Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » A walk to remember - 5. kapitola


A walk to remember - 5. kapitolaahojte, je tu další kapitolka, tentokráte tedy z pohledu Edwarde, v příštím díle slibuji už konečně nějakou akci, nechci to uspěchat....pls komentíky a pa pa eunta

5. kapitola

Za tvrdou maskou měkká tvář se ukrývá,
je plná citů, plná lásky...
Však pečlivě je tají,
před ním..
Aby vždy na okamžik mohla být s ním,
hledět do jeho krásných očí,
cítit jeho blízkost,
jeho dotek...i když bez citu, bez lásky...
Jen chvíli být s ním...

Jen chvíli...

Nedat nic najevo,
ani bolest, co jí rozežírá srdce...
Nesmí vidět lásku v jejích očích..
Jinak by skončily i ty chvilky,
i když co je lepší?

Samota, nebo prázdnota?

(Odkaz)

Edwardův pohled

Cítil jsem se jako naprostý šílenec. Co se to se mnou děje??? Blázním snad??? Vždy jsem si držel tu svou chladnou a nepřístupnou masku….a teď????? Vždyť mě přece nemůže rozházet obyčejná holka.

Ale ty její oči a jenom to, že jsem jí nedokázal číst myšlenky mě dohánělo k naprostému šílenství. Věděl jsem o ní už delší dobu, protože vůně její krve byla silnější a zároveň jiná nežli u ostatních, ale po té proklaté hodině…….

Celý den jsem chodil jako tělo bez duše. Strašně jsem toužil ji znovu vidět. Byla tak čistá a upřímná, tak jemná a tak lidská. To prostě nemůžu….

Ve mně se hádali dva naprosto odlišné hlasy. Jeden mě popoháněl kupředu, že ona je pro mě ta pravá a jediná, moje druhá polovina. Ale druhý hlas mě varoval, protože ona je lidská dívka a já krvesající monstrum, které by její život jenom ohrozilo a především ona by mě nikdy nechtěla.

Byla to dcera faráře a já byl ničema a parchant. Nedokázal bych si ji zasloužit. Byla něco jako anděl. Nedokázal jsem pochopit, co se to se mnou děje. Alice se mi celý den vyhýbala a chránila si přede mnou svoje myšlenky. Věděl jsem, že se něco zásadního děje, něco, co mi nechce říct.

Po vyučování jsem se měl s Bellou sejít. Byl jsem hrozně nervózní uvnitř, ale navenek jsem nechtěl, aby to poznala. Postavil jsem se před budovy školy. Ostatní kolem mě procházeli a já na malou chvíli poslouchal jejich myšlenky. Bylo to odporné a tak jsem zase okamžitě přestal.

Něco bylo na Belle zvláštní a já nemohl přijít na to co. Něčím mě přitahovala, ale neuvěřitelným způsobem. Za prvé to byla vůně její krve, byla tolik odlišná, úplně jiná. Potom její pohled, bylo v něm tolik upřímnosti, porozumění a hlavně čistoty. A potom tu bylo to, že jsem jí nedokázal číst myšlenky.

Už jsem se tím zabýval předtím, ale nechal jsem to plavat, nejsem vševědoucí. Teď mě to vše, ale vrátilo do reality a znovu jsem se tím prostě musel zabývat.

Všichni odcházeli a já tam pořád stál a rozhlížel se. Snažil jsem se cítil její neobvyklou vůni, jestli tu už náhodou neprošla, ale ne. Ani jsem nemohl vyhledat její vlastní myšlenky. Zkusil jsem to tedy přes ty, s kterými se kamarádila. Ano, ta dívka, která seděla vedle ní na té hodině divadla. Priscilla.

Prohledával jsem myslí celou školu a narazil jsem na ní. Právě byly na šatně a oblékaly si kabáty. Musel jsem si oddechnout. Uvidím ji.

Vše bylo tak rychlé. Bylo to jako blesk z čistého nebe. Tak dlouhou jsme kolem sebe procházeli a stačila jedna hloupá společná hodina a vše v mém ponurém životě se změnilo. Cítil jsem to, cítil jsem tu změnu. Kolovala celým mým tělem. Nikdy jsem nebyl zamilovaný, ale s jistotou jsem věděl, že je právě toto důvodem té změny.

,,Ahoj Edwarde.“ Ozvalo se za mnou a já se snad poprvé v životě opravdu lekl. To mi nesmí dělat. Vylekat upíra. Kdo to kdy slyšel. Šla úplně sama, proto jsem ji neslyšel a byl jsem přespříliš zabraný do vlastních myšlenek.

,,Ahoj Bello……tak …..“ odmlčel jsem se, protože jsem se opět podíval do těch jejích nádherně hnědých očích. Byla velmi bledá a pokožku měla tak neskutečně jemnou a skoro průsvitnou. Ztrácel jsem slova, to se mi ještě nikdy nestalo.

,,Ano?“ zeptala se, protože jsem nedokončil svoji větu.

,,Ah, promiň, zamyslel jsem se. Chtěl jsem tě požádat o to doučování. Kdy by se ti to nejlépe hodilo?“ zeptal jsem se a snažil svůj hlas udržet na uzdě.

,,Můžeme začít třeba hned dnes, pokud již nemáš nic jiného v plánu.“ Odpověděla a mile se usmála.

,,Dobře, tak pojedeme k nám.“ Řekl jsem a už se otáčel, že půjde se mnou k autu, ale neslyšel jsem za sebou žádné kroky, tak jsem se na ní zpátky otočil.

,,Děje se něco?“ zeptal jsem se, protože v jejích očích se dalo vyčíst nepochopení.

,,Nemůžu jet k vám domů.“

,,Proč? Je na tom něco špatného?“

,,Prostě se to nesluší a můj otec by o tom měl vědět.“

Ouha. Na to jsem nepomyslel. Její otec je vlastně farář. Tak to bude teprve sranda.

,,Dobře, tak prvně zajedeme k vám a já poprosím o dovolení a potom v tom nebude problém, ano?“ zeptal jsem se a doufal, že odpoví kladně. Byla totiž nevyzpytatelná ve svých odpovědích. Bylo to pro mě vždy překvapením.

,,Dobře.“ Odpověděla pomalu, ale bylo na ní vidět, že si tím není stoprocentně jistá, ale nakonec šla.

Otevřel jsem jí dveře na straně spolujezdce a ani nevím, kde se ve mně tolik galantnosti vzalo. Nasedl jsem si a nastartoval. Bella si zrovna připínala pás. Musel jsem se v duchu usmát. Po chvilce mě to ale přešlo. Už jsem se chtěl rozjíždět.

,,Ty si nezapneš pás?“ zeptala se ublíženě.

,,Já se nikdy nepásám, Bello.“ Odpověděl jsem a neubránil jsem se lehkému smíchu.

,,Mohl by jsi to udělat alespoň dnes, pro můj dobrý pocit?“ zeptala se a tvářila se tak nevinně, že jsem to prostě musel udělat.

Konečně jsme mohli vyjet. Sdělila mi adresu kde bydlí, ale já to už stejně dávno věděl.

Přijeli jsme před jejich dům a mě jakoby se udělalo nějak nevolně. Co mám jejímu otci říct? Půjčíte mi dceru, jenom na odpoledne, ona mě bude doučovat, i když to v podstatě vůbec nepotřebuji?



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek A walk to remember - 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!