Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osud - 49. díl

Stephenie Meyer


Můj osud - 49. dílBella řeší dárek pro Rosalii. Ta má doma ale jiné starosti - s Emmettem ...

49. Létající nábytek

Isabella Swan(Pátek ráno)

Ráno jsme nemohla dospat a stále přemýšlela, jestli je to dobrý nápad. Co když se to nebude Rose líbit. Takovéto otázky mi vířily hlavou celou noc.

„Děje se něco?“ vyzvídal otec a vložil si do úst další sousto. Podle zápachu, který ovládal celý dům to vypadalo, že vařil. „Dáš si taky?“ pozvedl obočí a ukázal na neidentifikovatelný pokr v pánviče, právě ten bylo oním zdrojem nepříjemného zápachu. Nad představou že tu budu jíst jsem se otřepala a radši řekla, že nemám hlad.

Bylo kolem desáté a Alice nikde. Začínalo mi to být podezřelé, takhle se ještě nikdy nespozdila. Nechtěla jsem vypdat nedočkavě, ale tohle se mi prvdu nezdálo. Sedla jsem si na postel a vytočila číslo jejího telefonu. „Ano?“ ozval se v něm cizí hlas. „Kde je Alice?“ vyptávala jsem. „Jela někam s Jasperem a zapomněla si doma mobil. Proč?“ vyzvídal Edward. „Měly jsme něco dohodnutého, asi zapomněla.“ Zašeptala jsme a přemýšlela, jestli mi Charlie půjčí jeho policejní auto. „Potřebuješ odvézt?“ „No nějak tak, ale to je jedno, já poprosím tátu.“ Zašeptala jsme a chystala se hovor položit. „Jestli to není až tak tajný tak tě můžu odvézt já?“ nabídl se. „To je dobré, nemusíš to dělat.“ „Ale já chci. Za chvíli jsem u tebe.“ Ukončil hovor dřív, než jsem stihla protestovat.

Charlie stále seděl u stolu a rudl, jak četl ranní noviny. „To je hrozný co tam píšou za žblechty.“ Rozčiloval se. „Ehm můžu jet na chvilku pryč? Musím koupit jeden dárek na Vánoce, no vlastně dva.“ Přiznala jsem a sklopila pohled, právě ve stejnou chvíli zazvonil domovní zvonek. „S kým jedeš?“ pokrčil obočí a rudá barva začínala ustupovat. „S Edwardem.“ Hlesla jsem a vypadla z domu.

„Tak kam to bude?“ podržel mi dveře, zatímco jsme nastupovala. „Nevím, potřebuji do obchodu s oblečení a ještě do –„ zarazila jsem se a přemýšele, jestli mu to mám říct. „Potřebuju do do obchodu s oblečením.“ Upřesnila jsem nakonec a Edward nastartoval. I když se snažil být nenápadný, nemohla jsem si nevšimnout tátova obličeje, který na mě starostlivě koukal zpoza záclony.

Celou cestu zjiš´toval Edward víc o mě, mé setře. O tom jaká byla moje máma, Phil…

 

„Jsme tady.“ Uzakřenil se a ukázal na obrovský obchod. „Fíha.“ Protočila jsem oči. Obchodní centrum bylo obrovské a nacházelo se v něm spousta obchodů. Oblečení, kosmetiky, obuvy, zverimexy zkrátka a dobře, zde vyberu určitě dárek Rose i tátovi.

Edward se mnou po boku vyšel ochotně do prvního obchodu, kde jsem měla v plánu něco koupit Charliemu. Jediné co mě napdlo byly košile. Přehrabovala jsem se dostatečně dlouho v regálech, dokud jsem nevybrala tři vhodné barvy a velikosti. Bohužel se mezitím vytvořily na pokladnách fronty a mi právě stáli na konci jedné z nich. Chvíli nato zazvonil Edwardovi telefon.

 

Edward Cullen (Pátek v obchodě)

“Esme?“ přijal jsem překvapeně hovor, ona nepatřila zrovna mezi ty, co by mobil někdy používali. „Edwarde musíš přijet domů.“ Vzlykala. „Stalo se něco?“ „Ano stalo, Rose se chytla s Emmettem.“ Sténala do telefonu. „Ale já jsem v Seattlu, s Bellou. Je opravdu nutné abych přišel?“ oponoval jsem ji. „Prosím nikdo jiný tu není a já je od sebe nedostanu.“  Její hlas byl velice nešťastný, vzápětí se ale změnil na velice hněvivý. „Rose, broučku polož tu vázu zpátky…Rosalie polož ji…opovaž se…ne…nedělej to!“ zakřičela a po chvíli se ozvala rána tříštícího se porcelánu. „Emmette, proč držíš ten stůl jako štít!...Polož ten stůl…hned!“ zasyčela a mě došlo, že opravdu potřebuje pomoc. „Edwarde.“ Zaprosila a vzápětí se z telefonu ozvala další rána. „Mimochodem, to byl tvůj klavír.“ Dodala šeptem. „Jsem tam hned.“ Odpověděl jsem plný vzteku. Můj klavír, jak mohli zničit můj klavír?

„Edwarde?“ položila mi Bella ruku na rameno. „Já musm jít.“ Otočil jsem se na ni. „Tady máš klíčky od auta. Dojeď domů v pořádku.“ Políbil jsem ji a strčil klíčky do její kapsy. „Ale já to neumím řídit.“ Zhrozila se. „Neboj, to zvládneš. Uvidíme se později.“ Zamával jsem ji a zmizel z obchodu svojí normální upíří rychlostí. Klavír mi nikdo rozbíjet nebude. Vběhl jsem do lesa a utíkal domů.

 

Při běhu k domu jsem jen tak tam uhnul letící židly z okna. „Edwarde.“ Spráskla Esme bezmocně ruce a přešla za mnou. „Co se vlastně stalo?“ „Emmett koupil Rose vybavení na Baseball, který ona nesnáší, navíc ji vyhodil oblečení ze skříně a dal tan namísto toho tohle.“ Ukázala na hromadu polámaných figurek hráčů baseballu. Přikývl jsem a vběhl do domu. Rose právě mlátila Emmetta po hlavě částí stolu. Rychle jsem vběhl do jejího pokoje a začal prohledávat. Pak mi zrak padl na její lodičky, které milovala. Vzal jsme ještě jeden pár, které měla taky ráda a stoupnul si k zábradlí. „Rose?“ zatočil jsem lodičkou tak, aby si toho všimla. Věděla o mě, ale v činnosti nepřestala. Chytil jsem lodičku oběma rukama a roztrhl ji vejpůl. Rose okamžitě přestala a propalovala mě pohledem. Pak se nedechla rozeběhle ke mně. „Ty seš stejnej jako Emmett, jak jsem s váma mohla někdy žít?“ zuřila a zatlačovala mě do kouta. U druhé ruky jsem vytasil další botu. Její postoj okamžitě zjihl. „Když toho necháš, nezničím ji.“ Usmál jsem se na ni mile. Založila si ruce v bok a zkontrolovala z vrchního patra domu stav patra pod ní. „Stejně už nemám čím ho zmlátit.“ Procedil zkrz zuby a vytrhla mi botu z ruky.

„Přišli jsme o něco?“ zaskřehotala Alice, která právě vešla s Jasperem dovnitř. Ona se nezdála překvapená, zato Jasperovi málem vypadli oči z důlků. Pak jeho pohled padl na klavír. Chtěl asi něco říct, ale prudce se otočil a dělal, že to neviděl.

„Proč stojí venku ta dodávka?“ vykulila Esme oči na Alici a sjela pohledem muže, který vešel dovnitř. „Tak kam Vám to mám mladá slečno vyložit?“ pokrčil obočí a odtrhl pohled od papírů, do kterých celou dobu koukal. Pak otevřel pusu a prohlížel si zdemolovaní nábytek. Nakonec zakroutil hlavou a obrátil pohled na Alici, která se umívala. „Vyložte to venku.“ Pokynula mu a přivinula se blíž k Jasperovi. „Kde jste byli? Neměla jsi s Bellou něco domluveného?“ osočil jsem se na Alici. Ta se poškrábala na bradě. „Se to protáhlo, po tom co jsem zjistila jak to tady doma bude vypdat.“ Zakřenila se a rozhodila rukama.  „Chceš něco vidět?“ zaculila se a gestem naznačila, ať jdu za ní. Její kroky vedly ke garáže. „Co to má –„ zarazil jsem se když ukázala na nové auto, které tu stálo.

 

 

„To je pro Bellu.“ zamrkala a bavila se mým výrazem. „Asi tě zabije.“ poznamenal jsem. „A proč? Nemá ráda červenou?“ posmutněla. „Ne, má ráda červenou, ale nechtěla nic drahého. „Tak řeknu že mi ho někdo dal.“ Zamrkala nevině. „To ti uvěří.“ Ušklíbl jsem se.

„Emmette! Rosalie!“ rozlehl se domem křik Esme. S Alicí po boku jsem se vydal na místo, ze kterého hlas zazněl. Oba dva jmenovaní stáli co nejdál od sebe po obou stranách Esme. „Co jste si mysleli že děláte?“ vrhla na ně vražedný pohled. „Za to může on!“

Vrhla Rose zuřivý pohled na Emmetta. Ten zvedl ruce v obraném postoji. „Než napočítám do třiceti, ať jsou všechny rozbyté věci venku, jinak poznáte co umím!“ Odpověděla Esme klidným hlasem a ustoupila na stranu. Rose s Emmettem se mohli přetrhnout, aby to stihly.

Nikdo z nás vlastně ještě neviděl používat schopnost Esme, jediný Carlisle ji viděl schopnost používat a řekl, že je to nebezpečná vlastnost i pro takmírumilovného upíra. Dokonce ani vlkodlaci o této schopnosti neví. Jen já a Carlisle, my dva ztrážíme tajemství. Nikdo jiný neví, že zabíjí pohledem…

 

Za dvě hodiny byl pokoj jako nový. Staré, rozbyté věci byly vyhozeny a Esme dorovnávala podle svého vkusu nový nábytek, který přivezla Alice. Chvíli na to co se všechno uklidnilo, zazvonil u domovních dveří zvonek. „Ahoj Bello! Co tě k nám přivádí.“ Přivítala ji Esme. „Já jsem přišla vrátit auto.“ Odpověděla nesměla. „Cože?“ vykulik na ni oči Emmett a ve vteřině stál vedle ní. „Edward tě nechal řídit svoje auto?“ vyzvídal s nadšením. To zase dopadne. Pomyslel jsem si a zakýval hlavou. „Jo.“ Pokrčila Bella obočí a snažila se uhodnout, co Emmetta donutilo k smíchu. „Tak to je s váma teda vážný. Jeho auto nepůjčí ani mě.“ Poplácal ji po zádech až ji o pár centimetrů posunl dopředu. „Jo tobě by auto nepůjčil nikdo.“ Osočila se na něj Rose, která stála na na druhém konci pokoje.

„Máte novou sedačku?“ pokrčila obočí Bella a zvídavě si prohlížela pokoj. Esme na ni vrhla zoufalý pohled. „Kdyby jenom sedačku!“ zasmál se Jasper, který právě scházel ze schodů. „Bello.“ Chytila ji Esme okolo ramen „až budeš mít jednou děti, tak si važ toho že po sobě nemůžou házet nábytkem.“ Zašeptala a naštvaným pohledem spražila Rose a Emmetta, ktří stáli každý na jiném konci pokoje a dělali, že neví o co jde…

<<< Předchozí Následující >>>

Shrnutí povídek

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Můj osud - 49. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!