Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zpěv sirény - 5. kapitola

the-host


Zpěv sirény - 5. kapitolaDalší... Tentokrát taková odpočinková.

 

„Nedívej se tak na mě, nedívej se na mě, jako bych byla nějaké zrůda,“ zašeptala jsem naschvál zoufalým hláskem.

„Nejsi zrůda,“ snažil se mě ukonejšit.

„Vážně? Jsi si tím opravdu tak jistý?“ optala jsem se, že jsem řekla blbost, mi došlo pozdě.

„Nemůžeš být zrůda, to prostě nejde,“ trval si Jacob na svém.

„Já nejsem člověk, to už se nezmění,“ řekla jsem naoko sklesle.

„Nevadí, že nejsi člověk. Hlavní je, že jsi to pořád ty… Bella,“ snažil se mě utěšit. Tak pořád já, jo? No, nevím, nevím jestli jsem pořád ta samá Bella, tamta neměla ocas, žábry, blány mezi prsty…

 

„Moc jsi mi chyběl Jacobe,“ zašeptla jsem. A pak jsme jen tak leželi vedle sebe a sledovali noční oblohu. Byl to krásný okamžik. Shledání dvou dávno ztracených přátel. Bože, to je tak nechutně dojemné, abych se mu tu nepozvracela, teda, kdybych měla co.

 

Nesnášela jsem přetvařování, hnusilo se mi to, ale pro získání tak cenné oběti, získání duše vlkodlaka bych udělala vše. Dokonce i předstírala přátelství, náklonnost a důvěru. Pro takový úlovek bych byla ochotná zabíjet, kdykoli a kdekoli. Tolik jsem po té duši toužila a užíralo mě vědomí, že ji můžu dostat až za dva dny v pravou půlnoc. Já ji chtěla mít již teď, hned. K mé smůle si budu muset ještě pár hodin počkat… Bohužel.

 

Dlouho jsme tam leželi, dlouho si povídali. Mnoho minut, možná už i několik hodin. Většinou mluvil Jacob a já jen přikyvovala. Já jsem o své minulosti nechtěla mluvit, možná mám jen příliš chabou fantazii, abych si vymýšlela jak přesně jsem žila, ale on to respektoval a já za to byla neskonale ráda. Byla to dlouhá noc, teda, alespoň  pro mě. Jakobovi čas určitě ubíhal rychleji, jak pořád něco mumlal, většinou jsem ani nepostřehla co, ale já se řídím heslem „Když nevíš, usmívej se a přikyvuj“ a já se usmívala a přikyvovala. abych řekla pravdu, nudila jsem se, ale chtěla jsem ještě chvíli zůstat.

 

Přála jsem si sledovat souboj mezi Měsícem a Sluncem i když jsem věděla, kdo vyhraje.

Vidět jak měsíc zapadá a střídá ho jasně zářící zlaté slunce. Vidět tmavé nebo poseté hvězdami blednout, vidět jak vždy tak zářivé hvězdy ztrácí své světlo a vytrácejí se do neznáma. Po chvilce už jsem za krkem ucítila teplé šimrání slunečních paprsků, naposledy jsem se podívala na měsíc, který se právě přehoupl za obzor, byl pryč.

 

Pomalu jsem se zvedla. Původně jsem si myslela, že bych s Jacobem mohla strávit celé tři dny, ale už jsem od toho upustila. Poslouchat jeho kecání a otázky na mě, to už bych asi nezvládla. Chtěla jsem vypadnout, zajít si na nějaký film, prohlédnout si obchody s vědomím, že si stejně nic nekoupím. K čemu by mi taky bylo oblečení nebo nějaké doplňky… ve vodě a ještě k tomu slané, ještě by se mi to tam rozpustilo, kdo ví, z čeho ty věci dneska vyrábí, ať je to cokoli, na čistou bavlnu to mít nikdy nebude.

 

„Jacobe, já… no musím si ještě něco zařídit. Teď nebudu mít moc času. Mohli bychom se tady sejít tak pozítří před půlnocí u pláže?“ zeptala jsem se sladkým hlasem, kterému nebylo možné odolat. Já vím, mohla bych použít své schopnosti, ale proč se namáhat, že? Když by pro mě Jacob nyní udělal téměř vše.

„Tak jo. Ehm, všiml jsem si, že tady nemáš auto. Budeš chtít někam svézt?“ zeptal se. Tohle jsem nečekala, tak on mi ještě nabídne i odvoz. To je… milé.

„Jsi úžasný Jacobe,“ řekla jsem nadšeně a objala ho.

 

Byl na mě tak hodný, možná proto, že si myslel, že jsem stejná jako tehdy. Možná stále nedokázal pochopit, že já jsem jiná, že nejsem člověk… že jsem nebezpečná. Je dobře, že to nevěděl…

 

Bylo až neuvěřitelné, kolik by toho pro mě udělal bez mého zpěvu. Zavezl mě až po Port Angels a to dobrovolně. To bylo vážně divné, až jsem se ho bála. Takové chování nebylo normální. Jen jsem nad tou myšlenkou pokrčila ramena a dál se procházela po obchodním centu. Všude bylo tolik barev, už začínalo léto a skleněné výlohy tomu odpovídaly. Všude jen oranžová, červená, modrá a zelená, sem tam fialová. Ovšem tohle se nikdy nemůže vyrovnat barvám korálů a ryb v mém světě. Miluji svůj svět a neměnila bych.

 

 

A tak hodiny nemilosrdně utíkaly a můj čas na břehu se krátil, už mi zbývaly jen tři hodiny. Už byl čas, abych se vrátila na břeh, přece jen cesta z Port Angels do La push chvíli trvá.

 

Na další kapitole začnu pracovat po 12ti komentářích...

<< Shrnutí >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zpěv sirény - 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!