Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osud - 45. díl

09.10.2009 (16:30) • Jitulka963 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3176×

45. Jo, upírů je tu víc

Edward Cullen (pátek odpoledne)

“Kde je Alice s Bellou?“ vyzvídal jsem od Emmetta po usednutí ke stolu, kde byl už jen on. „Jeli nakupovat, i s Rose“ Nimral se v misce s ovocem. „A proč seš tak smutnej.“ „Jasper jel s nima, protože nechtěl hrát se mnou bitku.“ popotáhla rozmáčkl vidličkou další kostku ovoce. „Ale notak.“ Pousmál jsem se na něj. „Jo a mimochodem ti odpadlo vyučování, kdybys to nevěděl.“ Upozornil mě, když jsem se zvedal k odchodu. „Jo. Díky.“ Mávnul jsem na něj a odešel k autu.

Doma to vypadalo jako po výbuchu. Carlisle hledal něco na internetu a nadával, že je tam všechno, jen ne to co chce on. Esme zběsile popisovala jeden papír za druhým. „Něco mi uniká.“ Oznámil jsem po přečtení jednoho papíru, na kterém stálo: „Plyšáka, oblečení, elektroniku, knihu, auto, …“ „To jsou návrhy na dárek pro Bellu.“ zakroutila hlavou Esme a přeškrtla další slovo. „Mám to.“ Vyhrkl Carlisle a vyskočil od počítače. „Běháš rád Edwade že?“ otočil se na mě. „Jo proč?“ „Cesta kolem světa v upířím podání.“

„To je skvělý nápad.“ Políbila ho Esme na tvář, zatímco já na něj civěl s otevřenou pusou

„Kruci, sakra. Proč je to tak velký.“ Křičel venku Emmett. Za chvíli se otevřely domovní dveře a on se snažil portlačit jím jakýsi neidentifikovatelný obrovský předmět. Nakonec se mu o podařilo. „Uf. Sem se lek že to zničím.“ Oddech si a ukázal na věc, zaablenou v černém pytlu. „Není to to co myslím, že ne?“ zabědoval Carlisle. „No dovol, lidi už nezabíjím. To je dárek pro Bellu.“ usmál se a roztrhl pytel. Z neidentifikovatelného předmětu se vyklubal obrovský plyšový mědvěd s květinou v ruce. „Hezký.“ Zakroutila uznale Esme hlavou. „Jsi si jistý že nebude Rose žárlit?“ pokrčil jsem obočí. „Proč? Vždyť jsem jí koupil krásný sošky zápasníků.“ protočil oči. „Tak to ne!“ vložila se do toho Esme. „Víš co udělala loni,když jsi ji dal tu baseballovou páklu, když ona tu hru nesnáší.“ Zabědovala. „No trošku to tu zničila.“ „Trošku.“ Dal si Carlisel ruce v bok. „Dobře, koupím jí něco jiného.“ Rezignoval a odešel k sobě do pokoje.

„To není fér!“ rozrazila Alice dveře a rozzuřená Rose ji následovala. Za nimi šel pomaloučku Jasper, který byl ověnčený taškami. „Co není fér drahoušku.“ Přisedla si k ní Esme. „Ten prašivej čokl.“ Nadávala a zlost v ní jen vřela. „Je to takovej..takovej.“ nemohla mu přijít na jméno Rose. Jasper upustil tašky na zem a začal vysvětlovat. „Byly jsme u Belly doma a povídali si s jejím otcem. No to jen já. Holky si zkoušely oblečení. Charlie nán šel uvařit kafe, když v tom někdo zazvonil. Alice byla nejblíž  tak otevřela. Byl tam Jackob, začal nadávat a málem nás prozradil. Bella se s ním pohádala a my nakonec odešli. Taď je tam s nima.“ Ukončila proslov a sedl si z druhé strany za Alicí. „Mimochodem, Bella u nás bude na Vánoce.“ Zamrkala nevinně Rose. „Myslíš že tam můžu normálně přijít?“ otočil jsem se na Jazze. „Nevím, teď je tam ten vlkodlak s otcem.“ Pokrčil rameny. „Ale vsadím se, že ji udělá tvůj příchod radost.“ Zatleskala Alice a vyhodila mě z domu. „Hééj!“ zaprotestoval jsem, když mi zabouchla vchodové dveře přímo před nosem.

Isabella Swan(čtvrtek večer)

„Co budeš teď dělat?“ vyzvídala Alice, když zastavila před domem. „Nevím.“ Přiznala jsem. Rose se na Alici zářivě usmála a Jasper si povzdechnul. „Tos neměla říkat.“ Zakýval záporně hlavou. „Ale je doma táta.“ Varovala jsem nadšenou Alici, která z auta vytahovala tašky s oblečením. „To nevadí. Já ho přemluvím.“ Zamrkala uličnicky Rose. „Já to půjdu domluvit.“ Usměrnila jsem je a vydala se ke dveřím.

Otec seděl v kuchyni a četl si noviny. „Ahoj.“ Pozdravila jsem a objala ho. „Jak se máš a kde jsi byla.“ „S Alicí a jejími sourozenci…ty tati? Nevadilo by ti kdyby přišli že ne?“ nadhodila jsem jen tak náhodou. „Jako teď?“ pokrčil obočí zrona ve chvíli, když se za mnou ozval hlas Rose. „Dobrý den, jmenuji se Rosalie Cullen Hale.“ Pozdravila a usmál se. Otec párkrát zamrkal a přesto se nezmohl ani na slovo. „Tati.“ Hýpla jsem do něj loktem. „T..těší mě.“ Vykoktal a natáhl k ní ruku. „Charlie.“ Pozdravila ho Alice. „Ty jsi tu taky Alice?“ otočil se směrem k ní. „Dobrý večer.“ Pozdravil Jasper. „Jmenuji se Jaspere Cullen Hale.“ „Rád tě poznávám Jaspere.“ Pozvedle otec obočí a něco zkoumal.  „Vy dva jste vlastní sourozenci?“ ukázal nakonec na Rose a Jazze. „Jo jsme.“ Usmála se Rose a chytila ho okolo ramen. „Pojď jdeme si zkusit oblečení.“ Tahala mě Alice nahoru a Rose se vzápětí přidala. Jasper zůstal stát pod schody a přemýtal co dál. „Vy budete dělat porotu. Nebude ti vadit že tu budeš s Charlim že ne?“ usmála se Alice na Jaspera. „Jasně že ne.“ Zakřenil se a následoval Charlieho do obýváku. Alice mě donutila navléknout se do všeho, co jsme koupili a předvést se před otcem a Jasperem. Trvalo několik hodin, než bylo všechno oblečení předvedeno a my seděli v obýváku a povídali si. „Charlie máte něco naplánovaného na Vánoce?“ vychrlila najednou Alice. „Ne nemáme.“ Pokrčil obočí. „A nechcete být u nás? Místa je tam dost.“ Usmála se a sldovala jeho reakci. „Mě je to jedno, ale jestli chce Bella, tak ať jde.“ Ukázal na mě. „Já bych šla jestli ti to nevadí.“ Usmála jsem se. V tu chvíli zazvonil zvonek u dveří. „Otevřu.“ Nabídla se Alice a odtančila ke dveřím. „Ehm Bello? To bude pro tebe.“ Odsekla uraženě. Před dveřmi stál Jackob a nehnutě pozoroval Alici. „Ty bydlíš jinde, sbohem.“ Zabouchla jsem dveře a otočila se k odchodu. Zvonek se ozval znovu. „Seš hluchej?“ obořila jsem se na něj znovu. „Taky tě rád vidím Bello.“ Zašklebil se. „Pro tebe už nadosmrti Isabello, co chceš?“ „Muvit s tebou.“ „Tak mluv.“ „Ale tady bez toho.“ Zašklebil se a ukázal na Alici. Ta se namíchla a dala ruce v bok. „Jak bez toho, já ti nadávám že smrdíš jak žumpa?“ „Drž zobák pijavce.“ „Psisko pitomý.“ Vyplázla na něj jazyk. „Dějě se něco? Charlie šel na záchod.“oběvil se vedle nás Jasper. „A já si říkal co tu tak smrdí.“ Dodal vzápětí. „Kolik jich tady máš? Zbláznila ses?“ „Já ne, ale ty asi jo když se opovažuješ sem přijít a nadávat mým kamarádům.“ „Kamarádům?“ zakašlal se. „Teda promiň, já radši budu kamarádit s borovicou než s těmahle.“ Protočil oči. „Kdo to je?“ ozval se zezadu otec. „To je omyl.“ Odpověděla jsem a vytlačila Jackoba ze dveří.

„Proč jsi přišel?“ „Měl jsem cestu okolo.“ Usmál se. „Táta má služební zbraň, tak vyklop pravdu nebo pro ni dojdu.“ Usmála jsem se naoplátku já. „Chtěl jsem se jen zeptat kde budeš na Vánoce?“ „No budu u, jak jsi jim to jen řekl.“ Poškrábala jsme se na bradě. „Jo už vím, budu u pijavic.“ „Dobrej vtip, teď ale fakt. Kde budeš?“ zatvářil se znuděně. „U Cullenů.“ Usmála jsem se a chtěla odejít do domu, jenže mě chytil za ruku. „Dej mi pokoj.“ Obořila jsem se na něj. „Bello oni jsou nebezpeční.“ „Ne víc než ty.“ „Oni zabíjí lidi.“ „Zvířata.“ Opravila jsem ho.

„Okamžitě ji pusť.“ Ozval se mi u ucha hlas Rose. A z druhé strany přicházelo vrčení. Jasper byl přikrčený a vrčel jako Max, když mu beru jídlo. „ Počítám do tří.“ Sykla Rose a začala odpočet. „Jackob povolil sevření a narovnal se. Zevnitř na okno zaklepala Alice a právě v tu chvíli se ve dveřích oběvil otec. „Jakeu!“ objal ho „Tak rád tě vidím.“ Rozplýval se. „Jo, kdybych mohal říct já to samý.“ Ušklíbla jsem se pro sebe.

„My půjdeme.“ Usmál se Jasper a tahal Alici od Jackoba, jelikož ho probodávala vražedným pohledem a vsadím se kdyby se o něco pokusila, neváhala bych a přidala se. Rose si sedla za volant, Jasper nacpal Alici násilým dozadu a odjeli.

„Zajímavý sourozenci.“ Zakýval hlavou otec a pozval k mé velké nelibosti Jakea dovnitř. „Přijde i Billi?“ vyzvídal otec a přistrčil k němu kávu, kterou měl Jasper jenže on se toho, jak jinak, ani nedotkl. „Za chvilku je tady.“ Usmál se a uskr z hrníčku. „Musím se jít učit.“ Otočila jsme se a mířila ke schodům. „Proč učit? Vždyť jsou prázdniny?“ vyzvídal Jackoba a ukázal na místo vedle sebe. Myslím že v tu chvíli mi na tváři přeběhl stejný výraz jako předtím Alici, protože Jake strnul a sklopil pohled do země.

U dveří se ozval zvonek. „Jdu otevřít.“ Prohlásila jsem. „Bello.“ Objal mě Billy a vešel dovnitř. „Charlie!“ „Billi!“ přivítali se a navzájem se poobjímali. Chvíli mi připomínali teplý bratry.

Káravým pohledem otce jsem byla donucena zůstat s nimi dole, i když jsme zaujala místo na židličce u jídelného stolu a pozorovala z okna silnici. „A co ty Bells? Co škola?“ přerušil moji nevnímavost hlas Billiho. „Škola? To je v pohodě. Na matematiku mám doučování, a jinak to zvládám.“ „Jestli chceš tak tě může doučovat Jackob. Taky umí matematiku velice dobře.“ Dohazoval mi ho Billy. „Ne děkuji, ten koho mám mi stačí.“ Prohlásila jsem razantně a odmítala další navrhy. „Co ti na mě vadí?“ přišel blíž Jackob a v místnosti nastalo hrobové ticho, které přerušil zvonek. Vykroutila jsem se z tázavých pohledů Charlieho s Billim a šla otevřít.

Edward se pohodlně opíral o rám dveří a hypnotizoval mě pohledem. „Alice říkala že tě možná moje návštěva potěší.“ Usmál se a políbil mě na čelo. „Tak to si piš.“ Usmála jsem se na oplátku, chytla ho za ruku a vtáhla dovnitř. „Tohle je Edward.“ Ukázala jsem na něj a sledovala, jak Jake rudne. „Těší mě Edwarde, potřebuješ něco?“ usmál se Charlie a podal mu ruku. Venku byla taková zima, že si asi ani nevšiml jeho ledové ruky. „Přešel za mnou.“ Usmála jsem se a opřela se o něj. Vzápětí si mě přitáhl blíž a ruku si dal okolo mého pasu. „Vy..vy dva jste jako spolu?“ koktal otec a ukazoval na nás dva. „I tak by se to dalo říct. Jdu s Edem nahoru. Jde mě doučovat matematiku.“ Ušklíbla jsem se a táhla ho po schodech do pokoje. Táta se nezmohl ani na slovo.

„Rád jsem posloužil, ale fakt se chceš učit matiku?“ zakřenil se a ukázak na knížky na stole. „Blázníš? Jen jsem chtěla vytočit Jakea, už mi fakt leze krkem.“ Zatřepala jsem hlavou a sedla si na postel. „Takže ty s ním nic nemáš?“ pokrčil obočí a mě zaskočilo. „S ním? To nikdy, radši si stoupnu dop cesty kamionu!“ „Ty nevíš o tom co plánují?“ „Proboha co plánují?“ „No ty s Jakobem se máte dát dohromady, vzít se a založit rodinu. Dva kluky a jednu holku.“ Usmál se. „A tohle jsi zjistil jak?“ „Přečet jsie si to v jejich myšlenkách. Když jsi řekla že jsme spolu Charie začal vduchu nadávat že se na všechno vykašle a Billi si přehrával svoje nápady, které vymysleli.“ „A Jake?“ vyzvídala jsem. „Tan přemýšlel jak mě co nejrychleji zabít.“ Zakřenil se znovu a sedl si vedle mě. „Nechceš si sundat tu bundu, je to trošku nepohodlný.“ Opřela jsem se o něj. Povzdech si a v sekundě se bunda válela na zemi. „Díky.“ Lehla jsem si vedle něj a hlavu si položila na jeho hruď. Prsty jsem si po ní kroužila kolečka, když v tom se mi vybavilo neznámé jméno. „Edwarde kdo je Carla?“ vyhrkla jsem. „J..jak o ní víš?“ zhrozil se a vstal z postele. Bylo vidět že jsem řekla něco, co mělo zůstat navždy utajené…

<<< Předchozí Následující >>>

Shrnutí povídek

Autor: Jitulka963 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osud - 45. díl: