovodil mě zpátky k učebně. Hodina již začala a já teď musela vstoupit. Edward mě zastavil předtím, než jsem vzala za kliku.

,,Bello, kdyby se něco dělo….cokoliv…….prostě cokoliv…..tady máš mobil a stačí prozvonit, jsem na předvolbě jedna.“ Řekl a podal mi do ruky malý stříbrný telefon. Já ho vložila do kapsy u kalhot a přikývla.

,,Bello, rozumíš?“ zeptal se znovu a ujišťoval se, že ho poslechnu. Znovu jsem se podívala do jeho očí a přikývla, ale nebyla jsem si svým souhlasem jistá.

,,Dobře.“ Řekl a políbil mě do vlasů. Otočil se a vydal se do své třídy. Mě, ale jakmile odešel za roh, popadla panika. Nadechla jsem se a vstoupila do třídy.

Třída byla vydýchaná, ale okna zavřená. U katedry stála naše učitelka a probírala látku, ale jakmile jsem vstoupila, její pohled a vlastně i pohled celé třídy se stočil na mě.

,,Kde jste byla, slečno Swanová?“ zeptala se svým protivným hlasem, ale zájem v něm žádný nebyl.Vlastně jí to ani nezajímalo. Byl to ten typ učitelky, který si odříká své a nic jiného.

Dívčí hlavy jezdily po třídě a ozývalo se první chichotání. Každý se nakláněl k druhému a něco si šuškaly do ucha. Nadechla jsem se a krev ve mně přímo vařila. Měla jsem chuť na ně začít křičet, ale to jsem si nemohla dovolit.

,,Udělalo se mi nevolno, byla jsem na toaletě. Omlouvám se.“ Promluvila jsem k učitelce, ale nepodívala jsem se na ni. Chumel ve třídě se ještě zvětšil. Šuškání bylo hlasitější a nebezpečnější.

,,Dobře, posaďte se.“ Řekla učitelka a ukázala na volnou lavici. Snažila jsem se pravidelně dýchat, ale všechny oči byly zabořené na mě a moje panika byla na kritickém bodě. Sáhla jsem do kapsy, kde byl mobil od Edwarda, ale neudělala jsem to. Musím něco vydržet.

Zrychleným krokem jsem prošla ke své lavici a chtěla se posadit, ale nějaký neznámý kluk mě chytil za ruku.

,,Těhotenství je svině….proto s tebou Cullen zůstal?“ řekl protivným hlasem a ve mně by se krve nedořezal. Začala jsem se celá klepat a vztek vyplouval napovrch. Učitelky jsem si už nevšímala a zaměřila se na třídu.

Vysmekla jsem se mu a nasupeně jsem se na všechny dívala.

,,Po tom ti nic není.“ Řekla jsem docela hlasitě, ale učitelka mě neokřikla.

,,Myslím, že jo…..“ řekl směsně a začal se smát….všem jsem byla pro smích. Do očí se mi vkrádaly ty proradné slzy vzteku, které jsem nesnášela. Nesmí mě vidět brečet. To nesmím dovolit.

Rukou jsem nahmatala telefon v kapse a zmáčkla předvolbu jedna.

Učitelka je okřikovala, aby se ztišili, ale nebylo to nic platné. Veškerý posměch byl určen mě, protože já byla ta oběť. Ta, která jim způsobovala problémy, ta která si zaslouží odplatu, za jakoukoliv cenu. Bylo jim to jedno.

Nikdy jsem nevěděla, jak pomsta a závist mohou být silné, až mě to zaskočilo. Stála jsem uprostřed třídy a nechala je se smát, na nic jiného jsem se nezmohla. Předháněli se a překřikovali, vše na mě.

Věděla jsem, že se každou chvíli zhroutím. Byla jsem na kraji a už jsem se tam dále nemohla udržet. Zákonitě jsem musela každou chvíli spadnout.

Otevřely se dveře a jejich pohled se přesměroval zase jinam, ale způsobilo to ještě větší narážky.

,,To si musíš volat Cullena? Jsi ubohá….“ Křičeli na mě a já se klepala ještě více. Edward přišel ke mně. Vzal můj batoh a mě objal kolem pasu. Učitelky si nevšímal, i když si vynucovala jeho pozornost.

Ignoroval ji a ignoroval i celou třídu. Musel se ale hodně přemáhat. Vyšli jsme ze třídy a Edward zavřel dveře. Ve třídě vybuchl ještě větší smích a to byla poslední kapka.

Podlomila se mi kolena a já omdlela z psychického vyčerpání.

Shrnutí povídek

Autor: Eunta (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alkohol je můj kamarád ( a velmi dobrý) 21: