Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nečekaná láska - 12. kapitola - Stalo se to

23.04.2009 (17:05) • Veruuuu • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3262×

Když se Lillian vzbudila, měl jsem pro ni již nachystanou snídani. Je tak nádherná... Pořád jsem myslel na to, jak je krásná, když spí, taky na to, jak je krásná, když je vzhůru... Když snídani uviděla, obdařila mě překrásným úsměvem.

„Tak jak jsi se vyspal?" zeptala se. Zasmál jsem se v duchu její otázce a odpověděl:

„Dobře, a co ty?" Šibalsky se usmála, ale neodpověděla jen vstala z postele, došla ke svým věcem, vytáhla kartáček a odkráčela do koupelny. Když se vrátila, sedla si ke mně na pohovku a podívala se na vydatnou snídani, která pro ni byla nachystaná.

„Mmm, to vše je pro mě? A čím jsem si to zasloužila?" řekla a v očích jí blikalo snad milion plamínků. Usmál jsem se, pohladil jsem ji po vlasech a zašeptal k ní:

„Tím,že jsi tu se mnou." Zčervenala, je tak sladká… A to nejlepší na ní je to, že netoužím po její krvi. Skoro vůbec ji necítím jako svou kořist. Samozřejmě její vůně jako člověka, přehlédnutelná není. Nemusím se však bát, že jí ublížím. Znovu jsem se na ni usmál. Úsměv mi vrátila a pak řekla:

„Děkuju ti, Edwarde..." a políbila mě na tvář. Usmál jsem se a pobídl ji:

„Tak už začni jíst, ty opičko." Podívala se na mě, opravdu mě poslechla a začala jíst.

„Ty si nedáš?" zeptala se chvilku poté, co snědla první sousto.

„Ne, děkuju už jsem jedl," odpověděl jsem. „Co bys řekla na to, že až dojíš a převlékneš se, tak bychom se šli projít k jezeru? Je tady poblíž," navrhl jsem. Podívala se na mě s očima plnýma těch jejích překrásných jiskřiček.

„Hrozně ráda," řekla nakonec. Šlo na ní vidět, jak moc se těší. Když dojedla, všiml jsem si, že by se chtěla převléknout a tak jsem navrhl, že ji počkám na chodbě. Usmála se a řekla s ďábelským výrazem:

„Myslíš, že bych tě pokousala?" zasmála se. Vykulil jsem na ni oči.

„Tuší snad něco?" Tuhle reakci bych opravdu nečekal. Nakonec jsem se však musel zasmát tomu, co řekla.

„Myslím, že radši vážně počkám na chodbě," řekl jsem znovu a s odhodláním vyšel z pokoje na chodbu. Netrvalo to moc dlouho a objevila se mezi dveřmi se slovy:

„Můžeme." Zamkl jsem pokoj a šli jsme dole do haly. Řekl jsem recepční, že nevím, kdy se vrátíme a vyšel ven, kde už na mě Lillian čekala. Když jsem přišel k ní, vzala mě za ruku. V mém nitru všechno jásalo radostí. Drží mě za ruku! Jsme pár! Oficiální pár! Přede všemi... Všichni nás uvidí ruku v ruce! Jen mě napadlo, jestli není moje ruka moc studená.

„Není ti zima?" zeptal jsem se, když jsme kráčeli podél cesty směrem k jezeru.

„Vůbec, spíš tobě, ne?" řekla a zachichotala se. Vděčně jsem se na ní usmál a my pokračovali v cestě. Sice mlčky, ale myslím, že ani jeden z nás se nenudil. Bylo to příjemné ticho. Vychutnávali jsme si to, že jsme spolu. Přišli jsme až k jezeru, když se na mě otočila a objala mě.

„Ach, Edwarde, to je krása," zašeptala mi do hrudi. Hladil jsem ji po zádech a souhlasil s ní. Je to krása, být tady s milovaným člověkem. Cítit jeho blízkost, cítit jeho objetí a hlavně cítit jeho lásku. Políbil jsem ji do vlasů. Zvedla na mě hlavu a my se znovu políbili. Když se naše rty odpojily, culila se na mě. Potom si znovu svou hlavu ukryla do mé hrudi. Stáli jsme tam v objetí dobrou hodinku. Musel jsem se jí zeptat:

„Nejsi vyčerpaná beruško?" Pohlédla na mě s trochu smutným výrazem.

„Máš pravdu, už docela ano... Lehla bych si," odpověděla upřímně a já jsem byl rád, že mi to netají.

„Vrátíme se a ty si půjdeš na chvíli lehnout, co ty na to? A nebo se chceš nejdřív naobědvat? Jistě už musíš mít hlad," řekl jsem. Usmála se a řekla:

„Máš pravdu trošku pojím a půjdu si lehnout." Znovu sevřela mou ruku a my jsme kráčeli zpět do hotýlku.

***

Když se probudila, ležel jsem vedle ní na posteli a hrál si s jejími vlasy. Usmála se a potom řekla:

„Spala jsem moc dlouho?"

„Neboj, jenom tak čtyři hodiny," odpověděl jsem a zazubil se na ni. Zase jí vyletělo jedno obočí a řekla trošku nazlobeně:

„Jenom? Měl jsi mě vzbudit. Kolik je vůbec hodin? Zase jsem prospala celé odpoledne." Musel jsem se uchechtnout.

„Nesměj se nebo uvidíš," řekla na oko výhružně.

„Ale a co?" řekl jsem a smál jsem se jí dál. Byla hrozně roztomilá. Zvedla se a vzala polštář, který měla do teď pod hlavou, a se smíchem řekla:

„Chtěl jsi pomstu, máš ji mít," a vrhla se na mě s polštářem. Nebyl pro mě žádný problém "přeprat" ji, ale to by nebyla sranda, musím ji chvíli nechat ať se snaží. Chvíli jsme se pošťuchovali polštářema, když najednou na mě seděla obkročmo s výtězným výrazem ve tváři.

„Vidíš," řekla, „říkala jsem ti, že uvidíš!" a zvonivě se zasmála. Musel jsem se k ní přidat. Bylo mi s ní tak úžasně, i když jsem se bál, aby se to nějak nezvrtlo. Najednou se naklonila a políbila mě na krk a potom na ústa. Mým tělem se roznesla jakoby statická elektřina. Připadal jsem si jako nejšťastnější člověk na světě. Je tu se mnou totiž osoba, kterou miluji. I když já sám vím, že se známe jen krátce, vůbec to tak necítím. Připadám si jako bych ji znal už od mala. Zasmál jsem se tomu “od mala,“ to bych ji znal hodně dlouho.

„Čemu se zase směješ?" zeptala se a opět se mi očima vpíjela do těch mých.

„Ale ničemu," pousmál jsem se. „Takže tohle je pomsta?" řekl jsem a pokračoval, „to asi budu muset být nedobrý častěji." Zvonivě se zasmála a potom řekla:

„No, tohle už pomsta není, protože dokonale zmateš útočníka." Lehla si teď na mou hruď a já ji hladil po vlasech. (moje pozn. DOPORUČENÍ: PUSŤTE SI PÍSNIČKU BARDI JOHANSSON - NOEMI: DREAM, sice je smutná, ale zrovna ji poslouchámJ). Musel jsem ji znovu políbit, aspoň do vlasů.Vždy jsem to rád dělal. Zvedla hlavu a zadívala se mi do očí, potom si lehla vedle mě na bok, posunula se a svou hlavu teď měla ve výšce jako já tu svou. Nahnula se ke mně a políbila mě. Náš polibek byl plný touhy a vášně. Vjela mi rukou do vlasů a začala si s nimi hrát. Najednou jsem po ní toužil zase víc a víc. Přesunul jsem svou váhu tak, že teď ležela na zádech ona a já se nad ní nakláněl a líbal ji. Vzdychla. Jak blaženě mi je, když slyším, že se jí to líbí. Musel jsem se na chvíli odtrhnout, dopřát jí nadechnout se. Nedokážu přesně popsat své pocity. Zrovna teď, ale mám pocit jako bych se vznášel jako bych letěl... spolu s ní.

„Lillianko, co to se mnou děláš," řekl jsem a zněl jsem hodně ochraptěle. Usmála se, ale neodpověděla, místo toho se mi pořád dívala do očí. Ráda to dělá. Chtěl jsem se odklonit a zase si lehnout vedle ní, ale v tu chvíli mi jednou rukou přejela po líčku až k hlavě ze zadu, propletla své prsty mými vlasy a přisunula si můj obličej blíž k tomu jejímu. Znovu mě políbila a potom vydechla:

„Edwarde, já vím, že se známe krátce, ale já to tak necítím. Přijde mi, že tě znám celou věčnost... Nemusíš se o mě bát, já-já toužím po tobě, Edwarde, chci, aby ses mě dotýkal. Chci tě celého… chci-chci to prožít s tebou... Dlouho už žít nebudu, Edwarde, i když s tebou na to úplně zapomínám... Teď, ale vím, že se to blíží a já... Dřív než umřu, Edwarde, chci být s tebou, tak jako jsem s žádným jiným nebyla," dořekla. Muselo to pro ni být hodně náročné, tohle všechno mi říct. Ale vůbec jsem nevěděl, jak se zachovat. Mé tělo ji chtělo. Mé srdce také, ale měl jsem pořád obavy, co když jí ublížím? Nemůžu dopustit, aby se jí něco stalo. „Lillian, ani nevíš, jak moc bych chtěl, ale můžu ti ublížit," řekl jsem.

„Edwarde..." zadívala se mi do očí a pokračovala, „… já se s tebou nebojím ničeho, ani smrti, takže na to, že bys mi mohl nějak ublížit ani nemysli." Potom se natáhla a políbila mě. Byl to něžný polibek, ale náš chtíč v něm byl cítit také. Překulila se, že teď ležela na mně zase ona. Přešla z úst k mé bradě a potom ke krku. Bylo to tak vzrušující cítit její rty na mém těle. Zajela svou rukou pod mé tričko. Vyhrnula mi ho nahoru a líbala mě na hrudi... Postupovala od hora až dolů. Skončila na mém podbříšku, už jsem to nemohl vydržet a vzal jsem její tvář do dlaní. Podíval jsem se jí znovu do očí a ona se usmála. Políbil jsem ji a položil ji na záda. Políbil jsem každé místo její tváře a když jsem přešel na krk, tak se z jejích úst vydralo pár zavzdychání. Teplo se šířílo v celém mém těle...

POHLED LILLIAN:

Neubránila jsem se a musela jsem znovu vzdychnout. Líbal mé tělo, přitahovala jsem ho... Měla jsem tričko na ramínka a on mě pomalu líbal od krku až ke klíční kosti. Bylo to tak vzrušující... omamující. Nejde popsat to, co právě cítím. Dotýká se mě, líbá mě a hlavně miluje mě. Mé ramínko sklouzlo z ramene. Cítila jsem chvění v podbříšku. Trošku jsem se zvedla a Edward mi přetáhl tričko přes hlavu, to samé jsem udělala já s tím jeho. Byl tak překrásný, jeho dokonale vypracovaná hruď teď patřila jen mně. Líbala jsem ho znovu na hrudi a viděla jsem na něm, že se mu to líbí. Poté jsem se znova položila a Edward si lehl vedle mě na bok a pořád se nade mnou skláněl. Rukou mi dělal kroužky na břiše, okolo pupíku a potom ní projel mezi mými ňadry, i když jsem měla ještě podprsenku. Dívala jsem se na jeho ruce a potom také na něj. Když mě hladil po tváři, ruku jsem mu rychle políbila, protože zrovna obkresloval prstem mé rty. Opět jsem "přebrala velení" a lehla si na něj... Líbala jsem ho od brady svisle dolů, skončila jsem u jeho podbříšku. Zvedla jsem hlavu, abych se na něj podívala. Díval se na mě a v jeho očích byla láska a touha. Jeho pohled jsem brala jako svolení, a tak jsem mu rozepnula knoflík u džín. Pomalu jsem rozepnula zip a už jsem mu je sundávala. Pořád mě u toho sledoval. Když jsem se vrátila do pozice k podbříšku, sedl si a začal mě líbat. Znovu jsem se překulili a pokračovali v líbaní. Myšlenka na to, co se asi za chvíli stane mi pořád vězela v hlavě a taky chvění v podbříšku pořád neustupovalo. Toužila jsem po něm…

„Chci tě, Edwarde," zašeptala jsem. Edward na mě pohlédl a já se trošku narovnala a rozepla si podprsenku. Edward mě sledoval. Díval se na každý můj pohyb... Sundala jsem podprsenku, hodila ji na zem a zase jsem si lehla. Edward se ke mně nahnul a políbil mě... Potom mi jel rukou po krku k mým ňadrům. Byl tak něžný. Nikam nespěchal, ale to jsem předpokládala. Udivuje mě jen to, že mu nevadí ta spousta modřin na mém těle. Edwardovi doteky byly mrazivé, jako vždy, ale už jsem byla zvyklá. Přesto, jak tvrdě jeho tělo působilo, pro mě bylo jako ta nejjemnější přikrývka. Postupně jsme se navzájem zbavovali posledních zbytků oblečení, až jsme na sobě leželi úplně nazí. A potom se to stalo...

Ucítila jsem malou bolest, ale také Edwarda. Cítila jsem propojení mezi našimi těly. Při neustálých polibcích se ve mně pohyboval. A najednou jsem to už nemohla vydržet, měla jsem pocit, že pokud nepřestane exploduju. Z očí mi vytryskly slzy. Nebyly to slzy bolesti, ale štěstí. Cítila jsem se naplněna vší naší láskou. Naše vyvrcholení proběhlo ve stejnou chvíli. Políbila jsem Edwarda, který už ležel vedle mě. Přitulila jsem se k jeho tělu, které bylo ještě před malou chvílí mou součástí. Edward mi dal opět polibek do vlasů, jak to často dělával a potom pošeptal to nejkrásnější, co můžu slyšet:

„Miluji tě, Lillian," odmlčel se a potom pokračoval, „tohle bylo nejkrásnější, co jsem dosud zažil."

„Miluji tě, Edwarde," pošeptala jsem mu nazpátek. V hlavě se mi,ale honila myšlenka a já ji musela vyslovit:

„Edwarde, ty už jsi tohle někdy zažil? Promiň, jestli se hloupě ptám." Cítila jsem, že jsem zčervenala.

„Neptáš se hloupě," řekl a usmál se. „Ne, nikdy až teď s tebou," dořekl nakonec. Mé tělo zalil pocit radosti. Zvedla jsem se a dala svou hlavu k jeho, a potom ho znovu políbila.

„Děkuji ti... Děkuji, že tě mám můj anděli," zašeptala jsem.

„Ty jsi můj anděl," pošeptal mi nazpátek a potom pokračoval, „nechceš už jít spát? Jsi jistě unavená." Usmála jsem se... Má pravdu, jsem unavená. Lehla jsem si znovu do jeho náruče a Edward mě přikryl ještě jednou přikrývkou. Myslím ale, že by ji potřeboval spíš on. Je takový chladný, málo otužilý... Pousmála jsem se nad mými myšlenkami. Naposledy jsem se dnes Edwardovi zadívala do očí, on mě políbil do vlasů a já jsem cítila, jak usínám...

Předchozí kapitola

Další kapitola

Autor: Veruuuu (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nečekaná láska - 12. kapitola - Stalo se to: