Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nessie a Jacob: 3.část

03.07.2009 (13:30) • Terisekk • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3570×

 Vytočila jsem Jacobovo číslo a netrpělivě vyčkávala. Kousala jsem si nehty, proč to stále nezvedá?  Zvedl to až na sedmé pípnutí, že by zase spal?

„Halo?“ ozvalo se nevrle do sluchátka.

„Moc se ti omlouvám, Jakeu, že jsem tě vzbudila…“ omluvila jsem se mu.

„To nevadí, Ness. Jsem rád, že tě slyším. Kdy přijedeš?“ zeptal se s nadějí v hlase.

„O tom jsem s tebou chtěla mluvit… Jedu na víkend s Alicí do L.A.“ řekla jsem smutně. Tolik jsem s ním chtěla být, ale slíbila jsem to Alicii a já svůj slib musím dodržet.

,,Aha… takže se uvidíme v pondělí?“

„Asi ne, protože pak odjíždíme do Denali k Tanye.“

„Ale vrátíš se na oslavu?“ zeptal se vyděšeně. Vím, jak moc mu záleželo, abych v La Push strávila své narozeniny.

„Jo, jasně to stihnu. Vrátíme se den předem v noci, určitě se pro mě ve středu stav,“ řekla jsem mu.

„Dobře, bude se mi stýskat, Ness, miluju tě,“ pověděl mi do ucha oddaně.

Zrovna teď bych ho chtěla mít u sebe, abych mu to mohla povědět do očí. Přes telefon je to takové neosobní.

„Já tebe taky. Budu se těšit na oslavu. Měj se hezky, Jakobe,“ rozloučili jsme se a položila jsem hluché sluchátko.

Odevzdaně jsem se točila, byla jsem odhodlané přetrpět dlouhý víkend a viděla Edwarda, strašně mě vyděsil. Stál u zdi a upřeně hleděl  na mě.

„Ahoj,“  pozdravila jsem ho opatrně a přidala nevinný kukuč, který jsem měla pořádně natrénovaný za ty roky, co ho neustále používám.

„Ahoj.“ Opětovně mě pozdravil. „Jen jsem ti chtěl říct, ať si užiješ nákupy,“ popřál mi

„Děkuji.“ Když jsem ho míjela, vlepila jsem mu pusu na tvář.

„Ness?“ Bleskově jsem se otočila zpátky.

„Ano?“ zeptala jsem se. Něco jsem provedla? ptala jsem se sama sebe.

„Dávej na sebe pozor.“ Přikývla jsem a šla do garáže za Alicí. Ta už seděla v autě a čekala na mě. Nasedla jsem na místo spolujezdce a vyrazili jsme směr Kalifornie.

„Jsi si doopravdy jistá tím, co chceš udělat s Jacobem?“ zeptala se mě Alice asi po hodině cesty.

„Samozřejmě, jinak bych to nedělala. Proč se ptáš?“ zeptala jsem se jí. Nevěděla jsemjistě, kam směřuje její otázka.

„Já jenom jestli tě do ničeho nenutí. Do něčeho, co nechceš, víš a jestli to neděláš jen kvůli němu,“ řekla Alice a přidala plyn, jela po silnici jako maniak.

„Jake chce, abych byla šťastná. Nikdy by mě do tohohle nenutil. Po celých sedm let ani slůvkem nenaznačil, že by to po mě chtěl,“  uklidňovala jsem Alici. Že za Jakoba mluví jeho tělo, to už je něco jiného… „Víš, jak to je. Jacob je muž a znáš Emmetta, jak vyvádí, když nespí Rosalií týden a Jake to vydržel sedm let, to už znamená, že mu na mě záleží, nemyslíš?“

Viděla jsem, jak se Alice zjevně uklidnila. Byla jsem ráda, že jsem se někomu mohla svěřit se vším, co cítím. Vím, že Alice na to nebude myslet před Edwardem.

Nakupovací víkend uběhl jak nic, docela jsem si to užívala. S Alicí jsem nakoupila hodně věcí, od krajkovaného spodního prádla až po zimní bundu, i když tu potřebovat nebudu. Nakupování uběhlo rychle, ani jsem se nenadála a už byla neděle a musely odjet domů.

„Moc se mi domu nechce, líbilo se mi nakupovat s tebou. Musíme to určitě zase někdy zopakovat,“ řekla jsem Alici při cestě domů. Až později jsem si uvědomila, že jsem se sama hodila do lávy lvové.

„Vážně? Děkuji, Nessie. Jsi jediná, kdo mi rozumí.“ Div si nezačala zpívat jakou měla radost.

„Promiň Alice, ale zapomněla jsem ti vyřídit od Emily dotaz,“ omluvila jsem se jí.

Vypadala překvapeně a to je asi poprvé, co jsem takhle Alici viděla, nikdy jí nic nepřekvapilo.

„Emily se tě ptá, jestli bys jí nechtěla pomoc připravit svatbu.“ Její oči se rozšířily a objevily se v nich plamínky nadšení.

„Fakt? Mohla bych?“

„Samozřejmě, jinak bych se tě neptala ne?“

Byli už jsme konečně ve Washingtonu.

„Alice? Mohla bys mi, prosím oslavu uspořádat ráno? Já jdu odpoledne do La Push,“ poprosila jsem jí. Už s tím nemohla nic dělat; Jakeovi jsem to slíbila.

„Jasně! Už jsem s tím počítala,“ odpověděla a spiklenecky na mě mrkla.

Dojeli jsme domu. Všichni už byli připraveni jet do Denali, asi se čekalo jen na nás.

„Nazdar holky, jaké byli nákupy?“ zeptal se nás zvědavě Emmett.

„Pěkný, musíme si to zopakovat. Strašně se mi tam líbilo, ale příště budeš muset jet s námi. Měli tam sexy oblečení přímo pro tebe,“ odpověděla jsem Emmettovi.

„Máš pravdu,“ přitakala Alice rychle, „Emmettovi by ta růžová opravdu slušela!“ pochlebovala se mu Alice. Vypadalo to, jakoby jsme si to nacvičily, ale opak byl pravdou.

„Ha ha ha, fakt vtipný!“ křičel za námi uraženě Emmett, když jsme nesli velké tašky dovnitř.

„Ahoj, Ness. Jak ses měla?“ Vrhla se po mě hned Bella. Svírala mě pevně ve svém mateřském náručí a hladila mě po hlavě,

„Bylo to úžasné. Brzy to musíme zopakovat. Mami? Nevadilo by ti kdybych do Denali jela autě s Jazzem, Alicí a Emmettem?“ Nemusela jsem se ptát. Vím, že mi to Bella dovolí. Navíc, kdo by se dobrovolně zřekl chvíle samoty se svou láskou? Kord, když bydlíte v domě s upíry, kteří mají vynikající sluch.

„Když chceš,“ odsouhlasila.

„Díky.“

Nasedli jsme všichni do Jasperova auta a vyjeli. Alice seděla u spolujezdce a já s Emmettem vzadu. Rosalie se s Emmettem pohádala, proto jela v autě s Carlislem a Esme.

„Nessie, nespala už jsi 16 hodin, klidně se můžeš prospat,“ ubezpečila mě  Alice.

Cítila jsem se malátná, unavená, ale neměla jsem potřebu se prospat. Až teď, když mi to připomněla.

„Já vím, asi se prospím. Začínám se cítit unavená.“

Připadalo mi to jako dobrý nápad; mohu si zkrátit cestu a nemyslet na Jakoba. Opřela jsem si hlavu o okýnko, pozorovala krajinu míhající se kolem auta a za chvíli jsem usnula.  

Byla jsem u Jakoba doma. Byli jsme u něho v pokoji v La Push. Seděl semnou na posteli a líbali jsme se, zlehka se dobýval jazykem do mých úst a já mu vroucně vycházela vstříc. Najednou se mu z nosu spustila krev. Ucítila jsem její vábivou vůni, byla neodolatelná. Nadechla jsem se zhluboka nosem a vůně mi zatemnila mozek. Moje instinkty se probudily k životu. Viděla jsem všechno v ostrém úhlu. Byla jsem v pozici lovce. Na nic jsem nečekala s skočila po jeho hrdlu.

Rychle jsem se vymrštila, ale pás mě zatáhl zpátky. Pás mi řezal do kůže na břiše a na prsou. Lapala jsem divoce po dechu a nekontrovatelně se třásla.

„Ness, byla to jen sen!“  utěšoval mě Emmett.

Rozepnul mi pás a přitáhl si mě do jeho medvědího objetí a stále mě uklidňoval. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a začala vzlykat.

„Ššš… už je to dobrý. Jsi v bezpečí,“ šeptal mi do vlasů a houpal se semnou. Jasper se nervózně otáčel dozadu. Cítila jsem, jak se pomalu uklidňuji, když mi Jasper posílal vlny klidu. Bylo mi ze sebe špatně. Zabila jsem svojí lásku, svoje slunce; díky kterému žiju.

Položila jsem dlaň Emmettovi na tvář a přehrála jsem mu celý sen.

„Je mi to líto Ness, ale to se nestane. Máš dobré sebeovládání,“ utěšoval mě.

Moc mi to nepomohlo. Po zbytek cesty už jsem neusnula. Stále jsem musela myslet na ten sen a jak se to všechno seběhlo.

Konečně jsme dojeli k Tanye domů. Vystoupili jsme z auta a setkali se se zbytek naší rodiny, kteří už na nás čekali na verandě. Esme s Carlislem už tam byli, ale Bella s Edwardem stále nedorazili.

 „Kde je Bella a Edward?“zeptala jsem se, neměli jet těsně za námi?

„Asi si udělali po cestě ,odpočinkovou´přestávku,“ odpověděl mi Emmett. Ty uvozovky se nedaly přeslechnout. Musela jsem se tomu zasmát.

Tanya s Kate nám ukázaly naše pokoje. Měla jsem pokoj s Alicí a Rosalií. To mi nevadilo, lepší než být s Bellou a Edwardem, kteří by mě chtěli mít stále pod dohledem.

Byl večer a my jsme leželi na posteli. Alice s Rosalií probírali oblékání celebrit a prohlíželi jsi módní časopisy. Mě moc tohle nebaví, mám radši, když si to oblečení můžu osahat a ne se na něj pouze dívat.

„Ness, nemůžeš se takhle sžírat celou dobu. Za dva dny se vrátíš,“ mluvila ke mně Rosalie, ale já jsem jí ignorovala. Neměla jsem náladu na probírání módy, když mi schází moje druhá polovina. Bez Jakoba jsem nebyla nic.

Někdo zaklepal na dveře vedoucí k nám do pokoje.

„Už jdu, Jazzi“ vykřikla Alice, samozřejmě věděla kdo to bude. Kdo by taky Alici překvapil. Možná tak parta vlkodlaků.

„Tak zatím holky. Uvidíme se možná ráno,“ rozloučila se s námi Alice.

 Neuběhlo ani pět minut a rozrazily se dveře. Byl to Emmett.

„Něco jako klepat ti nic neříká, že?“ promluvila jsem naštvaně na vetřelce, který jsem tam vpadnul. Vadilo mi, jak jsem pořád chodí jako na promenádě.

„Ness, nechceš se jít do obýváku dívat na televizi?“ zeptal se Emmett.

„Proč? Když mám televizi tady.“ Ukázala jsem na velkou plazmovku. Vím, kvůli čemu to bylo, chtěl zase být s Rosalií, ale bavilo mě ho dráždit.

„Ale no tak Nessie, prosím, já jsem tvůj hodný strejda Emmett, kterého máš tak ráda a udělala´s bys pro něj první poslední,“ prosil mě. Byl roztomilý, když namáhal své mozkové závity a vymýšlel nejrůznější výmluvy.

„Měl by sis vzít příklad z Jakoba, ten vydržel sedm let a ty nevydržíš ani den?“ Podívala jsem se na něj s výčitkami. Vždyť se s Rose pohádali, ne? Jak to že to mezi vypadá, jakoby se nic nestalo?

„To nevíš jistě, jestli to vydržel! Oponoval mi. Zavrčela jsem na něj. Už jen nad tou představou se mi svíral žaludek. Ne! To by mi nikdy Jacob neudělal, utěšovala jsem se.

„Dobře, udělám pro tebe co budeš chtít,“ znovu zaprosil Emmett.

„Kdykoli budu něco chtít, strejda Emmett se zvedne a udělá to, po zbytek jeho věčnosti,“ upozornila jsem ho vážně. To se mi líbí, oplatím mu všechny vtípky.

,,Dobře a teď už prosím jdi!“  Emmett už byl nedočkavý. Hned jak jsem se zvedla vrhnul se na Rose.

„Nemohli by jste počkat až zavřu dveře?!“ zeptala jsem se.

„Tak už je sakra zavři!“ křičel na mě Emmett.

Šla jsem dolu a zapnula si televizi. Nic tam nedávali, proto jsem jí vypnula a jen tak seděla na gauči. Dívala jsem se na fotky, které byly vystavené na krbu. Byly tam vyfocená celá rodina z Denali. Uvědomila jsem si, že s Jacobem nemám žádnou fotku, to jsem musela napravit. Rozhlídla jsem se po místnosti a uviděla bílý telefon na stolku. Snad jim nebude vadit když si zavolám.

Vytočila jsem pro mě tak známe číslo, ani jsem nad nim nemusela přemýšlet.

„Halo?“ ozvalo se ze sluchátka. Zvedl to Billy. Všechno nadšení ve mně pohaslo.

„Dobrý den, tady Nessie. Mohla bych mluvit s Jakem?“ zeptala jsem se.

„Ahoj Reneésme, Jacob není doma, ale mám mu něco vyřídit?“ zeptal se.

„Ne, já zavolám později. Jen jsem s ním chtěla mluvit, děkuji nashle,“ rozloučila jsem se a položila sluchátko.

Předchozí // Další

Autor: Terisekk (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nessie a Jacob: 3.část: