Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vždy je kapka naděje - Bonus: Mike Newton

Kristen bloudí


Vždy je kapka naděje - Bonus: Mike NewtonRozhodla jsem se napsat další bonusovou kapitolu, tentokrát je z pohledu Mika. Doufám, že se vám bude líbit.

BONUS - pohled Mika Newtona:

 

Tak já jsem otec, no to je skvělý… Mám dceru a ani se na ni nemůžu podívat. Prej otec neznámý. Ale proč si vlastně stěžuji? Proč? Oh, ano já zapomněl…

Protože jsem idiot. Vždycky jsem byl a vždycky budu. Jak jsem jen mohl odkopnout někoho jako byla ona? Co to do mě tehdy vjelo?! Proč jsem jí říkal takové věci. Zase jsem zapomněl… Jsem idiot a když jsem byl s Bellou jen se to potvrdilo. Mohl jsem s ní prožít krásný život, ale já né. Přece nebudu vychovávat své vlastní dítě, že? Mohl jsem mít krásnou rodinu a já to vše zahodil. Minulost se nedá zahodit a jít dál, musí se přijmout a žít s ní.

 

Po chvíli strávená na barové židličce mi došlo, že cítím vinu a lítost, za to co jsem provedl.
Nikdy jsem to neměl udělat, měl jsem být s ní a pomoct jí, když to potřebovala. Ale když opravdu potřebovala mou pomoc nejvíce, odkopl jsem ji jako hračku, která mě omrzela.

Ten pocit viny, který se ve mně probudil po devíti měsících. To bylo něco strašného, nikdy dřív jsem se tak mizerně necítil.

 

A místo toho, abych šel za Bellou do nemocnice a odprosil ji, sedím v tomhle pajzlu a chlastám. Měl jsem štěstí, že se neptali a na věk a nechtěli po mě občanku. Objednal jsem si ještě jednou to divné cosi bez chuti a na ex to vypil. Cítil jsem jak má mysl ještě více ochabla a touha vrátit se za ní a na kolenou ji odprosit byla ještě silnější. Za těch devět měsíců jsem na tuhle možnost ani nepomyslel. Možná až teď, protože před třemi dny porodila, možná to je tím alkoholem. Nevím. Jít za ní, nejít za ní. To je tak těžký.

 

Miloval jsem ji tehdy vůbec? Znám odpověď. Je to ne. Ale zachoval jsem se k ní až příliš hnusně, měl bych se jí omluvit. Možná bych se i přes sklo podíval na to malé. Měl bych se jí omluvit, protože to bylo opravdu hnusné. Měl bych se jí omluvit, ale co udělá ona? Vykopne mě ze dveří. Už mě nemá ráda, nesnáší mě. Ona má teď toho svého Cullena, proč by taky zůstávala s hajzlem jako jsem já? Ale přece jen bych se měl omluvit…

 

Položil jsem prázdnou skleničku na stůl a zaplatil. Nejistými kroky jsem se vydal ven z baru a snažil se trefit do dveří… Nepovedlo se. Ještě jeden pokus… A jsem venku. Přemýšlel jsem, jak daleko odsud je nemocnice. Nakonec jsem to přestal řešit, protože bych stejně nic nevymyslel a vydal se po silnici směrem k nemocnici, teda myslím, že tím směrem.

 

Opravdu, já se opravdu snažil jít rovně, ale moje nohy mě nějak nehodlaly poslechnout.

Pokusil jsem se na chůzi více soustředil, ale začala mě z toho bolet hlava, tak jsem toho radši nechal. Snažil jsem se jít, alespoň trochu rovně.  Koutkem mysli jsem vnímal okolí, šel jsem po cestě a kolem byl les.

 

„Bacha auto! Jaké auto? BUM! Ah, ano. Jedna z nejčastějších vět před smrtí… “ uslyšel jsem překrásný hlas a otočil jsem za ním hlavu.

„Ty jsi… anděl?“ vypravil jsem ze sebe, když jsem spatřil nadpozemsky krásnou bytost se světlou pletí a hnědými vlnitými vlasy, které ji jemně vláky kolem jejího překrásného obličeje. Sice už byla tma, ale poznal jsem, že je dokonalá. Dívka se mé otázce jen usmála.

„Anděl… Já? NIKDY!“ řekla a tiše se zasmála. Přestal jsem vnímat okolí a nechal se unášet jejím smíchem.

„Kdy – když nejsi anděl, tak co?“ zeptal jsem se. Ale neopověděla.

„Bacha auto!“ zavolala a já nechápal.

„Jaké auto?“ zeptal jsem se a přesně v ten okamžik jsem uslyšel troubení a ucítil prudkou bolest, ani jsem se nenadál a ležel jsem se zemi. Neměl jsem sílu ani křičet.

„BUM,“ ozval se hlas u mého ucha. Nebyl jsem schopen se pohnout.

„Já ti to říkala,“ zašeptala opět.

 

„Víš, Elgee mi vždy říkala, že nemám pít z mrtvol…“ řekla a nadechla se.

„Ale ty jsi jen skoro mrtvola, takže to je v pořádku,“ jí slova mi přestala dávat smysl.

 

„Víš, já jsem milosrdná. Kdybych, tě zanesla do nemocnice, nejspíše bys strávil zbytek života připoután k lůžku. Tomu můžu zabránit,“ řekla po chvíli.

„Neboj se, nebude to bolet,“ řekla a o vteřinu později, jsem ucítil prudkou bolest na krku a pak… Už nic.

 

To mu patří!!!

<< Shrnutí >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vždy je kapka naděje - Bonus: Mike Newton:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!