Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Všechno naruby tu je 3 - 3. kapitola

kristen-vilinka


Všechno naruby tu je 3 - 3. kapitolaEdwarda v tělocvičně skutečně čekala narozeninová oslava a spolu s ní se objeví i několik známých tváří. Dlouho se tu už neobjevila Alice, takže co takhle utužit rodinné vazby společnou přípravou snídaně?

3. kapitola

Tak tohle jsem nečekal. Ani v tom nejuhozenějším snu se mi nikdy ani nezdálo, že by pro mě Bella uspořádala narozeninovou oslavu!

„Všechno nejlepší, Edwarde,“ přála mi máma a vedle ní postával i táta. Mezi ostatními gratulanty jsem zahlédl i zbytek své rodiny.

„Děkuju, mami,“ zamumlal jsem, objal ji a políbil na tvář. S tátou jsem si jenom potřásl rukou a přijal dárek, který jsem od nich dostal. Bella celou dobu postával vedle mě a spokojeně se usmívala. Tělocvična byla vyzdobená – tedy pokud se tak dá nazvat místnost s balónky – nápisem HAPPY BIRTHDAY na stěně a stoly s pitím a jídlem a jedním, na kterém byla menší hromada dárků.

„Jsi překvapený?“ přitančila ke mně Alice s úsměvem, který se snažil roztrhnout jí tvář na dvě části. Jistě v téhle oslavě měla taky prsty.

„Čekal jsem, že něco uspořádáš, ale rozhodně mě nenapadlo, že se spolčíš s Bellou a zařídíte to tady,“ přitakal jsem. Každopádně, když jsem se tak rozhlížel kolem a viděl jenom tváře mých přátel, musel jsem uznat, že to mohlo dopadnout hůř. Navíc jsem tak nějak vnitřně tušil, proč se rozhodli k tomu uspořádat oslavu zrovna tady a nikoli ve Forks.

„Popravdě to byl Bellin nápad. Já tu oslavu chtěla uspořádat u nás doma, ale Bella přišla s možností udělat to tady, což bylo rozhodně lepší. Nemusíme aspoň dávat tak velký pozor, abychom něco nerozbili, což bychom doma museli,“ prohodila. „Ale teď už nad tím moc nepřemýšlej a oslavuj. Osmnáct je člověku jenom jednou za život!“ vykřikla a dala mi pusu na tvář.

„Jasně, jdeme slavit,“ souhlasil jsem a nechal se od ní popadnout za ruku a dotáhnout do středu hrací plochy, která navíc sloužila v tuhle chvíli i jako taneční parket. A než jsem stačil cokoliv namítnout, rozjařená Alice se mnou začala tančit do rytmu hudby. Očima jsem se snažil vypátrat Bellu, která se zrovna bavila s mou mámou. Když se na mě podívala, doufal jsem, že výraz v mé tváři jí jasně napoví, že o tomhle si potom ještě promluvíme.

„Edwarde, to snad nemyslíš vážně,“ zarazila mě najednou Alicina slova. Zmateně jsem na ni pohlédl. „Máš narozeniny, ale mračíš se jako kakabus a tančíš jako nemohoucí nebo co,“ stěžovala si.

„Promiň, jenom jsem stále překvapený. Narozeniny mám až za čtyři dny,“ namítl jsem a snažil se hýbat tak, jak si to hudba vyžadovala. Taky jsem se pokusil o daleko přívětivější úsměv, než jaký jsem měl.

„A to je právě to. Tys čekal, že nějaká oslava bude, takže by to nebylo žádné překvapení. Proto jsme s Bellou uspořádaly tohle. Je to tu super, máš tu všechny nové přátele, tvůj basketbalový tým z forské střední, rodinu, přítelkyni… Co víc by sis ještě mohl přát?“ zajímala se.

„Ani nevím, tohle je fakt super,“ přitakal jsem a trochu s ní zatočil. Následně jsem si ji přitáhl k sobě a jenom k ní zašeptal: „Stále musím myslet na ten dopis, co jsem našel založený v knížce.“

Než mi však stačila odpovědět, poklepal mi někdo na rameno. Ohlédl jsem se a spatřil Aftona. „Myslíš, že si můžu vypůjčit tvou partnerku k jednomu tanci?“ zeptal se a já jenom přikývl. Nemělo cenu se o tom dál bavit. Podle všeho ani nevěděla, co v něm je, a navíc se o něm musela dozvědět i Bella, jakmile na něj Alice pomyslela.

Vydal jsem se pryč z parketu a zamířil si to ke stolu s dárky. Hned jako první mi padl do ruky ten od rodičů. Byla to taková menší krabice a já neměl nejmenší potuchu, co v ní mohlo být zabalené. Nezmiňoval jsem se před nimi, že bych něco chtěl, takže museli jít naslepo.

Roztrhl jsem balicí papír...

„Věděla jsem, že se tě pokusí nějak kontaktovat a jenom tak se nevzdá,“ objevila se vedle mě Bella a vytrhla mě ze soustředění, se kterým jsem rozbaloval dárek. Vzhlédl jsem k ní.

„Nějak ještě nestrávila mé rozhodnutí. S tím se dalo počítat,“ přitakal jsem. O Monice jsem se s Bellou bavil jenom nerad. Věděla, že mě má Monica ráda a neustále o mě usiluje – bylo to patrné už od prvního dne na forkské střední a od té doby se nic nezměnilo. Snad jenom to, že mě už několikrát stačila titulovat jako svého nepřítele, což docela bolelo. Naposledy tak učinila ve chvíli, kdy jsem se stěhoval do La Push. Potom už k vzájemné osobní konfrontaci nedošlo.

„Možná by sis s ní měl ještě jednou promluvit. O víkendu s tebou nemusím jet k vám. Dám ti dost prostoru k rozhovoru s ní,“ nabídla mi a já se vděčně usmál. Měl jsem trochu obavy, když jsem objevil Moničin dopis, ale teď se opět projevil Bellin charakter. Věděla, že si s Monicou potřebuju promluvit, a přestože to znamenalo, že na mě bude znovu naléhat, tak mi Bella věřila.

„Rozhovor s ní jsem plánoval. Jenom jsem nevěděl, jak ti to říct,“ přitakal jsem.

„Nemusíš se bát mi cokoliv říkat. Monicu znám a vím, že ti nehodlá ublížit. Stejně jako já chce, abys byl v bezpečí.“

„Jenže nechápe, že moje bezpečí je po tvém boku,“ zamumlal jsem a natáhl k ní ruku, přitáhl jsem si ji do náruče a pevně ji objal. „Děkuju za tuhle oslavu,“ políbil jsem ji. Najednou, když Bella o tom dopise věděla a dala mi i své požehnání k rozhovoru s Monicou, jsem si tu oslavu mohl pořádně užít. „Smím prosit?“

„Samozřejmě,“ usmála se na mě a já si ji odvedl opět na parket. Netušil jsem, kdo si hrál na dýdžeje, ale musel jsem uznat, že pouštěl skvělou muziku.

 

 

Celá ta, pro mě neočekávaná, oslava se trochu protáhla. Máma s tátou odjeli něco po desáté, jelikož Carlisle měl ráno službu v nemocnici, ale zbytek mé rodiny se rozhodl zůstat. Alice s Jasperem měli nocovat v mém novém domě a Rose s Emmettem už byli domluveni s jejich novými přáteli.

Někdy po jedné ráno jsem s Alicí a Jazzem mířil k nám. I přestože jsem se během celého odpoledne a následně i večera bavil snad se všemi, neušlo mi, že Afton se kolem Alice točil snad po celou tu dobu.

„Co říkáš na Aftona?“ vyzvídal jsem na Alici, když jsem od ní Aftona na okamžik odtrhl a vedl ji k nám. Byla lehce připitá, stejně jako všichni ostatní, a neustále se hihňala.

„Co bych na něj měla říkat?“ položila mi rovněž otázku.

„Líbí se ti?“ definoval jsem svou otázku do přesnějších rozměrů a Alice se opět rozesmála. Co na tom bylo tak vtipné? Chvíli jsem to zvažoval, když mi došlo, že ten rozhovor je sám o sobě vtipný. Kromě rozhovorů o Belle jsme spolu nikdy neprobírali opačné pohlaví. Ale mě docela zajímalo, jak Aftona vnímá a v tomhle pohrouženém stavu by mohla být ještě sdílnější.

„Nevypadá špatně, proč?“ odvětila a já pohlédl na Aftona, který se po mé pravici bavil s Jasperem, ale nepřestával po mé mladší sestřičce pokukovat.

„Ale jen tak, jsem zvědavý. Dneska to vypadalo, že se spolu dobře bavíte,“ nadhodil jsem a doufal, že se trochu víc rozpovídá a řekne mi, jestli u ní Afton má nějakou tu šanci, přestože bych to nemohl brát z dlouhodobého hlediska. Přece jenom z něho bude co nevidět upír a stane se pro Alici zakázaným ovocem.

„Je s ním sranda. Sice některé z jeho vtipů moc nechápu, ale to bude ten britský humor, občas je moc suchý. Ale ten jeho akcent je přímo rozkošný.“ No, netušil jsem, jestli bych ho nazval rozkošným, ale pokud se Alici líbil, tak měl Afton možnost zabodovat. „Říkal ti snad o mně něco?“ vyhrkla najednou, když jsem opět pohlédl na mého spolubydlícího.

„Nic konkrétního, jenom jsi na něj udělala velký dojem,“ prohodil jsem.

„Dojem? Tím… Chceš tím říct, že se mu líbím?“ zarazila se najednou a její rychlá dedukce mě docela překvapila. I v tom alkoholovém opojení jí to myslelo velmi rychle, a tak jsem byl vcelku dost překvapený, že ještě nepřišla na tajemství, které se kolem La Push rozprostírá. Vnímala všechno to kolem daleko pozorněji, než kdokoliv jiný z rodiny nebo lidí z okolí, ale přesto na to ještě nepřišla. Možná to ale bylo tím, že se víc zaměřovala na vlkodlaky. Ve Volteře mi to jenom potvrdila. Demetriho odhalila hned po první zavrčení, ale tu myšlenku se mi u ní podařilo rychle zarazit. Nemohl jsem dopustit, aby pátrala ještě víc a objevila tak svět, ve kterém jsem poslední rok žil i já.

„Kdybych to řekl, co by to změnilo?“ zaváhal jsem. Pokud by to s Alicí pohnulo dopředu a blíž k Aftonovi, nebylo by to špatné, ale zároveň… Prostě a jednoduše jsem před Aftonem nemohl přiznat, že bych byl daleko raději, kdyby si Alice našla někoho normálního. Někoho, kdo jí nebude chtít za nějakou tu dobu rozpárat krk a vysát z ní i tu poslední kapičku krve. Jasně, přál jsem mu štěstí s nějakou nesmrtelnou a existenciální láskou, ale moje sestra do tohohle světa nepatřila.

„Já nevím. Možná,“ zamumlala a já se jenom lehce zamračil. Ženské a ty jejich polovičaté odpovědi. Tohle jsem přímo nesnášel.

„Víš co? Dělej, jako bych nic neřekl,“ ukončil jsem tuhle konverzaci, vzal ji za loket a vydal jsem se opět k domu. Afton s Jasperem už byli kus před námi, takže jsme k tomuhle podivnému rozhovoru měli i jisté soukromí.

„To bohužel nejde,“ zazubila se na mě, „už jsi to řekl a to jenom tak nesmažeš,“ dodala, ale nevypadala, že by byla nějak naštvaná.

„Když myslíš,“ pokrčil jsem rameny a dovedl ji až do domu, kde jsem rovnou zamířil k sobě do pokoje. Z postele jsem popadl druhý polštář, ze skříně vytáhl deku a potom jsem tam už nechal Alici o samotě. Sám jsem se vrátil do obývacího pokoje, kde se ještě stále potloukal Afton. Jasper měl nocovat u něj v pokoji.

„O čem jste se s Alicí bavili?“ zajímal se a přitom upíjel z plastové láhve vodu.

„Děkoval jsem jí za uspořádání téhle oslavy,“ odvětil jsem a položil polštář na pohovku. Dnešní noc bude opravdu šílená. Pohovka nebyla zrovna stavěná k nocování. Navíc nebyla ani dostatečně dlouhá, přesto jsem si ji zabral a bylo mi jedno, kde bude nocovat Afton. Postele jsme se rozhodli přenechat našim dnešním hostům.

„A neříkala například něco o mně?“ pokračoval ve vyzvídání.

„Snad jenom to, že se fakt dobře bavila,“ prohodil jsem. Tohle pravda byla, a jelikož jsem si stále nesrovnal celou tu její odpověď ´možná´, rozhodl jsem se, že to nebudu dál rozebírat. Nechtěl jsem u něj vzbuzovat případné naděje, které by nemusely být podložené.

„To i já. Tvoje sestra je opravdu úchvatná osoba,“ rozplýval se a dělal, jako bych nevěděl, že mám štěstí ohledně toho, že je Alice moje sestra.

 

 

Probudil jsem se někdy před osmou ráno a měl jsem pocit, jako by po mně v noci jezdil bojový tank. Celé tělo jsem měl rozlámané od nepohodlného gauče. Jen co se mi podařilo se posadit, zapřísahal jsem se, že už tu nikdy spát nebudu.

Afton ležel kousek od pohovky a spokojeně spal. Určitě to taky nebylo zrovna dvakrát pohodlné místo k spánku, ale rozhodně se nemusel krčit tak jako já. Navíc jsem musel v noci poslouchat, jak chrápe. Nebylo to permanentní, jeho chrapot se ozýval jenom občas, ale i tak to bylo otravné.

Vstal jsem a došel si do kuchyně pro vodu. Zrovna jsem se odhodlal nakouknout do ledničky, abych zkontroloval stav našich zásob a posoudil, co připravit na snídani, když jsem si všiml lístku, který byl na ní přilepen.

Napadlo mě, že by se vám hodilo nějaké to jídlo, když máte návštěvu.

Bella                                     

Prosté a jednoduché oznámení a s ním i lednička plná jídla. Musel jsem uznat, že myslela skutečně na všechno, ta moje drahá polovička. Renée musela vidět ve své vizi žalostný stav našich zásob anebo to jenom Bella odhadla. Každopádně to teď bylo jedno, měl jsem obrovský hlad a zároveň chuť na něco sladkého.

Neměl jsem však dost odvahy na to pustit se do lívanců sám, a jelikož jsem v našich nových zásobách objevil i toustový chleba, rozhodl jsem se pro francouzské tousty. Alice je měla rovněž ráda a Afton s Jasperem jimi jistě taky nepohrdnou.

„Děkuju, Bello,“ zamumlal jsem si jenom tak pro sebe s možností, že to Bella zaslechla.

„Říkal jsi něco?“ objevila se z ničeho nic v kuchyni i Alice. Vlasy měla v lehce neposedném účesu rozcuchané kolem hlavy a na sobě jedno z mých triček. Na její dotaz jsem však zavrtěl hlavou. „Zdálo se mi, že jo,“ namítla.

„Jenom si tak pro sebe něco mumlám. Vyspala ses dobře?“ zajímal jsem se, když přišla blíž a posadila se ke stolu.

„Docela to ušlo, ale není nad moji postel,“ prohodila a já přesně věděl, co tím myslela.

„Buď ráda, že jsi mohla spát v posteli. Ten gauč není zrovna dvakrát pohodlný,“ postěžoval jsem si a rozklepl do misky tři vajíčka. Potom jsem se začal rozhlížet v zásobené kuchyni po zbylých ingrediencích. Nevěděl jsem sice, co přesně do toho přišlo, ale vždy, když je Esmé připravovala, voněly tak nějak vánočně, a tak jsem tipoval, že tam dává skořici.

„Co to bude, až to bude?“ začala vyzvídat Alice, když spatřila, s jakým odhodlání jsem se dal do rozšlehání vajíček.

„Chtěl jsem připravit snídani, ale netuším, co všechno Esmé dává do francouzských toustů,“ prohodil jsem a ukázal na toust, vajíčka a skořici.

„Jsi na dobré cestě, ale to není všechno, a předpokládat, že máte vanilkový cukr, bych neměla, co?“ zajímala se a já pokrčil rameny. Netušil jsem, co všechno Bella nakoupila.

„Můžeš se podívat, třeba budeš mít štěstí,“ pobídl jsem ji a ukázal na skřínku, kde se nacházelo všechno koření a jiná dochucovadla spolu s cukrem.

„Přijde mi to, jako bys tím neúplně žádal o pomoc,“ zasmála se, když se natahovala po cukru.

„A na to jsi přišla jak?“ vyzvídal jsem. Jasně že jsem pomoc potřeboval, ale nechtěl jsem jí to okamžitě přiznat, přestože to už poznala.

„Děláš, jako bych tě vůbec neznala,“ zakroutila s povzdechem hlavou a převzala ode mě misku s rozšlehanými vajíčky, přidala do nich skořici a začala v nich namáčet toasty. „Mohl bys ale být aspoň trochu užitečný a rozpustit na pánvičce trochu másla,“ pobídla mě.

„Rozkaz, šéfová,“ zašklebil jsem se a splnil její požadavek. Společně jsme nikdy nevařili, ale tak nějak jsem tušil, že Alice s tím bude mít daleko větší zkušenosti než já. Ale abych si zase tolik nekřivdil, ve vaření jsem se hodně zlepšil od chvíle, kdy jsem se přestěhoval do La Push.

„Jen žádné vtípky, Cullene,“ upozornila mě přehnaně vážně, čímž mě rozesmála a samotné jí začaly cukat koutky.

Veselý smích a následná vůně smažících se toastů přilákala do kuchyně i Aftona, který si rozespale protíral oči, a pusa se mu mohla od zívání roztrhnout. Jen co se však k němu Alice otočila, snažil se nějak ukáznit střapaté vlasy, přesto z ní ale nedokázal spustit zrak, který se však brzy sesunul k jejím dlouhým obnaženým nohám. Moje tričko, jakkoliv na Alici velké, toho moc nezakrývalo, takže jsem si musel odkašlat a významným pohledem Aftonovi připomenout jisté meze. Moje sestra se mu líbila, ale takhle by ji okukovat neměl.

 

 

Společně jsme posnídali, a jelikož bylo pěkně, dokonce svítilo i slunce, rozhodli jsme se vyzvednout Rose, Emmetta a ostatní a vyrazit společně na pláž, kde bychom něco podnikli. Afton už navrhoval Alici, že by ji naučil surfovat, ale to Alice s díky odmítla.

„Proč jsi neřekl Belle, aby se k nám přidala?“ zajímala se, zatímco se rozvalovala na dece. Na nějaké opalování nebylo zrovna extra teplo, ale jelikož tu slunce bylo tak vzácné, museli jsme toho využít, jak jen to šlo.

„Má teď nějakou práci,“ odvětil jsem neurčitě a podíval se na oblohu. Kdyby tu nebylo tolik obyčejných lidí, co neznají pravdu, nebyl by problém, aby tady se mnou teď byla. Ale takhle se musela schovávat doma před každým jednotlivým slunečním paprskem, který by mohl při dopadu na její kůži vyvolat u lidí hotový poprask. A přitom byla tak nádherná, když se ve slunečním světle třpytila.

„Aha, nicméně včera jsi zmínil ten dopis. Nevím sice, co v něm bylo, ale nevypadal jsi nějak naštvaný. Co v něm Monica psala?“ odvedla hovor jinam a já se na ni zamyšleně podíval.

„Popravdě asi nic, co bych nečekal, že se tam objeví,“ pokrčil jsem rameny.

„Kdybych věděla, jak ti to bude nepříjemné, tak bych ti ho do věcí neschovávala, jenže… Monica se změnila. Poslední dobou – respektive od chvíle, co ses odstěhoval sem – je nějaká divná,“ omlouvala svoje chování.

„Co tím myslíš – divná?“ zajímal jsem se. Věděl jsem, že Monica byla proti tomu, abych se sem přestěhoval, ale netušil jsem, že to všechno ponese tak těžce.

„No, nic konkrétního. Spíš jenom, že už není taková, jakou jsem ji poznala. A… Vlastně ani taková, jaká byla, když se k partě vrátila po tom incidentu, kdy odešla od roztleskávaček,“ odvětila a já se na ni překvapeně podíval. Jak se mohla změnit ještě víc? Už tak byla úplně jiná poté, co se poprvé proměnila.

„Měl jsem za to, že se vrátila zpět do party, nebo snad ne?“ namítl jsem nechápavě. Takhle to přece bylo. Vrátila se k nim ten den v Olympii, kdy jsme měli zápas s místní školou. Opět ji mezi sebe všichni přijali, přestože se to Rose moc nelíbilo.

„Jasně, je zpátky, ale vždycky když se objeví v polední pauze v jídelně, tak ten rozhovor, který do té doby probíhal, najednou uvázne na mrtvém bodě. Rose si dokonce myslela, že to může být proto, že všichni u stolu prostě patří k týmu – ať už to byly roztleskávačky nebo sportovci, a Monica vlastně nepatří ani k jednomu z týmů. Takže ji po nějaké době, co váhala, nabídla, aby se k roztleskávačkám vrátila. Spíš ji k tomu tedy donutily ostatní holky, ale to je teď vedlejší,“ informovala mě o dění ve škole a já nestačil zírat.

„Rose se podvolila skupinovému nátlaku, jak tak koukám,“ usmál jsem se, ale dělal jsem si starosti s Monicou. Proč se tak chová? To přece nemůže být všechno jenom kvůli mně, bylo by to neskutečně přehnané, tohle její chování.

„Jo, byl to skutečný nátlak, ale musela uznat, že Monica předtím patřila k nejlepším, takže jí nabídla návrat jakožto náhradnici. Což Monica po chvíli přijala. Začala opět s holkami trénovat, ale neúčastní se žádné společné akce. Dokonce ani sem jet nechtěla, přestože věděla, že budeme slavit tvoje narozeniny,“ prohodila. Bohužel vůbec nevěděla, co Monice v tom kroku bránilo. Být to jenom na ní, tak by neváhala, dokonce by tu byla neustále, jenom aby na mě mohla před Bellou dohlížet. Ale La Push patřilo upírům a to ona musela akceptovat, pokud nechtěla vyvolat konflikt mezi svou smečkou a místními upíry.

„S Bellou jsi to její pozvání asi moc neprobírala, co?“ usmál jsem se.

„Ale jo, něco jsem nadhodila, ale Bella byla proti. Ty problémy mezi vámi jsou opravdu už pěkně na hlavu. Jasně, Monice se líbíš, ale ona musí pochopit, že sis vybral Bellu a ona s tím už nic nenadělá. Navíc, pokud jsem dobře informovaná, považuješ Monicu za kamarádku a to by měla zase pochopit Bella a nesnažit se tě od ní úplně distancovat,“ začala si stěžovat.

„Teď Belle trochu křivdíš. Ona se mě nesnaží nijak distancovat od Monicy. To jenom já se od ní sám držím dál, protože nechci vyvolávat další konflikty. Ale po tom jejím dopise jsem se rozhodl, že jakmile příští týden přijedu do Forks, tak si s ní o tom všem promluvím,“ ujišťoval jsem Alici.

„Doufám, že to pomůže. Pokud se nevrátí stará Monica, ta vtipná a veselá, tak se od všech odcizí a nebude mít vůbec žádné přátele. Pokud tedy nepočítám Mikea. S ním má pořád o čem mluvit.“

Jasně že s ním má o čem mluvit, přece jenom je stejný jako ona. Je vlkodlak a je součástí její smečky, jejíž hlavou je Lerner. Už tehdy v nemocnici, když zašíval poraněné Emily tvář a ruku, jsem z něho měl takový podivný pocit a ono se ukázalo, že byl oprávněný.

„Spousta věcí se od tvého odjezdu do La Push změnila,“ nadhodila. „Teď jenom přemýšlím, jestli to má něco společného s tebou anebo by se to stalo i kdybys tam zůstal.“

„Řekl bych, že kdybych tam zůstal, dopadlo by to ještě hůř,“ namítl jsem zamyšleně.

V tuhle chvíli jsem však byl víc než jenom rozhodnutý, že si musím s Monicou promluvit. Byla moje kamarádka, ať už si říkala, co chtěla, i přestože mě označila jako svého úhlavního nepřítele. Můj odchod pro ni byl stále otevřenou ránou, která se neměla k tomu, aby se začala hojit. Měla na to hodně času, ale nic se nezměnilo. Stále doufala v to, že se vrátím k rodině, jenže si neuvědomovala, že kdybych tak učinil, neohrozil bych jenom svou rodinu. Ohrozil bych i tu Bellinu, protože všichni její členové by se postavili za Bellu, která by se postavila proti vládkyním. Ohrozil bych i smečku, která by se rozhodla bránit Forks před upíry a nejspíš by při tom všichni zemřeli.

Můj život ve Forks dávno skončil, přestože jsem tam nepřestával jezdit kvůli rodině. Teď jsem žil v La Push po boku Belly a byl jsem spokojený. Trávili jsme spolu spoustu času a nemuseli jsme se před nikým skrývat. Cordyho jsem sice na svou stranu stále nedostal, ale nepřestával jsem v to doufat. Jacob mě nepřestával vytáčet, jelikož on pro změnu usiloval o Bellu a stále mě považoval za jistého vetřelce.

Ale i přesto jsem si na život tady nemohl stěžovat. Tady jsem nemusel nic předstírat.

„Každopádně až o víkendu přijedu domů, s Monicou si rozhodně promluvím, můžeš jí to vyřídit,“ prohodil jsem zamyšleně směrem k Alici.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Všechno naruby tu je 3 - 3. kapitola:

 1
6. 12tyna12
15.12.2013 [0:05]

skvelá kapitola a jeětě lepší povídka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. anonim
15.12.2013 [0:04]

Emoticon

19.06.2013 [10:41]

Ivka77Ospravedlňujem sa, že komentujem takto neskoro, ale ja som zabudla. Hlava deravá, no. Pekná kapitolka. Aspoň trochu zábavy si Edward užil. Zas videl rodinu, ale aj tak mám pocit, že je najradšej práve s Bellou. Som zvedavá, ako dopadne jeho stretnutie s Monicou. Vôbec neviem, čo od toho čakať. Všeobecne neviem, aký ďalší vývoj očakávať. Zatiaľ je všetko veľmi pokojné a možno aj spokojné. Žiadne problémy, žiadne nebezpečenstvá. Len dokedy. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

18.06.2013 [17:54]

susan921 Emoticon Emoticon Emoticon

2. UV
17.06.2013 [14:17]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. marcela
17.06.2013 [7:20]

Emoticon Emoticon
Úžasný,skvělý,dokonalý. Emoticon
Tahle kapitola se ti opravdu povedla. Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!