Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » You are my destiny 8. kapitola

4.Rough-Já a moje kniha


You are my destiny 8. kapitolaSophiin odjezd se nezvratně blíží a Jeremyho dopravní nehoda ještě umocní její pocity. Celá situace nakonec vyústí v něco víc. Sophie nakonec odjíždí zlomená a ztracená ve svých pocitech.

Soutěžní povídka na téma Tajemství letní lásky, podmínka - nehoda

S Jeremym jsme brzy zase zapadli do starých kolejí. Dlouho jsme se líbali, vodili se za ruce a žili jenom pro sebe. Čím dál tím víc se ale nad naším vztahem stahovala mračna rozloučení. Už jenom posledních deset dní, týden, pět dnů… Do mého odjezdu zbývaly už jen tři dny. V noci jsem plakala do polštáře, tak jsem byla nešťastná! Samozřejmě jsem se rodiče snažila přesvědčit, aby mi dovolili zůstat v Broken Bow u Jeremyho – nebo aspoň u tety. Nechtěli o tom ani slyšet.

„V Larimoru to teď sice nebude lehké, ale tohle vážně nejde. Dovolili jsme ti toho už dost, jenže tím naše trpělivost končí,“ domlouvala mi máma. Věděla jsem, že nemá cenu bojovat. V tom byli rodiče neoblomní.

„Jeremy, přijedeš?“ volala jsem mu. Chtěli jsme si spolu užít každou společnou chvilku.

„Hned jak mi skončí směna, budu za tebou spěchat, miláčku,“ slíbil.

Vyčkávala jsem. Rodiče zase odjeli na celý den pryč a já věděla, že se vrátí až kolem půlnoci – chtěli na nějaký výlet.

Jeremy měl přijet ve čtyři. Bylo půl páté a on nikde. Znervózněla jsem – byl vždy velmi dochvilný. Napsala jsem mu esemesku – bez odpovědi. Netrpělivě jsem ho vyhlížela. Pět – Jeremy stále nebyl k nalezení. Zavolala jsem mu – hlasová schránka. Pochodovala jsem po domě.

Půl šesté. Nikde nikdo. Mohlo to trvat sotva pár minut a uslyšela jsem zaklepání na dveře. Běžela jsem k nim pološílená. Stál tam. Uviděla jsem jeho oblečení – byl celý špinavý.

„Panebože, co se ti stalo?“ vyhrkla jsem vyděšeně.

„Uklidni se, nezapomeň, že mě hned tak někdo neublíží!“ pousmál se.

„Jeremy, co se sakra stalo?“

„Jel jsem s kamarádem – člověkem – v autě, já seděl vzadu. Jenže to do nás někdo napálil takovým způsobem, až jsme se převrátili na bok. Naštěstí se to celé obešlo bez zranění, pokud nepočítáš těch pár boulí. Všichni jsme v pořádku,“ vyprávěl.

Byla jsem šokovaná. Můj milovaný Jeremy mohl umřít, tedy kdyby byl člověk. Bylo by po všem. Už nikdy bych neviděla jeho úsměv, nikdy nepolíbila jeho hebké rty, nikdy bych se mu nepodívala do překrásných zlatavých očí, nikdy bych neslyšela jeho sametový hlas, nikdy bych od něj už neslyšela slůvka lásky. A za tři dny o to všechno stejně přijdu. Mé oči se zalily horkými slzami, které nezadržitelně stékaly po tvářích.

„Neplakej,“ zašeptal Jeremy a políbil mě do vlasů.

Šli jsme ke mně do pokoje a dlouho se jen objímali a líbali. Všechny city a dojmy se ve mně mlely. Jeremy už tu nemusel být. Já za tři dny odjedu. Možná jsme naposledy spolu, takhle sami… A on všechnu mou bolest sdílel, slíbával mi slzy a snažil se mě ochránit ve svém objetí. Byla jsem si stoprocentně jistá, že mě miluje. Všechno se zdálo být tak správné, jako nikdy. Polibky brzy přešly v něco víc a já se nebála smrti, které jsem brzy mohla čelit. Každý můj nádech mohl být poslední, přesto jsem byla o to šťastnější. Ani on se nezdál být vyděšený. Byl tak něžný a opatrný! Bolelo to – a moc, přesto jsem cítila něco víc. Byla to nadpozemská láska. Technicky vzato jsem ze sexu požitek sice neměla, ale byly to nejkrásnější chvíle mého života. Protože po ty dlouhé minuty kolem nás opravdu přestal existovat vesmír. Byla jsem jen jeho a on jen můj. Žádná omezení, žádné zákazy, nic jiného než naše láska. Rozplakala jsem se.

„Ublížil jsem ti moc?“ zeptal se tiše. Jeho starost o mne byla dojemná.

„Ne,“ špitla jsem a pak ho políbila. Líbali jsme se zas a znovu a nezajímalo mě, že každou chvíli se můžou vrátit rodiče. Tyhle chvíle pro mě byly neskutečně důležité.

„Měl bych jít,“ řekl příliš brzy, než aby to byla pravda.

„Měl bys, ale já tě nepustím,“ objala jsem ho pevněji. Směšné – jako by takový stisk pro upíra byl jakoukoliv zábranou.

„Brzy bude půlnoc, opravdu musím jít, Sophie,“ políbil mou ruku, která obepínala jeho hrudník, a pak se uvolnil z mého sevření.

„Přespi dnes tady, prosím!“

„Oba víme, že to nejde.“

„Jeremy,“ nedokázala jsem se s ním rozloučit.

„Miluji tě, Sophie,“ políbil mě.

„Taky tě miluju,“ do očí se mi zase draly slzy.

Odešel. Věděla jsem, že musí. Kdyby ho tady mí rodiče našli, měla bych ze života peklo. Ale bez Jeremyho bude můj život peklem i tak. Potkala jsem anděla, který mi ukázal nebe lásky. Když vás jednou pustí do ráje, už i obyčejný svět bude peklem. Poznala jsem neskonalé štěstí a ztratím ho…

Plakala jsem až do svítání. Teprve nad ránem jsem se trochu uklidnila a mohla usnout. Ráno na mne čekalo překvapení v podobě tety. Přijela o den dřív, aby nám pomohla sbalit. Došlo mi, že mne od městečka Larimore v Severní Dakotě dělí už jen čtyřiadvacet hodin. Ale já chtěla zůstat tady. Bolelo mě srdce při představě, že odjedu. Jako by měla zemřít jedna část mne samotné.

Odpoledne jsem se byla rozloučit s Mary a Lucy. Vyměnily jsme si e-maily a já slíbila, že jim budu pravidelně psát. Staly se mými blízkými přítelkyněmi, zvlášť když jsem věděla, že v Larimoru nikoho nemám. Naše loučení se neobešlo bez slz, ale tušila jsem, že pravý záchvat mě bude čekat až při odjezdu.

S Jeremym jsme se viděli jen pár minut, šeptal mi do ucha a líbali jsme se.

 

Odjezd. Pryč. Sbohem. Láska. Broken Bow. Jeremy. Jeremy, Jeremy, Jeremy, Jeremy, Jeremy, Jeremy!

To byla jediná slova, která se mi v hlavě kroutila a poskakovala. Bylo mi k uzoufání. Přesto jsem se snažila brečet, co nejmíň to šlo. Jeremy se přijel rozloučit na letiště. Dlouhé minuty jsme se objímali a mně bylo jedno, jestli mě mí rodiče sledují, protože to byly naše poslední chvíle.

„Sophie, miluji tě.“

„Miluji tě.“

Poslední polibek – poslední objetí – poslední dotek – poslední pohled…

Bylo to. Seděla jsem v letadle a plakala jako malá holka. Až moc dobře jsem si uvědomovala skutečnost, že ho už možná nikdy neuvidím. Tohle bylo naše sbohem. Ta skutečnost bolela strašně moc. Nejraději bych přestala myslet. Přesto jsem v hlavě pořád viděla jenom jednu tvář: Jeremyho.


Sophie je zničená. Co myslíte, že ji čeká doma v Larimoru? Jak bude zapomínat na Jeremyho? A co Robbie s Val? Jaké tajemství před ní její rodiče tají? Další kapitola opět v úterý. Day :)


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek You are my destiny 8. kapitola:

 1
2. Day
07.08.2012 [17:58]

DayNikita Cullen: jedná se o soutěžní povídku, viz. www.stmivani.eu/34-souteze/velka-letni-spisovatelska-soutez/ každé úterý vychází jedna kapitola, která je ovlivněná podmínkou, ta je každý týden jiná a určená vedením soutěže. Jinak děkuji za pochvalu Emoticon .

07.08.2012 [16:30]

NikitaCullenrychle další!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon a proč až v úterý bude další dílek??? Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!