Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Agentka (7)

10.09.2011 (07:45) • Veronixika • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 772×

„Né, Ag, tak to není, mně vážně nevadí, že tady jsi,“ pokusila jsem se jí nějak vysvětlit, proč jsem se chovala prvně tak nepřátelsky.

Malinko jsem se pousmála, protože jsem pochopila.

„Hospodyňka si potrpí na své pokrmy?“ zeptala jsem se, když jsem si vybavila ten večer.

„Tak nějak,“ usmála se Bella a zrudla.

„Ag, můžu mít otázku?“ zeptala se Bella po chvíli, kdy jsme se bavily o zbytečných věcech.

„Jasně, co potřebuješ vědět?“ usmála jsem se na Bellu a byla zvědavá, na co se chce zeptat.

„Kde jsi byla dneska ráno, no, když jsem se vzbudila, už jsi tady nebyla,“ řekla a vypadala, jako by ji odpověď moc zajímala. Jen jsem se usmála.

„Šla jsem se proběhnout, víš, protože mám náročnou práci, nesmím vypadnout z formy,“ odpověděla jsem prostě, „takže jsem běhala po lese,“ dodala jsem a pak jsem se podívala na Bellu, zvědavá její reakcí. Bella se ale jen pousmála.

„Už jsem se bála, že někde vybuchla atomová bomba,“ řekla nejspíš první, co jí přišlo na jazyk.

„Tady v těchto končinách?“ zeptala jsem se a pak jsem se rozesmála.

„Ag, prozradíš mi, jak ses vůbec seznámila s Charliem?“ zeptala se Bella, ale pak se zarazila. „Ehm, tedy s tátou,“ opravila se hned.

„Neboj, já mu to neřeknu,“ usmála jsem se a pak jsem hodlala odpovědět na její otázku. „Před několika lety mě zachránil z lesa. Nikdy jsem jim zato nepřestala být vděčná. Charlie mě naučil, jak pomáhat lidem, a nakonec jsem se dostala z policistky až na agentku,“ usmála jsem se. Vlastně jsem řekla jen polovinu pravdy, ale více jsem toho nemohla prozradit, kvůli bezpečnosti Belly.

„Vážně?“ zeptala se s úžasem.

„Jo, tvůj otec je hrdina,“ usmála jsem se a pak jsme se opět daly do veselé diskuze.

Po chvíli už byl před domem Charlie, když vešel dovnitř, byl příjemně překvapen, že si s Bellou tak dobře rozumíme. Nakonec, ale Bella šla spát, a tak jsme s Charliem dole zůstali sami.

„Tak co, Ag, jak se ti tady líbí?“ zeptal se Charlie.

„Je to tady skvělé, zdá se mi to jako včera, když jsem zde přišla,“ řekla jsem, „jsou to krásné vzpomínky,“ řekla jsem nakonec.

„Jo, to máš pravdu, i když mi v té době šlo stále o krk,“ řekl Charlie s úsměvem. Jen jsem se na něj usmála, ale Charlie už vypadal unaveně.

„Nechceš už jít spát?“ zeptala jsem se jej.

„Vlastně jo,“ přiznal tedy, věděl, že mě nemá cenu lhát.

„Dobrou noc,“ šeptla jsem k němu tak, aby to zaslechl.

„Dobrou,“ řekl s hlasitým zívnutím a pak se už belhal nahoru. Já jsem mezitím vběhla do kuchyně, kde jsem si nalila půl sklenky červené, nejen proto, že jsem měla žízeň, ale hlavně jsem měla oči už moc modré, takže bych neměla svou klasicky fialovou barvu. Pak jsem si potichu zapnula televizi a sledovala jsem, co se děje ve světě. Nic zajímavého ve zprávách nebylo, a tak jsem to po chvíli vypnula a zalezla jsem si pod peřinu. Přitom mě napadla jedna šílenost, a tak jsem si zapnula stopky, než jsem usnula, abych věděla, jak dlouho dokážu spát.

Byla jsem v lese. Nejspíše ve Forks, protože všude kolem bylo jen zeleno. Kmeny stromů byly totiž stejně zelené jako jejich listy, dokonce i sluneční paprsky byly zabarveny do zelena. Stála jsem tam tedy a přede mnou Bella a ten upír. Jeho oči rudě zářily a tvářil se vážně děsivě, přesto k němu Bella přišla. Chtěla jsem tam přiběhnout a zachránit ji, ale v tom jsem si uvědomila, že se nemůžu pohnout. Nemohla jsem nic dělat, jen tam stát a pozorovat to, co už bylo nevyhnutelné. Upír ji pohladil po tváři a pak se jí zakousl do krku. Když omdlela, nechal ji ležet na trávě a přišel ke mně. Na ruce její krev. Zakrvavenými prsty mi přejel po ústech, načež jsem byla volná. Ovšem něco se změnilo. Podívala jsem se vyděšeně na svou kůži, která byla… bílá. V tu chvíli jsem si uvědomila, že neslyším své srdce.

Vymrštila jsem se do sedu. Uvědomila jsem si, že to byl jen hrozný sen, a podívala jsem se na mobil. Stopky ukazovaly, že jsem spala něco přes hodinu. Rychle jsem se pokusila zklidnit svůj dech a to, že jsem uslyšela, jak mi zase bije srdce, mě uklidnilo, přesto jsem se raději podívala na svou kůži. Vzhledem k tomu, že jsem před krátkou dobou vypila dost toho sajrajtu, nepřipomínala tu upíří. Oddychla jsem si a pak jsem ještě zaběhla do kuchyně, kde jsem vylovila krabičku s modrým a krabičku s červeným nápojem. Smíchala jsem to tak, aby z toho vznikla hezká fialová, a pak jsem dvě sklenky vypila najednou. Opět jsem se uklidnila a šla jsem si lehnout, i když jsem věděla, že již neusnu.

Autor: Veronixika (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Agentka (7):