Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Žádná svatba nebude! - 16. kapitola

14.04.2012 (20:45) • rezule • FanFiction na pokračování • komentováno 26× • zobrazeno 2892×

Byla jsem nějak mimo. Stále mě trápilo milion otázek zpochybňujících blížící se svatbu. Všeho jsem měla dost. Chtěla jsem vypnout, alespoň na malou chvíli se přestat deptat.

Rozhodla jsem se přecpat natolik, že se nebudu moct ani zvednout a ani logicky uvažovat. Když jsem se s tímto nápadem rozběhla k ledničce a otevřela ji, byla jsem spokojená – tenhle ztřeštěný plán uskutečnit můžu, jídla bylo dost. Ani jsem se nenamáhala si sednout a s plnou náručí se rozešla ke kuchyňské lince. Pootevřela jsem všechny obaly, sklenice i víčka nápojů a dala se do přežírání.

Cpala jsem se vším možným, co mi přišlo pod ruku a opravdu můj nápad pomáhal – dokázala jsem se soustředit jen na to, co si dám do pusy jako další. Rvala jsem se kyselými okurkami, nivou, čokoládovým jogurtem a to ještě zapíjela rybízovým džusem a banánovým šejkem.

Pak jsem našla i menší zásoby v kredenci, a to byl můj konec. Do pusy jsem si zbrkle vkládala oříškové sušenky, paprikové brambůrky a lžičky nutely.

Po pár minutách obžerství se však ozval můj žaludek. Už toho měl chudák dost a nebylo se čemu divit. Okamžitě jsem vystřelila ke dřezu, do koupelny bych to už nestihla. A tak jsem všechno pečlivě naházené jídlo do sebe zase vyhodila ven.

Na čele mi vyrašil studený pot a jakmile jsem ze sebe všechno dostala, omyla jsem si obličej vlažnou vodou a vyčistila zuby. Upocené vlasy jsem si stáhla do culíku a šla si sednout znovu do obýváku. Pohled na jídlo bych nezvládla – tím jsem si byla jistá.

Chtěla jsem si hlavu zabořit do měkkého opěradla a myslet jen na svou bolest prázdného břicha, ale mobil, co jsem měla v kapse od kalhot, se rozbrněl. Myslela jsem si, že je to Edward a srdce se mi díky té domněnce spokojeně i rozrušeně naráz rozbušilo. Ale pletla jsem se – byla to Jess.

Už jsi doma? A nejlépe sama? J.

Nechápala jsem, co tím míní. Proč už? Proč sama? Nevěděla jsem snad o něčem?

Jo. Chceš se stavit? Vyťukala jsem a obratem odeslala. Hned přišla odpověď.

Vyrážím na cestu.

Sama pro sebe jsem si spokojeně přikývla. Alespoň ona mě přivede na jiné a snad i o trochu víc optimistější myšlenky. Chtěla jsem se zvednout a konečně po sobě uklidit tu spoušť v kuchyni, ale nemohla jsem se ani zvednout – kolena mi vypovídala službu, třásla se a nemohla mě udržet. Tak jsem se na úklid vykašlala a zůstala jen sedět. Jess na sebe nenechala dlouho čekat – za pár minut už zvonil zvonek u dveří.

„Pojď dál, je otevřeno!“ zakřičela jsem směrem ke vchodu. Dveře se otevřely, zaslechla jsem kroky, vyzouvání a odhazování bot a následný hlas jen metr ode mě. Otočila jsem se, abych ji mohla vidět a spatřila jsem tak její vyjevený kukuč.

„Téda, ty tu ale máš nepořádek!“ vyjekla. Stydlivě jsem pokrčila rameny. Měla odtud výhled až do kuchyně, a tak pochopitelně viděla i ten bordel. „Jsi v pohodě, Bello?“

„Ani ne,“ přiznala jsem a sklopila oči.

„A co se děje?“ začala hned vyzvídat a přisedla si ke mně.

„Mám pochyby o Edwardovi a mně,“ řekla jsem hned na rovinu. Nemělo smysl jí lhát – byla to má dobrá kamarádka a nehleděla jsem tedy na to, že je to pár let, co jsme se neviděly, a už se tolik neznáme, vždycky to bude Jess. Ta, které můžu věřit, i když jinak je to ta největší drbna pod sluncem.

„Děláš si srandu?!“ vyhrkla zvláštně vyděšeně. „Ty pochybuješ o takovém bohovi?“

„A to, že je tak dokonalý, víš odkud?!“ vypálila jsem na ni žárlivě. Možná mám o našem vztahu pochybnosti, ale ještě stále je můj, ona je ještě stále zasnoubená s Mikem a čeká s ním druhé dítě!

„Copak on se nezmínil o tom, jak jsem z něj omdlela?“ otázala se překvapeně a skryla si obličej vlnou vlasů, aby jí do něj nešlo vidět.

„Ne, to teda nezmínil,“ stále ještě trochu popuzená jsem štěkla. Proč mi to neřekl? „Takže samozřejmě hned spusť!“ poručila jsem pak okamžitě, protože se k ničemu pořád neměla.

„Jeli jsme sem s Mikem včera – zapomněla sis u nás předtím svetr. Otevřel nám Bieber a byl jen v trenkách.“ Neunikly mi ty zasněné hvězdičky v očích. Začínala jsem zuřit, ale zatím jsem se vcelku držela. „No, a já omdlela,“ přiznala zahanbeně. Možná jsem doteď byla slušně naštvaná, ale tohle mě rozesmálo. Jen jsem litovala, že jsem u toho nemohla  být – jistě to byla situace k popukání a já o ni přišla…

Jess vydala naštvané odfrknutí a já jen pokrčila rameny. To se divila tomu, že jsem se jí smála?

„No co – vždyť to muselo být strašně legrační!“ bránila jsem se a přitom se snažila v sobě co nejvíc zadusit další salvy smíchu.

S frustrovaným úsměvem si ke mně přisedla a zabrousila na opět bolavé téma. „Tak proč ksakru pochybuješ? Víš, jak Mike vyváděl, že jsem se doslova podělala z tvého snoubence?!“ Kulila oči a její obočí se naštvaně a starostlivě krabatilo. Jako by pochybovala o mém zdraví – ale o něm jsem občas pochybovala i já.

„Naši se rozvádějí,“ přiznala jsem hlavní důvod všech pochyb.

„Cože?!“ vyjekla překvapeně, nejspíš sama pro sebe přikývla. „Podrylo jí to myšlení na téma svatba,“ zašeptala si pod nos – i když já to slyšela – a měla pravdu.

„Jo, je to pravda,“ hlesla jsem lehce podrážděně a smutně naráz.

„Ale vždyť to nemůžeš takhle brát! Vy s Edwardem jste něco úplně jiného!“ zvýšila samým zápalem hlas a rozhazovala rukama kolem sebe, aby mě přesvědčila ještě víc.

„A to můžeš vědět jak? Spolu jsi nás ještě neviděla!“ osočila jsem se na svou obranu.

„Copak to jsi tolik zapomnětlivá, Bello? Ty si nepamatuješ, jak jsi na něj kdysi řvala v jídelně?“ poukázala na mnou dávno zapomenutou skutečnost.

„Cože?“ dělala jsem hloupou a chtěla řeč odvést raději někam jinam, protože tu vzpomínku mi sice připomněla, ale já si ji připustit nechtěla.

„Nedělej ze sebe blbce,“ napomenula mě Jess s jízlivým úsměvem. „Ale ráda ti to připomenu,“ usmála se mučednicky a já zaúpěla. „Víš, kdysi na střední jsi neměla ráda kluka jménem Edward Cullen, kterému nikdo neřekl jinak než Bieber. Jednoho krásného jarního dne nám ten floutek zasedl místo v jídelně, kde jsme obvykle sedávaly, a opaloval si tam od sluníčka ten svůj kdysi odporný ksicht naschvál úplně stejně jako my. Chtěl nás – největší školní krásky – nejspíš vytočit a přitom dostat do kolen,“ výsměšně se zasmála nad posledními slovy. „No, a ty jsi ho tenkrát docela slušně vykopla. On se bránil, snažil se flirtovat, ale ty jsi mu ten jeho oběd vyklopila na hlavu. Od té doby jste spolu nepromluvili ani slovo,“ osvětlila mi celou skutečnost.

„Oukej, přiznávám, že jsi nás dva dohromady už viděla. Ale jako pár ještě ne.“ Věnovala jsem jí triumfální pohled.

„To sice ne,“ přiznala klidně, „ale dokážu si vás představit spolu.“ Vyplázla na mě jazyk a já se nedůvěřivě zasmála.

„Hele, já to myslím vážně!“ namítla a já jen pokrčila rameny. Nic to nepomáhalo – já byla stále na pochybách.

„Mohly bychom se bavit už o něčem jiném?“ žalostně jsem zakňučela a začala na ni dělat psí očka. Nutně jsem se potřebovala odreagovat.

„Dobře,“ souhlasila.

„Díky,“ vděčně jsem povytáhla koutky úst, „povyprávěj o té žárlivé scéně Mikea – vážně bych ji chtěla slyšet!“ zachichotala jsem se.

Zasmála se a přitom jí obličej zčervenal. „Slušně vyváděl okamžitě poté, co jsme se dostali zase do auta. Žárlil, až jsem se musela smát, a to ho samozřejmě naštvalo ještě víc. Neustále se vyptával, co se mi na Edwardovi tolik líbilo, že jsem na něho tak hleděla, a jestli mi nestačí on. Chvíli jsem ho nechala nespokojeně reptat, ale když jsem se konečně odhodlala ho uklidnit, že Edward je sice kus, ale to on je muž, se kterým chci být, tak se trochu uklidnil a po pár minutách udobřování už to bylo dobré.“ Pokrčila rameny se zasněným pohledem do dáli.

Zasmála jsem se a byla šťastná i za ni, protože alespoň jí to momentálně klapalo všechno jako hodinky.

• • • •

„Vážně už musíš?“ ptala jsem se nespokojeně už asi po sté.

„Debbie hlídá mamka, ale sama ji neuspí. Uvidíme se brzo.“ Chlácholivě se usmála, obula si i druhou botu a nasoukala se do bundy.

„Dobře,“ souhlasila jsem vděčně – po pár letech odloučení jsem v ní našla zase úžasnou kamarádku, která mi dokázala pomoct.

„Tak se teda měj – a radím ti dobře, Bello, nepochybuj. Nemáš o čem!“ věnovala mi kázání, které mě sice ještě úplně nepřesvědčilo, ale bylo to lepší, než když jsem přijela od táty. Přikývla jsem.

„Díky, Jess. Pozdravuj Mikea i Debbie.“ Objala jsem ji na rozloučenou a když odjížděla, ještě jsem jí i mávala ode dveří.

Byla jsem víc v klidu, a tak jakmile jsem se dostala zase do kuchyně, pustila jsem se do úklidu. Žaludek už si dal pohov, takže to šlo vcelku snadno. Většinu jídla jsem okamžitě vyhodila do koše – nemělo smysl je uskladňovat, když za těch pár hodin, co tu Jess byla, hodně dobrot bohužel oschlo, nebo se tak nějak zkazilo. Bylo mi to líto, ale takový blázen, abych je radši schovala a pak snědla, i když už dobře nevypadaly, jsem nebyla.

Když bylo konečně hotovo, zasedla jsem k televizi a dívala se na jakýsi slaďák, i když jsem ho moc nevnímala. Byla jsem duchem naprosto nepřítomna.

Nevím, kolik času uplynulo, ale najednou bouchly vchodové dveře, až jsem sebou trhla a ozval se Edwardův hlas. „Jsem doma, lásko!“

Nepromluvila jsem, byla jsem plně soustředěna na uklidnění svého obličeje, aby na mě žádné nepokoje nepoznal. Neměla jsem náladu už dneska večer něco řešit.

Ale asi jsem nebyla zrovna moc dobrou herečkou – okamžitě poté, co vešel do obýváku a pohlédl mi do tváře, znejistěl. „Děje se něco, Bell?“ Starostlivě si mě přeměřoval.

Nemělo smysl lhát, a tak jsem stroze přikývla. „Ale nechce se mi o tom mluvit,“ dodala jsem po chvíli ticha, kdy nejspíš očekával, že mu řeknu, co se děje.

„Dobře,“ souhlasil značně neochotně, přisedl si ke mně a objal mě. V tu chvíli jsem byla klidnější.

Příště se můžete těšit na pár posledních romantických scén... Tak nějak si začínám zvykat na přidávávání kapitol k publikaci v úterý - shodou okolností to tento týden vyšlo na mé narozeniny, tak tu budoucí romantiku berte jako menší dárek ode mě pro vás.

U minulé kapitoly jste někteří tipovali do budoucna. Ještě hodnou chvíli se však nedozvíme, co měla vůbec Alice ve svých vizích. Děkuju moc za všechny krásné komentáře - dokážete mě jejich počtem i několika krásnými slovy skvěle nakopnout do psaní.

Autor: rezule (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Žádná svatba nebude! - 16. kapitola: