Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nečekaná láska - 11. kapitola - Rychlý odjezd

20.04.2009 (12:00) • Veruuuu • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2692×

Když jsem přišel k Alice už na mě celá nesvá čekala.

„Co je, Alice?" zeptal jsem se.

„Tanya," řekla jen... V hlavě se mi honilo spoustu otázek... Jak Lillu odtud dostanu tak rychle? To byla jedna z hlavních, co mě teď zajímala.

„Edwarde, musíš ji dostat pryč. Tanya už je na cestě," řekla Alice.

„Já vím, jen nevím, co jí mám říct," sklopil jsem oči.

„Něco vymyslíš, hlavně honem ať je její vůně, co nejdříve pryč..." řekla naléhavě Alice. Kdo ví, co všechno viděla. Běžel jsem do svého pokoje neuvěřitelnou rychlostí. Když jsem přišel dovnitř Lilly seděla pořád na pohovce, opřená o zeď a hned jak mě spatřila, tak se široce usmála.

„Lilly, teď tě vezmu sebou na menší výlet. Může být?" snažil jsem se působit normálně a nevzrušeně. Podívala se na mě a potom se znovu usmála.

„To je to překvapení?" řekla. Úplně jsem zapomněl, že jsem jí to řekl, skvěle se mi to hodí.

„Přesně tak, takže chceš si zajít domů pro nějaké věci?" řekl jsem.

„Už chceš jít? Hned?" zeptala se a docela se divila.

„No, chtěl bych jet co nejdříve," odpověděl jsem už trochu klidněji.

„Tak tedy dobrá, ještě se ale snad rozloučíme, ne?" a mrkla na mě.

„Samozřejmě," usmál jsem se na ni. Byl jsem rád, že to bere tak s klidem. Že vypadá dokonce nadšená z toho, že spolu pojedeme na "výlet". Sešli jsme dolů a v obývacím pokoji opět seděli všichni, protože už věděli, že musíme rychle zmizet.

„A ty si nic nebereš, Edwarde?" zeptala se najednou. Jak jsem mohl zapomenout si něco vzít!

„Tak já si pro něco skočím a ty se zatím můžeš rozloučit," šeptl jsem jí do ucha, i když mi bylo jasné, že všichni v místnosti to slyšeli.

„Dobře," stiskla ruku, kterou jsem jí držel. Vyběhl jsem opět nahoru a naházel do cestovní tašky nějaké oblečení. Mezitím jsem z dola slyšel jejich loučení.

„Bylo mi velkým potěšením, že jsem vás poznala. Jste všichni velice milí." Doléhal ke mně Lillin hlas.

„Ale Lillianko, my jsme moc rádi poznali tebe," řekla Esme a pokračovala, „doufám, že tě k nám Edward ještě přivede." Ano, Esme byla z Lilly nadšená. Tušil jsem to hned od začátku, že to tak bude. Postupně si něco řekla se všemi, zažertovala s Emmettem ve stylu, že se mě nebojí a že by mě stejně přebila. Uchechtl jsem se. Už jsem byl zase vedle ní. Ještě objala Rose a řekly si, že spolu všechny tři půjdou na nákupy. Rose se líbila. Byl jsem překvapený, jak ji přijala. Sedly si, jak ve vkusu na oblečení, tak se Rose moc líbilo, že si dělá srandu z Emmetta. Naposledy jsme se na všechny usmáli a pozdravili je a už jsme ruku v ruce šli k mému autu. Vyjeli jsme na cestu, když mi Lilly řekla:

„Máš úžasnou rodinu, Edwarde, taky bych tě někdy chtěla seznámit s mámou a se sourozenci..." usmála se na mě, i když zase smutně a já věděl proč. Nechtěla vidět mámu, aby nepoznala,že s ní je něco v nepořádku. Stiskl jsem jí ruku, kterou měla položenou na své noze, a povzbudivě se na ni usmál. To už jsme přijeli k jejímu bytu. Když jsme vešli dovnitř, uviděl jsem překrásný prostor. Kuchyně byla spojena s obývacím pokojem a byla laděna do pestrých barev, ale nepůsobilo to přehnaně, spíše takovým teplem domova. Její pokoj byl vedle. Měla tam obrovskou postel s červeným povlečením. Potom stůl s počítačem, skříň a na stěně visely fotografie krajiny.

„Ráda fotíš? Nebo to nejsou tvé fotky?" zeptal jsem se.

„Ano, ráda fotím, jsou moje," usmála se při tom, co balila. Chtěl jsem jí pomoct a popohnat to, ale nemohl jsem. Nakonec jí to netrvalo tak dlouho a my se opět vydali na cestu.

***

Přijeli jsme až k jednomu menšímu hotýlku. Jednou mi o něm říkala Rose. Uvnitř v hale to bylo působilo velmi příjemně. Když jsem přišel za paní k pultu a zeptal jsem se, jestli mají volné dva pokoje, Lillian na mě vytřeštila oči.

„Copak?" zeptal jsem se jí. Nechápal jsem, proč se tak dívá. Začervenala se.

„Nic, nic," řekla. Řekl jsem recepční, ať chvíli vydrží a poodešel jsem s Lillian stranou. Zadíval jsem se jí do očí a zeptal se:

„Co se děje? Řekni mi pravdu..." Znovu sklopila oči k zemi a zčervenala. Byla roztomilá.

„Já..." koktala ze sebe, „... já-já jsem si jen prostě myslela, že budem mít pokoj spolu," začervenala se ještě víc. Znovu se mi v hrudi rozšířilo teplo. Pousmál jsem se na ni.

„Opravdu?" musel jsem se zeptat. Kývla a pak dodala:

„Já, že když už mě bereš na výlet, budeme ho trávit spolu a ty mě budeš hlídat," a zasmála se. Taky jsem se zasmál.

„Dobrá," řekl jsem a dodal, „nevadí mi spát na gauči nebo na zemi." Zasmála se.

„To jsem si všimla, že ti to nedělá problém." Znovu jsem se uchechtl a přešel k recepční domluvit pokoj. V pokoji to bylo ještě hezčí než dole v hale. Myslím, že i Lilly se tu líbí.

„Velmi pěkné," konstatovala nahlas. V pokoji byl dokonce i krb, velká postel, gauč a konferenční stolek. Samozřejmě k pokoji patřila také koupelna a záchod.

„Mmm, Edwarde, nevadilo by ti kdybych se osprchovala a konečně se už převlekla z těch šatů? I tak už je mám dost skrčené," řekla a šibalsky zvedla jedno obočí.

„Lillian... Nahá ve sprše," ozval se hlas v mé hlavě, až jsem si musel říct DOST!

„Jistě, že by mi to nevadilo, já se tu zabavím," řekl jsem. Lillian si vybalila pár věcí a už odkráčela do koupelny. Byla tam asi 15 minut a pak vyšla v kraťasech a tričku na ramínka. Hned jsem si všiml, že pod tričkem už nic nemá. Zase jsem měl chlípné myšlenky. Tohle nesmím! Napomínal jsem se neustále. Zamrkala na mě a řekla:

„Netrvalo to tak dlouho, ne?"

„Ne, vůbec ne, jsi docela rychlá," řekl jsem a teď jsem sledoval, jak si sundala ručník, ve kterém měla zamotané vlasy. Chvíli si je ručníkem sušila, ale i tak občas nějaká kapka z pramenů jejích vlasů spadla na tričko a dokonce i do výstřihu.

„Proč mi to jen dělá?" říkal jsem si v duchu. Asi si všimla, že ji pozoruju a znovu se začervenala.

„Rozptyluju tě?" zeptala se s úsměvem na tváři.

„Ano," přiznal jsem a pořád jsem se na ni díval. „Nechceš jít už spát? Jistě jsi hodně unavená," řekl jsem nakonec. Přece jen nemoc, vyčerpávající cesta a navíc, když bude v posteli pod peřinou nebude tak svůdná... Doufal jsem v to. Znovu se na mě překrásně usmála, pak udělala vcelku rychlý pohyb a sedla si vedle mě na pohovku. Opřela si hlavu o mé rameno a zašeptala:

„Líbí se mi tu, Edwarde, a jsem moc ráda, že jsi tu se mnou." Znovu to teplo v mé hrudi a navíc mé tričko promočovaly kapičky z jejích vlasů.

„Jsem rád, že se ti tu líbí. A už běž raději spát," musel jsem to říct... Vždyť byla tak svůdná, mohl jsem jí něco udělat. Zvedla hlavu z mého ramena, podívala se mi hluboko do očí a usmála se.

„Čemu se tu směješ?" řekl jsem žertovně. Znovu se zasmála, tentokrát už nahlas. „

Jsi roztomilý, jak se snažíš ovládat - není to tak?" zeptala se a přitom na mě mrkala a svůdně se usmívala.

„Achhh, ty mě vážně utrápíš, Lillianko," pomyslel jsem si.

„Máš pravdu..." usmál jsem se. Pomalu se ke mně naklonila dala mi pusu na rameno, kde měla před chvílí svou hlavu. Potom mě políbila za uchem a podívala se na mě opět s úsměvem na tváři. Probouzela ve mně touhy. Velká výhoda toho všeho, co se tu teď odehrává je v tom, že její krev mi nedělá skoro žádné problémy.

„Měním to, ty nejsi andílek, ale ďáblík," řekl jsem a políbil ji do mokrých vlasů. Usmála se. Je tak krásná, když se usmívá. Potom se na mě dlouze podívala a políbila mě. Přidal jsem se, toužil jsem ji políbit. Byla tak svůdná. Celou dobu mě tu vlastně sváděla...

„Potvůrka," pomyslel jsem si a pousmál jsem se nad tím. Při polibku jsem ji objal a najednou mi seděla na klíně a my se pořád líbali.

„Lilly," vydal jsem ze sebe ochraptěle, „měla bys jít opravdu spát. Podívej se, co se mnou děláš," řekl jsem. Uchichtla se. Políbila mě na čelo a chtěla se zvednout, ale já byl rychlejší. Stoupl jsem si s ní v náručí a donesl ji do postele. Přikryl jsem ji a ještě jenou políbil. Naposledy se na mě usmála a jen řekla:

„Dobrou noc, Edwarde." Zavřela oči.

„Krásné sny, Lillian," odpověděl jsem a díval se jak rychle usíná.

„Konečně dobrá příležitost vidět ji, když spí," vzpomněl jsem si na své plány. Sedl jsem si z druhé strany na postel a díval se na ni. Na tváři měla skoro po celou dobu úsměv, jen párkrát se zamračila. A pak řekla nahlas, to co už mi párkrát pošeptala...

„Miluji tě, Edwarde, chtěla bych s tebou být navěky." Ty poslední slova se mi v hlavě pořád opakovaly dokola. „Chtěla bych s tebou být navěky, chtěla bych s tebou být navěky."

„Já s tebou také," pošeptal jsem, i když jsem věděl, že to nemůže slyšet.. Pak její obličej posmutněl a řekla:

„Promiň mi, Patricku."

Patrick? Pomyslel jsem si. To je ten, o kterém mluvila? Nebo kdo to je? Musím se jí na to někdy konečně zeptat. I když vím, že o tom nechce moc mluvit, kdo ví, co se stalo a proč... Dál jsem ji pozoroval jak sladce spí, když mi v kapse zavibroval mobil. Byla to Alice.

„Ano?" řekl jsem.

„Edwarde, promiň, že jsem vás tak hnala," řekla a pokračovala, „Tanya tu ještě není, ale počítám s tím, že by mohla přijít nad ránem, ale bude mít společnost. Nějaký upír, nevím o koho zatím jde, každopádně tě budu informovat. Jinak Paříž byl skvělý nápad."

„Díky, Alice, určitě si výlet užijte a informuj mě prosím i nadále," poprosil jsem.

„Neboj se o čemkoli dalším se dozvím, tak ti hned brnknu, tak ahoj," řekla.

„Ahoj a ještě jednou dík." Zavěsili jsme ve stejnou chvíli. Snad to dobře dopadne, ale proč jde Tanya ještě s nějakým upírem mi nebylo jasné...

Předchozí kapitola

Další kapitola

Autor: Veruuuu (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nečekaná láska - 11. kapitola - Rychlý odjezd: