Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Abnormal 1. kapitola

Abnormal 1. kapitolaHoj! Tak jsme jednoho večera dali s jarusinkou hlavy dohromady a vzniklo z toho něco... velice podivného!
Naše heslo zní: Dost dokonalé party Twilight hrdinů! My vám ukážeme jak to bylo doopravdy!
Ovšem, musíme vás samozřejmě varovat, tato povídka je velice... nenormální! Dejte si pozor!

Mezi mraky, na kopci, ve státě Washington, tyčí se městečko Forks jako hvězda na nebi, či černá díra v prdel... sakra!
Letošní školní rok na Forkské střední bude hektický. Hlavně pro Bellu, rebelku vedoucí tu nejhorší spodinu na škole. Letos totiž do Forks přijede pár lidí (možná i upírů!) navíc a to Belle vůbec nedělá dobře. Se svým pětikilovým miláčkem Emmem si toho bude muset hodně vytrpět!
Mezi novými studenty se objeví Edík, angličán se suchým smyslem pro humor, milující růžovou barvu a syn Chillieho (Charlieho Swana).
Také se zde objeví nová studentka Rose, která vypadá jak bezdomovec, a... možná je i něco víc než člověk! Ovšem zatím to tají.
A také nový učitel Carlisle se svými podivnými dětmi. A dá se říct, že ani oni nejsou až tak docela normální.
No, zdá se, že letošní rok na Forkské střední bude plný překvapení!

Příjemné počtení přeje ZabZa a jarusinka.
PS: Berte to s nadsázkou...

1. kapitola

Myslíte si, že ve škole je nuda? Omyl, ve Forkské střední to vždycky žije a hlavně tento rok!

 

. hemes/advanced/langs/cs.js" type=" /> // --> [CDATA[// // GJN04_2aNNI&hl=cs_CZ&fs=1&color1=0x402061&color2=0x9461ca">// [CDATA[// // // ]] // // ]] // --> ]]-->

 

Bella

Seděla jsem na lavici před naší okázale hnusnou školou a sledovala ty nové ubožáky, jak se batolí ke škole. Nemohla jsem tomu uvěřit! V letošním roce se má k nám, do městečka, nakvartýrovat nějaký snobík z Anglie, pak nějaká snobka z Aljašky a. ještě nějací lidé a do školy má přijít nový učitel!

Tohle zřejmě opravdu nikdy nepochopím, pomyslela jsem si vztekle. Kdo se může chtít stěhovat do takové snobárny, jako je Forks? Já vím, sice tady bydlím, ovšem to je něco jiného. Já se tu narodila, oni ne...

Podívala jsem se dolů na mého miláčka- Emma. Ve své jemné ručce držel jointa tlustého jako jeho předloktí - čili asi dva centimetry a jen co si potáhl, začal se dusit.

„D-d-d dáš s-si?“ zeptal se stále vykašlávajíc kouř a už po prvním šluku na mě hleděl se zúženýma červenýma očima. Kam ta dnešní mládež spěje? Podívala jsem se do jeho krví podlitých očí za tlustým rámem brýlí, vzala jsem si od něj jointa a popotáhla jsem si.

„Ehm, ehm,“ ozvalo se kousek od nás a už k nám s přiblblým úsměvem na rtech kráčel místní školní policista - Chilli Swan, tedy vlastně Charlie Swan, ale na jeho jméno si vzpomene málokdo - při jeho pověsti....

Vtom ale na chodníku kousek od nás zastavil kabriolet s růžovou metalízou a z něho vyskočilo nějaký napudrovaný trdlo a s vrtícím zadkem, který mu v těch jeho plandavých kalhotách doslova zanikal, se rychle a s křikem blížil k nám. Protočila jsem oči a sledovala scénu přede mnou.

„Tatí, tak si mi chyběl! Děkuji za to krásné autíčko. Ta růžová je taková šmudliky-budliky, přesně pro mě!“ zasmál se takovým vysokým hrdelním smíchem a přitom objal vyděšeného Chillieho!

„Vy m-m-máte s-s-yna?“ vymáčkl ze sebe Emm a nasucho polkl. Vypadal stejně překvapeně jako Chillie a já. Kdo měl tušit, že Chilli bude takoví kaňour?!

„A zřejmě taky jede na trávě, co?“" zeptala jsem se posměšně. „Jak to tak vypadá, náčelníku, váš syn na tom není o moc líp než my. Troufám si říct, že možná ještě hůř," řekla jsem a zářivě se usmála na červenajícího se Chilliho. To jméno k němu naprosto sedlo!

Chilli si nás nevšímal, měl oči jen pro svého synáčka - rodina se nezapře. Věnovala jsem jim ještě jeden ironický úšklebek, když odcházeli a znova jsem sledovala parkoviště. Přicházeli další trapáci ...

Pár metrů od nás zastavila totální šrotka - doslova konzerva na kolech. Divila jsem se, že to ještě jezdí, jelikož vypadala jak ta auta, co jezdila v roce 123.

Čekala jsem, co za individuum z něho vyleze a asi po pěti minutách se odtamtud vyprostil za hrozného rachotu nějaký blonďák ... moment ... to není chlap!

Pozorně jsem se zadívala na toho hypochondra a trošku se předklonila, abych lépe viděla. Wow!, to byla holka!

„Mrkni na tu vousatou holku! Čistý hypochondr,“ zasmála jsem se a drbla do Emma sedícího vedle mě. Asi jsem trochu neodhadla sílu a to pětikilové tintítko se svalilo na zem.

Jakmile se postavil a oprášil si své manžestráky a košili zastrčenou do nohavic a nohavice zastrčené do ponožek, které vyčuhovaly ze sandálů, až moc inteligentně si posunul brýle na špičku nosu, důležitě vystrčil ukazováček a promluvil hlasem jakože “já vím něco, co ty ne“.

„Ale beruško, tohle hypochondr není. Hypochondr je člověk který-,“ bla bla bla!

„To je jedno, ale stejně... vypadá jako bezdomovec nebo jako... hm-m, jako, ježiši, jak jen se to sakra jmenuje... no, to je jedno,“ zavrčela jsem vztekle. „Je divná,“dodala jsem a ještě jednou se koukla na toho kluka, sakra!, holku a změřila si ji kritickým pohledem. To stejné dělal i Emm. A to, co pak řekl, mě dostalo...

„Půjdem se s ní seznámit?“ zeptal se jak malý dítě, která se ptá maminky, kdy půjdou na zmrzku. No, tím pádem  budu zlá maminka!

„Přeskočilo ti?!“ vyjela jsem na něj a znova pohlédla na tu novou, ovšem hned nato jsem odvrátila pohled. Tentokrát se dívala ona na nás. Takový ten pohled.... dívala se na nás jak na sáňky v létě. Jako na něco, co se jen tak nevidí. Pak si pro sebe něco zamumlala a vydala se do školy.

„Vidíš?“ prohodila jsem směrem k Emmovi. „Trpí samomluvou!“

Už už jsem se chystala, že půjdeme pryč, když mě oslepil laser... moment to nebyl laser, to byly vlasy nově příchozí!

Jí nikdo neřekl, že fialová už tenhle rok není v módě?, pomyslela jsem si a kritickým okem sledovala tu fialovou zář.

Zřejmě to byla ta poslední looserka, která se tady měla objevit. Šílená dcera doktora Frankensteina, tedy pardon, našeho nového učitele pana Profesora Cullena. Údajně se sem nedávno přestěhovali, ale já vím své! Ha! Já jsem si na ně už posvítila! Pořádnou 200wattovou lampičkou!

Po celém městě - tedy vlastně v obchodě u paní Newtonové, se říká, že ten její povedený otec na ni dělá kdejaké pokusy a neváhá do toho zamotat i jejího schizofrenického přítele. Ten to už také má svou pověst... Asi trpí nějakým traumatem z dětství, jelikož ten jeho pohled... nahání hrůzu! Brrr!

„Tohle bude vážně suprový,“ zamumlala jsem směrem k Emmovi. „Po areálu nám tu bude chodit růžový králíček s Chillim za patama, bezdomovkyně až moc podobná chlapovi a fialová Karkulka s postiženým přítelem, vážně úžasný!“ Emmet se zahihňal a uvedl své miniaturní tělíčko do pohybu. Já šla za ním...

Vstoupili jsem do naší  ubohé školy. Nebylo tu nic zajímavého k vidět, tedy počkat! ano, vlastně bylo!
Uprostřed jančících studentů si to stála naše paní ředitelka, až moc podobná zlé čarodějnici. Převyšovala všechny okolo, jelikož bez svých půlmetrových podpatků by vypadala jak skřítek... ach, jak ráda bych ji tak viděla! Hej hou, hej hou, zas trpaslicí jdou...
Rozhlížela se všude okolo a její zuřené nenávistné oči se po chvíli zaměřily na nás.

„Vy!“ zaječela hystericky a ukázala na nás prstem. „Co si o sobě vůbec myslíte, vy malí parchanti?! To nemůžete hulit alespoň mimo školní pozemek?! Kdo má ty vajgly po vás uklízet?! Zmizte mi z očí!" vřeštěla. 
Jenom jsem se na ni podívala a protočila oči.

„To mě velmi bolelo, paní ředitelko. Zde," ukázala jsem si na srdce a obdarovala ji pohledem typu "jdi se léčit" a hned jsem se rozesmála. 
Ona si rozzlobeně odfrkla, ale vzápětí si slastně povzdechla. Věděla jsem, že jsem krásná, i to, že přitahuji nejen chlapy, ale i ženy, ale že přitahuji i naši upjatou fiflenu ředitelku, to bylo i na mě příliš!

Podívala jsem se směrem, kam hleděla a i já se nestačila divit, moje dolní čelist letěla dolů! Vchodem vcházel dovnitř budovy hotový model. V rozepnuté košili a obtažených džínách. Ovšem jeho dojem "přicházím k vám z reklamy" narušovaly ty oslňující fialové vlasy. Dnes už podruhé jsem musela konstatovat - rodina se nezapře. 
Vzápětí jsem už také našla svoji spadlou čelist, protože se mi v hlavě rozsvítila žárovka a došlo mi, že to je náš pan Profesor "Frankenstein" Cullen.

Asi ani jemu neřekli, že fialová byla v módě minulý rok, a kromě toho, který normální chlap dnes nosí obtažené džíny?!

Podívala jsem se na Emma, který si právě vytahoval své džíny až nad pupek a pomyslela jsem si: ,tak fajn, který normální chlap, kromě Emma, nosí obtažené džíny?‘

 


 

Prosíme o komentáře!

jarusinka & ZabZa



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Abnormal 1. kapitola:

 1
1. Alis
03.05.2017 [21:12]

Je to opracdu hodne ale hodne zajmaveeeee....potesilo by nme pokracovani Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!