Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vždy je kapka naděje - 27. kapitola

jkol


Vždy je kapka naděje - 27. kapitolaPřináším další díl s názvem "Bez budoucnosti"!

Bella byla od hlavy k patě pokryta krví, ta krev byla její. Ze všech míst na těle krvácela, z očí, z obličeje. Celé tělo jí pokrývaly drobounké ranky.

„Edwarde, musíš se rozhodnout!“ ozval se za mnou hlas Carlislea…

 

Uvnitř svého nitra jsem cítil obrovskou bolest, protože jsem ji nedokázal ochránit. Chtěl jsem pro ni to nejlepší, ale zklamal jsem. Nedokázal jsem ochránit její lidský život. Zklamal jsem a Bella ztratila to nejcennější, co měla. A já ji nedokázal pomoct.

Nenáviděl jsem se za to, že jsem tomu nezabránil. Ale bez ní žít nedokážu, nechci ji opět ztratit, už nikdy. Jsem sobecký.

„Nenechám ji zemřít,“ zašeptal jsem a upíří rychlostí k ní přiběhnul a sehnul se k jejímu hrdlu.

„Udělám to,“ zašeptal jsem, ale netušil jsem, jestli jsem na to dost silný. Měla velmi málo času, nehodlal jsem ji nechat a umřít, žít bez ní.

 

„Nemůžu žít bez tebe, omlouvám se,“ zašeptal jsem nakonec a přiložil ústa k jejímu krku a rychle se zakousl. Její krev byla tak sladká, bylo velmi těžké odolat. Omamná, ale já ji chtěl zachránit, ne zabít. Hrdlo mi svíral nesnesitelný žár. Bylo tak těžké se odtáhnout, ale ne nemožné. Nakonec se mi podařilo odtáhnout a Bella bolestně vyjekla.

„Omlouvám se, ale nemůžu žít ve světě, kde nejsi ty,“  zašeptal jsem a pohladil ji po čele.

 

Věděl jsem, že ji nemůžu nechat v nemocnici. Opatrně jsem si zmítající se Bellu vzal do náruče a opatrně s ní vyskočil na parapet, pak vyskočil z okna a jak nejrychleji jsem dokázal jsem běžel jsem běžel domů. Rychle jsem prokličkoval mezi stromy a za minutu jsem z dálky uviděl náš dům. Doufal jsem, že to Alice viděla a již nachystala vše potřebné. Budeme muset smít tu krev, měla jí na sobě příliš moc a ještě pořád voněla. Už jsem vbíhal na verandu, když se přede mnou zjevila Alice.

„Všechno je připravené, Edwarde postarám se o ni,“ řekla a já jí předal sebou meloucí se Bellu.

Pak s ní Alice odběhla do koupelny a mě nezbývalo nic jiného než čekat a poslouchat bolestné výkřiky. Tohle mě ničilo, slyšet ji trpět a nemoct jí nijak pomoct. Byla strašné cítit se tak bezmocný. Další výkřik. Tolik ji to bolelo a mě s ní. Mě to trhalo srdce na kousky a jí celé tělo.

 

Svou přeměnu si pamatuji až příliš živě. Bylo to jakoby si jed musel vypálit cestu, aby se mohl dostat dál. Bylo to nesnesitelné. Ten žár, bylo to jako kdyby mé tělo spaloval oheň. Nikdy bych to nikomu nepřál prožít a teď… Teď jsem to udělal osobě, kterou miluji nade vše.

 

Nezbývalo mi nic jiného a já se zaposlouchal do zvuků kolem. To první co jsem uslyšel, byl Bellin rychle se urychlující tep.

„To nejhorší jsem dostala pryč, ale trocha zůstala ve vlasech. Strašně sebou mrská,“ postěžovala si Alice a opatrně ji položila vedle mě. Chytil jsem ji za ruku.

„Jak dlouho to bude trvat?“ zeptal jsem se a pohlédl na Alici.

„Její přeměna bude rychlá, celkem to bude jen něco málo přes čtyřicet osm hodin a pak…“ zarazila se.

„Z její budoucnosti nevidím nic,“ zašeptala a zděšeně se na mě podívala. Nechápala to a já taky ne. Mé přemýšlení přerušil další výkřik a mě zabolelo mé mrtvé srdce.

 

A tak sekundy ubíhaly a stávaly se z nich minuty, hodiny…

Bellin tep už dosahoval výšin, kolem čtyř set úderů za minutu. Bylo to velmi rychlé a ještě se zvyšoval a bohužel se s ním zvyšovala i Bellina bolest a výkřiky se ozývaly častěji a častěji.

A tak sekundy ubíhají dál a dál.

 

„Už jen pár minut,“ zašeptala Alice a postupně se zde začal scházet i zbytek rodiny.

Nikdo nemluvil, všichni jen čekali až nastane poslední úder. Ale on ne a ne nastat, místo toho se tepová frekvence ještě zvýšila. Až nakonec nastalo poslední vykřiknutí a s ním i poslední pohyb jejího, nyní již mrtvého, srdce.

 

„Bello?“ zašeptal jsem její jméno a přesně v ten moment otevřela její karmínově rudé oči.

Ovšem to nebylo jediné co se stalo v onen okamžik. Neuběhla ani setina vteřiny a všichni jsme se ocitli u stěny a nedokázali se ani pohnout.

 

Co se Belle stalo? Proč Alice nevidí její budoucnost a jak se naše rodina ocitla u stěny se dozvíte ve 28. kapitole! 
ps: příští kapitola bude BONUS z pohledu Mika
(Mám pro něj přímo dokonalý osud!!)

<< Shrnutí >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vždy je kapka naděje - 27. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!