Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Abi Swanová kapitola 11

EDIT: Článek neprošel korekcí

Stála jsem na opuštěném ostrově a dívala jsem se do jeho rudých očí.

„Dám ti to, co chceš, ale musíš mi pomoc," řekla jsem a usadila jsem se do písku.

„To co chci, mi stejně nemůžeš dát, ale vyslechnu tě," řekl, sundal si svůj plášť a usadil se na něj.

„Nejdříve bych se ráda představila. Jmenuji se Abi Swanová. Jsem starší sestra Isabelly Cullenové a jsem upírem už dlouhou dobu. Mám dva dary. Štít jako Bells a dokážu cestovat časem.," řekla jsem a v tu chvíli se Marcus napřímil a zamračil se.

„Přivedu tvou ženu, když mi slíbíš ochranu Cullenů," řekla jsem.

„Ale tebe ochránit nedokážu. Budeš lovná zvěř," řekl mi.

„Nevadí, jen ochraň je. To je naše dohoda," řekla jsem a podala mu ruku na zpečetění dohody.

„Didyme byla zavražděna. Musíš toho vraha najít a zničit ho," řekl mi zlostně Marcus.

„Dostanu tě do Voltery, do dvou dnů tvá, žena bude u tebe, o vraha tvé ženy se neboj a o Ara taky ne jeho dar dokážu blokovat," řekla jsem .

„Jak to myslíš, o Ara se neboj. Nechala jsem na pár tvých myšlenek bublinu svého daru, na tuto myšlenku se Aro nedostane," řekla jsem a chytila ho za ruku.

Objevily jsme se ve Volteře, přímo v trůním sále. Marcus se usadil a já slyšela šum.

„Za dva dny, Marcusi," řekla jsem a vrátila se v čase na louku do lesů chvilku poté, co jsem utekla s Marcusem. Všiml si mě jeden vlk a zřejmě to sdělil myšlenkami svým druhům a Edward si to přečetl v myšlenkách u Jacoba, protože uvolnil svůj postoj.

„Kam se poděli!" zařval nepříčetný Aro.

„Nic o té dívce nevím ," řekl Edward.

„To bude mít následky!" zařval a společně s Caiusem utekl. Všichni se začali smát a zdraví členové gardy své pány následovali jako spráskání psi.

„Kde je Marcus?" zeptal se mě Edward.

„Daleko," řekla jsem a vyšla ze svého ukrytu na louku.

„Budete v bezpečí, nemusíte se bát," řekla jsem jen a vydala se pryč. Doběhl mě Eleazar a chytil mě za rameno.

„Co jsi udělala?" řekl se zamračením

„Didyme," zašeptala jsem a mrkla na něj.

„Tak jdeme," usmál se na mě Eleazar a chytl mě pevně za ruku.

„Není to tvůj boj," zašeptala jsem unaveně.

„Máš pravdu je to náš boj," řekl s úsměvem. Zakroutila jsem hlavou.

„Ty musíš hlídat tady, příteli," řekla jsem a jeho ruku pustila.

„Brzy se vrátím," zašeptala jsem a usmála se na něj.

Ocitla jsem se ve Volterském hradu všude byly pochodně. Okolo mě prošla černovlasá žena a vůbec si mě nevšímala.

„Promiňte, hledám madam Didyme,"

„Právě je ve svém pokoji rovně a potom do leva ty rudé dveře na konci chodby," řekla mi zřejmě služebná.

„Převeliké díky," řekla jsem a spěchala chodbou k jejímu pokoji. Neslyšně jsem otevřela dveře a dívala se, jak Aro podpaluje kusy těla Didyme.

„Je mi to líto, sestro, ale nemohu o něho přijít," zašeptal Aro a vyšel ke dveřím skryla jsem se do stínu za zavěs a čekala, až odejde. Potom jsem vstoupila do pokoje a dívala se na popel. Zmoženě jsem klekla k jejímu popelu.

„Její vlastní bratr, zašeptala jsem a smutně se dívala na popel. Opřela jsem se a chtěla se usadit, když se najednou část popela rozostřila a změnila se v kusy těla Arovi sestry, Didyme.

Nevěřícně jsem se na to dívala, zřejmě jsem všechny zákoutí mé moci neobjevila. Vnořila jsem své ruce do zbývajícího popela a dívala se, jak se tělo Didyme vrací k životu.

Tohle bude mít ještě dohru!

Didyme se vrátila k životu a já ji vše vysvětlila. Souhlasila, že půjde se mnou do její doby. 

Chytila jsem jí za ruku a ocitli jsme se v obchodním domě na záchodě.

 Měli jsme obě na sobě moderní oblečení.

„Počkej," ozvala se najednou Didyme. Zastavila jsem se a koukala se na ni s otazníky v očích.

„Aro, si myslí, že mě zabil. Když se tam objevím, tak se mě pokusí zase zabít," řekla.

„Pojď, vyřešíme to jinak,"

Pohled Marcuse:

Byl to už jeden den, co mě Abi unesla. Bratři se mě ptali, kde jsem byl a co jsem dělal, ale díky bublině od Abi si myslí, že si nic nepamatuji, ale moc mi nevěří. Díky té bublině jsem, ale zjistil ještě jednu věc. Chelsea na mě použila svůj dar a díky němu jsem byl připoután k této rodině, ale už na mě vliv neměla.

Teď Arovi ukážu. Právě jsem seděl znuděně jako vždy v trůním sále a díval se na nějakého nebohého upíra, který se nějak provinil. Uslyšel jsem za dveřmi tlukot srdce a otevřeli se dveře. Gianna. Pff, zase něco nese Arovi. Podíval jsem se na prasklinu ve zdi.

„Copak nám neseš, má drahá," zašeptal Aro.

„Pane, omlouvám se, že vás vyrušuji, ale nějaká žena volá, panu Marcusovi," řekla. Pohledem jsem sjel na ni a rychlostí blesku vystřelil ze svého trůnu.

„Ano, kdo je tam," zašeptal jsem.

„To jsem já. Ve Volterském divadle je Romeo a Julie," řekla Abi a zavěsila mi to. Vrátil jsem se do trůnního sálu s úsměvem na tváři.

„Kdo to byl, bratře?" zeptal se Aro a chtěl se mě dotknout, ale já uhnul.

„Stará známá, znala Didyme je prý na stopě jejího vraha. Budu prý překvapen," řekl jsem. Aro ztuhnul a zdálo se mi, že trošku zbledl, ale to je hloupost.

„Omluvte mě, prosím," zašeptal jsem a spěchal se převléct do svého pokoje. Vzal jsem si na sebe společenské oblečení a vlasy si stáhl do copu. Chtěl jsem kvůli Didyme vypadat pěkně.

Když byl čas vydal jsem se k divadlu. Před budovou čekala Abi, která mi podala vstupenku.

„Nezapomeň na svůj slib," zašeptala a vydala se pryč.

  „A co její vrah?" zeptal jsem se.

  „Tvá milá ti vše vysvětlí, ale dám ti radu. Už se tam nevracej. Jo a kdybyste chtěli na líbanky do vaší doby není problém, "řekla mi s úsměvem a mrkla na mě. Už jsem na nic nečekal a spěchal za svou láskou.

Pohled Didyme:

Byla jsem usazena v loži číslo pět a čekala jsem na svého muže. Byla to pro něho dlouhá doba co jsme se neviděli. Doufám, že mě stále miluje. Netrpělivě jsem pořád poposedávala. Najednou se ozvalo jemné zaklepání a Marcus vstoupil dovnitř.

Měl na sobě perfektně padnoucí oblek a já jen vzlykla.

„Ach, lásko," zašeptala jsem a už jej objímala. Vdechovala jsem jeho vůni a nemohla jinak než se usmívat.

 „Didyme," zašeptal jen a vtiskl mi polibek.   

Diskuse pro článek Abi Swanová kapitola 11: