Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osud - 19. díl

Bd2


Můj osud - 19. dílDávám vám se další kapitolku. Děkuju všem za komentáře, moc mě potěšili. Fakt díky PS: Další díl přidám, až tenhle bude oficiálně zveřejněný.

 

 

 

 

19. Zachraňování Belly

Alice Cullen (pondělí, lyžařské centrum Colorado)

Seděla jsem s Rose v ložnici. Ona si lakovala nehty na její oblíbenou červenou. Mé čtení knížky přerušila vize.

Bella zvedá ruku v níž drží láhev. Napije se, tancuje na stole. Napije se ještě několikrát, poté padá k zemi. Přijíždí záchranka. Nakládají ji do černého pytle a zaškrtávají zip. Všichni brečí protože je mrtvá.

 

Z postele jsem vyletěla jako blesk. Sama bych pro ni přijít nemohla. Moje cesta teda vedla do pokoje Jaspera. „Co se děje lásko?“ jeho slova by mě za jiných okolností zajímala, nyní bylo ale nejdůležitější najít Bellu dřív, než se stane to co jsem viděla ve vizi. Chytila jsem ho za ruku a vytáhla ven z pokoje. Na chodbě se zarazil „Co se sakra děje? Já nic nechápu. Tvé pocity. Ty jsi rozrušená. Proč?“ když se mě ptal, vypadal velice rozčíleně. Jestliže chci jeho pomoc, musím mu říct pravdu.

„Dobře, jde o Bellu. Hrozí jí nebezpečí. Když jí zemřela matka a otčím začala pít a mě trvalo dlouho ji přesvědčit, aby toho nechala. Vždy, když začala, nebyla schopná přestat. Potřebovala stále víc a víc. A teď je někde s tou proradnou Angelou a pije. Měla jsme vizi. Jestli ji nenajdu včas, zemře. A to na otravu alkoholem.“ Jasper na mě zůstal civět otevřenou pusou. Překvapit upíra se někomu jen tak nepodaří. I přesto že jsme procházeli jeden pokoj po druhém, stále byl udivený. Penzion jsme pročesávali od vrchních pater až po ty spodní. Ve druhé patře ze tří si na něco vzpomněl. „Musíme ji najít.“ Nechápavě jsme na něj vzhlédla. „A co asi děláme? Kreslíme si obrázky!?“ zakoulel očima “No jo, jenže je to pomalé. Musím jednat rychleji. Zkus si vzpomenout na něco, co jsi viděla v té vizi. Na něco, coby nám pomohlo upřesnit místo, kde je.“ Zapřemýšlela jsem „Ano! Bylo tam uhlí a dřevo. To by mohla být -------„ “Kotelna.„ skočil mi do řeči Políbila jsem ho na tvář. Kvůli tomuhle ho miluju. Nemusí mít ani takové schopnosti jako Edward aby věděl co si myslím.

Museli jsme jít normální lidskou chůzí. Jak otravné a zdlouhavé.

Po chvíli chůze se před námi objevily dveře s nápisem „Kotelna“, vycházela zevnitř hudba, tleskot a pískot. Vtrhli jsem dovnitř. Náš pohled spočinul na stůl uprostřed místnosti. Okolo něho byly namačkaní studenti a dělali povyk. Jeden z nich seděl u kamen a vehementně do nich přikládal. Díky němu bylo v místnosti nesnesitelně dusno.

Bella tancovala v kalhotách a podprsence na stole. V jedné ruce držela halenku a mávala s ní nad hlavou, v druhá držela láhev a chystala se napít. Když nás spatřila, změnila názor a křičela přes celou místnost. „Alice! Jazi! Pojďte si taky dát! Je to dobrý!“ s těmito slovy nám hodila láhev kterou držela v ruce. Jasper ji bravurně zachytil ještě dříve, než dopadla a zem. Belle se ovšem zvrtla noha a padala ze stolu. Rychle jsem k ní přiskočila a zachytila ji do náruče. Všechny oči v místnost se upřely na mě. Nesadila jsem obličej typu a sakra, neunesu ji.

S Bellou v náručí bych ve skutečnosti dokázala oběhnou celou Zemi a ani bych se nezadýchala. Ostatně jako nikdo z nás jelikož neznáme únavu. Neznáme ten pocit beznaděje a bezmoci, když už nejste schopen udělat jediný pohyb. Pokud má ale náš druh zůstat neodhalen, musím se chovat jako lidé.

Klesla jsem tedy s Bellou k zemi a opatrně ji položila. Nevzpouzela se, nejspíš usnula. Musela být hodně opilá, když usnula za takovýchto okolností. Její hlavu jsem si položila na kolena.

„Jaspere? Pomůžeš mi ji odnést do pokoje?“ s touto otázkou jsem se na něj otočila. Stál ve dveřích, ruce silou držel na svých ústech, oči černé a rozšířené hrůzou z toho co se stane jestli se neovládne. Bylo tu teplo a lidský pach byl ještě nesnesitelnější. Nedivím se mu. Já jsem se také musela hodně přemáhat jediné co mě ale v tuto chvíli zajímalo byla snaha zachránit kamarádku. Snaha zachránit Bellu.

Jasperovy oči mě prosily o jediné. Aby mohl odejít. Přikývla jsem a ve vteřině byl pryč.

Angela ke mně přistoupila. Také byla opilá. Ostatně jako všichni v této místnosti. „Jestli dojde pro učitele a bude z toho průser, tak tě zabiju!“ její pokus o výhružku zněl spíše jako špatný vtip. Opatrně jsem Bellu, která zatím pořád spala, odložila na podlahu a stoupnula si naproti Angele. „Ty mě budeš vyhrožovat jo? Zrovna ty! Na to holčičko rychle zapomeň.“ Mou pohotovou odpovědí byla očividně zaskočená. Není zvyklá, že jí někdo odporuje. Odstoupila.

Klekla jsem si znovu k Belle. Její srdce tlouklo pravidelně, snad bude v pořádku. Jenže jak ji dostanu do pokoje? Odnesla bych ji, jenže ostatním lidem by asi přišlo divné, že zrovna já nesu dívku z přízemí až do třetího patra ne? Začala jsem vzpomínat kdo by mi mohl pomoci. Jasper je venku, s tím nemůžu počítat. Nakoukla jsem do Emmettovi budoucnosti. Díky tomu že jsem odešla i s Jasperem, věnuje se teď pilně Rossalii. Ten mi taky nepomůže. A Edward? Ten bude ležet na posteli, oči zavřené. Vypadá jako by spal. Kdyby mohli upíři spát, tak mu to věřím. Jestli mi může někdo pomoci, tak jedině on.

V myšlenkách jsem se soustředila na jediné. Stále dokola jsem volala „Edwarde! Padej do kotelny! Fofrem!“ tuto větu jsem v myšlenkách opakovala stále dokola. Po chvíli se opravdu objevil ve dveřích. Na sobě měl jen rifle. Kdyby ale tušil co se bude dít, vzal by si určitě alespoň košili, pak se diví že za ním chodí zástupy dívek. „Alice sakra co to ---„ spustil ihned jakmile vešel, když spatřil Bellu, otázky ustaly. Probrala jsem ho z prohlížení Belly „ Pomůžeš mi s ní do pokoje? Já ji neunesu.“ Ohnul se a opatrně vzal Bellu do náručí. Bella byla zachráněna, alespoň prozatím.

„Co se stalo?“ položil mi otázku zatímco stále pozoroval Bellu schoulenou v jeho náručí. Tichým hlasem jsem mu odpovídala „Měla jsem vizi. Bella by se opila k smrti.“ Jen zakýval hlavou jako že rozumí. Poslední dobou je nějaký divný. Jindy by mě seřval jak malé dítě a teď? Jen zakýve hlavou. V tichost jsem vyšli do třetího patra. Otevřela jsem dveře od jejího pokoje a vešli jsme. Ed položil velice opatrně Bellu na postel a přitom jí jemně přejel prsty po tváři. Prolomila jsem ticho „Hezká že?“ jen vyhoukl oči a zlostně zavrčel. Musela jsem se pousmát. Hmmm, chlapec se nám zamiloval. Zlostně po mě šleh pohledem, zřejmě si to přečetl v mé hlavě. Někdy ho vážně lituju co všechno slyší. „Neměl by tu někdo zůstat?“ jeho otázka mě utvrdila v přesvědčení. Je zamilovaný. Zase jeho zlostný pohled. Sakra, budu si muset začít dávat pozor na to na co myslím. „No jestli chceš aby tě tu našla Angela taktu zůstaň. Je už v druhém patře“ jeho zlostný pohled ze rázem změnila zděšení. Přikryl Bellu dekou a společně jsem odešli z pokoje.

 

Edward Cullen (Pondělí v Coloradu, právě přišel do kotelny)

„Alice sakra co to ---„ spustil jsem sotva jsem vešel. Jakmile jsem, ale spatřil Bellu bezvládně ležet Alici v klíně, mé otázky ustaly. „ Pomůžeš mi s ní do pokoje? Já ji neunesu.“ Zaprosila a mě bylo jasné, že to jenom hraje. Sehnul jsem se a opatrně vzal spící Bellu do náručí. Byla tak křehká a přesto mě něčím fascinovala, a to už od prvního dne kdy jsme ji spatřil. Vždy ve mně vyvolala nějaké neznámé pocity.

„Co se stalo?“ vyptával jsem se zvědavě, jakmile jsme kráčeli po schodech. „Měla jsem vizi. Bella by se opila k smrti.“ Přemýšlel jsem a tak jediné co mě napadlo jako odpověď, bylo zakývání hlavou. Nasměrovala mě do jejího pokoje, kterýmá společný s Angelou. Chdák Bella, takovou drbnu na pokoji bych nepřál ani Arovi. No tomu možná jo, ale určitě ne vlkodlakovi. Položil jsem Bellu opatrně na postel a přítomně popadlo strašlivé nutkání se jí dotknout. Jen velice rychle, jemně, nepozorovaně. Zkusit, jestli je její kůže opravdu taková,jaká se zdá být. Po jejím obličeji jsem jemně přejel hřbetem ruky. Alice si toho k mé velké lítosti všimla. „Hezká že?“ podotkla je tak „mimochodem“. Z hrudi se mi vydralo zlostné zavrčení. Hmmm, chlapec se nám zamiloval. Uslyšel jsem v jejích myšlenkách. Můj pohled se na ni nyní díval stylem „Radši mlč“.

„Neměl bytu někdo zůstat?“ vyjekl jsem a ihned po ní šlehl pohledem. Její myšlenky byly jasné a to až příliš. Je zamilovaný. „No jestli chceš aby tě tu našla Angela taktu zůstaň. Je už v druhém patře“ spustila a já věděl, že je zle, s Angelou se vážně potkat nechci. Přikryl jsem Bellu dekou a odešel z pokoje. Však já se vrátím. Když jsem odcházel z pokoje, všimnul jsem si něčeho zvláštního, slyšel jsem její myšlenky. Byly ale zmatené,velice zmatené. „Angela je na schodech!“ křikla na mě Alice a já byl v mžiku u ní.

<<< Předchozí Následující >>>

Shrnutí povídek

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Můj osud - 19. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!