Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » A walk to remember - 14. kapitola - konečná !!!

19.08.2009 (15:00) • Eunta • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 6359×

14. kapitola – konečná

Ahojte, jelikož jsem opravdu na vážkách a nechci se naklánět ani k jednomu konci, tak Vám udělám radost a můžete si vybrat na co máte náladu….kdo chce happy end, má ho mít, kdo ho nechce, je tu i smutný konec….

,,Láska je trpělivá,

láska je dobrotivá,

láska nezávidí,

láska se nevychloubá a ani nenadýmá,

nechová se nepatřičně,

nehledá ve svůj prospěch a nedá se vydráždit,

nemyslí na nic zlého."

Šťastný konec z pohledu Edwarda

Písnička k poslechu

Opatrně jsem vstoupil do nemocničního pokoje. Ten nemocniční pach mě nedělal dobře. Desinfekce a chlór, nic pro mě.

Teď mě ale tížila jiná věc a to, jak to mám Belle říct. Musím jí za každou cenu vysvětlit, že mě prostě nesmí opustit, že tu musí se mnou zůstat. Že tím ublíží svému otci.

Zhluboka jsem se nadechl a podíval se do její ztrápené tváře. Byla tak pobledlá a její kůže byla téměř průsvitná. Byl to můj anděl, moje spása, potřeboval jsem ji a ona teď potřebovala mě. Ta zákeřná nemoc mi ji brala a já měl už jenom jedinou možnost. Musel jsem se o to alespoň pokusit.

Bella měla v očích vepsanou bolest. Nemohl jsem se dívat na to, jak trpěla. Bylo to moje osobní mučení. Z každého jejího pohledu jsem vždy pookřál, ale tentokrát mi tento pohled zasazoval jednu ranu za druhou.

Opatrně jsem si sednul na kraj postele, ve tváři zmučený výraz.

,,Co se děje?“ zeptala se Bella starostlivě velmi podivným hlasem. Ta nemoc ji ničila.

,,Chtěl bych ti něco říct Bello, nebo spíše nabídnout jedno řešení.“ Řekl jsem a sklopil oči. Bál jsem se její reakce.

,,Tak povídej.“ Nabádala mě, ale já potřeboval malou chvilku na to, abych si dal slova k sobě a slova dal do vět, protože tohle bylo velmi důležité.

Bella se netrpělivě dívala, ale já se pomalu odhodlával. Byla pro mě to nejdůležitější v životě a musím ji přimět, aby na můj návrh přistoupila.

,,Bello, jsi moje životní láska a prostě nesmím dopustit, aby mi tě ta zákeřná nemoc vzala.“ Řekl jsem a podíval se konečně do jejího obličeje. Nechápala mě.

,,Jak to myslíš, Edwarde? Já ti nerozumím.“ Řekla zmateně.

,,Je tu jedna možnost, která by ti mohla určitě pomoci.“

,,Ano….pokračuj.“

,,Je to přeměna, Bello.“ Řekl jsem a díval se do jejích nemocných očí. Obočí se jí stáhlo a snažila se usilovně přemýšlet.

,,Přeměna v upíra, jako jsi ty?“ zeptala se ještě pro jistotu.

,,Ano, ale nechci tě do ničeho nutit, bude to jenom a jenom tvoje rozhodnutí. Nemůžu tu prostě jenom tak sedět a dívat se, jak umíráš. To nesnesu.“

,,Edwarde, já….musím si to promyslet….“ Řekla rozhozeně, protože něco takového rozhodně nečekala. Ale já ji musel nabídnout vše, co jsem měl. Věděla, jak je proměna bolestivá a co z ní potom bude.

Přikývnul jsem a políbil ji na čelo. Z pokoje jsem odešel, musel jsem ji nechat samotnou se svými myšlenkami.

Znovu jsem se u doktora ubezpečil, že teď je její zdravotní stav stabilizovaný a odešel jsem z nemocnice. Potřeboval jsem si pročistit hlavu a zřejmě se vykřičet. Tolik mě to tížilo.

Nasedl jsem do auta a řítil se poloprázdnou dálnicí. Rychlost mi byla příjemná a také byla velmi osvobozující. Potřeboval jsem totiž myslet na něco jiného, myslet na cokoliv jiného, než na to, jak se moje láska rozhodne.

Zastavil jsem na odlehlém místě a konečně se rozběhl. Dával jsem do toho vše. Potřeboval jsem ze sebe dostat tu bolest. Chtěl jsem ji vykřičet, ale k čemu by to bylo? Mé srdce je sice mrtvé, ale cítí.

Začal mi zvonit telefon. Okamžitě jsem ho zvednul.

,,Ano, Alice.“

,,Edwarde, Bella se rozhodla.“

Zaklapl jsem telefon a rozběhl jsem se zpátky. Nechtěl jsem vědět od Alice její rozhodnutí. Potřeboval jsem to slyšet přímo od ní.

Během deseti minut jsem byl zpátky. Vběhl jsem na oddělení, před Belinými dveřmi stála celá moje rodina.

,,Edwarde.“ Řekl Alice.

,,Ne Alice, chci to slyšet od ní.“ Řekl jsem dřív, než na to stačila pomyslet.

Každý mě objal a popřál hodně štěstí. Znovu jsem se nadechl a vkročil ke své lásce.

Seděla na posteli a ve tváři měla neutrální výraz. Přistoupil jsem k ní a políbil jí. Za tu chvíli mi tolik chyběla.

,,Posaď se, prosím. Edwarde.“ Řekla slabě a ukázala na místo vedle sebe.

Poslechl jsem ji a chytil ji za křehkou ruku a čekal.

,,Hodně jsem o tvé nabídce přemýšlela, zvažovala všechna pro a proti. Byla jsem vychována jako věřící člověk, můj otec je kněz.“ Řekl a odmlčela se. Mě začala chytat panika. Proč? Ještě neřekla, že mě odmítá, ale něco v jejím hlase mi to napovídalo. Po chvilce odmlčení, ale pokračovala.

,,Ale prostě tě tu nemůžu nechat. Nemůžu od tebe odejít a především se hrozně bojím. Bojím se smrti a toho, co bude po ní. Radši budu žít ve věčném zatracení, ale hlavně, že budu s tebou. Miluji tě…..Boha sice také, ale to, co cítím k tobě se nedá s ničím srovnat.“ Řekla a sklopila oči.

Okamžitě a bez rozmýšlení mě zalila vlna neuvěřitelného štěstí. Nedokázal jsem to popsat, všechny pocity jakoby ve mně vybuchly a já byl na vrcholu blaha. Moje láska zůstane se mnou po zbytek věčnosti. To se prostě nedá vyjádřit.

Viděl jsem, jak opatrně zvedla hlavu a když viděla můj oslnivý úsměv, jiskřičky v jejích očích, jakoby se vrátily a patřily jenom a jenom mě. Objal jsem ji a děkoval, děkoval za to, že je. Oba jsme si užívaly tento pocit. Pocit, že jsme jeden vedle druhého a nic už to nezmění.

,,Děkuji.“ Zašeptal jsem jí a znovu a znovu políbil.

,,Mám, ale jednu otázku.“ Řekla náhle.

,,Ano, jakoukoliv.“

,,Co můj otec.“

,,Bello, je mi to líto, ale budeme muset odjet. Je mi to opravdu líto, ale lidé by si toho všimli. Nemůžeme dovolit, abychom se prozradili. Mrzí mě to, opravdu.“ Řekl jsem smutně, protože jsem věděl, že jí tímto ubližuji, ale nebyla jiná možnost.

,,Dobře.“ Souhlasila, ale se slzami v očích.

***

Carlisle musel zařídit vše potřebné v nemocnici. Nějakým způsobem zajistit Bellinu smrt, ale věřil jsem mu. Mezitím jsem Bellu odnesl k nám domů.

Bylo mi hrozně líto Charlieho, ale jiná možnost prostě nebyla.

Odnesl jsem ji do svého pokoje a ještě jsme si celou noc povídali. Domluvili jsme se, že se proměna uskuteční ráno.

Ráno každý z mé rodiny Bellu objal a ujišťoval ji, že je vše zařízené, a že bude vše v pořádku.

Zůstali jsme v pokoji sami. Bál jsem se, že až ucítím její krev v ústech, nebudu moct přestat, ale moje odhodlání bylo vysoké. Přistoupil jsem k ní.

,,Miluji tě, Bello.“

,,Miluji tě, Edwarde.“ Zašeptala a podívala se mi do očí. Odhrnula si vlasy a nastavila svůj krk. Opatrně jsem se k ní přiblížil a přiložil své zuby k ní a protrhnul její jemnou kůži a nasál její krev.

Proměna trvala tři dny. Tři neuvěřitelně dlouhé dny, které byly to nejhorší v mém životě, protože jsem věděl, že Bella hrozně trpí a nemohl jsem jí žádným způsobem pomoci.

Proměna byla téměř u konce. Všichni se shromáždili v mém pokoji a čekali jsme na poslední tlukot Bellina srdce.

Otevřela karmínově rudé oči a posadila se. Podívala se mým směrem a přenádherně se usmála a zašeptala.

,,Jsi můj anděl.“

Smutný konec z pohledu Edwarda

Písnička k poslechu

Vstoupil jsem do Bellina nemocničního pokoje. Měla jenom zavřené oči, ale jakmile zaslechla klapnout dveře, okamžitě je otevřela. Došel jsem pomalu k její posteli a srovnával si v hlavě všechny slova, která jsem jí chtěl říct. Na tváři jsem měl zmučený výraz.

Sedl jsem si na kraj postele a vzal ji za ruku a jemně ji hladil. Poté políbil na její křehké čelo. Byla neuvěřitelně unavená a bledá. Její pokožka házela i odstíny šedivé.

Tato chvíle byla nejdůležitější v mém životě, protože mi umírá žena mého života. Toužil jsem jí pomoci, ale nevěděl jsem, jak na moji nabídku bude reagovat. Ani jsem si netroufal odhadovat, vždy mě svým uvažováním překvapovala.

Dlouhou chvíli jsme si hleděli do očí a snažili si zapamatovat tuto chvíli.

Stále jsem přemýšlel nad slovy a nad tím, jak to správně formulovat, abych ji nevystrašil. Moc dobře věděla, co proměna obnáší a čím by se stala, ale bude schopná, něco takového absolvovat??

,,Bello?“ zeptal jsem se opatrně.

,,Ano?“

,,Potřebuji ti něco hrozně důležitého říct, ale mám strach, abych tě nevylekal.“ Řekl jsem pomalu a opatrně.

,,Poslouchám tě.“ Řekl slabým hlasem a čekala.

,,Bello….moc dobře si uvědomuji, jak je tvoje nemoc nevyhnutelná, chci udělat cokoliv, abys tu zůstala se mnou .“ řekl jsem a sklopil oči, část jsem měl za sebou, ale ta těžší mě teprve čekala. Bella naslouchala každému mému slovu.

,,Je tu jedna možnost, která by byla možná. Jediná možnost, při která by jsi zůstala na živu. Nechci tě do ničeho nutit. Bude to jenom tvoje rozhodnutí a budu ho respektovat, ale prostě musím udělat vše pro to, abys tu zůstala………Mohl bych tě proměnit Bello.“ Řekl jsem a sledoval její výraz. Byl velmi nečitelný.

Dlouhou dobu přemýšlela a dívala se mi do tváře. Potom začala mluvit, velmi tiše a velmi pomalu, tak abych správně pochopil každé její slovo.

,,Edwarde, strašně si vážím všeho, co pro mě děláš. Miluji tě neuvěřitelným způsobem. Nikdy jsem nedoufala, že se mi něco takového stane. Ale já už jsem se svým osudem smířená. Je mi to hrozně líto, ale bůh mi ukázal mou cestu a já po ní musím jít. Neexistují žádné výjimky. Hrozně ráda bych to udělala a zůstala s tebou po zbytek věčnosti, ale prostě nemůžu.“ Řekla a začala plakat.

Okamžitě jsem ji obejmul a začal utěšovat. Její odpověď jsme si uvědomoval velmi pomalu. Rozhodla se zemřít a opustit mě. Rozhodla se jít po cestě, kterou ji stanovil

Bůh. Bylo to jakoby mě trhala zaživa, jakoby mě už dávno opustila.

Nemohl jsem tomu uvěřit, stále jsem doufal, že její odhodlání žít je veliké, ale neuvědomil jsem si, že tato možnost je pro ni nepřijatelná.

,,Miluji tě a mrzí mě to Edwarde, ale prostě to nejde. Nedokázala bych to. To není život, který je určený pro mě. To není můj osud.“ Řekla a plakala mi na rameni. Já nebyl schopný jediného slova, které by dávalo smysl. Jediného slova, které by ji přesvědčilo.

Ona se totiž už rozhodla a já musel stát na její straně. Ať už je její rozhodnutí jakékoliv.

,,Rozumím.“ Zašeptal jsem slabě do jejích kaštanových vlasů a snažil se smířit s tím, že mi odchází. Odchází mi žena a láska mého života. A já s tím už nemůžu vůbec nic udělat. Všechny možnosti jsou pryč. Rozplynuly se v prach a ten prach ničil moje mrtvé srdce. Pomalu, ale jistě. Trhal ho na kousky.

,,Zůstaneš se mnou?“ zeptala se.

,,Copak bych od tebe mohl odejít, Bello? Díky tobě jsem zase začal žít, s tebou jsem poznal lásku, s tebou jsem to já. Jsi můj anděl.“ Řekl jsem a chtěl jsem být statečný, alespoň před ní. Potřebovala mě a ještě mě potřebovat bude.

,,Edwarde, moc se omlouvám, vím, že děláš všemožné, abych tu zůstala, snažíš se ze všech sil, ale moje volba je jednoznačná. Bolí mě to, že tě budu muset opustit, ale budu na tebe čekat a jednoho dne se shledáme.“

***

S Bellou jsem strávil dva přenádherné měsíce. Naše láska byla osudová, to jsem věděl.

Odešla, ale nechala něco ve mně. Cítil jsem ji na každém kroku, byla neustále se mnou a dohlížela na mě.

Po její smrti jsem musel odjet. Každý mě chápal. Toulal jsem se a věděl jsem, že se té bolesti nad její ztrátou nikdy nezbavím. Byla mou součástí. Po čase jsem se zase do Forks vrátil a chodil za ní každý den s bílou růží.

Byla se mnou. Cítil jsem ji ve větru. Cítil jsem ji ve stromech, v půdě, v louce…byla stále se mnou.

Chtěl jsem jít za ní a zbavit se tohoto nesmrtelného života, ale nemohl jsem. Po jejích slovech ne.

,,Edwarde, musíš žít. Kvůli mně. Ukázala jsem ti správnou cestu, teď už je to jenom na tobě, jak po ní půjdeš, ale jednoho dne se shledáme.“

A bude to dlouhá cesta.

****************************************************************

Po napsání obou konců jsem si uvědomila, že jsem to tak měla udělat. Prostě to tak mělo být. Šťastný i smutný konec. Dlouho jsem se nemohla rozhodnout, ale oba dva v sobě něco mají.

Tímto posledním dílem bych chtěla povídku A walk to remember ukončit. Děkuji Vám všem, kteří jste ji četli a zanechávali mi komentáře. Moc si toho cením.

Rozepisuji povídku - název - Alkohol je můj kamarád ( a velmi dobrý ).

Odkaz na 1. kapitolu

Každopádně prosím o komentíky k celé povídce – kladné i záporné – snesu všechno. Díky…eunta

Odkaz na shrnutí povídek

Autor: Eunta (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek A walk to remember - 14. kapitola - konečná !!!: