Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nečekaná láska - 13. kapitola - Vzpomínky

28.04.2009 (16:10) • Veruuuu • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2743×

Kdybych mohl, díval bych se na ni, jak spí, pořád. To, co jsem právě prožil, se nedalo popsat žádnými slovy. Jen doufám, že jsem jí moc neublížil. Sám jsem překvapený, že to vůbec nebylo tak nebezpečné, jak jsem si myslel. Ležela mi v náruči a usmívala se. Najednou mi v hlavě proběhla myšlenka, které jsem se nakonec nedokázal pustit. I přes všechno tohle jsem teď pomyslel na Tanyu a na upíra, co přijde s ní. Začal jsem si dělat starosti. Musím mluvit s Alice. Jenže teď nemůžu, protože Lillian spí na mé hrudi a kdybych se pohl, tak bych ji vzbudil a to za žádnou cenu nechci. Uslyšel jsem, jak mi v kapse v džínách na zemi vibruje mobil. Určitě je to Alice, ale nemůžu přece Lillian vzbudit. Snad to chvíli počká, řekl jsem si a nechal ho dál vyzvánět..


Mezitím u Cullenů - pohled Rosalie

„Tak kde je?" řvala Tanya po celém obývacím pokoji a ten druhý upír se držel za ní. Podívala jsem se na Emmetta, vůbec mu to nevadilo. Samozřejmě zase to bylo úžasně vtipné, že Edwarda podle něj nahání zhrzená milenka. Najednou se Tanya otočila na toho druhého upíra a zeptala se:

„Tak cítíš ho? Kde trčí?"

Najednou jsme to všichni pochopili, kdo je ten druhý upír a co je zač... Je to stopař, Tanya si tentokrát chtěla Edwarda pojistit. Nikdo z nás však nechápal, proč je tak strašně posedlá. Přece si nemyslí, že může změnit Edwardovi city k ní, i když v tom už není Bella. Najednou ten druhý upír znovu nasál vzduch a potom se nechutně usmál.

„Byl tu člověk, že ano?" řekl. Tanya po nás střelila pohledem.

„Tanyo, uklidni se... přece víš, že Edward často chodí pryč, nemůžeš přece čekat, že ho vždy zastihneš," snažil se ji uklidnit Carlisle.

„Ano, to moc dobře vím, proto mám sebou Lucase. Co ten člověk, co to má znamenat?" řekla už rozzuřeně.

„Ale, prosím tě, Tanyo," pokoušel se Carlisle. Marně... Tanya zuřila.

„No tak, Tanyo, nedělej tu scény," zkusil to Emmett. Ten opravdu ví, co říct, pomyslela jsem si a střelila po něm pohledem. Omluvně se na mě podíval a já věděla, že se jen snaží pomoct.

„Tak bude to? Jaký člověk!" zařvala Tanya.

„Tanyo, k čemu ti bude vědět to?" zeptala jsem se jí. Střelila po mně pohledem, pochopila jsem. Myslela, že tu byla Bella a tak jsem jí řekla: „Ne, Bella tady nebyla, tak myslím, že už můžeš jít a přijít se na Edwarda podívat někdy jindy." Carlisle se na mě vděčně podíval, i když jsme oba věděli, že ji odtud jen tak nedostaneme.

„Cítíš dobře jeho pach, Lucasi?" zeptala se Tanya.

„Ne tak docela, ale myslím, že nebude problém najít ho," odpověděl jí. Tanye zajiskřilo v očím a my všichni jsme věděli, že je zle. Podívala jsem se na Esme a strach v její tváři byl zjevný...

„Tanyo," začala jsem, i když jsem vlastně nevěděla, co jí říct, „Edward se brzy vrátí, tak..." hledala jsem slova. Musela jsem něco říct, nemohu dopustit, aby Tanya Edwardovi vše zkazila... Ne teď, když je znovu šťastný a také po tom, co jsem Lilly poznala. Byla opravdu úžasná. Dokonce ji mám radši než Bellu, to asi bude i tím, že jsem se víc snažila a především má ohromný vkus na módu... Ty krásné šaty, co měla na sobě... Zastavila jsem své myšlenky a soustředila jsem se jen na to, jak Lilly a Edwarda ochránin před Tanyou a tím Lucasem. „... si zajdi do ubytovny a počkejte, nebo zůstaň tady," dořekla jsem. Celá rodina na mě vrhla zděšený pohled. Sama jsem byla zděšená, ale zdálo se mi to jako nejlepší řešení. Prozatím. Tanya vypadala trochu klidnější a potom řekla:

„Dobrá počkáme, stejně už je noc a teď se mi nikam nechce." Všem nám viditelně odlehlo.

Alice

„Zatraceně, Edwarde, zvedni ten mobil!" křičela jsem a nervózně chodila po pokoji. Jasper se na mě jen smutně koukal.

„Alice, zlato," řekl a já cítila, jak mě objal, „neříkala jsi, že se Edward bude mít s Lillian nějakou práci? Dej jim trochu času," políbil mě na krk. Trošku jsem se usmála při výraze "nějakou práci".

„Ráda bych, Jaspere, ale nemají moc času... Tanya příjde, bude zle vidím to..." posmutněla jsem. Jasper neznal mou přesnou vizi a já ho s ní nechtěla zatěžovat, prozatím. Najednou mnou přešel ostrý šok a pak jsem měla další vizi. Jasper mě stále objímal a když vize skončila, malinko jsem se usmála. Vize byla trošku pozitivnější než před tím. Tanya se zdrží, doufám, že Edwarda stihnu varovat. V duchu jsem děkovala Rosalii a ostatním, že ji přesvědčili, aby ještě zůstala u nás... Posadili jsme se s Jasperem na postel a on mě neustále objímal. Jak já ho jen miluju. Je mi tou největší oporou, jakou můžu mít.

„Děkuji, Jaspere," řekla jsem a políbila ho. Polibek mi opětoval a strhl se v něco většího. Najednou jsem se oba položili na postel a začali se vášnivě líbat. Teď jsem konečně myslela na nás... Musím, vždyť tahle cesta je NÁŠ dárek k výročí! Jasper jezdil rukama po mém těle a já mu to oplácela se stejnou dávkou lásky a touhy. Vrhli jsme se na sebe a teď si vychutnávali jen nás, naši přítomnost a naši lásku.

Bella

„Děkuju, tati! Konečně, děkuju opravdu moc!" řekla jsem do telefonu Charliemu. „Ano, samozřejmě, že se ti hned potom ozvu, tati. Tak zatím ahoj, děkuju!" řekla jsem a položila jsem sluchátko. Jacob seděl na pohovce a díval se na mě. Usmála jsem se na něj a on pochopil, přišel ke mně a obejmul mě. „Jsem tak šťastná, Jacobe! Konečně, konečně ji našli," říkala jsem mu do hrudě. Dnes je jeden z nejlepších dnů, jaké jsem do teď měla. Objala jsem ještě silněji svého muže a on mi zašeptal do vlasů:

„Bello, lásko, půjdeme tedy? Ať je zase co nejdříve s námi." Usmála jsem se, ale potom jsem si vzpomněla, co vše jsem si v poslední době prožila. 

***
v den, kdy Lillian odešla (Bella)

„Jacobe!!! Jacobe!" křičela jsem a sesunovala se k zemi. Byla jsem v pokoji své dcery. Jacob se ukázal mezi dveřmi se zděšeným pohledem. Když mě uviděl, pochopil. Seděla jsem na zemi, objímala si kolena a vedle mě ležel list. List od mé dcery... Jak mi to mohla udělat?!! Jak mě, nás... jak nás tu mohla takhle nechat. Jacob přispěchal ke mně a obejmul mě.

„Lásko, bude to dobré uvidíš," řekl a políbil mě na hlavu.

„Nebude," vzlykala jsem a podala mu papír vedle mě. Vzal ho a já si spolu s ním znovu opakovala slova, která byla napsána na tom papíře.

„Drahá maminko, ani nevíš, jak neskutečně moc jsi mi pomohla. Jak neskutečně těžké je teď odejít. Doufám, že mě pochopíš a někdy mi to odpustíš. I ty otče, vím, že si moc nerozumíme, ale i přes to všechno mi budeš chybět. Maminko, hlavně neplakej, ta představa mi trhá srdce. Ty víš, proč odcházím, víš, že už víc nedokážu snést všechny ty vzpomínky... Jen vzpomínky na to, jak jsem kdysi bývala šťastná. Vím, že jste se moc snažili pomoct mi, ale nejde to. Musím se pokusit zapomenout a tady... v tomhle městě to nejde. Drahý Rayene, doufám, že ti to se Summer výjde, je opravdu moc milá (p.s.:promiň, jestli jsem to právě prozradila). Drahá Claro, ani nevíš, jak moc pro mě znamenáš, jsi můj velký vzor, jednou bych chtěla být jako ty, ale osud tomu chtěl jinak. A Claro, drž se Aleca budeš s ním jistě nekonečně šťastná. Mrzí mě, že jsem vás všechny takhle zbaběle opustila. Netušíte, jak těžké je psát tenhle poslední dopis. Maminko, já se ti ozvu... zavolám vám až budu mít, kde bydlet až se někde usadím. Do té doby, prosím vydrž. Nebojte se o mě. Miluju vás... A tebe má maminko ze všech nejvíc... Prosím nehledejte mě, bude to tak lepší... Sbohem Vaše milující Lillian Isabella."

Jacob dočetl papír a stékaly mu slzy. Začala jsem ještě víc plakat... Postavila jsem se na nohy, ale zatočila se mi hlava. Najednou jsem dostala vztek. Shodila jsem věci z police vedle mě. Jacob jen přihlížel, ale potom se ke mně zase přiblížil a obejmul mě. Vzlykala jsem... Spustil se vodopád slz, který nejde zastavit. Bolí to, tak strašně mě bolí, že mě tu nechala. Měly jsme toho tolik společného. Poslední dobou jsme se sbližovaly ještě víc a ona... uteče. V mém nitru byla další rána, která nešla zahojit.

„Najdeme ji," opakoval mi Jacob do ucha. Zase na mě přišel nával vzteku.

„Nikdy jsi ji nebral tak jako Rayena a Claru!" vřískla jsem na něj, věděla jsem, že si to nezaslouží, ale můj vztek na to všechno byl větší než nějaké uvažování.

„Bello, víš, že to tak není," řekl jen a snažil se ke mně znovu přiblížit.

„Nelži! Cítila se odmítaná! To jen proto, že není tak snědá, co? Stejně mi pořád nevěříš a myslíš si, že jsem tě tehdy s Markem podvedla," křičela jsem dál. Mark kolega z práce... Na to období nerada vzpomínám. Byli jsme na služební cestě a měsíc po ní jsem zjistila, že jsem těhotná. Izz byla tak jiná než Rayen a Clara, proto mi nevěřil. Zrovna v té době to totiž mezi mnou a Jacobem nebylo nejlepší, ale já bych ho přece nikdy nepodvedla. Jediný on je můj manžel. Myslí mi projela vzpomínka na Edwarda, ale tu jsem rychle zahnala, jako i tyhle o podezření s Markem.

„Bello," řekl znova a pokusil se přerušit můj histerický záchvat. Mezitím už přijeli Rayen a Clara z vysoké. Vždy jezdili v pátek. Slyšela jsem jejich kroky, když šli po schodech, ale neovládla jsem se musela jsem křičet dál.

„Mlč! Ty víš, že mám pravdu. Nedal jsi jí tolik lásky, vždy, když se něco stalo podezříval jsi ji! Nemiloval jsi ji!" sesunula jsem se znovu k zemi a viděla, jak mezi dveřmi stojí Clara a Rayen se zděšeným pohledem. Jacob jim podal dopis a já viděla, jak se jejich tváře mračí a proměňují na stejně zničený škleb, jaký jsem měla nejspíš já.

„Promiň," šeptla jsem směrem k mému muži a ucítila jeho ruce na mcýh vlasech.

„V pořádku," řekl jen. Oba jsme věděli, že něco z toho, co jsem řekla je pravda, ale také jsme věděli, že jsem to přehnala. Odpustil mi... Chápal mé rozpoložení, chápal, jak obrovskou ztrátu ten dopis pro mě znamená. Jak mi bude má Izz chyběl... má Lilla... Rayen a Clara si sedli na podlahu ke mně a Jackobovi a společně jsme se objali. Všem nám na tváři byly vidět slzy. Rayen řekl:

„Maminko, najdeme ji. Neboj se." Pokouším se tomu věřit, ale moc mi to nejde. Uklidňovalo mě jen to, že jsem věděla, že jsme v tom všichni... celá rodina.

***
„Tak už pojďme!" řekla jsem natěšeně, i když jsem věděla, že zdaleka není vyhráno, cítila jsem, že se k mé milované Izz dostávám zase o krůček blíž. Jacob si dal ještě bundu, chytil mě za ruku a my se vydali na adresu, kterou mi podle telefonního čísla dal Charlie. Konečně se to povedlo...

Předchozí kapitola

Další kapitola

Autor: Veruuuu (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nečekaná láska - 13. kapitola - Vzpomínky: