Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alecovo rozhodnutí - 10. kapitola

Alecovo rozhodnutí - 10. kapitolaPřijmou Cullenovi Eliota? A kdo další je navštíví? To se dočtete pod perexem. Petruss11

„To je Eliot, důvod mé nepřítomnosti. On je nesmrtelné dítě. Vím, že to je zakázané, ale musela jsem ho zachránit, on umíral. A taky, on není jen upír,“ ten konec jsem zašeptala tak, aby mě slyšel jen on, „on je z části vlk.“

Po této novince vypadal Seth jako přejetý válcem. Chvíli se zamyslel a pak se rozzářil.

„To musí být on… ale je na to moc mladý…“ hádal se nahlas sám se sebou. Všiml si mého nechápavého pohledu a začal vysvětlovat.

„No, měniči mají legendu. Praví, že až nám bude nejhůře, povstane modrý měnič a zachrání nás. Myslel jsem si, že je to jen povídačka, ale asi na tom něco bude. Když tady tak vidím Eliota s jeho tmavě modrýma očima,…“

Cože?! Eliot je vyvolený? Ale vždyť vlkům přece nic nehrozí, tak proč jsem ho našla teď? Možná se tu měl sám objevit za pár let dospělý.

„A co všechno o něm víte?“ ptala se se zájmem Bella.

„Podle pověstí by měl schopnost přenášet se z místa na místo,“ řekl Jacob, který se odnikud přihnal.

Kousek za ním se přiřítila i Nessie s dost špatně dopnutým svetříkem. Bella si ji změřila a pak se zle zadívala na Jacoba.

Mám takový pocit, že už ho nemá tak ráda od té doby, co překřtil její dceru po lochneské příšeře. Nebo možná od té doby, co se do Nessie zamiloval. Bude to asi tak padesát na padesát.

Po chvíli přišli i ostatní členové rodiny. Alec mě bratrsky objal a ostatní mi pokynuli na pozdrav. Teď jsme měla Eliotovu budoucnost ve svých rukách.

„Rodino, tohle je Eliot. Eliote, tohle je Esme, Carlisle, Alec, Rosalie, Emmett, Edward, Bella, Renesmee, Jacob a Seth,“ představila jsem je všechny.

„Eliot je novorozené nesmrtelné dítě. Ty však nejsou tak strašné, jak si všichni myslí. Zatím zabíjí pouze zvířata. Také není jen upír, je i částečně měnič. Vím, že toho po vás chci moc. Ale nechte ho tady. Já za něj přebírám plnou zodpovědnost,“ ukončila jsme svou řeč.

Všichni na mě vyjeveně hleděli, pak se zamysleli. Jako první se ujala slova Esme.

„Jane, chápu tvé rozhodnutí a toleruji ho. Jestli Eliot ještě nikomu neublížil a bude to tak i nadále pokračovat, nemám s ním problém. Klidně může zůstat.“

Carlisle se nejistě zadíval na Esme, pak na Eliota a nakonec na mě. Po naší prohlídce jen poraženecky přikývl.

„Jane, promiň. Já nemohu ohrozit rodinu,“ ozvalo se z úst člověka, u kterého bych to nikdy nečekala.

„Takový je život,“

řekl klaun a se slzami v očích si na tváře nakreslil úsměv.

Přesně tak jsem se teď cítila. Jak mi to Alec mohl udělat? Ví, že já dám vždy na jeho rozhodnutí. Eliotovi jsem však slíbila, že ho ochráním. Tak se také stane. Smutně jsem se na něj usmála a pokračovala dál.

„Za nás ano. Prozatím vypadá budoucnost dobře,“ šeptla mi Alice za sebe i Jaspera.

„Promiň, ale za mě ne. Mám podobné důvody jako Alec,“ vmetl mi do tváře Edward.

„Také ne,“ přidala se Bella. To se dalo čekat. Nessie vypadala, že se o něčem dohaduje s Jacobem. Tedy v myšlenkách.

„Ano, za nás oba,“ řekla po pár sekundách hádky.

„Ano,“ vysoukal ze sebe Emmett.

„Ano, Jane. Jestli ti to nebude vadit. Díky tobě mám konečně příležitost se stát matkou. Mohla bych se o Eliota starat já?“ To mi doslova vyrazilo dech. To nebyla Rosalie Hale, jakou ji znám. Hlavní však je, že souhlasila.

„Takže dohodnuto, Eliot tu prozatím zůstane,“ ukončil naši konverzaci Carlisle a já se odebrala k sobě do pokoje. Eliota si vzala Rose, takže jsem měla chvíli klidu.

Dala jsem si po pár dnech konečně pořádnou sprchu. Nechala jsem po sobě stékat kapičky vody, které se na mém těle měnily v proudy. Některé mi nahrazovaly i vytoužené slzy.

Sice jsem vyhrála a Eliot tu může zůstat, ale Alec s tím nesouhlasil. Já prostě nikdy nešla proti jeho rozhodnutí. Až teď. Rozhádala jsem se s bratrem kvůli nesmrtelnému dítěti, o kterém jestli se dozvědí Volturiovi, tak jsou všichni Cullenovi mrtví. Jen kvůli mně.

Stočila jsem se v rohu sprchy do klubíčka a nechala na sebe vodu volně stékat. Ze začátku jsem ji pustila úplně horkou a pak pomalu přecházela na studenou. Na konci už na mě tekl skoro led, ale mně to nevadilo. Takhle bych klidně vydržela i věčnost, to by mě však nesměl vyrušit tichý hlas.

„Jane, miláčku, vylez prosím. Už je to týden. Děláš nám všem velikou starost. Taky moc chybíš Eliotovi,“ šeptal zpoza dveří Seth.

Týden?! Jak jsem mohla ve sprše strávit tak dlouho? No, už asi budu muset vylézt.

Vylezla jsem ze sprchy a nechtěně se podívala na zrcadlo. Vypadala jsem doopravdy příšerně. Oči uhlíkově černé a pod očima obrovské kruhy. Takhle by to dál nešlo. Ještě než Setha uvidím, musím na lov.

Pořádně jsem se osušila a zašeptala na Setha přes dveře: „Prosím, odejdi, jsem moc hladová. Nechci ti ublížit. Ještě se neumím tak dobře ovládat.“

Chvíli bylo ticho a pak se ozvalo bouchnutí dveřmi. Mohla jsem se klidně přesunout do šatny. Vybrala jsem si nějaké černé tričko a krásné černé tepláky. Přes záda jsem si přehodila symbolicky plášť.

Chtěla jsem se vyplížit ven, aniž by si mě někdo všiml. To se však nepovedlo. Už když jsem seběhla do obýváku, drtilo mě dětské obětí.

„Jane? Kde jsi byla? Maminka je na me moc hodná. A babicka Esme taky, ale tys mi tady chybela. Vis to?“ žvatlal Eliot.

„Já jsem si musela ještě něco urovnat v hlavě. Jdu na lov. Nechceš jít se mnou?“ ptala jsem se ho jako dospělého člověka.

„Jupííí. Můžu, mamí, plosím?“ ptal se ten andílek Rose. Jsem za ni šťastná, s Eliotem vypadala znovu živá. Emmett jí dal lásku její věčnosti, já jí zase dala smysl.

„Ano, zlatíčko. Jane se o tebe postará,“ usmála se a mrkla na mě. Skoro neviditelně jsem přikývla a mohli jsme vyjít. Netušila jsem, jestli už byl někdy na lovu, a tak jsem se mu snažila co nejvíce pomoct.

„Tak co? Víš, jak se loví?“

„Jasně,“ přikývl a nadšeně se rozeběhl. Nezbývalo mi nic jiného než běžet za ním. Asi po dvou minutách jsem do něj málem vrazila, protože se s trhnutím zastavil.

Chvilinku začichal a pak se znovu rozeběhl. Asi po pěti krocích se přeměnil na vlka, tedy spíše na vlče.

Znala jsem jeho podstatu, ale stejně mě to překvapilo. Vypadal úplně jinak než předtím, když jsem ho naposledy viděla ve vlčí podobě.

Předtím byl vlastně skoro celý červený od krve, ale teď byl přesně, jak Seth říkal, tmavě modrý. Jediné, co nehrálo, byly jeho červené oči. To asi má kvůli svému upírství. Předtím byl také podstatně vyhublejší.

Nejspíše jsem na něj dost dlouho civěla, protože si odfrkl, a i beze mě pokračoval v cestě. Neměla jsem moc na výběr a běžela za ním.

Našla jsem ho už v upíří podobě pijícího z pumy. Vypadalo to dost komicky, protože puma byla asi dvakrát větší než on.

Po dokončení své svačinky se otočil na mě. A čekal, že si taky něco dám. Ulovila jsem si tedy o kus dál medvěda a celého ho vypila. Chtěla jsem si najít další kořist, když jsem uslyšela Eliotův křik.

Jak nejrychleji jsem mohla, jsem přeběhla na místo toho křiku. Tam jsem strnula hrůzou. Spatřila jsem Ress, držící Eliota pod krkem.

„Bolest,“ zašeptala jsem a Ress se sesunula k zemi. Eliot ke mně přeběhl a až tehdy jsem přestala svou moc používat. Vzala jsem ho do náručí a hned se jí začala omlouvat.

„Promiň, já nechtěla, jenom já ho musela ochránit. On není zlý.“

„Jane, je to nesmrtelné dítě!“ řvala na mě hystericky.

„No, to je mi novinka,“ řvala jsem ironicky pro změnu já. „Vždyť jsem ho sama stvořila!“

„Promiň,“ špitla.

„Ne, to já bych se měla omluvit. Co děláš tak daleko od Volterry?“

„Otec už se na mě nemohl dívat. Nemohl už déle snášet mé trápení. Dal mi měsíc, abych si Aleca užila. Pak se musím znovu vrátit,“ řekla a já ji samou radostí objala.

Jsem za oba strašně šťastná. Alec bude určitě rád, že ji uvidí. Chtěla bych však, aby ji viděl jako třetí z rodiny. Po mně a Eliotovi.

„Počkej tady, já ho zavolám,“ řekla jsem jí a aniž bych jí dala šanci odpovědět, zmizela jsem i s Eliotem v lese.

„Tohle bude naše malé tajemství, jo? Nesmíš o ní nikomu říct,“ řekla jsem vážně Eliotovi a on chápavě přikývl.

Před dveřmi už čekala Rose a když spatřila Eliota, rozzářila se jako sluníčko.

„Ahoj, broučku, kde jsi byl tak dlouho?“

„S Jane na lovu. Neuveziz mi, koho jsem potkal. Ja jsem sám skolil pumu, mami,“ začal žvatlat Eliot.

„Je to vidět, broučku. Teď se půjdeme vykoupat, jo?“ ptala se ho dál Rose a vypadala, jako by ji zbytek světa vůbec nezajímal.

„A můzu se koupat tak dlouho jako Jane?“ ptal se Eliot se zájmem.

„Ne, ale můžeš se koupat celé odpoledne.“ Po této zprávě se trochu zakabonil, ale přijal to. Poměrně dost ho rozmazlují, ale je to jejich volba.

 


Tak vám musím oznámit, že se pomalu blížíme ke konci. Velice se vám omlouvám za časovou prodlevu, tentokrát to byla výhradně moje chyba.

Petruss11


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Alecovo rozhodnutí - 10. kapitola:

 1
7. Mea
28.04.2013 [19:17]

MeaNo páááááááááááni! To je fakt super jak si to vymyslela! Čte se samo kráása! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Michy
21.04.2013 [0:40]

To už bude konec? Emoticon vždyť to sotva začalo Emoticon každopádně kapitola moc pěkná Emoticon

20.04.2013 [14:21]

ercavampire Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon szper kapitola Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Roel
20.04.2013 [12:04]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14.04.2013 [21:59]

eMCullenOpět ti článek vracím. Zdaleka sis neopravila alespoň ty chyby, které máš již níže vypsané.
Projdi si tedy článek ještě jednou a pokud chyby sama nevidíš, obrať se na korektory. Jejich seznam najdeš v sekci Pomoc autorům.
Až opravdu budeš mít chyby opravené, zaškrtni "článek je hotov", dříve ne!
Děkuji.

14.04.2013 [13:42]

eMCullenAhoj, bohužel ti článek musím ještě jednou vrátit. Stále v něm máš chyby.

+ čárky
* kolem oslovení
* ve větě, která má více přísudků
+ koncovky podstatných jmen
+ mě/mně
+ přímá řeč

Až si chyby opravíš, znovu zaškrtni "článek je hotov", děkuji.

02.04.2013 [10:34]

WhiteTieČlánek ti musím bohužel vrátit, kvůli chybám.

+ formát textu - musí být vždy černé pozadí a bílý text (opravíš tak, že si označíš text dáš „odstranit formátování“),

+ i/y,

+ skloňování jména Cullenovi,

+ čárky.

Až si to vše opravíš, zaškrtni „článek je hotov“. Děkuji.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!