Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » A walk to remember - 10. kapitola

honeymoon


A walk to remember - 10. kapitolaje tu desátá kapitola.....Edward musí přede všemi dokázat, že Bella k němu patří...., ale je tu další zádrhel, Bella pomalu zjišťuje, že Edward není ten, za kterého se vydává....pěkné počteníčko a prosím o komentíky...páčko eunta

10. kapitola


Edwardův pohled

Hleděl jsem Belle přímo do očí a bál se. Bál se toho, že v mém světě není místo pro ní. Ale já to místo pro ní vybojuji, i kdyby to mělo stát cokoliv. Její strach byl čitelný a přímo z ní sálal. Musel jsem jí dokázat, že její místo je po mém boku, a že chci aby byla se mnou.

Přestal jsem vnímat ty odporné myšlenky všech okolo a soustředil se jenom na ni. Byla tak zranitelná a já ji musel ochraňovat. Byla jako lehlé peříčko, na které musíš dávat pozor, aby ti neuletělo, protože potom ho už nikdy nedostaneš zpátky a ani ho nenajdeš. Ano ona byla peříčko, bílé a nevinné.

Přitáhnul jsem si jí ještě blíž a chytil oběma rukama za sametové a křehké tváře. Přímo hořely, hořely z toho, že ji každý v okolí odmítá a posmívá se.

,,Miluji tě Bello a nedovolím, aby ti kdokoliv ubližoval.“ Zašeptal jsem k ní a přiblížil se ještě blíž. Něžně a zamilovaně jsem jí políbil a dal jsem do toho polibku naprosto všechno. Její srdce se prudce rozbušilo a zapomínala dýchat. Musel jsem jí dokázat, že je pro mě to nejdůležitější v mém životě, a že ji ochráním.

Líbali jsme se velmi dlouho a velmi vášnivě. Mnohem vášnivěji, než jsem si mohl kdy představit. Naše rty byly v dokonalé souhře. Nepřebíjeli se, ale oddávali se. My jsme se oddávali jeden druhému. Bella přerývaně dýchala a já ji miloval stále víc a víc. Tedy pokud je to u upíra vůbec možné. Každá chvilka s ní mi přidávala malý kousíček a jakoby moje mrtvé srdce ožilo a radovalo se z chvíle, která patřila jenom a jenom nám.

Polibek byl dokonalý. Opět jsme se o sebe opřeli čely a vydýchávali ten neskutečný okamžik. Bella byla celá červená, ale v jejích očích jsem poznal, že je šťastná a to je přesně to, co jsem tam potřeboval vidět.

Potřeboval jsem tam vidět její štěstí, její radost a její lásku. Nic jiného jsem nepotřeboval.

,,Proč?“ zeptala se nevinně, ale stále zadýchaně. Opět mě zaskočila, a tak jsem se musel usmát.

,,Co proč, lásko?“ zeptal jsem se také.

,,Proč já? Proč kvůli mně odmítáš své kamarády?“ zeptala se na celkem zajímavou věc, ale já na toto znal svou odpověď.

,,Proč?......Protože jsi moje slunce, moje všechno a jediné co potřebuji, je tvoje přítomnost a tvoje láska….už na ničem jiném nezáleží a nic není důležitějšího než ty.“ Řekl jsem a znovu ji lehce políbil.

Do hlavy se mi postupně provrtávaly ty nechutné a závistivé a opovržlivé myšlenky všech okolo, protože se na náš celý polibek dívala snad celá škola. Ale mě to bylo naprosto ukradené. Musel jsem Belle dokázat, že už nepotřebuji své odporné a závistivé kamarády, a že díky ní jsem změnil celý svůj život.

,,Děkuji za to, že mě tolik miluješ, to si ani nezasloužím.“ Zašeptala sladce a také mě lehce políbila. Už se rozhodně cítila líp.

,,Zasloužíš si mnohem víc a teď pojď, ať nepřijdeme pozdě.“

,,Dobře.“ Souhlasila nadšeně a já jí opět chytnul za ruku a kráčeli jsme kupředu. Kupředu do toho davu závistivců.

***

Nikdo se se mnou ve škole nebavil, ale Bella byla kupodivu středem pozornosti, který si zasloužila. Musel jsem se smát. Teď byla tam, kam odjakživa patřila, ale svou ostýchavostí si prostě neprošlapala tu správnou cestičku.

S Bellou jsme měli schůzku na obědě. Už jsem se hrozně těšil, ale zároveň měl strach z toho, co asi řekne na to, že vůbec nic nejím. Zákonitě si toho musí časem všimnout a potom budu muset jít s pravdou ven. Bude to zlom v našem doposud krátkém, ale velice intenzivním vztahu. Zlom, který o všem rozhodne. Rozhodne o mém budoucím životě.

Seděl jsem v jídelně. Na tácu nějaké odporné lidské jídlo, kterého se stejně nedotknu, ale bylo tam pro jistotu. Bella zrovna vcházela do jídelny. Vesele se na mě usmála a přišla k mému prázdnému stolu.

,,Posaď se Bello, něco ti donesu.“ Řekl jsem a sledoval jak si klidně sedá a pohladil ji po ruce.

,,To je dobré, zvládnu to.“ Oponovala mi, ale to mě asi ještě moc dobře nezná.

,,Ne, chci to pro tebe udělat. Na co máš chuť ?“ zeptal jsem se a vykouzlil jsem na tváři úsměv, okamžitě se na mě usmála také.

,,Dobře, dnes nemám moc hlad, ale nějaké ovoce by stačilo.“

,,Hned jsem zpátky.“ Řekl jsem a uslyšel jsem v myšlenkách Alici, která právě vstupovala do jídelny.

Na chvíli ti jí pohlídám, neboj.

Alici jsem věřil, ale nevěřil jsem jejímu šílenému nakupování. Bude určitě chtít Bellu vytáhnout na celodenní maratón po obchoďáku.

Přistoupil jsem ke stolu a vzal pro Bellu tác. Alice si mezitím již přisedla k Belle a snažila se o náruživý rozhovor, představila jí Jaspera, ten se ale držel trochu opodál. Jeho sebeovládání nebylo zrovna nejlepší, ale byl jsem klidný, pokud tam je Alice, nic se nestane.

Na tác jsem Belle naaranžoval nějaké ovoce a přitom jsem se musel tvářit opravdu strašně, protože to tak divně páchlo. Lidské jídlo mi bylo protivné. Pomalu jsem šel zpátky ke stolu, chtěl jsem nechat Alici trochu prostor, aby se s Bellou seznámila, potom by ji to určitě mrzelo.

Opatrně jsem si sednul zpátky na své místo a zaposlouchal se do jejich rozhovoru, ale periferně sledoval stále jenom a jenom Bellu. Bylo to moje sluníčko.

,,Ty nebudeš jíst Edwarde?“ zeptala se náhle. Tohle jsem sice čekal, ale nedokázal jsem správně zformulovat odpověď. Alice po mě hodila smutně oči.

Budeš jí to muset říct Edwarde a neboj, nebude reagovat tak, jak si myslíš. Moc tě miluje a už tě nedokáže opustit.

,,Dnes nemám hlad Bello.“ Řekl jsem lehce a odmlčel jsem se, ona se na mě zajímavě podívala, ale nechávala to být. Už jí prostě nedokážu dál lhát. Budu muset jít s pravdou ven.

,,Co máš dnes odpoledne v plánu?“ zeptal jsem se.

,,Zatím nic a co ty?“ odpověděla na otázku otázkou a hodila po mě svůj kukuč. Musel jsem se také usmát.

,,Rád bych ti odpoledne něco ukázal.“ Řekl jsem tajemně, protože to zřejmě nebude moc příjemný rozhovor.

,,Dobře.“ Odpověděla, ale všimnul jsem si, jak si nás všechny tři měří svým pohledem. Prvně Jaspera, Alici a nakonec se zadívala na mě, přímo do mých zlatých očí a jakoby se v jejích mihlo jakési pochopení. Ale to prostě není možné…..



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek A walk to remember - 10. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!