Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zpěv sirény - 6. kapitola


Zpěv sirény - 6. kapitolaMoc děkuji za množství komentářů, které jste mi zanechali u minulé kapitoly... díky, moc to pro mě znamená. Crystal =D

 

Byla jsem ve větším městě a nebyl problém, abych si našla někoho, kdo by mi posloužil místo taxíku. Procházela jsem se po nepříliš plných ulicích Port Angels a hledala někoho osamoceného. Netrvalo to příliš dlouho, lidí zde bylo dostatek, ale o to těžší bylo najít někoho, kdo byl střízlivý, kdyby nebyl, ještě by se se mnou někde vyboural a já se po dvanáctém úderu hodin změnila v mořskou pěnu, to bych vážně nerada.

 

Po pár minutách jsem procházela kolem obchodu, ve kterém se právě měnily směny a vyšel z něj docela pohledný chlápek. Na nic jsem nečekala a rychlejším krokem došla až k němu.

„Ahoj krásko, copak bys ráda?“ zeptal se s překvapeným úsměvem, když jsem se zastavila naproti němu.

„Pojď blíž,“ zašeptala jsem k němu a on udělal krok ke mně. Byl dost blízko a já se postavila na špičky, abych mu dosáhla k uchu.

Lehce jsem pootevřela ústa a jakmile jsem to udělala, vyšly mi z nich tiché, leč překrásné a omamné tóny, kterými jsem mu sdělila mou prosbu a on nemohl jinak, než-li poslechnout.

Když jsem poodstoupila, přikývl a vedl mě ke svému autu. Nebylo příliš velké, to mu ovšem neobralo na pohodlí a my za pár vteřin vyjeli směr La push.

 

Upřímně jsem neměla ráda cestování a ježdění autem. Neměla jsem ráda, když mé tělo muselo být skrčené, když musím jen čekat, než se zastaví. Ale jezdit autem byla jediná možnost, jak se dostát dále než tři kilometry od břehu. Celou cestu jsem tiše pobrukovala mou  melodii, tím jsem ho udržovala pod mou mocí, a dívala jsem se zpoza skleněného okna na třpyt hvězd, které sem tam vykoukly mezi mraky… byla krásné, ale mému dokonalému úplňku se nedokáží vyrovnat. Dívala jsem se na noční oblohu mnoho minut, téměř jsem se nedokázala odtrhnout, jako by mě hypnotizovala.

 

Své oči jsem od ní odtrhla, když jsem zastavili.

„Jsme tady,“ řekl prostě… Ani jsem neznala jeho jméno, vlastně jsem ho ani nepotřebovala znát, k čemu by mi taky bylo. Rychle jsem vystoupila, obešla auto a naklonila se k pootevřenému okénku.

„Jeď domů,“ zazpívala jsem mu tiše melodii a do vteřiny se rozjel. Milovala jsem svou moc.

 

Lehce jsem se usmála a pomalým krokem jsem se vydala k pláži. Nemusela jsem pospíchat, měla jsem ještě půl hodiny, byl to dostatek času… Možná bych mu mohla říct, co jsem, co chci udělat, byla by to zábava. Možná, ještě si nejsem jistá, jestli to udělám.

 

Jakmile se mé nohy dotknuly písku pláže, vyzula jsem si boty, které jsem si sehnala v jednom obchůdku, bylo by divné chodit po městě boso. Postavila jsem se na pístek a užívala si ten krásný pocit, když cítíte písek mezi prsty. Pomalým krokem jsem šla dál a dál, už jsem ho viděla. Jacob seděl na naplaveném dřevě a sledoval klidný oceán.

 

„Přišel jsi,“ řekla jsem tiše, když jsem došla až k němu.

„Bello!“ vykřikl nadšeně a objal mě, teda, až z něj šel strach.

„Jsem to já Jacobe, ale dochází mi kyslík,“ snažila jsem se vyslovit, ale díky mírnému dušení to nebylo zrovna nejlehčí.

„Jo jasně, promiň,“ omluvil se a poodstoupil.

 

„Půjde se projít po pláži?“ zažadonila jsem s nedočkavým úsměvem. Jacob jen přikývl a natáhnul ke mně ruku, kterou jsem ochotně přijala a my vyrazili na poslední procházku Jacobova života.

 

„Zařídila jsi si vše, co jsi potřebovala?“ zeptal se mě o chvíli.

„Ano, měla jsem pár pochůzek po Port Angels, ale už je vše hotovo,“ pousmála jsem se na ně.

„Tak to je fajn. Jak dlouho zůstaneš v La push?“ zeptal se s nadějí v očích, přál by si, abych tam zůstala s ním. Doufal v to, ale marně…

„Já, já opravdu nevím, ale jestli chceš zůstanu, jak nejdéle to bude možné,“ šeptla jsem.

„Díky.“

 

Jacob mi pomohl přelézt přes menší útes, ne, že bych to nedokázala sama, ale musím si hrát na tu hodnou, tu zranitelnou a tu nemotornou.

 

Ale to, co jsem uviděla, mě bodlo u mého chladného srdce. Seděla tam, byla smutná, plakala… trpěla. Tolik jsem jí chtěla pomoct… Nemohla jsem si pomoct, byla tak smutná, bolelo mě, že pociťuje takovouto bolest. Musela jsem ji nějak pomoct, i kdyby to mělo znamenat dát jí nesmrtelnost. Byla tak zlomená a tiše vzlykala, někdo jí musel ublížit.

Rychlejším krokem jsem přišla k ní. Stála jsem tři metry od ní, když jsem porozuměla jejím vzlykům, rozuměla jsem tomu, co šeptala.

 

„Je pryč, prostě odešel a nechal mě tady. Je pryč, už se nevrátí, nikdy…“ šeptala se vzlyky.

 

Na další kapitole začnu pracovat po 15ti komentářích...

<< Shrnutí >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zpěv sirény - 6. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!