Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zadaná na druhou - 17. kapitola - Edward

22.11.2011 (08:30) • Kim • FanFiction na pokračování • komentováno 33× • zobrazeno 4702×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

„Bello, jsi tu někde? Chci ti někoho představit,“ ozval se znovu Jacob, ale to už jsem vyšla zpoza rohu. Nevěřícně jsem zamrkala.

Stačil jediný pohled do jeho andělské tváře, které vévodily zlaté oči, a mně vylítlo srdce až do krku. Musela jsem se chytit botníku, abych tohle nečekané překvapení ustála.

„Zlato, chci ti představit Edwarda Cullena, mého přítele ze školy.“

Edwarda Cullena, mého přítele ze školy… Edwarda Cullena… Edwarda… Edwarda…

To jediné jméno se odráželo od holých stěn a jako pingpongový míček se to vracelo k mým uším. Od těch to putovalo rovnou k srdci, které mi spadlo až do žaludku.

„Edwarde,“ vyslovil Jake to zakázané jméno a já sebou znatelně škubla, „ tohle je moje Bella.“ Pravou ruku omotal kolem mého pasu a přitiskl si mě ke svému boku. Ve vlasech jsem ucítila lehký dotyk horkých rtů.

Po celou dobu jsem nebyla schopná odtrhnout oči od těch zlatých studánek, ve kterých se mísilo překvapení s utrpením. Podle výrazu jsem si byla skoro stoprocentně jistá, že pro něj je tohle stejný šok jako pro mě. Akorát on to uměl více skrývat.

„Rád tě poznávám… Bello,“ vyslovil mé jméno a dal na něj zvláštní důraz. To bylo poprvé, co mi tak řekl. Vehnalo mi to slzy do očí. Tolikrát jsem toužila slyšet své jméno z jeho úst a představovala si, jak by to asi znělo, ale v tuto chvíli jsem si přála, aby to neřekl. Bylo to jako facka.

Na pouhý okamžik jsem stiskla víčka a snažila se získat zpět ztracenou rovnováhu. Když jsem oči otevřela, všimla jsem si jeho natažené ruky směrem ke mně. Trhaně jsem se nadechla a letmo se podívala na Jacoba vedle mě. Mezi obočím mu vyskočila zamračená vráska a v očích se mu zračila nechápavost.

Ticho, které mezi námi třemi vládlo, by se dalo krájet. Bylo mi z toho na omdlení, ale to by bylo to nejhorší, co bych mohla udělat. Složit se tu před Jakeem. Ten se nesměl nic dozvědět. Ne teď, když se ukázalo, že ti dva se znají. Proto jsem sebrala veškerou sílu a svou rukou uchopila Edwardovu.

Původně jsem zamýšlela jen krátké stisknutí, ale když jsem na své kůži ucítila ten známý chlad, který tu byl pokaždé, když se mě na ostrově dotkl, nemohla jsem ucuknout.

Znovu jsem se vrátila na Barbados do chvíle, kdy nám bylo s Edwardem nejlíp. Opět jsem slyšela šumění moře, jemné vlnky mi narážely do lýtek a Edwardovy rty mi opatrně sjížděly po krku dolů…

Vedle mého ucha se ozvalo nervózní odkašlání. Zmateně jsem zamrkala. Edward už moji ruku nedržel, ale já ji stále držela před sebou. Urychleně jsem ji spustila podél těla a mé tváře okamžitě nabraly odstín červené.

„Tak,“ přerušil tu divnou atmosféru Jake, „nebudeme přece stát na chodbě. Pojď dál.“ Rukou naznačil Edwardovi, ať ho následuje do obývacího pokoje.

Přitiskla jsem se více ke stěně, aby kolem mě mohl Edward projít. Nešťastně jsem pozorovala každý jeho pohyb. Všimla jsem si, jak dává velký pozor na to, aby se mě nedotkl a to se mu taky podařilo, ale místo toho mě do nosu uhodila jeho vůně. Směs citrusů, zeleně a trochy pepře. Ach, jak mě tohle chybělo. Dost, klidně si zacpi nos, ale už konečně začni normálně myslet!

Zhluboka jsem vydechla a se srdcem v kalhotách se vydala za nimi.

„Přestěhovali jsme se sem nedávno, takže se tu sem tam válí nějaká ta krabice a zbytek ostatních věcí, které jsme ještě nestihli uklidit, ale…“

Jake dál pokračoval ve své řeči, ale to už jsem nevnímala. Mě totiž zaujalo něco jiného. Teprve teď jsem si všimla Edwardovy cestovní tašky, kterou jasně naznačovala, že se tu hodlá zdržet déle než jeden den. V hlavě se mi rozblikala kontrolka a dávala mi tím najevo, že tohle musím zarazit.

„Ehm,“ odkašlala jsem si nenápadně a pohledy obou mužů se ihned stočily na mě, „víš jistě, že je to dobrý nápad, Jakeu?“ začala jsem nervózně. „Nemyslím si, že je teď nejlepší čas na to, abychom měli návštěvu. Sám si říkal, že jsme se nedávno přestěhovali. Taky je tu nepořádek a ještě nás čeká spousta práce.“ Očima jsem propalovala Jacoba a v myšlenkách ho prosila, aby mi dal za pravdu. Srdce mi vynechalo jeden úder, když jsem si představila, že bych s oběma měla být zavřená pod jednou střechou a v jednom pokoji.

„Má pravdu,“ ozval se sametový hlas místo Jacobova. Zrak jsem přesunula na Edwarda a hned vzápětí pochopila, jaká to byla chyba. Ta bolest, která v jeho očích převažovala, pro mě byla jako ledová sprcha. Když se sehnul pro svou tašku, udělala jsem automaticky krok vpřed. Měla jsem chuť zakřičet, že jsem to tak nemyslela a že si tu klidně může zůstat, jak dlouho bude chtít. „Bude lepší, když vypadnu. Vůbec bych nejezdil, kdybych věděl, jak to všechno je. “

„Hloupost,“ zarazil do Jake, „nemůžeš odjet. Neviděli jsme se takovou dobu, a kdo ví, kdy zase zavítáš do Seattlu.“ Poplácal ho přátelsky po rameni a tašku si sám převzal. „Zůstaneš tu tak dlouho, dokud budeš chtít. Kufr ti dám do pokoje pro hosty, pak si spolu dáme skleničku a ty mi řekneš, co jsi za tu dlouhou dobu dělal.“

Jacob odešel do vedlejšího pokoje a my s Edwardem osaměli. Možná se mi to jen zdálo, ale v pokoji bylo najednou velké teplo a dusno. Byli jsme jako dva úplně cizí lidé. Edward stál jen pár kroků ode mě a já moc dobře cítila jeho pohled na mé tváři, která se ovšem dívala vyděšeně před sebe. Ve chvíli, kdy jsem zaznamenala z Edwardovy strany pohyb, se mi srdce nepřirozeně rozbušilo, dech se zadrhl v krku a nehty jsem si zaryla hluboko do dlaní.

Naštěstí se Jake vrátil brzy a já se konečně mohla více méně uvolnit a nadechnout.

„Děje se něco, lásko?“ Nevěděla jsem proč, ale při tom oslovení jsem hlavou střelila k Edwardovi. Nechtěla jsem, aby mi tak před ním říkal. Určitě mu to muselo být stejně tak nepříjemné jako mně. Jenže z toho kamenného výrazu, který se mu tam usadil, se nedalo nic vyčíst. Smutně jsem sklopila oči a zatřepala hlavou. Doufala jsem, že už se v tom nebude pitvat.

„Fajn,“ rozvalil se na gauči, „Bell, uděláš mi kafe, prosím? Edwarde, dáš si něco?“ Pohlédl na Edwarda. Ten se nervózně ošil.

„Sklenice vody bude stačit,“ vykoktal a nepatrně se mu jeden koutek úst vyhoupl vzhůru. Rozklepaly se mi nohy. Nemohla jsem tu s nimi zůstat už ani vteřinu.

„Jo,“ zahučela jsem a tryskově vycouvala z té místnosti, do které budu mít ode dneška strach vstoupit.

V kuchyni jsem se zavřela a po dveřích se svezla na zem. Prsty jsem si zajela do vlasů a dala volný průchod svým pocitům. Nechápala jsem, jak je možné, že muž, se kterým jsem se seznámila na druhém konci světa, je čirou náhodou kamarád mého přítele. Můj přítel se vedle baví s mým manželem, musela jsem se hystericky uchechtnout.

Když se odvedle ozval mužský smích, setřela jsem slzy a konečně dala vařit tu vodu. Kdybych si chtěla udělat čaj, voda by se vařila setsakramentsky dlouho, ale teď se konvice vypnula na můj vkus velice brzy.

Do zeleného hrníčku jsem nasypala kávu pro Jacoba a opatrně, abych se zase nespálila, jsem to zalila vodou. Z  lednice jsem vyndala láhev vychlazené minerálky, z poličky nad dřezem zase vysokou skleničku a do půlky ji naplnila. Ještě jsem vhodila dvě kostky cukru do kouřící tekutiny a s klidnou maskou vstoupila do obýváku.

Kluci se o něčem vesele bavili, aniž by si mě všimli, ale pak se Edward ohlédl, lapil mě tím svým teplým, zlatavým pohledem a má klidná maska s třísknutím odpadla na zem. Oba dva okamžitě vyskočili na nohy a šokovaně se dívali někam na zem. Tupě jsem to po nich zopakovala a zděsila se. Podlaha, kousek gauče a především Edwardova ruka schytala pořádnou dávku horké kávy, která mi pravděpodobně vyklouzla z ruky, jen jsem neměla ponětí, kdy se to stalo.

„Panebože,“ vyjekla jsem a přitiskla si dlaň na pusu. Paralyzovaně jsem sledovala Edwardovu ruku. „Edwarde, já se moc omlouvám. Okamžitě to musíš dát pod vodu.“ Tahala jsem ho za rukáv a snažila se ho dotáhnout do koupelny. Bylo mi hrozně. Určitě ho to muselo strašně bolet, ale přesto na sobě nedal nic znát.

„To je dobrý, jsem v pořádku.“ Převzal si utěrku od Jacoba, který na rozdíl ode mě neváhal a donesl ji z kuchyně. „Nic to není, vidíš?“ Zvedl opařenou ruku do vzduchu a na znamení, že mu opravdu nic není, s ní zakroutil. Nedůvěřivě jsem přimhouřila oči a pozorovala ho. Nechápala jsem, jak je možné, že jemu se nic nestalo a mě ta spálená ruka bolela ještě teď.

„Můžeš mi říct, co to s tebou dneska je?“ šeptnul mi do ucha Jacob trochu vyčítavě.

„Nic,“ odsekla jsem, nechala tam Jakea stát samotného a naštvaně dodupala k oknu. Založila jsem si ruce na prsou a dívala se dolů na rušnou ulici. Začínalo mě všechno štvát. Štvalo mě, že je tu Edward, štvalo mě, že si Jacob začíná všímat, štvalo mě, jak jsem se chovala… jak jsem řekla, štvalo mě všechno.

„Ženské,“ utrousil Jacob k Edwardovi. Protočila jsem oči, ale naštěstí mě nemohli vidět. „Co ty, kamaráde? Jak jsi na tom s ženskýma? Nějaká přítelkyně, nebo už rovnou manželka?“  V tu chvíli, co to Jacob vyslovil, jsem zapomněla, jak se dýchá. Hbitě jsem se otočila a čekala. Jacob zvědavě koukal na Edwarda, Edward střelil pohledem na mě a já očima kmitala z jednoho na druhého. V celém pokoji vládlo takové ticho, že by byl slyšet i špendlík. Edward se nadechl k odpovědi a já byla připravená na něj skočit a v nejhorším případě mu zacpat pusu.

„Ne, žádná není,“ řekl tvrdě. „Asi jsem ještě nenašel tu pravou.“ Pokrčil rameny a zakroutil hlavou. Upřeně sledoval svoje prsty a tak, naštěstí, nemohl vidět můj útrpný výraz. Prsty jsem se chytila za prsteníček na levé ruce, jako bych tam stále měla ten kroužek, který by jasně říkal, komu právě patřím. Potichu jsem si povzdechla. Proč já?

„Ona se nějaká brzy objeví a budeš mít po srandě, hochu,“ zasmál se Jake. „Koukni na mě. Před pěti lety se mi dělaly osypky, když jsem si představil, že bych se měl usadit, ale pak se z ničeho nic objevila Bella a všechno se změnilo.“ Usmíval se, když mluvil o mně. Naopak uvnitř mě se všechno hroutilo. „Ale na Bellu mi nešahej, ta je jen moje,“ zachechtal se a drcnul do Edwarda, když si všiml, že se na mě dívá. „Vzpomeň si na naši dohodu.“

„Jakou dohodu?“ vypadlo ze mě zvědavě.

„Když nám bylo… deset jedenáct?“ Ujišťoval Edwarda, který mu souhlasně přikývl. „Jo, tak nějak, tak jsme si slíbili, že si nepolezeme do zelí, ať se bude jednat o jakoukoliv holku.“ Pozdě hochu, pomyslela jsem si a podle Edwardova nakrčeného čela bych tipovala, že on myslel na totéž.

„Aha, deset,“ ušklíbla jsem se potichu.

„Deset nebo dvacet, to je jedno i tak to platí. No ne?“ Obrátil se na Edwarda. Ten se nevinně pousmál a rozhodil rukama. „Platí,“ oznámil nám, „ale teď mi musíš už konečně říct, co se dělo těch pět let, co jsi tak z ničeho nic zmizel.“

Edward na chvilku zaváhal.

„Víš co, počkej,“ zarazil ho Jake, „tohle bude chtít zapít. Donesu pivo,“ vyskočil na nohy. Vidina vychlazeného piva mu vyčarovala radostný úsměv na tváři. Edward se tak nadšeně netvářil. Ještě než Jake zaplul do kuchyně, zastavil se u mě. „Dáš si s námi, zlato?“ Panák by se šiknul, díky.

„Ne,“ odmítla jsem se sklopenou hlavou. Zčervenala jsem při vzpomínce na to, co jsem udělala naposledy, když jsem v sobě měla alkohol. Nejhorší bylo, že účastník té show byl kousek ode mě a úpěnlivě mě sledoval. „Já už půjdu do postele. Vy to tu zvládnete beze mě. Určitě si máte hodně co říct.“ V překladu to znamená – beru nohy na ramena. „Dobrou noc.“ Pohladila jsem Jakea po tváři a letmo se zahleděla na Edwarda, který k nám byl sice otočený zády, ale i tak jsem si byla jistá, že nás vnímá.  Určitě mě musel nenávidět.

Se staženým ocasem jsem se zavřela v pokoji a dneska už z něho nehodlala vyjít. Oblékla jsem se do pyžama a zavrtala se hluboko do peřin. Jenže místo toho, abych v klidu usnula, poslouchala jsem jejich hlasy a smích z obývacího pokoje. Modlila jsem se, aby Edward držel pusu a nic neprozradil. Tohle je můj úkol. Úkol, který bude zároveň nejtěžší zkouška v mém životě.

16. kapitola - 18. kapitola

Moc vám chci poděkovat za hlasy v Nej povídce, vůbec jsem nečekala, že se tam Zadaná objeví. Překvapilo mě to. :)

Dále se chci zmínit o tom, že dost z vás chtělo pohled Edwarda. Omlouvám se, ale do toho se pouštět nebudu. Nerada bych to pokonila ještě více, takže to budete muset přežít. Snad mi to odpustíte.

A ještě děkuju za komentáře u minulé kapitoly. Tolik jsem jich nečekala. Děkuju! :)

Autor: Kim (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zadaná na druhou - 17. kapitola - Edward: