Asi jsem vás od minulého dílu nenapínala tolik jako vždy, ale to stejně nevadí. V tomto díle se dozvíte odpověď na konec minulého dílu a také se dozvíte, co si Jake připravil za překvapení pro Nessie. Jinak všem strašně moc děkuji za hlasy v Nej povídce listopadu, jsem vám neskutečně vděčná. Přeji příjemné čtení, Kacennnka.
02.12.2010 (21:15) • Kacennnka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2172×
„No ne! Jaku, řekni, že si děláš srandu! BMW R1100S Boxer Cup z roku 2005?“ rozplývala jsem se nad nově naleštěnou motorkou.
„Neříkala jsi náhodou, že motorkám nerozumíš?“ škádlil mě Jake.
„Rozumím jen takovým skvostům,“ rozplývala jsem se. „Jsi úžasný, Jaku,“ objala jsem ho a políbila.
„Upřímně... myslel jsem si, že budeš mít radost, ale že až takovou? Nepřestáváš mě překvapovat,“ usmál se na mě.
„Ty mě taky ne! A když už jsme u toho... kde jsi ji vzal?“ vyzvídala jsem.
„To bys ráda věděla, viď?“
„Jaku, prosím...“ škemrala jsem.
„Dobře, dobře. Jednou - už je to dýl - se tu stavil takový chlap, že prodá motorku. Prostě jsem neodolal,“ usmál se na mě. Chtěla jsem se zeptat na cenu, ale nakonec jsem se zarazila.
„A kdy ji projedeme?“
„Počkej si na večer,“ zase tajnůstkařil a vzal mě za ruku. Otočila jsem se čelem k němu a volnou ruku mu dala okolo krku.
„A co budeme dělat teď?“ ptala jsem se ho. Ani jsem nečekala a odpověď a Jake ani neměl v úmyslu mi odpovídat. Prostě jsme se jen začali líbat.
(prostě jsem musela :))
Celý den jsem se těšila na večer jako malé dítě. Nevím, jestli tak moc na to, co vymyslel Jake za překvapení, nebo na to až se projedu na motorce. Dobře, Patchova motorka je úžasná, ale BMW R1100S Boxer Cup se opravdu nevyrovná.
„Těšíš se?“ ptal se mě Jake, když jsme seděli na „našem“ stromu na First Beach. Prý s mojí mamkou taky měl takový strom.
„Na co bych se přesně měla těšit?“ doufala jsem, že mi něco řekne a přitulila se k němu, protože se začalo ochlazovat.
„Neřeknu,“ usmál se. „Ale jak tak na to koukám... možná bychom měli vyrazit,“ řekl a zvedl se i se mnou v náručí.
„Pust mě! Já umím chodit!“ odporovala jsem mu, ale k ničemu mi to nebylo. Donesl mě i přes moje protesty až do garáže.
„Proč mi podáváš helmu?“ nechápala jsem, když jsem stejně nerozbitná jako on.
„Kdyby nás chytili policajti, tak jak bych jim chtěla vysvětlit, že jsi nerozbitná?“ nevěřícně se na mě podíval a já si radši mlčky vzala tu helmu. „Nemrač se tak,“ dal mi ruce okolo pasu a přitáhl si mě k sobě.
„Přestanu se mračit, když mě necháš řídit,“ zkoušela jsem ho zlomit.
„To by to pak nebylo překvapení, nasedat.“
„Víš o tom, že mě tím už štveš?“ hrála jsem uraženou.
„Jinou reakci jsem od tebe ani nečekal, ale ty víš, že to dělám jenom pro tebe, protože tě tak strašně moc miluju.“
„Empatiku!“ stěžovala jsem si. „Taky tě miluju.“
„Já vím,“ řekl jen a nastartoval.
Jeli jsme celkem dlouho. Ještě nebyla tma, ale začínalo se stmívat. Vůbec jsem neměla tušení, kam jedeme, ale když jsem uviděla obrovskou ceduli, kde bylo napsané „Welcome to Port Angels“, mi vše bylo hned jasné. Jake zastavil před restaurací, kde bylo napsané Borderline. Něco mi ten název připomínal, ale nedokázala jsem si vzpomenout co.
„Restaurace?“ ptala jsem se a stále přemýšlela nad tím, co mi to připomíná.
„Upřesnil bych... spíš večeře v restauraci,“ opravoval mě a zhasl motor. „Už jsi tu někdy byla?“ ptal se se zájmem.
„Nikdy jsem v Port Angels nebyla.“
„Ty si to vážně nepamatuješ?“ ptal se Jake nevěřícně.
„Co bych si měla pamatovat?“ nechápala jsem.
„Už jsi tu byla,“ odpověděl a já stále nechápala, o čem to vlastně mluví. „Byl jsem tu s tebou, když ti byly dva roky - tedy byly ti dva, ale vypadala jsi na šest. Je to jediná restaurace, kde ti chutnalo lidské jídlo.“
„Proč jsi mi o tom nikdy neřekl?“ ptala jsem se ho a pátrala v paměti. Nic, prostě nic. Nepamatuji si na to.
„Doufal jsem, že se zase někdy vyskytne příležitost, abych tě sem vzal,“ usmál se na mě a vzal mě okolo pasu.
Byla to normální restaurace, řekla bych, že mexická. Vonělo to tu podobně, jako voní Patch. Počkat, Patch? No jo! On tu pracuje, jak jsem na to jen mohla zapomenout? Naštěstí tu dnes není. Servírka nás zavedla k jednomu stolu, který byl v zadním rohu v boxu. Na stole byla rozsvícená svíčka a ve váze byla rudá růže.
„Tak co, líbí se ti tu?“ vyptával se Jake.
„Moc,“ odpověděla jsem mu s úsměvem.
Celý večer jsem ležela na růžovém obláčku vznášejícím se nad zemí. Jen já a Jake. Celá večeře byla až neskutečně krásná. Navíc měl Jake pravdu, to jídlo mi opravdu chutnalo - a to bylo lidské.
Ani jednomu se odtamtud nechtělo. Chtěli jsme původně ještě zajít do kina, ale nechtělo se nám odejít z Borderline. Když už jsme usoudili, že bychom měli jít, odskočila jsem si na toaletu - jasně, jsem poloupír, ale stále mám lidské potřeby.
Zrovna jsem si umývala ruce, když jsem za sebou slyšela nějaké kroky.
„Haló?“ zavolala jsem směrem ke kabinkám. Asi se mi to jen zdálo, ale stále mi běhal mráz po zádech. Nechala jsem to plavat, ale chtěla odtamtud co nejrychleji vypadnout. Rychle jsem si usušila ruce, a když jsem se otočila, vyjekla jsem.
„Co tu, sakra, děláš?“ vyjela jsem na něj, když jsem se trochu uklidnila.
„Pracuju tu,“ odpověděl Patch klidně.
„Dneska máš hrát poker u Boa,“ vyvracela jsem mu jeho tvrzení.
„Prohodil jsem si službu,“ odpovídal stále klidně.
„To bys věděl už ráno, kdyby sis měnil službu, ale dobře. Tak jinak, co děláš na dámských záchodech?“
„Měním toaletní papír,“ odpověděl zase klidně a jako důkaz mi ukázal ruličku toaletního papíru, kterou držel v ruce.
„Máš tu umývat stoly,“ zase jsem na něj vyjela.
„Občas musím udělat i jinou práci. Co tu děláš?“ vyptával se.
„Proč normální lidi chodí do restaurací?“ odpovídala jsem mu otázkou.
„Nechutná ti jídlo,“ odpověděl.
„To není pravda,“ vyvracela jsem mu pravdu.
„Viděla ses někdy na obědě v jídelně?“
„Nechodíš na obědy!“
„Není pravda. Zrovna v pátek jsi mě tam viděla,“ odpověděl a já zapátrala v paměti. V paměti jsem našla obrázek, kde opravdu byl Patch na obědě, ale připadal mi neobvykle cizí.
„Už musím jít,“ odpověděla jsem a obešla ho. Celá tahle konverzace mi nešla do hlavy. Venku už čekal Jake. Přenechala jsem mu řízení, protože jsem měla v hlavě důležitější věci. V La Push jsme byli nějak brzy v porovnání s cestou tam. Jake nechal motorku stát před domem. Rozhodli jsme se, že se ještě půjdeme projít, protože nebylo zase tak pozdě a navíc je zítra neděle.
„Děkuju,“ zašeptala jsem do ticha.
„Za co?“ ptal se Jake a odkopl kámen do moře.
„Za tu večeři přeci,“ odpověděla jsem.
„Nemáš za co,“ usmál se na mě a přitáhl si mě blíž.
„Hele,“ načala jsem větu a nevěděla, jestli se na ni mám opravdu zeptat.
„Ano?“ zastavil se.
„Víš, jak jsem ti říkala o tom klukovi, Patchovi, jak s ním mám matiku a biologii?“ ptala jsem se a Jake přikývl. „Nevíš, jestli chodí na obědy?“ konečně jsem se zeptala na rovinu.
Kacennnka
Autor: Kacennnka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Forkský anděl - 9. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 15. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!