Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osud - 18. díl

06.06.2009 (09:00) • Jitulka963 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4085×

18. Zachraňování situace

Edward Cullen (Před odjezdem do Colorada)

Chystal se odjezd do Colorada. Alice jako obvykle „vyšilovala“ a sháněla s předstihem oblečení, chudák Bella, pokaždé ji s sebou Alice tahala. Začínal jsme ji litovat, ale taky mě na ni pořád něco přitahovalo.

Sice jsem zprvu nechápal, jak chce udělat, aby nás na sjezdovce, kde pořád svítí slunce nic neprozradilo, ale brzy jsem její plán zjistil. Nakoupila lyžařské kukle, černé neprůhledné brýle a helmy. Když si někdo z nás celou její pečlivě vybranou výbavu nasadil, nevylízal mu ani jediný milimetr obličeje. Díky tomuto vybavení jsme se všichni na sjezdovku těšili. No těšil nejvíc se asi těšil Matt, protože bude v celém domě jen s Esme. Koupil se nové auto jde o stříbrnou Mazdu3. Hrozně mu na ní záleží, pořád ji leští a umývá. Všichni kromě mě, Alice a Esme byli na lovu. „Edwarde?“ chytila mě za rameno Esme. “Ale když budete všichni v Coloradu a já budu potřebovat někam jet tak co?“ usmál jsem se „Tak si vezmeš auto a odjedeš.“ Svraštila čelo až se jí na něm objevila vráska „Když to já neumím.“ Přiznala se. „Ty neumíš řídit auto?“ přikývla.„ Tak to napravíme. Brblala si něco o tom že to není dobrý nápad, nebylo jí to ale nic platné. Cpal jsme ji už totiž do svého Volva.

„Edwardéé. Edwardéé!“ křičela z domu Alice. Po chvíli vyběhla z domu a otevřela dvěře auta ve kterém jsem již seděli. „Nechtěli by jste si spíš pučit Mattovo auto? Je nové, nepoužité.“ Při slově nové se ušklíbla. „No mě je jedno koho auto rozbiju.“ Zažertovala Esme.

Vystoupili jsme z mého auta a přesedli do auta Mantova. Kdyby byl doma, asi by nám nedovolil jej použít. „Takže zatlač ten knoflík, tím se aktivují světla.“ poslechla a zatlačila černé tlačítko. „Teď zastrč klíček do zapalování, nohu si dej na spojku a klíčkem otoč.“ Nejistě vzala klíčky a udělala všechno podle mého návodu. „Zkontroluj ruční brzdu, sešlápni spojku, zařaď jedničku, trochu přidej plyn a drž ho, pomalu pusť spojku a levou nohu si polož vedle pedálu a přidej plyn.“ Při vysvětlování jsem jí přesně popisoval co má dělat. Na počtvrté se nám to podařila a auto se rozjelo. „Esme, neměla by jsi jezdit tak rychle.“ Napomenul jsme ji,když rychlost auta přesahovala 150 km/h. „Neboj, mám oči ne? Vidím dobře.“ To neměla říkat.

Před námi se objevila srnka. Esme zpanikařila a vyhnula se jí. Srnka přežila, ale auto je poněkud více rozbité. Napálili jsme to totiž přímo do stromu. „Hups.“ Zabrblala, když se vystupovala z auta a dveře jí zůstaly v rukou. „Matt mě asi zabije že?“ její hlas ze zdál přiškrcený. „No Matt asi jo, ale neboj Alice ti bude na hrob nosit denně květiny, protože jsi jí krásně nahrála do karet.“ Poznamenal jsem.

V zatáčce se objevilo žluté Porsche. Přibrzdilo a vystoupila z něj radostí oplývající Alice. „No mami, ty seš kurňa šikovná. Já jsem to auto chtěla rozmlátit bejzbolkou, ale tohle je stokrát lepší.“ Usmála se,když zahlédla,v jakém stavu se nachází auto. „No,jen se smějte staré ubohé upírce, co neumí řídit auto.“ Esme se zdála uražená, jelikož jsme si z ní dělali srandu. Alice se ji pokusila rozveselit. „Ale to byla poklona.“

Alice nám pokynula, abychom si sedli k ní do auta. „A co auto?“ strachovala se Esme. „Neboj, já řeknu Mattovi, kde ho má hledat.“ Poznamenala Alice a na tváři se jí opět roztáhl blažený usměv. Vrátila Mattovi to, co on udělal jí.

„Kde je auto?“ ptal se Matt, ihned po našem příjezdu. Alice vypnula motor a stoupla si před Matta. „Stojí tam u silnice, zaparkovaný ve stromě.“ Odvětila a zamrkala řasama. „Alice. Já tě zabiju.“ S těmito slovy se k ní hnal. Narazil ovšem do Jasper, který si po vyslechnutí jeho slov stoupnul před Alici ve snaze ji bráni. „Brácha uhni!“ Oznámil mu tvrdě svoje rozhodnutí Matt. Jasper se nehnul ani o píď. Matt zuřil, přehnal se přes něj totiž oceán klidu, který vyslal Jasper. „Matte, je mi to líto. Ale určitě to půjde spravit.“chlácholila ho Esme. Před dům právě přiběhl smíchem se zajíkající Emmett a hned spustil. “Sem byl na lovu jo . Medvědů je tady už nějak málo, tak jsem se hnal po srnce. Teď já tak po ní běžím, samozřejmě jsem jí dal náskok protože nejsem sadista. Normálně vona vyletěla z lesa a kvůli ní to nějaký pako napálilo do stromu. To byla sranda. To auto vypadá jako sešrotovaná plechovka. By mě zajímalo, kdo to řídil.“ Ušklíbnul se a kráčel zamyšleně po schodech do domu. „Já.“ Pípla nešťastně Esme. Emmett to okamžitě zaregistroval a přiskočil k ní. „Mami promiň, já nevěděl. Sem si myslel, že to byl nějakej člověk. A koho bylo to auto? Nějak jsem nepoznal tu značku. No když jsem ji zkoušel narovnat, nějak se roztrhla.“ Přeběhl pohledem všechny přítomné a zůstal vyset na nešťastném Mattovi. „Sorry brácha, to ale už není ani auto. To je šrot!“ zasmál se a začal utíkat, jelikož po něm Matt vystartoval.

Druhý den máme jet do Colorada. Jedeme s Carlislem, jelikož by s námi lidé asi tři hodiny v autobuse nemuseli přežít ve zdraví. Vše bylo pečlivě naplánované. Přijeli jsme tam akorát, když zapadalo slunce. Vše bylo zařízené, v pokoji jsme „spali“ spolu. No ne doslovně, ale v pokoji jsme byly mezi sebou. První co samozřejmě udělala Alice bylo, že šla navštívit svou kamarádku. Nebo spíš ji pozvala k sobě. I když to bylo celkem daleko, přes tři pokoje, slyšel jsem o čem se baví. „Škoda že jste přijeli tak pozdě, krásně tady svítilo sluníčku.“ Povzdechla si Belle. Alice se z toho obratně vymluvila. „To víš no, zácpy.“ Bella ale dostala zase jeden ze svých nápadů. „Co kdybychom šli v létě k bazénu, třeba ve Forks nějaký je. Nebo bychom mohli zajet do Port Angeles.“ Prosila. Napnul jsem uši, zajímá mě, jak se z toho Alice vykouše. V hlavě jí šrotovaly různé nápady. Zlomení ruky, poté nohy, otřes mozku po vybourání se autem, … „No, my tady nikdy na léto nejsme, jezdíme pryč.“ Vykoktala po dlouhém přemýšlení. Poté mě vyrušil Emmett, protože si chtěl zahrát šachy. I když vždycky prohraje, strašně ho baví drtit mi figurky,i když jimi nemůže podle pravidel táhnou tím směrem, kterým on táhne. Jako obvykle jsem i s minimálním počtem figurek (což jsou dvě) vyhrál. Zbytek mých figurek skončilo v prachu na stole. Bella mezitím už od Alice odešla,takže jsem neměl co poslouchat. Za chvíli si pro Emmetta přišla Rose, jelikož někam Alice s Jasperem odešla a tím jim vyklidila pokoj. Lehnul jsem si na postel, založil ruce za hlavou a přemýšlel jsem o mé minulosti. O dni, který mi naprosto změnil život. Nikdo z rodiny neví, jak jsem se přeměnil a já nyní přemýšlel, jestli už není na čase jim říct, co se doopravdy stalo. Mé myšlenky přerušilo něčí volání. Ale ne obyčejné, někdo mě volal v myšlenkách. A to stále dokola „Edwardéé! Padej do kotelny! Fofrem!“ toto mi znělo v hlavě pořád dokud jsem si neuvědomil původce jímž byla Alice. Rychle jsem vstal a poslechl. Musel jsem jít normálním, otravným lidským krokem. Za chvíli jsem ale našel cíl. Až úplně ve sklepě. Malá místnost, ze které se ozývala hlasitá hudba. „Alice sakra co to ---„ spustil jsem ihned po mém vejití. Jakmile jsem, ale spatřil Bellu bezvládně ležet Alici v klíně, mé otázky ustaly.

<<< Předchozí Následující >>>

Shrnutí povídek

Autor: Jitulka963 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osud - 18. díl: