Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracená svoboda - 1. kapitola

honeymoon


Ztracená svoboda - 1. kapitolaTvou bolest nářek nezhojí, jen prozradí... Povídka psaná z pohledu jednoho z novorozených Rileyho armády. O koho jde, se dozvíte až v dalším díle. ;) Ale jaký byl vlastně život dotyčného před proměnou? Jakým způsobem prožíval tu bolestivou přeměnu v upíra?

1. kapitola - Fire

Za zády se mi ozvalo třesknutí kovových mříží. Byl to ten nejhezčí zvuk, jaký jsem za posledních několik měsíců slyšel. Zvuk svobody. Zhluboka jsem se nadechl mrazivého vzduchu. Zaplnil mi plíce, ledové jehličky se mi zabodávaly cestou do krku. I přesto mi na rtech pohrával úlevný úsměv.

Zamířil jsem do parku, bylo tam totiž plno pohodlných laviček. Už předtím, než jsem se dostal do vězení za drobné vloupačky, jsem tu často přespával, domov jsem totiž žádný neměl.

Lehl jsem si na tu nejčistší lavičku, kterou jsem našel a pozoroval kolemjdoucí. Všiml jsem si, že ode mě odvraceli zrak, i když se na ostatní bezdomovce dívali opovržlivým pohledem. Lidé si mě často snažili nevšímat, pár lidí o mně dokonce prohlásilo, že je odpuzuji. Několikrát mi tahle zvláštní vlastnost zachránila krk ve vězení.

Z uvažování mě vytrhla postava blížící se k mojí lavičce. Cítil jsem, jak se moje svaly začaly napínat k obraně. Další zvyk z vězení.

Postupně jsem dokázal rozeznat rysy té tajemné osoby. Byl to mladý muž. Nevypadal nijak zvláštně, upoutala mě však jeho ladnost a elegance. Byl něčím jiný, v tu chvíli jsem však nedokázal přijít na to, v čem. Zastavil se přede mnou, sundal si kapuci od mikiny, která čouhala z kožené bundy.

„Vím o lepším místě na spaní,“ pronesl prostě. Aniž by čekal na odpověď, otočil se a kráčel směrem z parku.

Na okamžik jsem zaváhal. Ale co můžu ztratit? Rozhodl jsem se, že za zkoušku nic nedám. Rychle jsem muže doběhl a srovnal s ním krok. Zamířil do jedné postranní uličky.

Z dálky bylo možné spatřit další postavu, nejspíš ženu. Celá tahle situace mi najednou přišla podivná a absurdní. Nejspíš jsem měl utéct, dokud byl ještě čas. Teď už bylo pozdě na takovéhle myšlenky. Došli jsme k té ženské postavě. Stála k nám zády, přes ramena jí splývaly dlouhé rezavé vlasy. Udivilo mě, že byla bosa v takové zimě.

Ten muž mi náhle zkroutil ruku za záda. Než jsem si stačil uvědomit, co se děje, otočila se žena. Cítil jsem, jak se mi láme ruka. Lépe řečeno, někdo mi ji lámal.

Rudovlasá žena se ke mně naklonila a já ucítil ostré dýky zabodávající se mi do tepny na krku.

Pustil jsem z hlavy bolestivou zlomeninu ruky. Protože to, co následovalo, bylo milionkrát horší. Neskutečná bolest se mi rozlévala po celém těle.

Postupně jsem si začal uvědomovat, že to není přímo bolest, ale spalující oheň. Lačně požíral všechno, co mu přišlo do cesty. Stáhl mě pod svoje sžíravé plameny a pokračoval ve způsobování utrpení.

Jakoby z dálky jsem uslyšel něčí srdceryvný výkřik. Ten křik byl tak procítěný, plný mučivé bolesti. Až po chvilce mi došlo, že to já křičím, já trpím. Oheň se postupně rozšířil do celého těla.

Čas pro mě nebyl žádným důležitým faktorem. Byl zde pouze žár. Mohl jsem takhle ležet klidně půl století, občas jsem řval a vztekle kolem sebe kopal čekajíc, až to přejde. Jestli to tedy vůbec někdy přejde.

Po nějaké době jsem si uvědomil, že necítím požár v konečcích prstů. Tak úlevný pocit. Poskytlo mi to naději. Dostal jsem šanci, že plameny už snad ustupují. Netrpělivě jsem čekal a po nepatrných kouscích mi chladly končetiny.

Po mučivě dlouhé době zůstal spalující oheň pouze v rychle bijícím srdci. Možná tušilo, že přijde jeho konec a snažilo se dohnat ztracený čas zběsilými údery.

Ta nepředstavitelná agonizující bolest mě sžírala a dusila. Hlavou mi prolétla myšlenka, že z tohohle nemám šanci se dostat. Zatínal jsem prsty do kamenné podlahy pode mnou. Nohy mi bezvýsledně klouzaly po hladké podlaze, ale nenašly žádnou podpěru, nic, o co bych se mohl zapřít.

Připadalo mi, jako bych ztrácel sám sebe.

Bolest v srdci se stupňovala a donutila mě prohnout se v zádech. Přes rty se mi vydral zoufalý výkřik.

Měl jsem sto chutí skoncovat s tímhle utrpením. Skoncovat se vším. Nebyla však žádná možnost, nebylo jak. A tak jsem ještě chvíli bezmocně ječel a bušil zaťatými pěstmi do podlahy.

Bolest mi rvala srdce, které tlouklo jako o život. Ono vlastně o život bojovalo. Následovaly ještě poslední dva silné údery. Srdce se usilovně snažilo bojovat, nechtělo přestat bít. Ještě jednou sebou bezmocně, skoro odevzdaně škublo. Naposledy. Pak nastalo ticho. Bolest a plameny zmizely.

Otevřel jsem oči.

 

 


Tak tohle byla první kapitolka nové povídky na pokračování, kterou jsme pro vás s mojí nejdražší Bunny připravily. Doufáme, že se vám líbila a přečtete si i další díly. Díky, Vaše Zoey a Bunny ;)

- > 2. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ztracená svoboda - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!