Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracené dcery - 9. kapitola

22.05.2011 (10:00) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1373×

„S tebou? Staříky nemlátím,“ utrhla se na něj Vevi.

„Jsi mi připomněl, že ještě někomu něco dlužím,“ připustila Baryk a ohnala se po Demetrim. Ten ovšem stihl uhnout.

„To si s tebou ještě vyřídím!“ křikla po něm Baryk.

„A kdy že to je?“ ptala se znuděně Vevi, neboť obě dvě přímo nesnášely plesy.

„Pozítří. Je to Marcusův ples,“ informoval je Aro.

„Sakra, to jsem chtěla jít na dízu,“ stěžovala si Baryk.

„A kdo říká, že se tam musíme být až do konce?“ zeptala se jí Vevi.

„Já!“ křikl po nich Caius.

„No jo, no jo,“ odbyla ho mávnutím ruky Baryk a vydala se do pokoje společně s Vevi.

Když došly do pokoje, zavřely za sebou dveře a pustily nahlas hudbu, aby je nikdo neslyšel.

Neuběhlo ani třicet sekund a do pokoje jim vtrhnul Alec, který se hrnul k přehrávači. Než to však stačil udělat, Vevi na něj použila jeho vlastní dar.

Byla sranda sledovat majitele daru, který na něj používá někdo jiný a jak se snaží prozřít. Neustále mával rukama a mžoural oči.

„A ještě dostane sprchu za to, že neumí klepat,“ prozradila Baryk a Vevi přestala používat daru, takže Alec zase věděl o světě.

Než se však stačil rozkoukat, Baryk po něm hodila vodní kouli. Alec se raději otočil a odkráčel celý mokrý a vzteklý pryč.

„Pokud něco chceš, tak si promluvíme zítra, chce se mi spát,“ zívla Vevi a odešla do svého pokoje.

Jenže to řekla jen, kdyby je náhodou někdo hodlal odposlouchávat. Hodlaly si totiž nadále povídat v myšlenkách, díky daru, který měla Vevi.

‚To nás někdo poslouchá?‘ vyzvídala Baryk po Vevi.

‚Ne, ale co kdyby někdo chtěl,‘ odpověděla jí Vevi, pro kterou byly tyto myšlenkové rozhovory ta nejjednodušší věc.

‚Aha, tak to jo. Co budeme rozebírat?‘ vyzvídala nyní Baryk.

‚To nevím. Napadla mě jedna možnost, jak se vyhnout „obědu“,‘ prozradila Vevi.

‚Mě taky. Co napadlo tebe?‘ ptala se její sestra, neboť ji to zajímalo. A vlastně nejen to.

‚Zavřeme Heidi?!‘ oznámila Vevi Barykovi a taky se tak trochu ptala.

‚Dobrý, nebo jim k ránu zdrhneme a půjdeme se někam nasnídat. Potom by měli smůlu,‘ uvažovala stejným směrem Baryk.

‚Jedno z toho. Já je totiž poslouchat nehodlám ani náhodou,‘ ozvala se ještě bojovně Vevi.

‚Souhlasím. Ale teď už se mi vážně chce spát. Ráno vstaneme co nejdříve.‘ Baryk si zívla.

‚Jo. Určitě, dobrou.‘

‚Dobrou noc,‘ odpověděla jí ještě Baryk a dál se mezi sebou nebavily.

Každá z holek se ve svém pokoji převlékla a téměř ve stejnou dobu usnuly. Baryk se probudila už ve čtyři hodiny v noci, ale jelikož Vevi ještě spala, převalila se na bok a znovu usnula. Společně se vzbudily krátce po páté.

Sice trochu brzy na to jít si pro snídani, ale to neplatí, když vezmete v úvahu, že chtějí přelstít upíry.

‚Hele, potichu se převlečeme a pokusíme se tedy vypařit?‘ vzkázala Baryk Vevi.

Ta s tím akorát souhlasila. Převlékly se a Vevi si vzala navíc peněženku. Společně se potichu vydaly ven. Na druhou stranu, než chodily obvykle.

A šlo jim to celkem dobře do doby, než se dostaly asi tak o padesát metrů dál.

„Ale, ale. Kampak se chystáme?“ oslovil je Demetri, který stál za rohem a Vevi mu na to zavrčela.

„Že my jsme nešly druhou stranou,“ pošeptala Baryk Vevi tak, aby to ani blížící se Felix nemohl slyšet.

„To by nám nepomohlo,“  ozvala se Vevi a v tu chvíli k nim mířil Felix a Vevi si to již pěknou chvíli uvědomovala.

„Nespletly jste si cestu? Chcete jít do sálu nebo k sobě?“ dělal si z nich srandu Demetri a holky zavrčely.

„Tady se zabloudit nedá!“ odsekla Vevi vztekle.

„To bych netvrdil,“ odporoval Felix a dobře se u toho bavil.

„Stejně míříme jinam, tak uhni!“ Baryk si to naštvaně mířila nejkratší cestou pryč. Přímo přes Felixe, na kterého byla ještě pořád naštvaná.

„Nikam!“ okřikl ji. Za to se na něj Baryk vrhla, ale výjimečně si to Felix uvědomil dříve a zastavil ji včas. Jinak by nejspíše skončil bez nějaké končetiny.

„Pojď. Přece je už zase nepřeperou dvě holky. To by byla ostuda,“ usmála se Vevi a táhla Baryka pryč.

„Počkej příště,“ pohrozila Baryk Felixovi a společně s Vevi i s doprovodem se vydali k sobě do pokojů. Ani v nejmenším je totiž nenapadlo jít do síně.

‚Takže plán č. 1 nevyšel,‘ postěžovala si Baryk v myšlenkách.

‚Neboj. Od toho existuje plán č. 2,‘ uklidnila ji Vevi a mrkla na ni.

‚To jo. Ale napadlo by tě, že nás nechají hlídat?‘ optala se ještě Baryk, neboť to nechtěla nechat být.

‚Jo, ale moc jsem nad tím nepřemýšlela a neuvažovala,‘ řekla Vevi jen tak.

„Fajn, co budeme dělat teď?“ optala se Baryk již normálně, ale otráveně.

„Nevím. Ale Demetri táhni od těch dveří!“ rozkřikla se Vevi, protože si obě uvědomovaly, že stojí tentokrát přímo za dveřmi.

Felix šel Caiusovi oznámit, že už jsou vzhůru. Jenže Demetri tam prostě stál a hlídal je.

„Hej ty, co si hraješ na baby sitting. Chceš raději zchladit nebo podpálit?“ přidala se Baryk tím, že mu začala vyhrožovat.

„Koukám, že se s námi chcete bavit,“ použil na ně podobný tón Demetri.

„Aro vás chce vidět.“ Felix jim vrthl do dveří.

„Ty blbe, to jsi mu musel vykecat, že už jsme vzhůru?“ prskala na něj Vevi.

„Nenadávej. Máte za ním přijít buď hned nebo si s vámi promluví po jídle,“ upozornil je Felix a ony se přitom zašklebily. Na to se se spokojením pousmál.

„Pak se s ním bavit nebudu,“ křikla Baryk, i přesto, že na to měly svůj plán. Vlastně to udělala schválně, aby ten plán nebyl moc nápadný.

„A teď snad jo?“ pozvedla nad tím obočí Vevi.

„Ne!“ rozhodla se Baryk.

„Aro by s vámi rád mluvil teď hned,“ přerušila je Jane a měřila si je pohrdavým pohledem, který mluvil za vše, co si o nich myslí.

Vevi se jí podívala do myšlenek, protože ji zajímalo, proč tak najednou. A tím zjistila, že je Arovi jasné, že pokud budou pít lidskou krev, budou ještě silnější a to už by bylo pro ostatní nebezpečné, snažit se je takto ovládat.

„Chtít můžou, nazdar,“ chtěla tím Baryk vyhodit Jane z pokoje. Ale ta na ni pouze nechápavě koukla. No jo, není zvyklá na to, aby jí někdo odporoval.

„Tak co bude?“ ptala se jich Jane znovu.

„Nic. Pa pa.“ Holky, které už Jane měly dost, ji vyhodily a ona nasupeně odešla.

„Půjdeme za ním?“ optala se pro jistotu Vevi.

„Ne! Ani omylem!“ protestovala Baryk naštvaně.

Chvíli si spolu tedy jen tak povídaly.

„Ti nám dneska nedají pokoj!“ rozčilovala se Vevi za chvíli. A přesněji je hlídal za dveřmi pro změnu Alec.

„Tak si to jdeme vyřídit s tím blbcem, který jim to přikázal,“ rozhodla Baryk.

„Pche, kdybys nebyla moje sestra - dvojče, tak tě za to zaškrtím rovnou.“ Vevi se to vůbec nelíbilo.

„Jenže jsem. A s Arem si to vyřídím,“ usmála se Baryk.

Ihned poté se zvedly a ku libosti všech „chůviček“ se vydaly do sálu.

„Dobré ráno, mé drahé přítelkyně,“ pozdravil je Aro potěšeně. Caius se po nich se zájmem podíval, překvapen, že do sálu přišly samy a dobrovolně. Zato Jane na ně pohledem vrhala blesky, že přišly až nyní a ne s ní.

„Co potřebujete?“ ptal se jich Caius, neboť mu bylo jasné, že ty dvě nepřišly jen tak.

8. kapitola ** 9. kapitola ** 10. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracené dcery - 9. kapitola: