Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » 4- část : Poslední chvíle na .... kapku štěstí

kirsten0011

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

4- část : Poslední chvíle na .... kapku štěstíDálší pokráčko o Renesmee. Snad se bude líbit. Komentáře prosím! :)

15.09.2009 (10:45) • Alice1810 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1768×

Poslední chvíle na …. kapku štěstí

Pláč

Renesmee:

Chvíli jsem přemýšlela jak to všechno bylo. Lov pum se neuskutečnil a já jsem zamčená hluboko pod zemí. V té tmě. Moc se toho nezměnilo za ten jeden den co tu jsem. Jen to že mám velký hlad i když mi teta donáší lidské jídlo, ale já ho odmítám jíst. Takže se nudím, mám hlad a každou minutu na mě spadne trochu hlíny a to je asi vše. Mám strach že mě nikdo nenajde.

Teta říká že mě má ráda a že se nemám bát, protože tu dlouho nezůstaneme.

Vlastně nemám pojem o čase, hodinky nemám a slunce jsem dlouho neviděla. Rosali říká :

„Buď statečná a užívej si času se mou a ne s rodiči“

Kdyžto opakovala po desáté tak pak začala s citovým vydíráním :

„Ty mě nemáš ráda? Všímej si mě trochu! Když mě budeš mít ráda víc než ostatní a budeš poslouchat pustím tě ven.“

A pro sebe si dodala : „Na chvililinku“

COPAK MI TO STAČÍ!? Já MUSÍM za MÁMOU a TÁTOU! Ale tohle jsem nemohla říct a tak jsem seděla dál na staré židli která každou chvíli mohla prasknout. Byla to šílená nuda kdyby tu byl Jakob …. , ale ona ho nenávidí. Mám si snad povídat se svým únoscem? To ani náhodou. To není snad teta. Není!

Po tváři mi zase stekla kupa slz a já jsem věděla že můj únosce mě začne přemlouvat.

„ No tak něco sněz buď silná!“

Vím co bych jí řekla a co jsem jí už říkala -Chci lovit pumy-, ale neřekla jsem to. Bylo by to zbytečné. Mlčela jsem dál a potápěla se hlouběji do nevědomý. Pomalu jsem usínala …..

…… „Mami mám tě tak ráda.“ Říkala jsem jí. Nereagovala, tak jsem se k ní rozběhla a chtěla ji obejmout. V tu chvíli se rozplynula a já zůstala sama. Pak jsem uslyšela ránu a bolelo mě tělo tohle bylo až moc skutečné otevřela jsem oči a viděla jsem rozbitou židli na které jsem ještě před chvilkou usnula. „Teta“ však byla pryč. To mi nevadilo. Až na to že jsem sama a po tmě, ale bylo to lepší než ji poslouchat. Chvíli jsem stála a pak se šla konečně porozhlédnout kde to jsem. Byl to malý pokoj osvětlený

pouze jednou dohořívající svíčkou. Vzala jsem ji do ruky a šla se porozhlédnout kromě lidského jídla co jsem nesnědla a židle bez dvou noh tu byla stará a zamčená skříň, pak ještě umyvadlo ze kterého každou sekundu spadla kapka vody a ještě něco na způsob knihovny jen se třemi knihami. Šla jsem dál k „jídelnímu stolu“ dvou stejným židlím a malou postýlkou která měla být asi pro mě, ale jak jsem se koukala nikde jsem neviděla dveře ani něco podobného čím jsem se mohla dostat ven. Byla jsem šíleně unavená, ulehla jsem do té postele usnula. Po chvíli, teda aspoň si to myslím, mě probudil divný zvuk ….

Otevřela jsem oči a uviděla „tetu“ jak do starého batohu balí její i moje věci.

„Co to děláš?“

„Říkala jsem ti že tu moc dlouho nezůstaneme. Ale neřeknu ti kdy vyjedeme a kam. Stejně si myslím že budeš nadšená, protože vidím že se tu nudíš. Zatím mi bude stačit kdy usneš …“ A hodila po mě něco na způsob úsměvu.

„Ale teto ….!“

„Spi a nestarej se!“ Zavřela jsem oči a snažila se jí vyhovět. Zaspala jsem do minuty. Stejně mi to moc nepomohlo, zdáli se mi noční můry.

Když jsem otevřela oči vůbec jsem  nepoznala kde jsem. Bylo tam uklizeno nikde ty židle, ale krásná křesílka a to mi nahánělo husí kůži. Přesunuly jsme se a já nevěděla kde zase jsem. Ale nebyla tu taková tma. Jen jedno zamčené okno ve vysoké výšce. Krajinu jsem neznala. Začal mi být větší strach než předtím, zvlášť když do pokoje vtrhla divná žena co se trochu podobala tetě o které jsem věděla jedno naprostou jistotou ….. UPÍR! Šla blíž.

„Kdo jste?“ Ptala jsem se.

Ona se začala jen smát a tvrdila : „Já jsem tvoje „teta“ nevzpomínáš si?“ Chvíli jsem stála jako socha.

„Vy nejste Rosalie!“ Nevěděla jsem co to má znamenat, ona se však začala smát ….

„ Hledáš svoji tetičku, co? Tu už neuvidíš, vlastně si ji neviděla už tři měsíce.“

„Co? To není pravda vždyť se mnou byla!“

„No vlastně jsem to byla já! Tvá teta je o šest pokojů dál a nemůže se dostat ven. Jsem úžasná herečka ne? Copak sis myslela že je tvoje tetinka tak zlá?“ A začala se znovu smát. Teď jsem si konečně uvědomila jak je tetě úplně podobná až na několik detailů. Jak to že jsem to nezjistila dřív a nebyla tak naivní. Nemuselo se to stál ………

Bella:

Už to byl den a Renesmee jsme ještě nenašli, Jakob šíleně trpěl a my s Edwardem ještě víc. Celé území jsme prohledali a nic dokonce jsem prohledali i vlkodlačí. Nic jsme nenašli, jen jedno místo které bylo obklopeno jejím pachem. Sedávali jsme tam, ale po tom dnu a půl se pach začal vytrácet. Carlisle si myslí že bychom měli hledat i jinde, souhlasili jsme, až na našeho „vlčka“ ten tam seděl. Jeli jsme celá rodina prohledat blízká města jejich okolí. Carlisle s Esme a Alicí jeli do Seattlu a já, Jasper a Edward jsme jeli do Port Angeles. Výsledkem byli dvě promarněné hodiny hledání, nikde tam nebyla. Přijeli jsme zpátky k Fidovi který byl pořád ve stejné pozici jako přes tím (vestoje).

„Posaď se. Přece nebudeš stát!“ Zakřičela jsem na něj tak silně že hned sletěl dolů. Zvedal se s trochu nabručeným výrazem. V tom se Jasper rozchechtal a Jakob skončil zase na zemi. Tentokrát však spadl na něco jiného než jen listí. A zdálo se že to moc pohodlné nebylo. Podíval se a uviděl malé stříbrné srdíčko ve kterém byla jeho fotka.

„Nesiin přívěšek!“ Začali jsme prohledávat zem a Esme našla poklop. Byli jsme tak hloupý. Aspoň kapka štěstí rozbili jsme zámek a nadzvedli poklop, seskočili dolů (nač schody). Jediné co jsme viděli byl stůl, stará postel, „knihovna“ jen se třemi knihami, zamčená skříň, umyvadlo a tři židle s toho jedna bez dvou nohou. A …. lidské jídlo! Jediné co nám bylo jasné BYLY TU! Byly. Tak to byla jen „kapka štěstí!“

Zkusíme jít ale dál za pachem snad tu někde bude!

Autor: Alice1810, v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek 4- část : Poslední chvíle na .... kapku štěstí:

 1
1. lucka
27.08.2011 [11:44]

to je zvlastni to v tom filmu doufam nebude ! :D Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře