Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osud - 11. díl

03.05.2009 (21:30) • Jitulka963 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4095×

11.Plno otazníků

Edward Cullen

Je pátek. Ve škole žádná zábava. Na obědech jsme museli jíst to lidské „jídlo" vážně nechápu, jak jsem to mohl kdysi jíst. Je to tak odporné.

Měl jsem poslední hodinu - matematiku. Tuto hodinu jsem nenáviděl. Nikdo z rodiny se na ni nepřihlásil,byl jsem tu sám a celkem jsem se nudil. „Poslouchal" jsem výklad učitele. Najednou ho vyrušil zvuk rozhlasu „Milí studenti, v pondělí k nám do školy možná přijde nový student. Všechny vás tímto prosím, aby jste se ho snažili začlenit do kolektivu, měl velice stresující zážitek. Děkuji za pozornost." hmm to je zajímavé, kdo to může být? Budu muset nakouknout Alici do myšlenek. Nemohl jsem se dočkat konce hodiny. Jakmile skončila spěchal jsme za Alicí. Když jsem k ní přišel. Seděla už v autě. „Ahoj, nevíš kdo je ten nový?" jen se potutelně usmála. Pochopil jsem že tudy cesta nevede. Nehlédl jsem proto do myšlenek. „třicet plus padesát to se rovná osmdesát..............no a druhá odmocnina s pí je.............."

„Alice? Ty řešíš matematiku?" zeptal jsem se jí opatrně. Vzhlédla a začala ječet. Skoro bych se bál, že to uslyší lidé „Jestli ti to vadí, tak si to nějak vyřeš, nebo mi nelez do hlavy!" raději jsem odjel domů svým Volvem. Tam už seděl Matt. Protože je to můj nejlepší kámoš, dozvěděl se ihned, jak je na mě Alice ošklivá." Počkej, já to zařídím." pronesl již napůl ve dveřích. Asi za deset minut se vrátil."Tak co? Kdo to je?" jen se zašklebil. „Mno když jsem přišel za Alicí, seděla s Jasperem v obětí, takže jsem ji musel vylákat ven. No, to by nebylo až tak hrozný. Ale když mi nechtěla říct pravdu, zkusil jsem na ni použít svoji schopnost. Víš jak Jasper nenávidí, když Alici nutím říct něco co ona nechce?" jen jsem přikývl „Tak jakmile zjistil k čemu se chystám, přiběhl a trošku mě zbil." Podíval jsem se na jeho na kusy roztrhané oblečení. Opravdu ho asi jen trošku zbil. Po chvíli se mě zeptal „Nechceš jít se mnou na lov?" zakroutil jsem hlavou na lovu jsem byl nedávno. Zato Matt má oči již úplně černé. Zůstat v pokoji nebylo až tak těžké, za celou dobu co byl Matt na lovu za mnou nikdo nepřišel. Obvykle to tak bylo pokaždé. Když už se mi to zdálo být nesnesitelné, přišel jsem do obýváku. A zrovna v pravou chvíli. Do domu se jako střela vřítil Matt, i když nepotřebujeme dýchat on dýchal jako o život. „Co se stalo?" prolomil jsem ticho. „Ta dívka byla tam se psem" křičel pořád dokola. Esme k němu hned přiběhla, chytla ho za obličej a dlouze se mu zadívala do očí. Matt se konečně uklidnil, zato se choval velice podrážděně. „Tak já vám chci něco říct a vy nehned podezíráte, že jsem jí něco udělal že?" narovnal se a položil si ruce v bok. „Promiň."omluvila se mu Esme a šla se dál věnovat luštění křížovek. Stačilo jí ujištění, že dnešní lov přežili všichni lidé ve zdraví. „No a povíš nám i podrobnosti? Byla to bruneta, blondýnka nebo snad černovláska? Byla alespoň hezká?" dožadoval se odpovědi Emmett. Rose na něj vrhla zuřivý pohled a naštvaně odešla do svého pokoje. „To jsi přehnal." poznamenal jsem.

„Rose! Zlato, promiň!" křičel na ni Emmett zatímco utíkal do pokoje taktéž. Poté bylo slyšet jen zabouchnutí dveří a ještě dodatečná konverzace „Rose promiň, ti jsi má jediná! Já ti udělám tvého oblíbeného kanárka jo?" snažil se zachránit situaci. Zanedlouho poté se dům začal otřásat snad až v samých základech. To bylo od toho, jak Emmett vyskakoval do vzduchu a mával rukama v domnění, že vzlétne. Už tolikrát jsme se mu snažili vysvětlit že létají jen ptáci.

Vzal jsem si Matta do pokoje a dodatečně se ho vyptával na podrobnosti. Nakonec jsem se dozvěděl, že když lovil stádo jelenů, ztratil na chvíli stopu, zastavil aby zavětřil a mezitím na něj zavolala nějaké dívka. Nevěděla jak se dostat ven z lesa. Navíc měla zraněnou ruku a tekly jí z ní kapičky krve. Ukázal jí směr a využil momentu, kdyže otočila v tu chvíli zmizel. Pak už běžel rovnou domů, uslyšel jen jak mu v tichosti poděkovala. „Takže jsi vlastně nic neulovil?" zeptal jsem se ho. „Ne, ale musím jít, ale nechci jít sám. Poprosím Alici a Jaspera, aby šli se mnou." Tuto možnost jsem mu nemohl jinak, než schválit. Odešel tedy dolů poprosit je, jestli půjdou s ním. Zkusil jsem nahlédnout do Aliciny mysli, jestli třeba nepřemýšlí o nové žákovi. „Hmm možná bych měla Mattovi říct, že teď už ta dívka sedí doma a přemýšlí, jak může mít takovej hezkej blonďák černý oči a že by ji určitě nepotkal. Nebo ne?" zase nic. Na nového studenta nemyslí. Nemyslí na něj teď a ani celý víkend a ani v pondělí.

Bella Swan

V neděli jsem vstávala celkem pozdě, bylo něco kolem jedenácté. Rozkoukala jsem se a pomalým krokem následovala již naučenou cestu do koupelny. Tak jsem se oblékla, učesala. Když jsem si chystala vyčisti zuby,všimla jsem si mé ruky. Včera jsem na to zranění úplně zapomněla, nyní bylo černé od špíny a zdálo se, jako by i hnisalo. Nevěděla jsem co dělat. První co mě napadlo bylo to, že se to asi musí vydezinfikovat. S námahou jsem nekonečně našla to, co jsem hledala. Na kus vaty jsem nanesla odporně páchnoucí přípravek a jemně přejela po zranění. Strašně to pálelo, ale musela jsem to vydržet. Přece s tímhle nechci skončit nemocnici. Konečně bylo hotovo, nakonec to nevypadalo tak vážné, jak jsem si myslela. Rána byla jen hodně zašpiněná od krve na kterou se následně nalepila špína. Raději jsem vyšla z koupelny protože se mi začínalo dělat nevolno. Zůstala jsem stát v kuchyni. Bylo pozdě, předpokládala jsem tedy, že bude táta doma. Nebyl. Na stole ale ležel vzkaz.

Dobré ráno ospalče,

Musel jsem do práce - naléhavý případ. Moc se ti omlouvám. Budu se snažit přijít včas na oběd, ale nic neslibuji. Tvůj táta

No super, zase sama. No nic. Alespoň nachystám oběd. Vydala jsem se směrem k ledničce a hledala suroviny do mého pokrmu. Marně. V ledničce byl jen sýr. Nakouknutí do spíže nedopadlo o nic lépe. Byly tam jen těstoviny. Bylo rozhodnuto. Na oběd budou špagety se strouhaným sýrem. Šla bych nakoupit ale je neděla a tak předpokládám, že by bylo zavřeno. Dala jsem se tedy do vaření, za hodinku jsem již neměla co dělat. Bylo uvařeno a táta nikde. Najedla jsem se tedy sama. Hodiny ubíhaly pomalu, ale stejně nelítostně. Poklidila jsem po sobě a pustila si v pokoji počítač. Chtěla jsem se podívat, jestli jsou na internetu nějaké informace o škole. Nic zajímavého. Celkem kvalitní výuka, málo dětí a počkat tady bylo něco zajímavého. Ptali se žáků co si myslí o škole. Bylo to od nějaké Angely „....já si myslím že je to tu naprosto úžasné. Tím že je nás ve městě málo, se ve škole známe a považujeme se skoro za rodinu....." bože. To mi ještě chybělo. Všichni se znají. Takže až přijdu udělám asi hodně velký poprask, zvlášť, jestli se o mě dozví něco víc. Musela jsem tuto myšlenku zahnat.

Mám přece auto a to by určitě chtělo vyzkoušet? Vzala jsem papír a dosti viditelným písmem jsem tam napsala „Tati, jela jsem se projet. Do večeře jsem doma. Neboj, budu opatrná a taky budu dodržovat všechny předpisy a nařízení, které znám. Bella

Dopis jsem záměrně připevnila na nástěnku hned naproti dveřím. Jak ale znám Charliho, stejně si toho ale nevšimne.

Našla jsem si klíčky, zastrčila je do zapalování a poslouchala, jak přede motor. Musím uznat, že nakonec není to auto až tak moc hrozné. Budu ho považovat za už jen za „divné". Uvažovala jsem kam pojedu. Už si toto ani moc nepamatuju a ještě si živě vzpomínám na včerejší návštěvu lesa. Nebýt toho chlapce, pána,? Kdo to vlastně byl? A jak se jmenoval? Kolik je mu let? Nad svými otázkami jsem musela na chvíli přestat uvažovat. Málem jsem přejela křižovatku na červenou. No nyní již uvažovat můžu. A tak jsem taky udělala, zabralo mi to docela hodně času, začínalo se stmívat a já si uvědomila,že ani nevím kde jsem. Musela jsem zastavit a zeptat se na cestu.

Teď už ale jedu dobře a dokonce vidím už i náš dům. Svítí se tam. Táta je tedy doma. Než jsem stihla zaparkovat, stál ve dveřích a prohlížel si mě. „Kde jsi byla?" zněla jeho první otázka. „Ahoj tati, taky tě ráda vidím. Nechtěl by sis pořídit brejle. Napsala jsem ti dopis. Otoč se..... no, tak a podívej se před sebe. Co tam je?" snažila jsem se být milá, ale když přijdete domů a začne na vás ječet hysterický otec, který se navíc dívá na balet. Dlouho nevydržíte být v klidu. „Promiň." Omluvil se a zašel zpět do domu. Celý večer padla slova jen o škole. Jaké to tam je a hlavně, jak se tam dostanu. Charlie mi nakreslil podrobný popis cesty. Nezbývalo, než se vydat do postele, abych se připravila na svůj zítřejší nástup do nové „rodinné" školy.

<<< Předchozí Následující >>>

Shrnutí povídek

Autor: Jitulka963 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osud - 11. díl: