Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracené dcery - 7. kapitola

25.04.2011 (08:00) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1277×

„Co vy tu jako chcete?“ Ohnala se po nich Vevi, která nesnášela, když ji někdo kontroluje.

„Sakra, někdo nám objednal i hlídače,“ zhrozila se Baryk, nebo to spíš ironicky poznamenala.

„Tak jim něco provedeme,“ uklidnila ji Vevi.

„Můžeme zdrhnout, ale lepší by bylo něco jim provést,“ přemýšlela nyní stejným směrem Baryk.

„Upozornění pro příště?“ Vevi došlo, kam přesně tím míří.

„Přesně,“ souhlasila Baryk a obě se začaly usmívat.

„Máte jít do síně.“ Felix jich měl už očividně dost.

„A tohle si vzít na sebe,“ doplnil ho Demetri a podal jim přitom černé pláště.

„Mám to rozškubnout?“ optala se ho Vevi, která je nesnášela. Obě je nesnášely.

„Opovaž se,“ seřval ji málem  Demetri a nebýt toho, že Baryk začal mluvit, pěkně by mu to vrátila.

„A to nás tam chce jako kdo?“ raději to rychle zamlouvala Baryk.

„Aro a Caius,“ odpověděl jí neústupně Felix.

„A jeje, tak sovičce nestačí pouze to, že jsme tady,“ vyprskla prostě Vevi.

„To ne. Půjdeme se podívat, co chtějí. Stejně je tu nuda,“ připustila Baryk.

Tak se tedy holky vydaly společně s Felixem a Demetrim do síně.

„Kdybych věděla, že půjdu sem, vezmu si ještě kratší tričko,“ konstatovala Vevi, neboť toho měla dost.

„Přesně tak. Venku bylo stejně teplo,“ přidala se k vtipkování Baryk.

„Vítejte, děvčata,“ oslovil je Aro, který byl nadšen, že je tu opět má.

„No nazdar,“ odpověděla mu uctivým pozdravem Baryk.

„Co zas otravuješ? To ti nestačí, že jsi nás sem odvlekl?“ optala se ho Vevi, která kašlala na pozdravy.

„Tady jste ale doma!“ upozornil je Caius a zdůraznil slovo ‚tady‘.

„Tak tím si nejsem jistá,“ zpochybnila to Baryk, protože se tu nikdy necítily jako doma.

„Doufám, že se vám oběd vydařil,“ přešel jejich poznámky Aro.

„Jistěže, tys tam nebyl!“ rozkřikla se Baryk. I za tu krátkou dobu ho totiž měla dost. A nebyla sama.

„Barbaro!“ oplatil jí její tón Caius.

„No co je?“ ptala se ho tentokrát Vevi.

„Nech je, bratře,“ bránil je Aro.

„Tak co jsi tedy chtěl?“ otráveně vyhrkla Vevi.

„Ach ano, jistě. Jen jsem si říkal, že by vás zajímalo, že od zítřka budete pít krev. Stejně jako my,“ vyřkl ortel Aro a holky měly chuť mu ublížit.

„Tak to tedy ne! Já se svých modrých očí nevzdám!“ nehodlala si nechat nic přikazovat Baryk.

„To myslíš ten červený fujtajbl?“ chtěla se ujistit a taky ho naštvat Vevi.

„Souhlasím s Arem, třeba se začnete chovat rozumněji,“ přidal se nyní i Caius.

„To jako jen tak, z ničeho nic, z lidské krve?“ uvažovala o tom, co právě vyhrkl za nesmysl, Baryk.

„Ty magoříš, papa!“ smála se Vevi a v tu chvíli stál Caius před ní a probodával ji zlostným pohledem.

„Veronico!“ křikl na ni a nebýt toho, že na něj použila Jasperův dar, asi by jí ublížil. Nebo by spíš chtěl.

„Co je?“ Nic si z toho nedělala, protože jí byl ukradený.

„Máš blbé názory,“ bránila ji Baryk.

„Tak to by stačilo! Jděte se převléct. Okamžitě!“ okřikl je Caius, který jich začínal mít dost.

„Když mně se nechce,“ upozornila ho Vevi. Komu by se taky chtělo převlékat do těch hábitů?

„Pojď,“ strčila do ní Baryk.

„Velice bych ocenil, kdybyste později přišly za námi,“ ozval se ještě Aro.

„Leda ve snu… vlastně ani to ne,“ odpověděla mu Vevi, těsně předtím, než odešly.

Dál už nikdo říct nic nestihl a ty dvě se vydaly ke svým pokojům.

„Tak co tedy budeme dělat?“ optala se Baryk po cestě.

„To nevím, ale převlíkat se rozhodně nebudu. A už vůbec ne do toho hábitu,“ protestovala Vevi.

„Ani náhodou, co takhle si udělat seznam a škrknout si každého, koho naštveme?“ navrhla Baryk.

„To ne, nemám problém některý upíry tady naštvat víckrát,“ odporovala jí Vevi.

„Jo, to je taky fakt.“ Baryk nezbylo nic jiného, než s ní souhlasit.

„Hele a co je donutit pustit nás z Volterry?“ napadl Vevi skvělý nápad, který je neuskutečnitelný.

„A toho chceš docílit jak?“ ptala se Baryk, neboť nechápala jak.

„Trochu krve ztratit můžeme. A když pro nás budou ostatní představovat nebezpečí, tak...“ Vevi to nestačila doříct, protože jí Baryk skočila do řeči.

„Myslíš, že nás kvůli tomu Aro pustí?“ nadšeně vyzvídala.

„Nevím, jestli Aro, ale Caius by o tom mohl začít uvažovat,“ upozornila ji na možnost Vevi.

„Jsi praštěná, ale zkusit to můžeme. Možná to totiž přežijeme,“ svolila nakonec Baryk.

„Nebudeme si ubližovat tak, abychom vykrvácely,“ protestovala Vevi.

„Hele, to jsi zapomněla, že tato kobka je plná upírů?“ ptala se nevěřícně Baryk.

„To přežijeme, a když ne, alespoň bude klid,“ odpověděla praštěně Vevi.

„Ty jsi šílená!“ rozkřikla se Baryk, ale naštěstí ji nikdo neslyšel.

„Já vím, ale ty taky, protože to zkusíme,“ oponovala Vevi neústupně.

„Dobře, ale až za chvíli,“ souhlasila nakonec Baryk, protože nemělo cenu protestovat.

„Fajn, a co budeme dělat teď?“ Nevěděla Vevi, ostatně jako vždy.

„Nevím, co takhle použít k zábavě notebooky, které máme v pokojích?“ navrhla Baryk.

„To by šlo, ale co na nich?“ chtěla to upřesnit Vevi.

„Podíváme se na nějaké filmy?“ ptala se pro jistotu Baryk na první nápad, který ji napadl.

„Filmy o upírech? Alespoň se zasmějeme,“ optala se Vevi a obě se tomu společně zasmály.

„Jo, to by šlo. Tak něco stáhni,“ kývla na to Baryk a čekala, jaké blbosti z toho vzniknou.

„Takže Lesbické upírky, Královna prokletých a Legenda o upírech, může být?“ ptala se pro jistotu Vevi.

„Jasně, to první zní dobře,,“ smála se už při tom názvu Baryk.

„Mohla by být sranda, co teď?“ optala se Vevi, neboť měly docela dost času.

„Nevím, půjdeme zkusit ten tvůj plán?“ vyhrkla Baryk první, co ji napadlo.

6. kapitola ** 7. kapitola ** 8. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracené dcery - 7. kapitola: