Konec utrpení končí, konečně vám přináším další díl, kde se dozvíte, co se vlastně stalo. Podle toho, co jsem četla v komentářích, tohle nikdo nečekala. V tomto se díle se také dozvíte, jak probíhalo první ráno v La Push a také něco málo víc o Patchovi. Přeji příjemné čtení a prosím o komentáře. Kacennnka.
21.11.2010 (09:30) • Kacennnka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2054×
„Jaku, co se děje?“ ptala jsem se ho zase. On mě stále jen svíral v náruči a díval se mi do očí. Zrovna jsem se ho chtěla znovu zeptat na to, co se stalo, ale on mezitím promluvil.
„Stalo se něco neuvěřitelného,“ zašeptal a stále nedokázal odtrhnout pohled od mých očí. „Otiskl jsem se,“ zašeptal a políbil mě.
Byl to jiný polibek, než vždy. Byl… oddanější. Vždy jsem se bála, že mě Jake jednou opustí. Ne kvůli otisku - na ten jsem nikdy nevěřila - ale kvůli někomu jinému. Teď jsem měla stoprocentní jistotu, že mě nikdy neopustí. A já nechtěla opustit jeho - nikdy.
„Vždyť to je jen legenda,“ vyvracela jsem mu jeho tvrzení - i když zbytečně.
„Není, Sam se také otiskl,“ řekl tiše a sedl si na kmen stromu. Posadila jsem se mu na klín.
„Kdy?“
„Dneska, když jsem měl hlídku,“ říkal stále tiše.
„Ale neříkal jsi, že se vlk otiskne hned při prvním pohledu?“ ptala jsem se ho.
„Možná, že Sam byl akorát spouštěcí mechanismus. Možná, když se otiskne alfa, tak se pak budou moci otisknout i ostatní vlci,“ uvažoval nahlas.
„Možná,“ řekla jsem tiše, uvelebila se na jeho klíně a zavřela oči.
Nevím, jak dlouho jsem spala, ale když jsem se probudila, i přes zavřené oči jsem cítila, že začíná svítat. Chtěla jsem se přetočit na záda, ale něco mi v tom bránilo. Okamžitě jsem si uvědomila co - Jake. Opatrně jsem se přetočila směrem k němu a uvelebila se mu v náruči. Jen co jsem byla se svou polohou spokojená, objaly mě jeho ruce. Spokojeně jsem usnula.
Když jsem se zase probudila, byla jsem v posteli sama. Nesouhlasně jsem zavrčela a vstala. Na stole jsem našla lísteček, kde bylo napsáno: ‚Lásko, mám hlídku. Buď v jedenáct na First Beach. J.‘ Lísteček jsem vrátila zpátky na místo a koukla se na hodiny, které ukazovaly čtvrt na deset. Měla jsem ještě hromadu času. Šla jsem do koupelny, abych ze sebe zase udělala člověka, pak jsem se převlékla do čistých věcí a dala toast k snídani, který ještě zbyl, buď od Jakea, nebo od Billyho - což mi připomnělo, že jsem ho dneska ještě neviděla. Šla jsem tedy ke dveřím od ložnice, a když jsem nic neslyšela, nakoukla jsem dovnitř. Nikdo tam nebyl. Byl to divný pocit, být v prázdném domě - to se mi stávalo málokdy, takže jsem si na to nechtěla moc zvykat a vyběhla jsem ven. Rozhodla jsem se, že rovnou půjdu na First Beach.
„Předpokládám, že to máš zase po cestě,“ řekla jsem dostatečně nahlas, aby mě Patch slyšel.
„V sobotu a v úterý nepracuju,“ odpověděl.
„Tak, co tu tedy děláš?“
„Snažím se přijít na to, co se ti tady tak líbí,“ odpověděl a usmál se na mě.
„A k čemu ti to bude, až na to přijdeš?“ vyptávala jsem se.
„K ničemu, jenom mi prostě nepřipadáš jak holka, která by měla ráda přírodu. Vypadáš spíš jako ta holka z města, která ani neví, jak vypadá jelen.“
„Vtipný,“ odpověděla jsem mu kysele. „Zdání někdy klame.“
„To je pravda. Co tu vlastně děláš takhle brzo a sama?“ zkoumavě se rozhlížel po okolí.
„Procházím se a čekám na Jaka.“
„Chápu,“ odpověděl. „Asi už půjdu.“
„Čeká tě další kulečníkový zápas u Boa?“ rýpla jsem si do něj.
„Dnes se hraje poker,“ mrkl na mě. „Můžeš se večer stavit, budu tam.“ Než jsem stačila odpovědět, byl pryč.
Ať nad tím přemýšlím jakkoliv, nejde mi do hlavy, proč do La Push jezdí. To, že by měl o mě takový zájem, se mi nezdá, navíc ví, že mám Jaka. Co by tu jen mohl chtít? Uvažovala jsem a vytáhla mobil a zase do něj zadala ty dvě známá slova - Patch Cipriano. Ani jsem moc nedoufala, že bych tam něco našla, ale napadlo mě, že kdyby chodil do nějaké školy, předtím než přišel do Forks, tak by to tu muselo být napsané. Naděje mě neopouštěla dobrých pět minut, než se načetla stránka - bohužel zase bez výsledku. Když jsem zandávala mobil do kapsy, koukla jsem se na hodiny. Bylo přesně jedenáct. O pět vteřin později mě objaly silné paže - Jake.
„Na minutu přesný,“ řekla jsem mu a otočila se k němu.
„To jsem celý já,“ usmál se na mě a políbil mě. „Sam mi dal na celý víkend volno.“
„Vážně?“ nemohla jsem tomu uvěřit.
„Ale udělal to jenom kvůli tomu, abych mohl být s tebou. Prý mě úplně chápe, že tě nemůžu dostat z hlavy.“
„Takže je to jenom kvůli otisku?“
„Plnou hlavu jsem tě měl i předtím,“ ujišťoval mě. „Ale teď je to prý ještě horší,“ zasmál se.
„Tak to ještě neviděl do mojí hlavy.“
„Buď ráda, není o co stát, být vlkem. Pojď,“ řekl rychle a táhl mě pryč.
„Jak jakože není o co stát? Kdybys nebyl vlkem, nemohli bychom spolu strávit celou věčnost. Navíc…“ uvažovala jsem, „když ses do mě otiskl, nemusím si dělat starosti s nevěrou,“ pronesla jsem vítězně.
„Za to mě to neodlehčí,“ řekl škádlivě a přitáhl si mě blíž.
„Tse… nikdy bych tě nepodvedla!“
„Já vím,“ políbil mě na temeno hlavy.
„A kam to vlastně jdeme?“ ptala jsem se ho, abych přerušila ticho.
„No… protože se teď nemusím bát, že mě tvůj táta zabije, tak mě napadlo, že bychom změnili dopravní prostředek…“
„Za co?“ ptala jsem se zvědavě.
„Musíš si počkat,“ vyplázl na mě jazyk.
Kacennnka
Autor: Kacennnka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Forkský anděl - 8. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 15. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!