Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » 2gether-17.dil

Tie jeho oči <3


 

 

 

Uplynuly asi 2 měsíce od té doby co jsme přišli do Easyvillu. Já, Edward, Alice, Jasper, Emmet a Rose jsme se zapsali na zdejší vysokou školu. Hodiny byly jen dopoledne, protože zde bylo málo učitelů, ale nikomu to nevadilo. Carlisle si našel práci ve zdejší malé nemocnici a Esme byla doma s malým Ejem. Snad ještě nikdy jsem jí neviděla tak šťastnou. Vždy když se Ej usmál,nebo jí skočil do náruče,vykouzlilo jí to na tváři ten nejsladší úsměv. Byla velice šťastná že v jejím okolí pobíhal nějaký malý špunt. Na to, že Ejovi bylo teprve pár měsíců, tak už vypadal jako skoro roční dítě. Byl krásný,jeho zelené oči byly nádherné, pronikavé, jeho mahagonové vlasy mu elegantně odstávaly od hlavy stejně jako jeho tatínkovi. Vždy když se usmál, odhalil řadu dokonalých a bělostných zubů. Byly jsme ta nejšťastnější rodina na světě, tedy spíš ve Vesmíru.

"Edwarde honem, už chci být doma." naléhala jsem hned po škole, když jsme stáli na parkovišti. Sladce se na mě usmál, sklonil se ke mě a před očima celé školy mě políbil. "Doma? Spíš u Eje viď?" šibalsky se na mě usmál. "No tak dobře, prokouknul si mě." jeho úsměv jsem mu oplatila. "Necítím se dobře, když jsme od něj moc dlouho pryč, tak už mě nemuč a pojeďme domů." Podívala jsem se na něj smutným pohledem, ihned mi otevřel dveře a já se usadila. On obešel auto,nastartoval naše autíčko a jeli jsme domů.

Ihned jak jsme zastavili už jsem svou upíří rychlostí byla u dveří a Edward mě hned dohnal. Chytil mě kolem pasu a společně jsme vstoupili dovnitř. První co jsme uslyšeli, když jsme byli za dveřmi, byl dětský smích a hned po tom: "Máma a táta jsou doma." Náš malý špunt stál na svých malých,ale pevných nožkách na druhé straně místnosti a krásně se na nás usmíval. Ihned jsem ho držela v naruči a políbila jsem ho na čelo. On mě políbil na tvář. Přiložil mi svou malou ručku na tvář a ukazoval mi co dnes dělal. Jeho den byl poklidný, plný smíchu. Esme si s ním hrála a četla mu. Viděla jsem její ohromený výraz, když jí knížku vzal z ruky a začal jí předčítat sám. Ukázal mi toho ještě spoustu a pak odtáhl ručku z mé tváře a natáhl se k Edwardovi. Ten jen natáhl ruce a čekal až mu Eje předám. Políbila jsem ještě Eje rychle na čelo a podala jsem ho Edwardovi, kterého jsem políbila letmo na tvář a šla jsem za Esme. Když jsem vstoupila do kuchyně, Esme seděla u stolu a pracovala na svých plánech. Byla architektka. Ale jakmile jsem vstoupila, zvedla hlavu, usmála se na mě a v okamžiku stála u mě. Objala mě a políbila na tvář. Chvíli jsem si s ní povídala jak se dnes měla, jak bylo ve škole. A pak jsem jí zase nechala pracovat a odešla do obývacího pokoje, odkud se neustále ozýval smích. Zastavila jsem se ve dveřích a s úsměvem jsem se dívala, jak si Edward hraje s Ejem. Jak se oba usmívají a jaké mají oba krásné úsměvy a jak jsou krásní. Uvědomila jsem si, že tohle jsou dvě nejdůležitější bytosti v mém životě. Edward si mě všiml a kývl na mě, abych šla k nim. Pomalu jsme k nim kráčela a než jsem se nadála, ležela jsem na zemi a smála se s nimi. Edward mě povalil na zem a Ej na mě skočil. Ještě chvíli jsme takhle blbli a pak jsem se rozhodla, že si půjdu napsat domácí úkol,abych měla na večer volno., protože jsem s Edwardem chtěli jít lovit. A pak jsme se chtěli věnovat sobě. Úkol jsem měla hotový za pár minut.

Odpoledne jsme se šli s Edwardem a Ejem projít. Přešli jsme přes louku za naším domem a zamířili do lesa. Z ničeho nic nás dostihla usměvavá Alice. Společně jsme kráčeli lesem a smáli se. Hlavně Ejovi, který pobíhal po lese, hrál si s Alicí a nádherně se přitom smál. Začalo se stmívat a tak jsme zamířili zpátky. Po cestě Ej začal zívat a tak jsem si ho vyhoupla do náruče. Než jsme dorazili do domu, tak Ej už tvrdě spal. Na ústech měl krásný úsměv. Jakmile jsme dorazili dovnitř, ihned jsem vyběhla do jeho pokojíčku. Převlékla jsem ho do pyžama. Zrovna když jsem ho ukládala, přišel nahoru Edward. Dala jsem ho do potýlky, políbila ho na čelo a Edward také. Ještě chvíli jsme tam stáli a Edward mě držel kolem pasu. Pak mě políbil do vlasů a vedl mě z pokoje. Sešli jsme dolů do kuchyně, kde byli všichni. Oznámili jsme jim, že jdeme na lov. Kývli jako že rozumí a my jsme zadnímy dveřmi vyšli opět ven. Na nebi svítil měsíc, my jsme se drželi za ruce a trochu rychlejším krokem jsme zamířili k lesu.

Edward zase lovil pumy a já jsem se vrhla na stádo srnek. Tentokrát jsem byla hotová dřív než on a tak jsem se opřela o strom a pozorovala ho. Po chvíli byl se svou pumou hotový, napřímil se a zkoumavě se na mě díval. V okamžiku stál u mě a líbal mě. Já jsem nijak neodporovala. Ale nakonec jsem náš polibek ukončila, chytla jsem ho za ruku a kráčeli jsme spolu domů. Ihned jsme zamířili do našeho pokoje, kde jsme se na sebe přímo vrhli. Jako vždy jsme oba zrychleně dýchali, i když to ani jeden z nás nepotřeboval. Lehli jsme si na postel, líbali jsme se a pak jsme ze sebe servali oblečení a milovali se.

Byla stále tma, mohlo být nějak po půlnoci a já přemýšlela, kdy budu schopná se udržet, abych po Edwardovi vždy tak nevystartovala. Ale nakonec mi došlo, že mi to vlastně nevadí a při té myšlence, kdybych byla ještě člověk bych se červenala jako rak. Byla jsem ráda, že už nejsem člověk a taky, že mi Edward nedokáže číst myšlenky. "Na co myslíš Bells?" zašeptal mi do ucha medový hlas. Otočila jsem se, podívala jsem se do toho andělského obličeje a odpověděla: "Na Tebe." Samolibě se na mě culil a já neodolala a políbila jsem ho na jeho dokonalé, sametové rty. Můj polibek mi oplatil. Potichu jsme se zvedli, že půjdeme dolů, i když jsme měli ještě fůru času. Oblékli jsme se a zamířili dolů. Byli jsme teprve v půlce schodů, když Edward zaúpěl: "Ach, ale co to znamená?" Zmateně jsem se na něj dívala, ale on mě jen popadl za ruku a téměř mě táhnul dolů. V mžiku jsme byli v kuchyni, kde seděl jen Jasper, Carlisle a Alice. Jasper, Carlisle a Edward se na Alici dívali. Carlisle s Jasperem nechápavě a Edward vystrašeně. "Alice, co to znamená?" zašeptal Edward. Alice se na něj podívala a řekla: "Já nevím, ale něco se stane a nebude to dobré." "Snad se něco nestane Ejovi?!" vysoukala jsem ze sebe. Edward mě chytil kolem pasu, políbil mě na čelo a Alice zašeptala: "Jemu ne, ale okolo něj to bude." Její slova mi zněla v hlavě a dostavila se úleva, že mu nic nehrozí, ale pak ji vystřídal děs a v hlavě mi zněla její slova: "Jemu ne, ale okolo něj to bude." To znamenalo, že se něco stane a podle jejího výrazu jsem usoudila, že v tom bude zapletená celá rodina. Nedokázala jsem promluvit, plakat jsem nemohla a tak jsem se sesunula podél Edwardova boku k zemi a skryla jsem si obličej do dlaní a z úst mi vyšlo jen: "Ach ne!"



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek 2gether-17.dil:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!