Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracené dcery - 8. kapitola

11.05.2011 (19:00) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1465×

„Jasně, super nápad!“ souhlasila ihned Vevi.

„Hele, a to tam chceš prostě vlítnout a něco si udělat? Trochu moc nápadný, ne?“ uvažovala Baryk.

„No vidíš, tak na to jsem nepomyslela,“ zarazila se Vevi a docela jí to vadilo. Takový výborný nápad.

„Ha, takže to není až tak dobrý nápad, co?“ zchladila ji Baryk a Vevi se po ní zle podívala.

„A co takhle tam vlítnout a řvát: já jsem se řízla, já jsem se řízla? Dejme tomu na ruce?“ přemýšlela Vevi.

„No jasně, jedna z nás to schytá a po té druhé nepůjdou!“ rozčilovala se Baryk, protože se jí to nelíbilo.

„Blbej nápad, počkej. Co takhle jedna se řízne a druhá se od ní umaže?“ dostala další nápad Vevi.

„Dobře, ale která z nás si bude ubližovat?“ ptala se Baryk, protože se jí ten nápad zase moc nelíbil.

„Víš co, vymyslela jsem to já, tak to budu já!“ určila Vevi, neboť se jí to taky moc nelíbilo, ale co už.

„Ne, počkej, to není dobrý nápad,“ protestovala Baryk, která to najednou chtěla zastavit.

„Možná ne, ale uděláme to!“ stála si za svým tvrdohlavá Vevi.

„Vevi, ne!“ nevzdávala to Baryk, i když věděla, že ji nepřemluví.

„Ale jo,“ odpověděla prostě Vevi, jako by o nic nešlo.

„No tak dobře, ale budu to já,“ rozhodla se nakonec Baryk.

„Co? Proč ty, když jsem to vymyslela já?“ nechápala Vevi.

„Protože stejně dostaneme sprdnuto, takže si nemusíš všechno odnést ty!“ nenechala si to vymluvit.

„Stejně jim neřekneme, kdo to vymyslel, a je to ani zajímat nebude,“ upozornila ji Vevi.

„To je jedno, ale budu to já!“ stála si tvrdošíjně za svým Baryk.

„No tak fajn, ale nepočítej s tím, že nechám kohokoliv, aby se k tobě přiblížil!“

„S tím počítám. Jdeme na to hned,“ rozhodla Baryk a nehodlala si to rozmyslet.

„Cože? Ty jsi blázen!“ Vevi totiž nenapadlo, že to uskuteční hned.

„To ty taky, tak pojď!“

„Fajn.“ Vevi šla pro kapesní nožík.

„Dej ho sem, já sama!“ Baryk jí ho vytrhla.

„A to chceš s tím jít až do sálu?“ optala se Vevi.

„Klidně. Jak už jsi říkala, tak to přežiju,“ souhlasila s ní Baryk nadšeně.

„No tak jo.“ A v ten moment se Baryk řízla.

„Jdeme?“ zeptala se Baryk a přidržovala si valící se krev rukou.

Obě se tedy vydaly do síně. Po cestě si Baryk na svém zranění přidržovala druhou ruku. Došly k síni a vrazily do dveří.

„Co se děje?“ optal se jich Aro, neboť bylo neobvyklé, že sem chodily dobrovolně.

„Já jsem se řízla!“ zamávala rukou Baryk a pár kapek krve odletělo kus od nich.

„Asi jsem jí ten nůž neměla půjčovat. To tele s ním totiž neumí zacházet!“ snažila se nesmát Vevi.

V tu chvíli se na ně všichni hladově otočili, i když moc dobře věděli, že jim ublížit nesmí.

„Barbaro, jdi si to ihned ošetřit!“ přímo je vyhazoval ze síně Caius.

„Co je? Tobě to snad vadí? Jsi snad upír, nebo co?“ ptala se jakoby nic Baryk.

„Jemu si člověk nemůže ani postěžovat!“ přidala se Vevi.

„Okamžitě jděte k sobě!“ zkusil to znova Caius a tentokrát ještě tvrději.

„No jo, ty papá sadisto!“ zchladila ho Baryk a společně s Vevi se vydaly zpět, neboť obě moc dobře věděly, že se to ještě bude řešit. Což bude větší sranda.

„Dezerte, máš lékárničku?“ optala se cestou kolem Vevi chladně.

„Jistě,“ odpověděla jí rezervovaně Gianna a podala jim ji.

„Hele, za sebou budu nechávat kapky krve, co ty na to?“ vyhrkla ihned, co jí to napadlo, Baryk.

„Když chceš, aby za námi trefili i po čuchu, tak klidně,“ souhlasila s ní Vevi.

Takto tedy došly do pokoje Baryka.

„Dej sem tu pazouru!“ řekla Barykovi Vevi a otevřela lékárničku.

„No dovol. Sice je trochu od krve, ale není to pazoura!“ bránila se Baryk.

„No jo,“ vrátila jí to otráveně Vevi mezitím, co ji ošetřovala.

Když zranění ošetřila, tak se společně rozvalily na posteli a dělaly si z toho srandu. Do doby než přišli Felix s Demetrim. I tak si ale dali docela načas.

„Máte jít do síně!“ promluvil neoblomně Demetri.

„Odpádluj!“ odbyla ho hned Baryk.

„Nebo snad potřebuješ k těm tvým x-tým narozeninám koupit ploutve?“ optala se Vevi mile.

„Máte jít hned!“ rozkřikl se na ně Felix.

„Neotravuj, špekoune!“ vrátila mu to stejným tónem Baryk.

V tu chvíli si upíří rychlostí hodil Felix na rameno Vevi a Demetri zase Baryka, protože poznali, že je do síně jinak neodvedou.

„Ty idiote! Počkej, až budu zase na zemi! Doufám, že ti nebude vadit, když budeš bez ruky či nohy!“ vyhrožovala Vevi, ale ti dva je zatím neměli v plánu pustit.

„Já je zabiju!“ stěžovala si i Baryk.

„Ne, že si prdneš!“ křikla Vevi těsně před síní.

„Dej mě dolů, Shreku!“ zařvala na Demetriho Baryk.

Ten ji poslechl, ale ne přímo tak, jak si představovala. Byli totiž zrovna uprostřed síně, takže ty dvě hodili tvrdě na podlahu.

Jenže Vevi se to nelíbilo, a tak využila toho, že Felix zůstal stát tak blízko ní. Zepředu mu podkopla nohy a Felix letěl na hubu a začal vrčet.

„Nechte toho!“ ujednal si tam pořádek Aro. „Místo legrace, kterou byste měly z našeho proslovu o slušném chování, vás pouze pozveme na ples,“ usmál se na ně Aro.

To holkám ubralo na dobré náladě. Čekaly obvyklý nudný monolog o slušném chování.

„Už zase? Vždyť v tomto století už jsme na plese byly!“ zašklebila se Vevi.

„Um caca, um caca,“ smála se Baryk a začala tancovat.

„Takže to beru jako souhlas!“ přikývl Caius a příkře se na ně podíval.

„Že jsem nebyla zticha!“ litovala toho Baryk.

„Ty jsi ale pitomá!“ souhlasila s ní Vevi a dala jí pohlavek.

Za to na ni začala Baryk vrčet.

„Oni se nám tu ještě poperou,“ nechápal Aro.

„S tebou? Staříky nemlátím!“ utrhla se na něj Vevi.

7. kapitola ** 8. kapitola ** 9. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracené dcery - 8. kapitola: