Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracená svoboda - 2. kapitola

Sněhurka-a-myslivec6


Ztracená svoboda - 2. kapitolaOsud škodí mnohem snáze těm, kdo stojí vysoko... Kdo je novorozeným upírem z prvního dílu? A jak si poradí se svým novým životem?

EDIT: Článek neprošel korekcí.

2. kapitola - Senses

Ležel jsem na podlaze temného sklepa. Všude byla tma, ale já byl schopen rozeznat i ty nejmenší částečky prachu. Překvapilo mě to, protože jsem nikdy neměl dobrý zrak. Většinou jsem viděl rozmazaně, rozhodně jsem nikdy nemohl rozpoznat tak malá tělesa.

Ležel jsem na zemi a pozoroval strop. V místnosti bylo ticho, které rušily jen zvuky aut, které se ozývaly zvenčí.

Uvědomil jsem si, že nedýchám. Nasál jsem vzduch do plic, abych to napravil. Ten úkon mi nepřinesl žádnou úlevu, spíše naopak. V krku mi znovu vzplál oheň. Zvedl jsem se - nezabralo mi to ani desetinu času, za který bych se zvedl normálně - a všiml si postavy, která stála v rohu u skříně.

„Ty!“ vykřikl jsem. Můj krk zachvátily silné plameny.

„Byl bych radši, kdybys mi říkal Riley,“ odvětil muž klidným hlasem. Ten jeho klidný tón mě vytočil. Začal jsem vidět rudě. Mé instinkty mě nutily udělat to, co se mi celý můj dosavadní život příčilo. Z celého srdce jsem nenáviděl násilí, ale pro tuhle chvíli jsem se nedokázal ovládnout.

Ve chvíli, kdy jsem se rozhodl skočit Rileymu po krku, jsem již letěl vzduchem směrem k němu. Nechápal jsem, jak jsem získal tyhle rychlé reakce, ale to mě momentálně ani moc nezajímalo. Soustředil jsem se na boj. Má mysl spřádala ty nejkrutější plány na pomstu za mé utrpení.

Vztáhl jsem ruku a chystal se mu vrazit pěstí do nosu. Než jsem tak ale stačil učinit, vzal mě Riley pod krkem a mrštil mnou o protější zeď. Když má hlava narazila do zdi, překvapilo mě, že jsem nepocítil bolest, která by se měla za normálních okolností dostavit. Část mé mysli se zabývala touto novou skutečností, část přemýšlela nad tím, proč po mém nárazu do zdi, ona zeď popraskala. Bylo zvláštní, že jsem dokázal plnohodnotně přemýšlet nad více věcmi najednou. Vždy mi totiž dělalo problém přemýšlet i nad jednou jedinou.

Učitelé z toho nebyli nadšeni, tvrdili, že nikoho tak blbýho jako jsem já už dlouho neviděli. Je pravda, že jsem nikdy nepatřil k těm inteligentnějším, ale zato jsem byl snaživý. Vážně jsem snil o tom, že vystuduji vysokou, ale ty sny se nadobro rozplynuly, když mě vylili ze střední kvůli nevhodnému chování.

Sledoval jsem, jak se ke mně Riley přibližoval s vítězoslavným výrazem. Při pohledu na něj mnou znovu zacloumal vztek.

Zabodl jsem do Rileyho svůj pohled. Jeho tělo se ohnulo v pase - vypadal, jako by se dávil. Sice jsem nepochopil, co se mu stalo, ale stejně mnou projel mocný pocit zadostiučinění. Vztek pomalu vyprchával.

Riley se narovnal a pohlédl na mě nevěřícnýma očima. Po šestatřicetině sekundy stočil pohled do země a promluvil.

„Uklidni se. Přišel jsem ti pomoct,“ řekl tiše, „jmenuju se Riley,“ dodal. Zavrčel jsem na něj. Mojí reakce si nevšímal, zřejmě těmito slovy chtěl zapříst rozhovor.

„Já jsem Fred. Co jsi mi provedl?“ Z hrdla se mi ozvalo příšerné zavrčení. Napřímil jsem se k útoku.

Ještě než jsem stačil vyrazit vpřed a vrhnout se na Rileyho, přiměl mě zastavit jeho hlas. Především to, co řekl.

„Klídek, Frede, co kdybych ti napřed něco řekl a potom můžeš pokračovat v tomhle nesmyslném útočení?“ Posměšně si odfrkl. Nic jsem neříkal, ale zůstal jsem stát na místě. Usoudil, že může dál mluvit.

„Jsi upír. Já jsem taky upír, na tom není nic špatného. Právě naopak. Jsme nejlepší lovci. Určitě už pociťuješ nezvladatelnou žízeň, že?“ Pouze jsem přikývl. Když to řekl, začalo mě ještě víc pálet v krku. Ještě chvíli a budu ten oheň snad chrlit.

„Nejlepší tedy bude, když si dojdeš s ostatními na lov. Všechno další ti vysvětlím, až se vrátíš.“

„S ostatními? Tady je ještě někdo jiný?“ Neodvažoval jsem se říct slovo upír nahlas. Měl jsem totiž pocit, že by to bylo moc definitivní, příliš nezvratné.

„Ale jistě. Určitě si budete rozumět.“ Riley se na mě po celou dobu rozhovoru ani jednou pořádně nepodíval. Zajímavé.

Poté co domluvil, otočil se směrem ke dveřím a otevřel je. Ještě než jsem si stačil pořádně uvědomit, že za ním půjdu, už jsem stál po jeho boku. Riley se samolibě usmál a vyšel pár schodů do další sklepní místnosti.

Bylo zde hrozně hlučno a z toho, co jsem viděl, mi došlo, že všichni jsou upíři. Nikomu z nich bych nehádal víc než dvacet let. Rvali se a údery i kopance, které svým protivníkům uštědřovali, by člověka okamžitě zabily. Jenže tohle byli upíři a já s podivem zjišťoval, co všechno tahle zvláštní rasa dovede.

„Ticho!“ zařval autoritativním hlasem Riley. Trvalo přesně tři a čtvrt vteřiny, než všichni v místnosti naprosto zmlkli. Někteří ztuhli ležíc na zemi, protože byli vyrušeni z bitky.

„Skupina, která je na řadě s lovem, okamžitě ke mně. Jo, představuju vám nového člena. Tohle je Fred.“ Všechny pohledy v místnosti se ke mně stočily a vzápětí se znechuceně odvrátily. Ozvalo se i prázdné dávení.

Několik upírů se přemístilo k dveřím, kde jim něco vykládal Riley. Došel jsem ke skupince, zrovna když je Riley žádal, aby mi udělili základní pokyny. Nemá prý čas, musí jít za ní. Nechápal jsem, co to znamená, ale bylo mi to popravdě jedno. Riley chvatně odešel.

„Hele, lovíme jenom bezdomovce a šlapky. Nebo různý pochybný existence. Je ti to jasný? Jo, a tělo po sobě uklidíš, nemám nejmenší zájem o to, aby mi Riley urval ruku za to, že něco poděláš a prozradíš nás,“ pronesla jedna upírka ze skupiny u dveří. Ani se nepokusila pohlédnout mým směrem.

Potom jsme ohromnou rychlostí vyrazili ven. Blížili jsme se k městu. Přesně jsem věděl, co mám dělat. Nasál jsem vzduch do plic a nechal instinkty a žízeň udělat zbytek.

1. kapitola < - > 3. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ztracená svoboda - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!