Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Forkský anděl - 11. kapitola

27.12.2010 (09:30) • Kacennnka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1908×

Byl to neuvěřitelný pohled. Před námi se rozprostíralo veliké jezero*. Jeho břehy přikrývalo rákosí a polštáře leknínů a ani nebyl vidět jeho konec. Na hladině se odrážel měsíc v úplňku a vše to doplňovaly miliony světlušek poletujících okolo nás. Úžasem jsem oněměla.

„Líbí se ti tu?“ zeptal se Jake a prolomil ticho, které všude vládlo.

„Je to... je to neuvěřitelné,“ vykoktala jsem ze sebe. „Proč jsi mi nikdy neřekl o tomto místě? Nevěděla jsem, že je tu jezero.“

„Čekal jsem na správnou příležitost,“ usmál se na mě.

„Podle čeho jsi usoudil, že dnes je ta správná příležitost?“ vyptávala jsem se zvědavě, odvrátila se od té božské scenérie a objala ho.

„Celý dnešek byl tak dokonalý, že bych byl úplně... prostě by to byla obrovská chyba, kdybych tě teď sem nevzal. Kdo ví, kdy zase budeme mít příležitost býttakhle sami?“

„Děkuju,“ zašeptala jsem. „Za všechno.“

„To já děkuju,” řekl a krátce mě políbil. „Ale asi bychom měli jít, vypadáš unaveně,“ šeptl svým chraptivým hlasem, vzal mě okolo pasu a vedl pryč. Naposledy jsem se ohlédla.

Tentokrát už jsem se tolik nebála. Už jsem si byla jistá, že s Jacobem se mi nic nestane.

Cestou jsme to vzali ještě přes First Beach a sedli si na naši kládu. Tiše jsme si povídali a sledovali neklidné moře, které za doprovodu měsíce omývalo písčité břehy. Mohly být tak dvě hodiny v noci, když jsme se rozhodli, že je čas jít spát.

*V La Push, ani široko daleko, doopravdy žádné jezero není.

Tak krásné probuzení jako dnes jsem už dlouho nezažila. Vlastně, zkuste se špatně vyspat v náručí vaší milované osoby.

Věděla jsem, že je Jake už vzhůru, protože mě jednou rukou hladil po zádech - normálně spí roztažený po celé posteli -, ale ta chvíle byla tak krásná, že jsem ji nechtěla kazit tím, že bych otevřela oči.

„Dobré ráno,“ zašeptal Jake. Široce jsem se usmála a zavrtěla se mu v náručí.

„Dobré,“ odpověděla jsem tiše, aniž bych otevřela oči. „Kolik je hodin?“ optala jsem se ještě.

„Bude půl jedné,“ odpověděl a z jeho hlasu jsem poznala, že se usmívá.

„Děláš si srandu?“ vyjekla jsem a otevřela oči.

„Klid, je neděle,“ utěšoval mě.

„Já vím, co je za den,“ vyjela - no to není to správně slovo, zakřičela jsem na něj. Jake se na mě jen vykuleně díval. „Promiň,“ zašeptala jsem a objala ho. „Jenom jsem v deset měla volat našim,“ odpověděla jsem sklesle. Jake mě políbil do vlasů a podal mi mobil, který byl na poličce.

„Děkuju,“ zašeptala jsem. Napřímila jsem se a cestou to vzala přes Jakovy rty.

„Rádo se stalo,“ usmál se na mě.

„Promiň,“ omlouvala jsem se mu zase.

„To je dobrý, Ness,“ usmál se na mě. „Chápu tě,“ dodal a z tváře mi odhrnul pramínek neposlušných vlasů. Usmála jsem se na něj a vytočila mámy číslo.

„Nessie?“ ptala se do telefonu hned po prvním zazvonění.

„Ahoj mami,“ odpověděla jsem.

„Proč mi voláš až teď? Byly jsme přeci domluvené, že mi zavoláš už v deset!“ stěžovala si svým rodičovským hlasem.

„Já vím, ale teď jsme vstali,“ obhajovala jsem se. „Kdy se vrátíte?“ zeptala jsem se ještě rychle, aby se dál nevyptávala na to, proč jsem jí nezavolala.

„Zlatíčko...“ povzdechla si. „Ještě jakou dobu tu budeme muset zůstat,“ řekla sklesle.

„Aha,“ dodala jsem jen.

„Stýská se mi,“ dodala.

„Mně taky,“ řekla jsem a ona zavěsila. Mobil jsem hodila na poličku a zpátky si lehla k Jakovi.

„Tak co?“ ptal se.

„Nic, neví, kdy se vrátí,“ odpověděla jsem mu sklesle.

„To bude dobrý,“ zašeptal. „Ber to z té lepší stránky, alespoň budeme spolu,“ usmál se. Úsměv jsem mu smutně oplatila. Jacob se tím pak už nijak víc nezabýval.

„Co budeme dnes dělat?“ zeptala jsem se po chvilce ticha. Spíš jsem se jen ujišťovala, že nepřichystal žádné překvapení. Napadlo mě totiž, že jsme celý víkend neviděli kluky.

„Netuším, máš nějaký nápad?“ ptal se. Asi protože tušil, že jsem něco vymyslela.

„No, napadlo mě, že bychom mohli něco podniknout s klukama. Neviděli jsme je celý víkend,“ navrhla jsem.

„Fajn, to nezní tak špatně,“ přitakal a začal se zvedat. Nesouhlasně jsem zavrčela. „Byl to tvůj nápad!“

„V tom případě měním názor!“

„Připomínáš mi tvoji mámu,“ zasmál se. Nechápavě jsem se na něj podívala. „Na to jsi ještě malá!“ škádlivě se usmál a rozcuchal mě.

„Ne! Počkej, o čem to mluvíš?“ vyptávala jsem se a sedla si přes něj obkročmo, aby se nezvedl.

„Nevím to z vlastní zkušenosti,“ obhajoval se a zvedl ruce, jakože se vzdává.

„Ale?“ naléhala jsem.

Povzdechl si. „Když byla Bella těhotná,“ začal a sedl si, „tak jsem u vás trávil celkem dost času. Tak jsem ten čas vyplňovali povídáním a to znamenalo i různé příběhy - třeba z jejich svatební cesty. Stačí?“

„Hmm...“ dělala jsem, že přemýšlím, „možná...“

„Ty moje malá tyranko!“ stěžoval si a začal mě líbat.

„Měli jsme zůstat vevnitř,“ stěžovala jsem si, když jsme vyšli ven. Oproti včerejšku se ochladilo alespoň o pět stupňů.

„Není zas taková zima,“ protočil oči Jake, který byl jen v tričku.

„Tobě se to říká... pse,“ vyplázla jsem na něj jazyk a víc se k němu přitiskla.

„Tamhle jsou kluci,“ ukazoval jejich směrem.

„Blázni, být v takové zimě venku,“ zakroutila jsem hlavou.

„To se mi zdá, nebo si už od rána na něco stěžuješ?“ pobaveně se usmál Jacob.

„To jsem fakt tak nepříjemná?“

„Maličko...“ špitl.

„Fajn,“ odpověděla jsem mu kysele na znamení toho, že jsem ho slyšela.

„Počkej,“ zastavil mě. „Co se děje?“ ptal se starostlivě. Mlčela jsem. „Ness, mně můžeš říct všechno,“ ujišťoval mě. Pevně jsem ho objala a jednu ruku mu dala na tvář.

Bojím se o rodiče a i o ostatní. Ani nevím, proč odjeli a ani mi nedají vědět, jestli jsou v pořádku. Když s nimi mluvím, musím jim já zavolat a hned po tom, co se ujistí, že jsem v pohodě, zavěsí. Pak je tu to okolo Patche, škola... Je toho na mě prostě moc, poslala jsem mu skrze můj dar.

„Všechno bude v pohodě,“ konejšil mě. Rukou jsem si setřela slzu, která se mi kutálela po tváři, a přikývla. „Všichni se vrátí v pohodě a s Patchem se to nějak vysvětlí.“ Zase jsem přikývla, i když jsem si jeho slovy nebyla moc jistá. Jake se odtáhl, ale stále mě držel okolo pasu. Vážně se mi podíval do očí a setřel mi další slzu. „Miluju tě,“ ujistil mě a usmál se. Úsměv jsem mu oplatila, ale vznikl z toho spíš takový úšklebek.

„Já tebe taky.“

„Všechno ok?“ ujišťoval se ještě. Přikývla jsem. „Tak pojď,“ vzal mě za ruku a šli jsme za klukama na pláž.

„Ále... heleďme se, hrdličky,“ upozorňoval na nás ostatní Jared.

„Zrovna ty nemáš co říkat, Jarede!“ vmetl mu Jake jeho otisk do tváře.

„A mně říkáš, že jsem nepříjemná,“ zašeptala jsem a zasmála jsem se.

„Už jsme si mysleli, že vás celý víkend neuvidíme,“ stěžoval si Quil.

„Stejně ale přišli nějak pozdě. Celý den jich nebylo ani vidět, ani slyšet,“ dodával Embry.

„Nemáme nárok si trochu přispat?“ zase na ně zavrčel Jake. Klid, poslala jsem mu svou myšlenku, ale nahlas nic neřekla.

„No podle všeho jste se moc dobře nevyspali,“ dodával Jared.

„Ježiš, tak je nechte!“ vložil se do toho Seth, který právě přišel. „Čauky lidi,“ zdravil nás s úsměvem.

„Ahoj,“ odpověděli jsme jednohlasně.

„Neviděl jsi Paula?“ ptala jsem se ho.

„Ne. Celý víkend jsem ho neviděl. Neměl ani hlídky,“ pokrčil rameny. „Proč se ptáš?“

„Jen tak. Jenom,“ začala jsem vysvětlovat, „poslední dobou se mi zdál takový... divný. Možná bych se za ním mohla jít podívat,“ navrhla jsem. Nikdo nic nenamítal, a tak jsem šla - sama.

Předchozí < Shrnutí > Další

Kacennnka

Autor: Kacennnka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Forkský anděl - 11. kapitola: