Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracené dcery - 5. kapitola

08.04.2011 (19:45) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1497×

„Něco jsem vám donesla,“ řekla až moc mile, na to, co to bylo.

„Ráda tě vidím, ale ještě raději bych tě neviděla.“ Naštvaně promluvila Vevi, když uviděla dva černé pláště a dva znaky Volturiových.

„Váš otec prý nechce vědět, co jste udělaly s vašimi znaky,“ upozornila holky.

„Hm, už nejsou,“ řekla si potichu Baryk.

„Super, právě jsem si začala říkat, že je tu zima. Můžeme si zatopit,“ podívala se Vevi po pláštích a začala se smát.

„To už si ale vyřiďte s vaším otcem.“ Raději jim odpověděla neurčitě Heidy a odešla.

„Tak tohle se mi vážně nosit nechce,“ ušklíbla se Baryk.

„Hm, půjdeme se projít po kobce?“ optala se Vevi jen tak.

„Ale jo. Oblečeme si to?“ vyzvídala Baryk dále.

„Asi jo, i tak je dost naštveme,“ pošeptala Vevi a smála se.

„Taky fakt,“ souhlasila Baryk.

A tak se holky rozhodly převléknout do černé barvy. Umyly si obličeje a Vevi jim zařídila kouřové oční stíny. Na to si přetáhly hábity a meče vyměnily za znaky. Tedy alespoň Baryk, Vevi si s ním začala točit na prstě.

„No jo, ale co tu chceš dělat?“ optala se Vevi po chvíli cesty, neboť tu bývala neustále nuda.

„Nevím, jdeme někoho naštvat,“ určila Baryk a Vevi s ní souhlasila. Co taky jinak.

Chvíli se jen tak procházely směrem k hlavní síni, ale rozhodně neměly v plánu jít dovnitř. Jenže po cestě potkaly Aleca, tak se s ním trochu zakecaly.

„Hele, Veronico, ten znak máš mít na krku a ne si s ním hrát,“ upozorňoval, nebo spíš vychovával Alec a ona se po něm vztekle podívala.

„Fakt, jako bychom to snad nevěděly?“ ptala se ho naoko překvapeně Vevi.

„Já nejsem žádný pes, abych potřebovala známku, Alíku,“ upozornila ho naštvaně.

„Jsem rád, že máš dobrou náladu. Máte jít za Arem a vaším otcem,“ bránil se, i když ho ta přezdívka naštvala.

„Jo? A to jako proč?“ bránila Vevi Baryka.

„S tou náladou nápodobně. My tam ani náhodou nepáchneme, takže problémy budeš mít tak akorát ty,“ zchladila Aleca Vevi, neboť by si od něj nenechala líbit ani to nejmenší.

„Jasně. Pa, pa, pejsánku, jdeme ti koupit… no, obojek se známkou už máš, takže vodítko a hlavně pořádně pevný košík, abys nemohl nikoho kousat a především vycucnout,“ přidala se Baryk a to už Alec začínal hodně zuřit, tak se holky prostě sbalily a odešly pryč.

„To jsi nám naplánovala nákupy?“ optala se Baryka Vevi, neboť nevěděla, jestli to myslela vážně.

„Hm… Ne. Ale co teď?“ ujistila ji Baryk, neboť na nákupy neměla právě teď chuť.

„Jdeme navštívit naši drahou adoptivní matičku?“ vyhrkla Vevi s myšlenkou, že zrovna ji rychle naštvou.

„To myslíš tu Kruelu z Dalmatinů?“ nebyla si Baryk jistá, že chce to samé.

„Koho jiného?“ přemítala Vevi, neboť Kruela byla jejich nejlehčí cíl. Ona je totiž vždy nesnášela.

„Super, tak jdeme. Stejně máme ještě čas, než se půjdeme naobědvat,“ souhlasila tedy Baryk.

„Těš se na nás, matinko,“ pronesly společně a děsně se tomu smály.

Zamířily společně tedy na levou stranu, kde byl její pokoj. Cestou potkaly akorát ještě Sulpicii.

„Vítejte doma, holky,“ pozdravila je, neboť věděla, že je tu Aro bude chtít udržet co nejdéle.

„No nazdar.“ Vevi byla slušně vychovaná, a tak také pozdravila.

„Potěš koště,“ přidala se k Vevi Baryk zvesela.

„Tak jak jste se měly?“ vyptávala se Sulpicie a raději si jejich poznámky nepřipouštěla.

„Rozhodně lépe než tady,“ ujistila ji Vevi. O tom neměly ty dvě žádné pochybnosti.

„Počkat! Jen lépe? Vždyť bez jejího otravného děduli-manžílka za zadkem to bylo přímo vynikající!“ rozkřikla se Baryk. S Arem si toho už totiž hodně zažily a ze Sulpicie rozhodně nechtějí kamarádku.

„Přestaňte!“ přikázala jim hned z několika důvodů, především se nechtěla nechat urážet.

„Neporoučej, na to je tu tvůj manžílek. Jo, a máme jednu otázku. Ty ses tu ještě nebláznila?“  optala se jen tak Baryk, protože tady se nedá nic jiného.

„Baryku, ona už byla blázen dávno,“ upozornila ji Vevi.

„To je taky fakt,“ připustila Baryk a společně se tomu začaly smát.

„Tak toto si odnesete,“ měla jich dost Sulpicie, i na ni už toho od nich bylo moc.

„Už se celá třesu. Nezapomeň žalovat. Třeba nás ta černá sova pálená pustí z Volterry,“  zchladila ji Vevi, neboť si od ní nehodlala nechat rozkazovat, stejně jako Baryk.

Holky se tomu společně pousmály a pokračovaly v cestě za Athenodorou. Jenže jim došlo, že pro ni ani nedovezly dárek. Jaká je to velká škoda. Taková milovaná matinka a ony jí nic nedovezly. To jsou dvě.

Chvíli se rozmýšlely, co s tím udělají. Poté Baryk dostala výborný nápad, když uviděla pár myšiček.

„Čus matko,“ pozdravila ji jako první Vevi, ale s pěknou dávkou ironie.

Kapitolka je věnována Break a TerezC, neboť jako jediné si našly pár sekund a napsaly komentář.

Potom je tu upozornění, že povídku s největší pravděpodobností zastavím, pokud tu nebude minimálně 5 komentářů. Napiště klidně i kritiku, strašně rády bychom věděly, co si o této povídce myslíte. Nebo alespoň dejte vědět, kolik lidiček to vůbec čte.

Děkujeme, Vevi a Baryk.

4. kapitola ** 5. kapitola ** 6.kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracené dcery - 5. kapitola: