Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osud - 43. díl

25.09.2009 (12:15) • Jitulka963 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3503×

43. Roky ubíhají, Cullenů přibývá

Isabella Swan(čtvrtek večer)

„Řekneš mi co se stalo?“ vyzvídala jsem a nemohla zapřít zájem se to dozvědět. „Jsi si jistá?“ „Jestli ti to vadí tak mi to nemusíš říkat.“ „Měl bych to někomu říct, už to v sobě dusím strašně dlouho. Ani moje nová rodina to neví.“ Posmutněl a nadechl se

„Narodil jsme se v roce 1900 ve Skotsku, mé setře Lise, byly tehdy tři roky, když od nás otec utekl. Máma byla na všechno sama a tak často trpěla na nervy. Moje setra ji k tomu taky moc nepomáhala, ničila co se dalo a vždy to sváděla na mě.“ Usmál se a pokračoval. „Když mi bylo 18let jí 21, rozhodla se vdát.  Procházeli jsme se po parku, kde mi chtěla oznámit, že ji Frank požádal o ruku. Jenže všechno nešlo podle plánu. Objevil se tam hladový upír a napadl nás.“ Posmutněl a stoupnul si. „Nemusíš mi to říkat.“ Napomenula jsme ho znovu. „Jenže á to musím někomu říct, i když mě to hrozně bolí.“ Sedl si zpět na postel a pokračoval. „Tehdy jsme nevěděli kdo, nebo co to je a když chytil mou sestru za ruku, snažil jsem se ji bránit. Jenže on byl silnější a odhodil mě na zem. Nevím jak, ale prostě se mi jeho jed nějak dostal do krve, byl jsem několik minut v bezvědomí a když jsem otevřel oči uviděl jsem mou setru jak křičí bolestí a to munstrum, jak ji vysává za živa. Nemohl jsem odvrátit zrak, neměl jsme sílu, protože vedle mě stál vysoký, mohutný strom. Viděl jsem to, všechno.“ Vyskočil rychle z postele k oknu. „To je mi líto, vážně, kdybych to věděla, tak bych nikdy neřekla to, co jsem řekla.“ Posmutněla jsem a přistoupila k němu. „To je dobré.“ Pokusil se o úsměv. „A jak jsi se dostal ke Cullenům?“ „Bello, na tuhle část mého život nejsem pyšný. Ale máš právo vědět všechno… Když jsem se probudil jako novorozený upír, bylo to hrozné. Jako první jsem našel toho upíra a zabil ho. Jenže lidské krev byla lákavá. A pro mě až příliš. Prostě jsem neodolal a zabíjel. Mohlo to trvat tak 10 let. Postupně jsem objevoval své schopnosti jenže se mi do cesty připletla jedna žena. Zabil jsem ji. A až pak jsem zjistil že měla rodinu, manžela a děti, kteří ji milovali. Nemohl jsem vydržet ten pocit viny a utekl do lesa. Tam už čekala Alice s Jasperem. Spolu jsme našli Carlislea a Esme s Emmettem. Později ze přidal i Matt s Rose.“ Zasmál se trpce a sledoval, jak budu reagovat.

„Na co se díváš?“ znejistěla jsem, když odvrátil pohled k oknu. „Alice.“ Povzdechl si a opřel se zády o zeď. Zanedlouho poté se v okně objevila střapatá hlava Alice. „Volal mě někdo?“ zasmála se a vskočila do pokoje. „Alice?“ oslovila jsem ji. „Přece si nemyslíš, že tu s tebou bude jen Edward ne?“ zašklebila se a ustoupila o krok vedle od okna. Právě na tom místě kde před chvílí stála se totiž objevil Jasper. „Ahojda! Jsme přišli na návštěvu.“ zasmál se.

„Fajn a Rose s Emmettem nepřijde?“ ujišťovala jsem se. „Neboj, už jdu!“ ozval se za spodu rozjařený hlas Rose. Netrvalo dlouho a objevila se v okně také. „A Emmett?“ zasmála jsem se znovu. „Ten je doma, čučí na wrestling a luští s Esme křížovky.“ Mávla rukou Rose.

Edward Cullen (čtvrtek večer)

Na to se Bellu hlasitě zasmála. „A co budeme dělat? Mám dole pexeso.“ Pozvedla obočí. „Být tebou tak tohle nenavrhuju.“ Zasmál jsem se. „Proč?“ pokrčila ramena. „No Alice vidí dvojice, Jasper tě uspí, Rose stihne otočit všechna políčka než mrkneš a Emmett tu není.“ Odpovídal jsem se smíchem. „To není pravda, já mám rád pexeso.“ Prohlásil razantně Jasper. „Hele ty toho nech.“ Praštila do něj Rose. „Když jste hráli s Emmettem naposledy, spal ještě dva týdny potom.“ „Ale to bylo omylem.“ Poškrábal se na hlavě a Bella mezitím dusila smích. „Belo, mám takový dojem že s námi nejde hrát žádná hra bez toho aniž by se ti něco stalo.“ Zasmála se Alice.

„Přišel jsem o něco?“ objevil se v okně Emmett. Bella se na mě obrátila s výrazem  /Co ten tu dělá?/. „Já za to nemůžu.“ Obhajoval jsme se.

„Co budeme dělat?“ opřel se zády o skříň. „Netuším.“ Pokrčila Bella rameny. „Tak budeme pokračovat v tom, co jste dělali předtím.“ Zavýskal Emmett a čekal na odpověď. „Kdy přesně myslíš.“ Vykulila na něho oči. „Předtím, než se Alice rozhodla udělat návštěvu. To jste tu dělali co, jestli můžu vědět.“ Pozvedl obočí a sjel ji pohledem. „No dovol, Ed mi vysvětloval matiku a pak jsme si povídali.“ Odsekla mu uraženě a založila si ruce na prsou. „No promiň.“ Protočil oči. „A o čem jste si povídali.“ Usmála se Rose. Bella se otočila pohledem na mě. „Nevadí když jim to řeknu?“ „Ne.“ Pousmál jsem a přisunul blíž kení. „Edward mi vyprávěl jeho minulost.“ Opřela si hlavu o moje rameno. „Co?“ zamrkala Alice. „Tak nám to říct nechceš a Belle to povíš.“ Urazila se v myšlenkách. To zase dopadne, doma mě seřve jak malýho psa.

„A co ses dozvěděla?“ vyzvídal Emmett. „Nic podstatnýho. Ale o vás nic nevím.“ Nadhodila a se zájmem sjela všechny pohledem. „Já začnu.“ Škemral Emmett jako tříleté dítě. „Hele ti jdi někam.“ Usměrnila ho Alice. „Začnu já, protože nebýt mě, tak tu nesedí nikdo z nás.“  Ukázala na sebe důležitě. Hned mi bylo jasné, že její dobrá nálada nepřišla sama od sebe. Jasper stál za ní a pobaveně ji sledoval. Jeho vráska mezi obočím naznačovala, že v tom má prsty. Rose s Emmettem si sedli na zem, Alice na židličku u stolu a Jasper si sedla na zem vedle Alice. „Takže všechno začalo v roce 1885. Byla jsem na špatném místě ve špatnou dobu. Napadl mě upír a chtěl mě zabít, jenomže se tam oběvil vlkodlak a zabil ho. Bylo ale už pozdě, upír mě kousnul a já se začala měnit. Celý ten porces byl, nazvěme to nepříjemný. Když jsem otevřela oči, bylo všechno nové, krásné. Viděla a slyšela jsem dál než kterýkoli člověk. Mělo to ale jednu nevýhodu. Potřebu krve. Nebýt toho vlkodlaka, který u mě počkal než skončila přeměna, do teď bych možná nezjistila co jsem. Vysvětlil mi pravidla a dal na výběr. Jestliže odejdu z vesnice a už se nevrátím, nezabije mě. Musela jsem tedy opustit rodiče, které jsem tak milovala a vydat se svou novou cestou. Trvalo několik let, než jsme zjistila že ty obrázky co vidívám jsou vlastně jakési vize, ve kterých vidím budoucnost. V ní byl Carlisle s Esme a Emmettem.“ Usmála se a drbla do Emma. „No, to jsem ještě neměl svou Rosíínku.“ Otočil se toužebně na Rose, které si pilovala nehty. Zase. Alice si povzdechla a pokračovala. „Dodržovala jsem jeho způsob života a nedotkla se lidské krve. Až do roku 1905. A to by mohl říct Jazzík.“ Usmála se a předala mu slovo. „No jak řekl tady Alík.“ „Já ti dám Alíka!“ praštila ho do zad. „Jak řekla tady Alice.“ Opravil se a pokračoval. “Já a můj bratr jsme byli naverbováni za vojáky. Matta to moc bavilo, ale já chtěl domů. Byli jsme v jedná frontě a bojovali za naši zemi, když nás překvapili za zálohy a postřílely. Pomalu jsme umírali, když v tom se nade mnou zjevilo to nejkrásnější zjevení, které jsme kdy viděl.“ „To jsem byla já jo, kdyby jste to nepochopili.“ Skočila mu do řeči Alice. Bella propukla v hlasitý smích a Emmett vzápětí s ní. „Hele hele, tady bude ticho, teď mluvím já.“ usměrnil je Jasper. „Takže, uviděl jsme Alici a nepřál si nic jiného než navždy zůstat s ní. Mé přání mi vyplnila. A chvíli nato zachránila i Matta. Když jsme se probudily jako novorození, bylo všechno opravdu krásném jiné. Alice nás učila ovládat žízeň, ale  Matt byl jiný, tvrdohlavý. Odešel a vrátil se až několik let nato spolu s Rose. My jsme ale hledali Carlislea, cestou jsme ještě nabrali Edwarda.“ Zasmál se nahlas. „Teď já! Teď já!“ hlásila se o slovo Rose. Jasper ji pokynul na znamení že už skončil a Rose začala. “V roce 1986 se do mě zamiloval upír. Když mi řekl pravdu, dost mě to vyděsilo a utekla jsme od něj. On si mě ale našel a přeměnil mě. Ani se mě nezeptal, jen to odůvodnil slovy že takhle budu stejné jako on a už se ho nemusím bát. On se měl ale bát mě. Zabila jsem ho. Jo a mimochodem, jsem Italka.“ Pozvedla obočí a zasmála se. „To nás nezajímá, pokračuj.“ Snažil se to uspěchat Jazze. Rose se nafoukla jako žába, ale pokračovala. „Potkala jsem Matta, ten mi řekla koho hledá a společně jsme bloudili světem. Carlislea, Esme a Emma s Edem, Alicí a Jazzem jsme nakonec našli a od té doby jsme spolu.“ Odejmula Emmetta. „Jo a jen tak pro zajímavost, mě přeměnila Esme, když se tak nějak neudřžela při jednom z lovů.“ Ušklíbl se Emm. „Tak to je hezké.“ Uznala Bella a naprázdno polkla.

„Myslím, že by jste měli vědět něco i o Mattovi.“ Vložil jsem se do diskuze. „Povídej.“ Popoháněla mě Rose. „V tu dobu, co se od nás odpojil byl ve Volteře. Sloužil u Ara v jeho gardě.“ „Kecáš!“ vykulil oči Emmett. „Drž a poslouchej….Takže Arovi se moc líbila jeho schopnost. Jenže jeho omrzelo zabíjet lidi a chtěl odejít. Jenže ho nechtěl pustit. Matt musel přistoupit na podmínku.“ Ukončil jsem to. „Hééj jakou podmínku!“ dožadoval se Emmett. „Aro mu řekla že jestli zabije jednoho jediného člověka, zabije pak ona ty, které miluje.“ Sklopil jsem pohled. „Díky, tos nemusel. Skazil jsi mi zbytek desetiletí.“ušklíbl se Emmett uraženě. „Kdo to chtěl vědět?“ usmála se na něj sarkasticky Rose.“„No jó no, kdybys nebyl zvědavej, nemusel sis kazit desetiletí.“ Zívla ospale Bella. „My půjdeme, musíš se vyspat.“ Zvedla se Alice ze židle. „Mě se nechce spát.“ Protestovala. Jasper si ji zkoumavě změřil pohledem. „Jsi si jistá?“ Bella si promnula oči a znovu zívla. „Ale před chvilku se mi nechtělo spát.“ Oponovala mu. „To je možný, ale když jsem tady já tak budeš spát.“ Usmál se a Belle se začaly víčka klížit ještě víc. „Dobrou.“ Políbil jsem ji na čelo a vyskákal spolu s ostatními z okna.

<<< Předchozí Následující >>>

Shrnutí povídek

Autor: Jitulka963 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osud - 43. díl: