Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nessie a Jacob: 5.část

24.07.2009 (07:00) • Terisekk • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3786×

Vyšla jsem z pokoje a sešla schody. Všichni už byli v obýváku pěkně oblečení, určitě je oblékala Alice a čekali pouze na oslavence - mě.

„Překvapení,‘‘ všichni vykřikli sborově. A pak začali zpívat. Bylo to nádherné. Blažený pocit, který se usadil u mého srdce se nedal ani popsat. Bylo nadmíru rozkošné sledovat jejich usměvavé šťastné tváře. Bylo pro mě překvapením, jak se mi tahle oslava líbila. Představovala jsem si nějakou bláznivou mega show, kterou Alice přichystá, ale nestalo se tak. Bylo to ryze v rodinném okruhu a tak moc se mi to líbilo.

Dostala jsem spoustu dárků. Od Alice, Rosalie a Emma jsem dostala dvě letenky do Paříže, nemuseli se mě ani ptát, hned jim bylo jasné s kým je využiji - s Jacobem. Viděla jsem Edwardův pohled, nebyl moc nadšený, ale je to dárek a byla by škoda nevyužít ho. Od Jazze jsem dostala falešnou občanku a pas, to se mi bude hodit. Od Esme, Carlislea, Edwarda a Belly jsem dostalo nové auto, Audi kupé. Prý, abych nemusela ničit auta ostatních. Odpoledne uběhlo strašně rychle. Až mi to bylo líto, ale když jsem si vzpoměla, že co nevidět pro mě přijede Jacob, smutek mávnutím proutku zmizel a nahradil ho nedočkavý pocit.

Hodiny odbily tolik očekávanou hodinu a mě přijel Jacob. Emmettovi jsem nakázala, aby mi domluvil, že v La Push můžu přespat, přece mi slíbil, že pro mě udělá všechno, tak ať se činí. Když jsem odcházela vyměnila jsem se s Alicí významný pohled a jen se modlila, aby na to nemyslela před tátou. To by asi nedopadlo dobře.

Rychle jsem si odbyla loučení s příslušníky rodiny. Nejdéle to samozřejmě trvalo Belle. Nemohla se ode mě odtrhnout. Jindy bych jí to neměla za zlé, ale dneska ano. Nemohla jsem se dočkat, až budu s Jakem sama. Pustila mě až tehdy, když jsem jí slíbila, že dám na sebe pozor a vrátím se zítra.

Dál jsem se nezdržovala, a co nejrychleji vyběhla na verandu. Na tváři se mi rozlil široký úsměv a viděla jsem, že Jacob se také usmívá jako sluníčko. Rychle jsem překonala tři schůdky a vzdálenost, která mě dělila od Jacobova auta. Otevřela jsem si dveře u spolujezdce a nastoupila jsem do útrob auta.

„Ahoj Jaku, jsem ráda, že tě vidím,‘‘ pozdravila jsem ho a políbila. Zlehka jsem otírala své rty o ty jeho a vychutnávala si šimrání motýlků v podbříšku. Polibek jsem byla nucena přerušit - cítila jsem na sobě pohledy od mojí rodiny. Ušklíbla jsem se nad jejich zvědavostí a Jake protočil oči vzhůru. Musela jsem se nahlas zasmát, vypadal při tom tak komicky.

„Ahoj, lásko, moc si moc chyběla,‘‘ řekl mi něžně a snažil se vymoci další polibek. Zdatně jsem se jeho rtům vyhnula. A opět auto zaplnil můj smich, když jsem zahlédla jeho ublížený pohled.

„Jsi zlá," zaskučel Jacob a nastartoval auto. Pohodlně jsem se uvelebila na sedačce a pozorovala okolní krajinu, i když jsem ji znala nazpaměť.

Minuli jsme první domečky rezervace, Jacob nezpomalovala. Stejnou rychlostí jsme jeli do La Push k Emily a Samovi domů, kde byla oslava. Těšila jsem se jak pětileté děcko. I když nebyla jsem až tak daleko od pravdy. Dnes mi bylo sedm.

Vešli jsme dovnitř do malého červeného domečku spolu s Jacobem ruku v ruce. Udiveně jsem si prohlížela každý kout vnitřku domu. Nemohla jsem to tam poznat. Všechno se vystěhovalo a dal se doprostřed velký stůl se spoustou jídla. Hrála tam hudba a uprostřed místnosti byli místo i pro tancování. Ze smečky už tam všichni byli. Oproti všem jsem si řipadala strašně malinká, všichni kolem mne byli strašně vysocí. Zvlásť, když se prodrali davem až těsně ke mně, aby mi mohli poblahopřát.

„Víš o tom, že jedeme do Paříže?‘‘ křičela jsem na Jakoba, abych překřičela muziku, nakterou jsme zrovna spolu tancovali.

„Jako spolu? Sami?‘‘ zeptal se s nadšením. Nemohla jsem si nevšimnout zablýskáním jeho očí. Potěšil mě jeho zájem o mou osobu.

„Tak to bylo myšleno.‘‘ Zasmála jsem se a přitiskal se blíž k jeho tělu.

„A Edward to ví?‘‘ zeptal se. Jeho úsměv trošku pohasl, ale ne úplně.

„Nebyl to sice dárek od něho, ani nebyl nějak zvlášť nadšený, ale sám mi vždycky připomínal užívej si dárků, jak můžeš, byl by sám proti sobě.‘‘ Usmála jsem se na něj s nadšením.

„Ty si ale potvora,‘‘ zašeptal mi do ucha Jacob. Cítila jsem jeho teplý dech na své tváři a do líček se mi nahromadila krev. A když rty zavadil o můj ušní boltec, mohla jsem se vzrušením zbláznit. Samotnou mě ta reakce překvapila, ale tolik se mi líbila. 

„Neříkej, že se ti to nelíbí! Proto mě miluješ, ne?‘‘ zeptala jsem se ho provokativně a vyplála na něj jazyk.

„Miluji tě z mnoha důvodu," odpověděl mi oddaně, „třeba kvůli tvému dokonalému srdci, vlasům," zašeptal a pohladil mě po nich. „Máš tak dokonalé rty," mumlal si spíš pro sebe. Přejel mi palcem po dolním rtu a ten se po jeho dotekem rozechvěl. „Jsi dokonalá celá, tvoje tělo i tvá duše," pokračoval a sjížděl dlaní po mém boku. Rozklepala se mi kolena, a kdyby kolem nebyli lidé, tak bych se vrhla po jeho rtech. „To proto tě miluji," zakončil své vyznání oddaně. Nevěděla jsem, co mu odpověděť. Napadlo mě jen jedno.

„Nepůjdeme už?‘‘ zeptala jsem se Jakoba netrpělivě.

„Ty už chceš domu?‘‘ zeptal se zklamaně. Jeho oči pohasly a dívaly se na mě smutně. Nemohla jsem se na ně dívat.

„Já jsem ti neřekla, že mi Emmet dohodl, abych mohla u tebe zůstat přes noc?‘‘ mrkla jsem na něj laškovně a obdarovala ho jedním se svých nejlepších úsměvů.

„To bychom měli teda jít,‘‘ řekl mi do ucha, a aby svá slova potvrdil, rychle mě chytil za ruku a už mě odváděl pryč. Se všemi jsme se rozloučili a vyrazili k Jakobovi. Billy nebyl doma, byl prý na návštěvě u Rachel až do soboty. Štěstí hrálo v náš prospěch.

„Už pro mě nemusíš jezdit, dostala jsem auto,‘‘ pochlubila jsem Jakobovi pyšně.

„Jo? A co jsi ještě dostala?‘‘ zeptal se, vypadalo to, že ho to upřímně zajímá.

„Zájezd pro nás do Paříže, falešnou občanku a pas a to auto,‘‘ dopověděla jsem a vyhledala jeho ruku, abych ji zvala do té své. Potřebovala jsem cítit jeho teplou pokožku - uklidňovala mě.

„Musela jsi být opravdu hodná.‘‘ Uchechtl se šibalsky.

„Já jsem vždycky!‘‘ upozornila jsem ho na oko vážně. Jak o mě mohl pochybovat?

Dojeli jsme k jejich domečku. Obešel ze předu svůj vůz a otevřel mi dveře. Šli jsme spolu na verandu a začal odemykat. Dívala jsem se na jeho ruce. Na svaly, které se pohybem napínaly a jela pohledem stále výš. Jacob si všiml mého počínání a trpělivě vyčkával, co bude dál. Pohledel jsem zakotvila na jeho rtech a začala ochutnávat. Polibek mi vášnivě oplácel. Neměl žádné námitky, proti tomuto chování. Svým tělem se tiskl na to mé a donutil mě vejít stále v polibku dovnitř. Nedívali jsme se na cestu, vráželi jsme do různých věcí a myslím, že jsme rozbily Billymu nějakou vázu. Chtěla jsem to uklidit, ale Jacob mi řekl, že to počká.

Došli jsme k jeho pokoji ve zdravý, nevím jak, ale povedlo se. Sjížděl opatrně svou dlaní po mém boku níž a níž. Čekal, jestli ho nezastavím, nestalo se ta. Vysadil si mě na něho a já jsem si obmotala nohy okolo jeho pasu. Vnořila jsem prsty do jeho havraních vlasů a pohrávala si s nimi.

Jacob stále couval a couval, a nedíval se na cestu, proto jsme spadli na postel, naštěstí.

„Nessie,‘‘ vydechl mezi polibkem.

„Hm?‘‘ odpověděla jsem a chtěla jsem víc, chtěla jsem jeho. Odtáhl se ode mě, to se mi nelíbilo, zavrčela jsem. Nevěděla jsem, kde se to ve mě bere. Nejsem v tomhle směru zkušená, ale bylo to tak přirozená jako dýchání.

„Promiň…, ale ty nechceš vědět, co mám pro tebe k narozeninám?‘‘ zeptal se něžně. Obličej stále co nejblíže u mého, jen jsme se dotýkali čely a divoce oddychovali.

„Mě stačíš ty,‘‘ zašeptala jsem a dychtivě se přisála na jeho rty. Nedal se. Opět se odtáhl. Zasténala jsem. „Tak dobře, co pro mě máš?‘‘ zeptala jsem se neochotně. Nechtěla jsem nic, jen jeho. Což asi neuznával on.

Vymotal se z mého obětí. Přeběhl pokoj strašnou rychlostí a hrábnul do šuplíku ve stolku. Vytáhl nějakou malou světle červenou krabičku a šel zpátky ke mně. Sedl si vedle mě na postel a zval mou ruku do dlaní. Položil mi krabičku do dlaně, ale když viděl, že nic neudělám, vzal krabičku palcem a ukazováčkem druhé ruky a nadzvedl víčko. V krabičce bylo stříbrný srdíčko s kamínky ve větším obrysu srdíčka na stříbrném řetízku. Nemohla jsem nic říct. Byla jsem v šoku, bylo tak nádherné.

„Libí se ti?‘‘ zeptal se nervózně Jacob. Netrpělivě čekal na mou reakci, která nepřicházela.

„Děkuji Jaku, je nádherné,‘‘ zašeptala jsme a do očí se mi nahrnuly slzy dojetí. Vyhledala jsem Jacobovi oči a děkovně ho políbila na rty. Stočila jsem zpátky pohled k krabičce a vyndala jsem si z ní řetízek.

„Chceš ho zapnout?‘‘ zeptal se a vzal ho do svých velkých rukou a jedním plynulým pohybem ho rozepnul. Nevěděla jsem, jak to jeho velké neohrabené prsty mohly tak lehce zvládnout.

„Jasně,‘‘ sedla jsem si k němu zády a odhrnula si vlasy. Během vteřiny mi viselo srdíčko na krku. Sledovala jsem ho, jak se mi houpe v dekoltu mých šatů. Jacob mě šimral na šíjí, a později jeho prsty nahradily rty. Slastně jsem zavřela oči. Užívala jsem si každý jeho dotyk na mé pokožce ,byť jen letmý. Objal mě okolo pasu a přitáhl si mě na klín. Ruce jsem si položila za jeho krk, chytla za týl a nenasytně jsem ho začala líbat na rty. Objížděl mi mé rty jazykem a poté do nich vnikl a proplétal se s tím mým. Položil mě na postel, opatrně jako porcelánovou panenku a nespouštěl ze mě oči. Zajela jsem mu rukama pod tričko, objížděla jeho svalnatou hruď a vyhrnula látku pomalu nahoru. Přetáhl si ho přes hlavu a pokračoval v líbání. Byl celý nedočkavý rychlým pohybem mi sundal šaty až jsem slyšela zvuk, který naznačoval, že se roztrhly.

„Promiň,‘‘ zašeptal, ale vůbec to neznělo omluvně.

„Alice tě zabije a hlavně Edward, až se to doví.‘‘ Zasmála jsem se. Nedělal si z toho moc velkou hlavu.

Oddělil se od mých rtů a přešel na můj krk. Laskal jazykem každý můj pór a polibky postupoval dál, přes klíční kost, dekolt. Vzala jsem jeho obličej do dlaní a přitáhla si ho zpět na své rty. Rozepnula jsem mu pásek a sundala kalhoty.

Vsunul mi ruce na záda, lehce mě nadzvedl a rozepnul mi podprsenku a hladil mě po boku. Svými prsty jsem mu přejížděla po zádech, snažila jsem si vepsat do paměti každý jeho sval. Prožívala jsem velikou rozkoš. Oba jsme zrychleně dýchali. Ztrhali jsme ze sebe zbytky oblečení. Spojil naše rty ve stejnou dobu jako naše těla. Byl to nepopsatelný pocit, byla to rozkoš, vášeň, nikdy v životě jsem se takhle necítila, byl to nejlepší zážitek v mém životě. Oba dva jsme dosáhli ve stejnou dobu vyvrcholení.

Ráno jsem se probudila na Jacobově hrudi. Jacob ještě spal, tak jsem se rozhodla udělat mu snídani do postele. Hledala jsem svoje šaty, chtěla jsem se podívat, jak moc jsou roztrhané. Zvedla jsem kus látky která byla roztržená po celé své délce. Tak to byly moje šaty. Otevřela jsem Jakobovu skříň a vytáhla si jeho košili. Byla mi sice velká, až nad kolena, ale lepší než moje roztrhané šaty. Jsem zvědavá, co mi řeknou doma. No, myslím, že Edward to vyřeší po svém.

Šla jsem do kuchyně a otevřela ledničku. Skoro tam nic nebylo, jen sýr a nějaký salám. Podívala jsem se do skříňky a tam byl toustový chleba, takže vím co udělám. Obložila jsem toasty a dala do toustovače. Upekla jsem toasty a nalila do skleničky džus. Dala jsem to na tác a donesla Jakobovi.

Jake ještě spal, když se vrátila zpět, a tak jsem položila snídani na stůl a lehla jsem si zpátky do postele. Přitiskla jsem se jeho nahému tělu zase usnula.

Probudilo mě lechtání ve vlasech, byl to určitě Jake. Rád se na mě díval, když jsem spala a při tom si hrál s mými vlasy. „Dobré ráno Ness. Jak si se vyspala?‘‘ pošeptal mi do ucha. Nesnažila jse mse otevřít oči a zašeptala:

„Skvěle.‘‘ Vyhledala jsem poslepu jeho měkké, teplé rty a vpila se do nich.

„Na stole máš snídani,‘‘ řekla jsem mezi polibkem.

„Děkuji,‘‘ odpověděl a znovu mě políbil, naposledy, pak ho přemohl hlad. Šel si sednou ke stolu a vrhl se po toastech.

„Nechceš taky, Ness?‘‘ zeptal se mě když jedl čtvrtý toast.

„Ne, až přijedu domu zajdu si s Emmettem na lov,‘‘ řekla jsem mu. Viděla jsem, jak se zašklebil. Neměl rád, když jsem pila krev, ale já to taky potřebuji, jsem upír a nemůžu riskovat, pokud se stýkám s Jakem. Naštěstí sebeovládání jsem zdědila po Belle.

Už bylo skoro poledne a já budu muset jít domu, než sem přijede Edward.

„Jaku, mohl by si mi jít, prosím, k Emily pro nějaké oblečení? Nevím, co by doma řekli na tvoji košili.‘‘ Usmála jsem se na něj.

„Že ti moc sluší,‘‘ řekl a šel ke mně, aby mě objal. Dlaní mi něžně jel po stehně až zajel pod košili.

„Nemyslím si, že by mi to řekl i Edward.‘‘ Zasmála jsem se a stoupla si na špičky, abych se natáhla po jeho rtech. Omotala jsem mu ruce kolem krku a něžně políbila. Odtáhl se.

„Měl bych jít k Emily. Nechtěl bych poslouchat řeči Edwarda.‘‘ Zasmál se mi do ucha.

Vyběhl ven zadním vchodem a běžel k Emily jako vlk. Neměla jsem co dělat, tak jsem umyla nádobí a trochu poklidila. Jake se pořád nevracel, už byl půl hodiny pryč a k Emily to trvá 10 minut autem. Začala jsem být neklidná.

Konečně se otevřely dveře. „Jakeu!‘‘ Rychle jsem vyběhla ke dveřím. Objala jsem ho kolem krku a něžně jsem ho políbila. Byla jsem ráda, že je zpátky, měla jsem o něj strach.

„Ehm…Ehm.‘‘ Někdo si za námi odkašlal. Odtáhla jsem se, abych se podívala na rušitele.

U dveří stál Embry a Paul. „Nazdar, Nessie.‘‘ Zakřenil se Paul s Embrym.

„A-ahoj,‘‘ vykoktala jsem ze sebe. Byla jsem zaskočená, co tady dělají.

„Nessie, tady máš to oblečení a mám tě pozdravovat od Sama a Emily,‘‘ řekl Jake a podal mi oblečení.

Šla jsem do Jakobova pokoje se převléknout. Oblíkla jsem si věci od Emily, měla stejnou velikost jako já, takže mi oblečení padlo jako ulité. Poslala mi černé kalhoty a bílé tričko.

Slyšela jsem z obýváku: „To musela být noc, když si musela sehnat oblečení‘‘ křičel Paul smíchy. Dělali si z Jakoba srandu. Nechtěla jsem jít do obýváku, ještě když si dělali z nás srandu, tak jsem si sedla na postel a přemýšlela. Nevědomky jsem si hrála s náhrdelníky na krku, od Jakea a od Chrise.

Do pokoje vešel Jacob.

„Jaku, stalo se něco?‘‘ zeptala jsem se. Chtěla jsem vědět, proč je tu Paul a Embry a jiný vysvětlení mě nenapadlo, muselo se něco stát.

„Nic se nestalo, proč?‘‘ zeptal se zmateně.

„Já jen, že jsou tu kluci.‘‘ Ukázala jsem směrem k obýváku.

„Potkal jsem je u Emily a chtěli jít sem za každou cenu. Nic jiného v tom nehledej, lásko,‘‘ řekl mi Jake´. Uklidnil mě bylo na něj vidět, že to myslí vážně. Jeho pohled zůstal na mém přívěšku.

„Od koho máš to Ch?‘‘ zeptal se mě.

„Žárlíš?‘‘ zeptala jsem se se zájem. Ne, že by mi to, docela mě uspokojovala ta představa.

„Měl bych?‘‘ zeptal se vážně a zvedl jedno obočí.

„Myslím že ne. Je od Chrise,‘‘ řekla jsem mu a zvedla se, abych mu ho ukázala, jak jinak než polibkem.

„Měla by jsi jet domu, aby Bella nevyšilovala, znáš ji.‘‘ Zasmál se a já s ním, měl pravdu Bella strašně vyšiluje pokud jde o mě a Edwarda.

Jeli jsme domu mlčky. Dojely jsme k domu, Jake mě šel doprovodit.

„Nechceš jít dovnitř?‘‘ zeptala jsem se naléhavě Jacoba. Chtěla jsem být s ním, jen s ním navždy. Nenechat ho ode mě odejít. Byli by jsme jen já a on – ta představa se mi líbila. Roztáhla mi ústa do úsměvu.

„Promiň, ale nemůžu. Čeká na mě Embry s Paulem,‘‘ řekl a políbil mě, naposledy.

„Zítra se uvidíme?‘‘ zeptala jsem se s nadějí v hlase.

„Když budeš chtít‘‘ odpověděl Jacob. Nevím, proč bych nechtěla a to on dobře věděl.

„Vždycky!‘‘ ujistila jsem ho vážně a naposledy ho políbila.

Předchozí // Další

Autor: Terisekk (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nessie a Jacob: 5.část: