Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » A walk to remember - 11. kapitola

Official poster - La Push werewolfs


A walk to remember - 11. kapitolaahojte, je tu další kapitolka, Edward poví Belle, kdo je, ale ona ho jako vždy překvapí...hezké čtení...a prosím o kometíky...pa pa eunta

11. kapitola

Edwardův pohled

Zbytek dne proběhl celkem relativně v pohodě, ale já si v duchu připravoval, co odpoledne Belle řeknu, ale stále jsem nemohl najít ty správná slova.

Bello, jsem upír a saju krev.

To bylo nereálné a naprosto odporné, ale musel jsem to za každou cenu nějakým způsobem vyřešit.

Odpoledne jsem čekal v autě na Bellu, nastoupila a tvářila se zamyšleně. Tohle nebylo dobré, protože musela tušit, že se bude něco dít. Jenom mě pozdravila a políbila na tvář. Snažil jsem se o vyrovnaný obličej, ale prostě to nešlo. Teď bude záležet jenom a jenom na ní.

,,Kam pojedeme?“ zeptala se náhle.

,,Chtěl bych ti ukázat jedno moc pěkné místo, které mám rád a docela často tam chodím.“ Řekl jsem smutně a Bella se tvářila nechápavě. Ani se jí nedivím, musel jsem vypadat hrozně, protože jsem se hrozně také cítil. Ale měl jsem špatné tušení, jakoby všechno věděla, ale proč ještě neutekla? Dívala se na mě jinak, to je jasné, ale nevím, v čem spočívá ta zásadní změna.

Chtěl jsem ji vzít na mé oblíbené místo, na mou oblíbenou louku. Byli jsme tam během chvilky, jenom nám zbývá krátká cesta lesem. Zaparkoval jsem na odlehlé mýtině a pomohl Belle z auta, zdála se mi mírně nervózní, ale snažila se to zastřít, ale cítil jsem to z ní. I já jsem byl nervózní.

Mlčky jsme došli až na určené místo. Naštěstí mi Alice sdělila, že bude svítit slunce až zhruba za hodinu, takže mám snad dost času na to, abych jí vše vysvětlil. Bella se zastavila a žasla.

,,To je přenádherné. Jak jsi tohle místo objevil?“ zeptala se šeptem, jakoby nechtěla narušit tu atmosféru, která z louky vyzařovala. Ale já teď už musel mluvit pravdu. Slíbil jsem si to.

,,Chodil jsem sem už dávno, ale poslední dobou jsem na to neměl čas, ale zase chci.“ Řekl jsem smutně. Bella se na mě podívala a vzala moji tvář do svých rukou, dlouhou dobu mě jenom pozorovala a já ji.

,,Máš tak studenou a bledou kůži……….“ Řekla zajímavým tónem, ale spíše to bylo konstatování.

,,Já vím.“ Odpověděl jsem a hleděl jí do očí, ale nevím co jsem tam hledal. Možná strach, strach ze mě samého. Ale zatím se tam nic neobjevovalo. Byla až moc klidná.

,,A tvoje nezvyklé oči, které tak miluji. Takové zvláštní….“ Řekla a bylo to další konstatování.

,,Já vím.“ Řekl jsem, protože jsem se na nic jiného nezmohl. Bella byla opravdu velmi všímavá, až mě to možná i děsilo. Kolik toho věděla? A jestli věděla všechno, proč tu i nadále zůstává? Jediné vysvětlení pro mě bylo, že se mě nebojí. Měl bych skákat tři metry vysoko, ale zatím jsem neměl vyhráno.

,,Stejné oči mají i všichni tvý sourozenci, i když jsou nevlastní….prostě zvláštní..“ řekla.

Dobře, tohle už bylo i na mě hodně.

,,Já vím.“

,,Potom jsem si všimla, za tu dobu, co jste ve škole, že nikdo z vás nejí ani nepije….opravdu zvláštní.“

,,Já vím.“

,,Kdykoliv venku svítí slunce, vy ve škole nejste…..zvláštní…“

,,Já vím.“

,,Nejsi člověk, Edwarde.“ Řekla a tohle byl vrchol všeho, protože ona to řekla jakoby nic.

,,Nejsem.“

,,A řekneš mi, co jsi zač?“ zeptala se a masku tváře si nechávala pořád stejnou, neprůstupnou.

,,Nechceš to vědět.“

,,Chci.“

,,Bello, to není dobrý nápad. Mám strach.“

,,Z čeho?“

,,Z toho, že ode mě utečeš a už se nikdy nevrátíš a mě tu jenom zůstanou oči pro pláč, které stejně plakat nemohou.“

,,Neuteču. Slibuji.“

,,Měla by ses mě bát.“

,,Ale já se nebojím. Cítím se s tebou v bezpečí. Prosím řekni mi to.“

,,Bello….já..“

,,Ano?“

,,Já……jsem ……upír….“ Řekl jsem a sesunul se na zem.

,,Edwarde, já vím, jenom jsem to potřebovala slyšet od tebe.“ Řekla velice klidným a vyrovnaným hlasem, a opět mě překvapila

,,Proč?“

,,Co proč?“

,,Proč tu ještě jsi, ty se mě opravdu nebojíš, vždyť bych tě mohl zabít. Sice se živím zvířecí krví, ale tvoje je taková zvláštní, taková jiná, než u ostatních lidí, takové velice přitažlivá.“ Řekl jsem a sklopil oči a opravdu jsem se styděl za to, že jsem jí přiznal, že bych ji mohl zabít. To bych potom musel zabít i sám sebe.

,,Jsem tu proto, že tě miluji, sice jenom krátkou dobu, opravdu krátkou, ale je to silnější než já. Je to silnější, než můj strach. Už dávno jsem věděla, že nejste jako normální lidé. Tušila jsem to, ale až po poznání tebe a tvojí rodiny jsem teprve pochopila. První intuice byla samozřejmě strach, ale láska ji přebyla. Už nedokážu utéct a nechat tě tu. Na to jsem moc slabá. Vím, že bych měla, že jsi opravdu nebezpečný, ale nemohu. Prostě to nejde. Myslela jsem, už mě už nic takového nepotká. Nemám zrovna nejlepší vyhlídky do života, ale tohle mě zasáhlo silou největšího kalibru. Omlouvám se za to, že tě tolik miluji.“ Řekla a to mě stačilo k tomu, abych ji chytnul do náruče a točil se s ní po celé louce a zasypával ji polibky.

,,Miluji tě Bello.“ Křičel jsem na ni.

***

Na louce jsme strávili zbytek odpoledne. Bylo to takové zvláštní, takové odlehčení z mé duše. Byl jsem takový lehčí a šťastnější, šťastnější hlavně proto, že Bella je stále se mnou, a šťastnější, že už před ní nemám tajemství. Odhalil jsem jí i tajemství, proč nesmíme vycházet na slunce. Sledovala mě asi hodinu a potom jenom řekla, že jsem překrásný. Já se musel smát, protože byla tak roztomilá.

Postupně jsem jí vykládal svůj životní příběh. Bylo to dlouhé, ale ona seděla v mém klíně a naslouchala každému slovu. Vyprávěl jsem jí o celé své rodině a také jsem jí prozradil, že dokážu číst myšlenky. To ji zprvu překvapilo a začala se červenat. Tolik jsem toužil nahlédnout v těchto chvílích do jejích myšlenek. Hned na to jsem ji ujistil, že ona je jediná výjimka, u které to prostě nefunguje, ale stále nechápu proč je tomu tak. Zřetelně si oddychla.

Náš čas se ale neúprostně blížil ke svému konci a dnešní slunce pomalu odcházelo na obzor. Zřetelně se ochladilo, tak jsem Belle dal svůj kabát.

Odvezl jsem ji domů, ale nechtěl jsem ji pustit. Nahnula se ke mně a pošeptala mi do ucha.

,,Až otec usne přijď prosím za mnou.“ Pošeptala vesele a já se na ni šibalsky podíval.

Vystoupila z auta a ještě mi zamávala. Nemohl jsem se té chvíle, než Charlie usne dočkat. Potom jsem pomaličku vyšplhal nahoru do jejího pokoje, měla otevřené okno. Vklouzl jsem dovnitř a okamžitě ji políbil. Povídali jsme si celou noc a nakonec mi Bella usnula v náručí.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek A walk to remember - 11. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!