Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracená svoboda - 3. kapitola

12.01.2011 (08:15) • Zoey • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 963×

3. kapitola - First hunt

Odtáhl jsem rty od vysátého ženského těla ve vyzývavém oblečení. Držel jsem se instrukcí a zabil šlapku. Škoda jí není, ale přesto mě trápí výčitky svědomí. Znal jsem ji. Jmenovala se Kathy a znal jsem ji ze střední. Vůbec mě nepřekvapilo, když jsem ji tu našel, na bulváru přeplněném štětkami a pasáky. Ona byla taková už na střední. Do postele vlezla s každým, pokud z toho měla prospěch. Ze školy ji vyhodili o měsíc později než mě. A s ní i učitele biologie, zjistilo se totiž, že se jí věnuje víc, než se pokládalo za vhodné.

Znechuceně jsem si odfrkl. Znovu a znovu jsem si přehrával, jak se na mě vyzývavě usmála, ten záchvěv překvapení v jejích očích, když si uvědomila, že mě zná, a ten vyděšený a srdceryvný výkřik, když jsem přibližoval své ostré zuby k jejímu pulzujícímu hrdlu.

Silou vůle jsem se snažil vyhnat myšlenky na Kathy z hlavy, ale nešlo to. Má mysl se dokázala soustředit na více věcí najednou. A Kathy se mi připomínala tím, že její tělo leželo přede mnou v temné uličce.

Začalo se mi stýskat po dobách, kdy jsem byl nemyslícím snaživým tupcem. Nyní jsem nade vším přemýšlel až moc.

Přehodil jsem si Kathyino tělo přes rameno a zamířil ke spalovně odpadů.

Spalovna odpadů stála na odlehlém místě za městem, nebylo nic těžkého ji najít, - prostě jsem šel po čichu. Byla to starší tovární budova zahalená v oblaku černého kouře. Pomalý krokem jsem šel ke vchodu a zastavil se u něj. S potěšením jsem zjistil, že uvnitř se ukládá ke spánku dvojice dělníků bez domova.

Rozrazil jsem dveře a vešel dovnitř. Nadcházející část jsem si hodlal užít. Už jako malý kluk jsem si přál vtrhnout do místnosti s mrtvolou na zádech - neblahý důsledek sledování akčních filmů. A pak že to ty děti nekazí…

Dělníci vyděšeně zírali na bezvládné tělo na mých bedrech.

„Nikomu nic nepovíme, slibujeme,“ vydechl ten mladší z nich.

„Samozřejmě, že ne,“ usmál jsem se. „Spusť kotel,“ poručil jsem mu. Rychle přikývl a zamířil ke kotli. Stiskl několik páček a oheň v kotli se rozhořel. Zapamatoval jsem si přesně jeho pohyby, abych se pro příště mohl obsloužit sám, pak jsem do kotle hodil Kathyino tělo a sledoval, jak ho pohlcují plameny. Koutkem oka jsem zahlédl, jak se odsud snažili dělníci nenápadně vypařit.

„Stůjte!“ zařval jsem na ně. Zastavili se a jejich těla se roztřásla strachy. Co nejrychleji jsem k nim přiběhl a jediným snadným pohybem jsem oběma zlomil vaz. Zabořil jsem své jedem napuštěné zuby do hrdla mladšího dělníka, vysál jsem ho a pak se vrhl na druhého.

Jakmile jsem byl hotov, hodil jsem těla do kotle, nechal je chvíli hořet a pak jsem kotel vypnul.

Žízeň sice nebyla ani zdaleka uhašena, nicméně jsem byl tak plný krve, že se do mě nevešla ani kapka té sladké červené tekutiny.

* * *

Seběhl jsem po schodech do sklepní místnosti. Byla sice plná, ale v koutě byl prázdný gauč. Sedl jsem si na něj a položil na konferenční stolek Playstation Portable a karty, které jsem si ukradl cestou sem v obchoďáku.

Byl jsem rád, že mi nikdo nevěnoval pozornost. Takhle uplynulo pár dní a mně to naprosto vyhovovalo. Za tu dobu jsem byl ještě jednou na lovu.

Jednoho dne jsem však spatřil novou členku naší skupiny. Další novorozená, další krvežíznivá. Zadoufal jsem, že bude alespoň trochu normální, ne jako ten pitomec Raoul.

Chvíli nervózně postávala v rohu místnosti, vystrašeně těkala očima po místnosti. Očividně měla strach. Vždycky, když se pokusila podívat mým směrem, jako by ji něco donutilo uhnout pohledem. Nakonec to vzdala a vydala se k mému gauči se sklopenou hlavou. Ale nezastavila se u mě, jak jsem očekával, obešla pohovku a usadila se na její druhé straně na zemi.

Přestal jsem se o ni starat, nevypadala, že by toužila po tom mi ublížit. Zkoušel jsem nejnovější hru na mém kradeném Playstationu. Hrál jsem soustředěně několik hodin, když do sklepa vtrhnul Riley.

„Už zase děláte bordel? Copak jsem vám minule něco neříkal?“ zavrčel navztekaně a vrhnul se k nejblíže stojícímu upírovi. Utrhl mu ruku a dál pokračoval v hromování a vyčítání.

Jasně, byla to fakt paka, když po sobě ani nedokázali uklidit vysátá těla. Klidně nás mohli prozradit. Zcela jistě jsme nebyli prvními upíry na planetě, museli před námi ještě nějací žít. A o nich lidstvo nemělo po celou existenci ani tušení. No dobře, možná historky o upírech mohly být založeny na naší existenci, ale vesměs šlo o zkreslené domněnky. Tedy aspoň jsem v to doufal. Představa, že mě nějaký člověk může probodnout kůlem, se mi ani trošku nezamlouvala.

Vzhlédl jsem znovu k Rileymu a zjistil, že už skončil s pouštěním hrůzy. Nevím proč, ale na mě to jeho řvaní nějak extra nepůsobilo. Prostě jsem si přemýšlel a když jsem vzhlédl, byl Riley většinou celkem klidný.

Viděl jsem, jak se ke mně přibližoval. Dělalo mu problémy na mě pohlédnout. Při každém pokusu uhnul, nebo se začal dávit. Po několika vteřinách marné snahy to vzdal a s pohledem upřeným kamsi za mě promluvil.

„Frede? Možná bys měl ještě nějaké otázky. Minule jsem ti neřekl všechno. Pojď se mnou, popovídáme si,“ řekl, chvatně se otočil a šel do další sklepní místnosti.

Chtěl jsem za ním jít, ale když jsem vstal, moje noha trochu zavadila o sloupeček knížek té nové upírky. Myslím, že jsem zaslechl i její jméno – Bree.

Rychle jsem knihy srovnal a všiml si, že nevypadají zas tak zle. Možná by mi nějakou půjčila. Ale teď jsem se rozběhl za Rileym. Čekal mě s ním informativní rozhovor.

Snad se dozvím něco důležitého, zadoufal jsem a vešel do tmavé místnosti.

U minulé kapitoly jsme s B. zaznamenaly nulový zájem, takže pokud nebude zájem ani u téhle kapitolky, psaní pozastavíme nebo ukončíme. Moc nás tahle situace mrzí, Fred nám stačil za tu kratičkou dobu přirůst k srdci. Takže chce tady někdo pokračování? Díky Z. a B.

2. kapitola < - > 4. kapitola

Autor: Zoey (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracená svoboda - 3. kapitola: