Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracené dcery - 6. kapitola

14.04.2011 (07:30) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1390×

„Zdar Kruelo,“ přidala se k ní i Baryk, které se ten způsob zdravení líbil.

„Ježíši, to si ze mě děláte srandu?! To se ani neumíte schovat, když utečete? Víte, jaký tady byl bez vás klid?“ začala se rozčilovat Athenodora a nepotřebovala k tomu ani ty pozdravy. Stačilo je vidět.

„Nerozčiluje se, matinko, dostaneš infarkt,“ spustila jako první Baryk a holky se tomu společně usmály.

„A navíc, nic nevypadá líp, než vidět tě naštvanou.“ Doplnila jí Vevi a Athenodora na ně vykulila oči.

„Mohly byste vypadnout z mého osobního pokoje?!“ křikla na ně, neboť je vždy nesnášela.

„Sakra nemůžeš předstírat, že nás ráda vidíš?“ ozvala se dotčeně Baryk.

„Vždyť my jsme ti donesly dárky,“ naštvala se Vevi a obě jí tedy ukázaly myši, které donesly.

„Ááááááá,“ zařvala Athenodora a upíří rychlostí se od nich přesunula, co nejdále to v pokoji šlo.

„Nešil, nebo ti utečou dárečky,“ usmála se na ni Baryk hlavně z toho, jak jí vyplašily.

„Vypadněte odsud!“ křikla na ně tak, že to snad musela slyšet celá Volterra, nejmenně celý hrad.

„V klidu,“ chtěla Ath uklidnit Vevi, pro jednout.

„Hned! Ven!“ rozčilovala se neustále Athenodora, která by je nejraději zaškrtila.

„Tak ahoj maminko, ještě se uvidíme.“ Nedělala si z toho jejího řvaní a rozčilování nic Baryk.

„Jen přes moji smrt,“ vykřikla najednou a holky se, jako na povel, začaly smát.

„Ty už jsi po smrti, Kruelo z Dalmatinů.“ Taky na ní tentokrát křikla Vevi, ale dál se smála.

„Já vás zabiju!“ To holky rozesmálo ještě více. Jako by to snad Caius nebo Aro připustil.

Jenže holky si z toho nic nedělaly. Se smíchem mířili pryč směrem do jejich pokojů.

„Co to mělo být?“ ozval se na nimi hodně vzteklý hlas Caia, který slyšel řev jeho manželky.

„No, co by?“ ptala se ho Baryk, neboť ji začínala bolet hlava ze všeho toho řvaní.

„Jsme šly pozdravit máti,“ bránila sebe i Baryka Vevi.

„Tohle přestává všechno. Můžete mi říct, co vám Athenodora udělala?“ ptal se jich vztekle.

„Hm… když tak nás oprav,“ začala přemýšlet Baryk.

„Nesnáší nás,“ vyhrkla při první příležitosti Vevi.

„Jo, přesně. Už od prvního dne. A ty to víš,“ pokračovala Baryk. Obě totiž měly pravdu.

„Takže pokud máš pocit, že jsme nespravedlivé, tak na nás křič dál,“ doplnila ji Vevi, která toho měla dost.

„Holky…“ snažil se je zastavit Caius, který si taky uvědomoval, že mají pravdu.

„Co?“ optala se vztekle Baryk. Měla už jejích i jeho řečí dost.

„Takže proč bychom na ní měly být spravedlivé?“ vyzvídala Vevi jemným hláskem.

„Vyhýbejte se jí,“ řekl jim Caius a znělo to jako prosba. Což je u něj co říct.

„Tímto přiznáváš, že máme pravdu,“ upozornila ho Baryk.

„Možná. To ale neznamená, že jste mi mohly utratit celou kreditku, utéct a vůbec, odkdy jste tak drzé?“ odváděl pozornost jiným směrem.

„No, na té kreditce toho zase tak moc nebylo,“ protestovala Vevi, ale jak pro koho, tam toho bylo málo.

„Pokud nechceš, abychom se zbláznily, co tu pak máme dělat?“ vyptávala se Baryk.

„Co třeba studovat?“ ptal se jich, neboť by byl nejraději, kdyby ty dvě uměly všechno.

„A drzé jsme od té doby, co nám chce Aro cokoliv přikazovat a to on chce,“ ujistila ho Vevi.

„A od kdy můžete někomu rozbíjet auta?“ optal se jich a oni si vzpomněly na Emmetta a jeho Jepp.

„To byla jen sranda,“ poučila ho Baryk a on se na ně jen nechápavě díval.

„Tohle už přeháníte. Felix vás doprovodí do pokoje,“ určil, jako by tu holky mohly snad zabloudit.

„Abychom se tu neztratily,“ použila na něj ironii Vevi.

„No jo, určitě to tu přestavěli,“ přidala se překvapeně Baryk.

„Promluvíme si ještě později. Felixi,“ oslovil Felixe, který mířil pomalým krokem k nim.

„Ježíš a ještě máme hlídače,“ zhrozila se naoko Vevi.

„Ten toho tak uhlídá. Obzvlášť, co se týče nás.“ Smála se tomu Baryk a měla v tomto směru pravdu.

„Ale doprovodit vás můžu ne?“ optal se jich Felix, když Caius odešel. I on totiž věděl, že by ho dostaly, pokud by chtěly.

„No jo,“ otráveně přiznala Vevi, ale nelíbilo se jí, když ji někdo hlídal.

„My se jdeme stejně převléct a půjdeme na oběd,“ upozornila ho Baryk, že je stejně nebude hlídat dlouho.

„Myslím, že s vámi má Aro jiné plány,“ upozornil je Felix a oběma došlo, co přesně myslí tím ‚jiné plány‘.

„Odkdy umíš přemýšlet?“ vyzvídala Vevi, neboť jí to nešlo do hlavy.

„Jestli mu to řekneš dřív, než odejdeme, je po tobě.“ Baryk ho měla dost, a tak mu začala vyhrožovat.

„Dobře, jděte,“ souhlasil nakonec Felix, i když to pro něj mohlo znamenat spoustu problémů. Ale zase věděl, že by se ho v takovém případě zastaly.

Felix odešel a holky se převlékly. Přeci jenom v tom černém, podle nich hábitu, nemohly jít ven. Vzali si obě modrý top, který se jim hodil k očím, i když každá jiného střihu. K tomu rifle (1, 2) a boty (1, 2) na podpatku. Vlasy si nechaly rozpuštěné.

Nakonec si vzaly ještě peníze, které jim tu Caius nechal a takto se vydaly z hradu ven.

„Mohu vědět, kam pak jdete, kdyby se ptal pan Caius?“ optala se jich recepční.

„Co je tobě sakra do toho?“ vyprskla po ní Vevi vztekle, neboť začala nesnášet tuto služku v doupěti upírů.

„Dezerte,“ promluvila si pro sebe Baryk, když šla okolo, jenže dostatečně nahlas, aby ji Gianna slyšela.

Dále už jim nic a nikdo nestál v cestě.

Ve Volteře byl nyní rušný den a holky si zašly do restaurace na oběd. Tam se zdržely asi tak hodinu. Poté zamířily zpět do hradu. I když to cestou vzaly přes pár oklik.

A sotva vešly do hradu, litovaly, že ty jejich okliky nebyly ještě delší nebo si nevybraly jiný boční vchod. Ihned po příchodu se k nim totiž přihnali Demetri s Felixem.

Moc Vás prosíme o komentáře, za které vám ručičky určitě neupadnou. Navíc nám dodávají chuť to psát a opravovat další kapitoly.

5. kapitola ** 6. kapitola ** 7. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracené dcery - 6. kapitola: