Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » A walk to remember - 8. kapitola

10.08.2009 (20:30) • Eunta • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4902×

8. kapitola

Edwardův pohled

Dlouho jsme seděli na jednom místě a jen si zamilovaně hleděli do očí. Belle tlouklo srdce jako o závod a hrozně se červenala. To jsem na ní miloval. Tato chvíle byla naprosto kouzelná, samozřejmě kdyby jí nezkazila má milovaná sestřička. Opatrně zaklepala na dveře.

Já chci jít prosím dovnitř, chci se s Bellou také seznámit. Budeme nejlepší kamarádky.

Co jsem měl s ní dělat? Nevinně jsem se na Bellu usmál a pomalu od ní vstal a šel otevřít dveře. Alice pomalu skákala blahem. Zatím jsme nepromluvili ani slovo, ale naše oči mluvili téměř za vše.

,,Pojď dál.“ Pobídl jsem ji a ona honem skočila na pohovku a začala Bellu okamžitě objímat.

,,Moc mě těší Bello, já jsem Alice, Edwardova sestra. Určitě budeme skvělé kamarádky.“ Pískla vesele a Bella byla rozhodně z její náklonnosti velice zaskočena.

,,Taky mě moc těší Alice. Ale já nejsem moc ten typ na skvělou kamarádku. Né, že bych tě odmítala, to vůbec, ale …..“ nedokončila a sklopila oči. V tuto chvíli jsem si moc přál vědět, na to vůbec myslí. Přímo jsem jí visel na rtech a čekal na každé slovíčko.

,,To nevadí, to si časem osvojíš.“ Řekla rychle a v očích jí lítaly jiskřičky, okamžitě myslela na ty super nákupy, které musí s Bellou podniknout. Chudák.

,,Časem?“ zeptala se Bella zajímavým tónem, který jsem opravdu nechápal. V její společnosti jsem nechápal skoro vůbec nic, jenom její úžasnou přítomnost.

,,Jistě, musíš nás navštěvovat častěji, co bychom si tu bez tebe počali? Edward je bručoun první třídy, ale když tu budeš ty, tak je hned jiný.“ Řekla vesele, ale už jsem nepotřeboval, aby to dále rozvíjela.

,,Alice, to stačí. Myslím, že už by jsi měla jít. Musím Bellu odvézt domů.“ Řekl jsem rychle, protože se už nadechovala k dalšímu povídání.

,,Jak chceš.“ Odfrkla si. ,,Protivo.“ Dodala a znovu objala Bellu a rozloučila se s ní a odcházela z pokoje.

Uklidil jsem materiály na divadelní hru na jednu hromadu a natáhl k Belle ruku. Musel jsem to prostě udělat. Bylo to pro mě něco úplně nového, ale nemohl jsem si to odpustit. Tolik mě to lákalo. Lákala mě ona.

,,Půjdeme?“ zeptal jsem se a čekal na její reakci.

Zmateně se podívala na moji ruku a přikývla. Zvedla a přijmula moji nastavenou ruku a odcházeli jsme z pokoje. Dole v domě naštěstí nikdo nebyl, takže jsme mohli v klidu odejít. Vysvětlování mě čeká později.

Cestou k jejímu domu jsme se konečně rozpovídali, bylo to jako dýchání, už nám to šlo samo. Ptal jsem se na jejího otce, na její záliby, na celý její dosavadní život.

Cesta utekla hrozně rychle a já už zastavoval před domem. Nechtěl jsem ji pustit, a na ní bylo vidět, že i ona nechce odejít.

,,Děkuji.“ Řekl jsem a znovu se k ní naklonil a lehce jí políbil na čelo. Zavřela při tom oči a mírně sklopila hlavu. Srdce se jí neuvěřitelně znovu rozbušilo a já si užíval tu rychlost a tu melodii. Znamenalo to jediné, nejsem jí lhostejný.

Po chvilce zvedla hlavu a tvářila se zmučeně. Okamžitě jsem se ulekl, snad se jí nic nestalo.

,,Edwarde nevím, jestli je toto dobrý nápad.“ Řekla smutně a znovu sklopila hlavu.

,,Neměl by jsi se mnou být.“ Dodala se sklopenou hlavou a mnou projela vlna lítosti. Odmítá mě má životní láska a já tu jen tak sedím a nedokážu nic říct. Musel jsem se okamžitě vzpamatovat a něco udělat, protože vím, že i ona mě má ráda, poznal jsem to na ní. Na jejích očích, ale proč by tohle všechno dělala? Nedokázal jsem najít jediné rozumné vysvětlení.

Prostě jsem s ní musel být. Patřila ke mně, tak jako já patřím k ní. Byli jsme si souzeni. Nemůžeme být od sebe teď, když jsme se sblížili….To nejde….

Zavrtěl jsem hlavou na znamení nesouhlasu a rozhodl jsem se k dalšímu kroku. Vyslovil tu lásku, kterou k ní cítím….opatrně jsem jí zvednou hlavu do mé úrovně…..

,,Bello….já…nevím, jak bych vyjádřil to, co teď k tobě cítím. Miluji tě neuvěřitelným způsobem a probudila jsi mě ze špatného a zlého snu, ve kterém jsem se poslední dobou nacházel. Byl jsem hrubý a zlý a nic mi nebylo cizí, ale po té proklaté hodině divadla jsi mi otevřela oči. Otevřela jsi oči mé lásce, kterou k tobě cítím a musím přiznat, že se tě už nevzdám. Nechci abys odcházela a už vůbec nechci být bez tebe. Jsi pro mě jako vzduch, který dýchám, jsi pro mě všechno a toužím být s tebou. Moc tě prosím, neopouštěj mě.“ Řekl jsem velmi pomalu a cítil, že kdyby to udělala, nepřežil bych to, moje studené mrtvé srdce by to nezvládlo. Až moc ji potřebuji.

Sledoval jsem její oči, které se pomalu ale jistě zalévaly slzami. To jsem nechtěl, nechtěl jsem, aby kvůli mně plakala. Slzy přetekly a pomalu stékaly po její dokonalé tváři. Opatrně jsem je setřel.

,,Taky tě miluji Edwarde, ale ….“ Řekla a znovu se odmlčela.

,,Ale?“ zeptal jsem se hloupě, protože jsem toužil po každém jejím slově, které mě zároveň těšilo, ale i neuvěřitelně zraňovalo.

Pomalu přestala plakat a v jejích očích se zračilo něco nového, něco jako odhodlání. Nerozuměl jsem tomu už vůbec.

,,Nic Edwarde, vše je v pořádku.“ Řekla rozhodně a zároveň velmi mile a překrásně se na mě usmála.

,,Opravdu?“ zeptal jsem se, protože mi bylo už něco jasné. Něco opravdu není v pořádku. Něco není v pořádku s ní. Něco mi tají a musí to být životně důležité.

,,Jistě, teď bych už měla jít domů, aby tatínek dlouho nečekal. Uvidíme se zítra?“ zeptala se a políbila mě. Snažila se něco skrýt, to bylo jasné. Něco, co ji opravdu moc trápilo.

,,Moc rád tě uvidím Bello, mohl bych pro tebe ráno přijet a vzít tě do školy?“

,,Jistě.“ Řekla a znovu mě políbila. Ale už to nebyl takový polibek jako u mě v pokoji, spíše byl plný strachu.

A já musím za každou cenu zjistit proč…..

Autor: Eunta (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek A walk to remember - 8. kapitola: