Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí srdce - 4. kapitola

12.01.2011 (21:30) • Kacennnka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2258×

Kate:

„Hej... Sarah? Sarah?“ začínala jsem panikařit.

„Bude v pohodě,“ uklidňoval mě Sam. „Je jen v šoku. Co říkala před tím, než se zhroutila?“

„Říkala něco o vlkovi, vůbec nevím, o čem to mluvila,“ odpovídala jsem tiše.

„Běž si dát sprchu, bude ti líp,“ uklidňovala mě Emily. Bude to dobrý, bude to dobrý, opakovala jsem stále dokola. Vzala jsem si oblečení a dala si horkou sprchu, která mi vůbec, ale  vůbec nepomohla. Natáhla jsem na sebe šortky a triko a šla dolů. Když jsem sešla dolů, byli tam všichni kluci - až na Jaka. Sarah stále ležela na sedačce a nevnímala. Tiše a vyčerpaně jsem si sedla na schody. První si mě všiml Paul.

„Ahoj,“ zdravil mě tiše.

„Ahoj,“ odpověděla jsem mu, ale nebyla jsem si jistá, jestli mě slyšel. Sedl si vedle mě na schody. „Kolik je vlastně hodin?“ zeptala jsem se po chvíli ticha.

„Něco málo po šesté,“ zašeptal. Přikývla jsem. „Měla by ses jít vyspat,“ pokračoval ve svém monologu.

„Jsem v pohodě,“ odpověděla jsem mu tiše a dál zírala na gauč.

„Nevypadáš v pohodě,“ nenechal se oklamat. „Dej si alespoň kafe,“  pokračoval tiše. Zavrtěla jsem hlavou.

„Kafe nepiju,“ odpověděla jsem mu a poprvé se na něj podívala.

Povzdechl si. „S tebou je to těžké,“ řekl a dal mi ruku okolo ramen. Hlavu jsem mu položila na rameno. „Bude v pohodě,“ ujišťoval mě.

„Já vím jen...“ povzdechla jsem si. „Je to jako když jsem čekala v nemocnici. Čekala jsem a čekala a nemohla nic dělat.“ Setřela jsem si slzu.

„To je mi líto,“ zašeptal a už nic neříkal.

„Začíná se probouzet,“ oznámil nám Sam a já jsem se okamžitě zvedla a přispěchala k sedačce.

„Víš jistě, že jí nic není?" ptala jsem se ustaraně.

„Ano, jen utrpěla šok..." odpověděla mi Emily.

„Jo, to táta taky utrpěl jen šok a teď jsme tady!" křikla jsem drze.

„Kate, pozor vlk," zachraptěla Sarah. Nevěřícně jsem se na ni podívala.

„Ona asi vážně nějak zpitoměla," komentoval to Quil. Zle jsem na něj otočila pohled.

„Quile!" křikl Jake, který právě přišel do místnosti. Sarah rychle otevřela oči ze kterých se jí řinuly slzy a skočila Jakovi okolo krku. Za Jakem se objevila malá hnědovláska - Bella.

„Taky tě ráda vidím, sestřičko,“ zašeptala jsem ironicky.

„Lítá v tom až po uši,“ zašeptal Paul, který stál vedle mě. Zavrtěla jsem hlavou.

„Ta si lítá na růžovém obláčku někde daleko v galaxii. Včera nemluvila o ničem jiném.“ Jen co jsem to dořekla, zívla jsem si.

„Tak a teď se můžeš jít vyspat,“ usmál se.

„Nemůžu, nemám kde spát. Náš dosavadní pokoj je na gauči a ten je jaksi... zabraný,“ sjela jsem dolů pohledem. Na gauči ležel Jake, který objímal Sarah. Nevím, co se jí to stalo. To ona byla vždy ta zodpovědná, která se s klukem držela za ruku nejdřív po týdenním randění. A teď? Leží zhroucená v náručí úplně cizího kluka se kterým mimochodem byla sama venku do tří ráno. Fajn, já jsem sice šla s Paulem - sama - domů v noci, ale to u mě není tak neobvyklé. Když to ta, až přehnaně moc zodpovědná Sarah?

„S tebou je to dnes... složitý,“ stěžoval si s úsměvem.

„Jako kdybych za to mohla. Ach jo,“ podívala jsem se zase na sedačku, kde teď už Sarah spokojeně spala. „Chceš něco k jídlu nebo k pití?“ ptala jsem se Paula a šla do kuchyně. Za chvíli se tam taky objevil.

„Podle toho jak umíš vařit,“ mrkl na mě.

„Neumím vařit,“ odpověděla jsem mu klidně. „Ale jsou tu cornflaky a sušenky,“ nabídla jsem mu.

„Hm... tak asi vodu,“ zasmál se.

„Máš ji mít,“ položila jsem před něj sklenici s vodou a sobě nasypala cornflaky. Paul mě se zájmem pozoroval. „Nesnáším, když na mě někdo pozoruje, když jím,“ napomenula jsem ho.

„A taky se bojíš létat, tmy a klaunů. Co bych o tobě měl ještě vědět?“ ptal se a já se na něj překvapeně podívala, protože si to pamatoval.

„Záleží, co by tě zajímalo.“

„Špatný vlastnosti, zlozvyky...“ ptal se bez rozmyšlení.

„Jsem drzá, porušuju zákazy a pravidla... hm...“ přemýšlela jsem, „řeknu vždy co si myslím bez ohledu na následky, někdy mám přehnaně moc energie. Jsem závislá na gumových medevídkách a čokoládě. A zlozvyky... poklepávání nohou,“ řekla jsem mu vše záporné, na co jsem si vzpomněla, a přestala poklepávat nohou.

„Porušuješ zákazy a pravidla?“ ptal se mě nevěřícně.

„Někdy i zákony,“ tajemně jsem se usmála. „ Například před rokem jsem utekla oknem z pokoje, když jsem měla domácí vězení, abych mohla jít na koncert Sum41. A domácí vězení jsem měla za posprejovanou garáž našeho souseda, protože jsem se s ním pohádala. Bylo toho i víc.“

„A dál?“ ptal se mě. Opláchla jsem misku a uklidila ji. Opřela jsem se o linku a začala přemýšlet.

„Poprala jsem se s jednou holkou během polední přestávky a za to jsem byla na den vyloučená ze školy. Pak... takový ty normální věci. Pozdní příchody domů i do školy požívání alkoholu...“ pokrčila jsem rameny. „Ale nikdy jsem nebyla zatčená nebo tak něco.“

„Hodná holka,“ usmál se na mě. „Ale tak já jsem zase nebyl o moc lepší,“ zamyšleně se usmál. Pozvedla jsem jedno obočí. „Jednou jsem posprejoval auto ředitele školy. Pak nějaký rvačky, pozdní příchody, požívání alkoholu... Ničení školního majetku... Byl jsem hodný,“ usmál se.  „A co něco nějaké kladné činy?“ ptal se mě dál se zájmem. Sedla jsem si naproti němu ke stolu.

„Sousedce jsem zachránila kočku ze stromu. Spravila jsem auto řediteli... Jeden čas jsem chodila venčit psy z útulku. Potom takový ty klasický věci. Pomáhání doma a podobně.“

„Tak to asi nejsi úplně ztracený případ,“ usmál se.

„Ale nejsem ani žádný andílek,“ usmála jsem se na něj. „Co tu vlastně dělala Bella?“ změnila jsem téma.

Paul pokrčil rameny. „Nemám tušení. S Jakem jsem od včera nemluvil. Vlastně jak jsem tě byl doprovodit, tak jsem pak šel rovnou domů a pak sem šel rovnou sem. Sice nevím, proč jsme se tu museli sejít všichni, ale... prostě nevím.“ Usmál se. „A už bych měl jít,“ řekl trochu smutně. „Ale od dvou budu v dílně, tak se můžeš stavit, jestli chceš. Kluci ti když tak řeknou, kde to je,“ usmál se na mě. „Zatím,“ zvedl se a odcházel.

„Zatím,“ řekla jsem tiše. Umyla jsem skleničku, která po něm zbyla, a šla zpátky do obýváku. Byla tam už jenom Sarah a Emily, když jsem přišla, Emily se zvedla a šla ke mně.

„Je ještě trochu v šoku, dáš na ni pozor? Jdu do práce,“ prosila mě.

„Jojo, jasně,“ usmála jsem se na ni. Počkala jsem než Emily odešla a pak si lehla vedle Sarah na gauč.

„No tak spusť,“ pobídla jsem ji.

„Vím, že mě máte za blázna, ale já jsem opravdu viděla velikého třímetrového vlka,“ říkala mi z děsem v očích.

„Já tě nemám za blázna. Jenom... nikdo jiný kromě tebe to vytí neslyšel. Ani já, takže...“ povzdechla jsem si, „vlastně ani nevím, co si o tom mám myslet. Jo a jenom tak mimochodem, ty chodíš s Jakem?“

„Ne,“ odpověděla bez rozmyšlení. Takže překlad - není si úplně jistá, ale chce ho získat.

„Jsi si jistá? Ty se nám tu zhroutíš k nohám, jen co se Jake objeví, probereš se a on dokonce i úplně zapomene na to, že tu měl Bellu?“ kousla jsem se do jazyka. To jsem neměla říkat. Kruci, kruci, kruci!

„Měl tu Bellu?“ ptala se podezřele Sarah.

„Bože... slib, že si to necháš pro sebe!“ Přikývla. „Jacob se zná s Bellou od mala. Od jeho asi sedmi let ji neviděl, ale když se přistěhovala zpátky do Forks, tak se do ní zase zamiloval. Jenomže ses tu teď objevila ty, takže... vlastně nevím...“ přeříkala jsem jí Paulova slova.

„Jak tohle můžeš vědět?“ vyletěla.

„Od...“ zase jsem se kousla do jazyka. „Já ti to vlastně vůbec neměla říkat! Hlavně neudělej žádnou blbost!“

„Jo, jasně, akorát...“ pokračovala.

„Akorát ho chceš a nehodláš se o něj s nikým dělit. A na to, co chce on, budeš myslet až potom. Znám tě Sar. Takže jestli ho opravdu chceš - a věřím tomu, že podle toho, co jsi mi říkala, tě on také chce -, tak ho nech vydechnout!“

„Řekla Kate, která chodila s polovinou školy,“ dodala ironicky.

„Nechodila jsem s polovinou školy! To si zase nevymýšlej. Za celých 16 let jsem měla maximálně 10 kluků a možná ani to ne. Navíc, já nevím kdo brečel před odletem, protože neuvidí Matta,“ vyjela jsem na ni.

„Fajn dobře, ale Matta... už dlouho nám to neklapalo. Je to takhle lepší!“ křičela na mě na oplátku.

„Tohle nemá cenu,“ zase jsem si zpátky sedla. „Slib mi, že neuděláš žádnou blbost. A jestli ano, nepočítej s mou pomocí!“ ujišťovala jsem ji už trochu klidněji.

„Dobře, budu se snažit. Co jsi vlastně dělala, když jsem spala?“ změnila téma - takže zase nějakou blbost vymyslela.

„Myslíš, zatímco jsi se tulila s Jakem na gauči? Byla jsem v kuchyni,“ odpověděla jsem stručně.

„S?“ ptala se s pozvedntutým obočím.

„Sama,“ zalhala jsem a zkoumavě se podívala na Sarah. „Fajn, vzdávám se. S Paulem.“

„A co?“ vyptávala se.

„Nic, povídali jsme si.“

„Jenom jste si povídali? Nic víc?“ nemohla uvěřit.

„Bože... jako... jo, je mi divné, že ještě nic na mě nezkusil, že prostě po mně ještě nevyjel, ale... mně to vyhovuje. Povídáme si, vzájemně se poznáváme. Podle všeho, co už vím, toho máme celkem dost společného,“ odpověděla jsem jí a snažila se nečervenat.

„Například?“

„Miluje box, má autodílnu... průserář,“ usmála jsem se, „a dělal capoeiru,“ rozplývala jsem se.

„On to ještě někdo kromě tebe zná?“ ptala se. Kopla jsem do ní. „Vzdávám se,“ zasmála se.

„No a teď mi řekni, co ty víš o Jakovi?“ ptala jsem se a dočkala jsem odpovědi, na kterou jsem čekala.

„No... ehm...“

„Tak vidíš, přesně o tomhle jsem mluvila. Než uděláš nějakou blbost. Co ty víš, co je zač?“ ptala jsem se. Líbilo se mi být najednou tou zodpovědnou. Neodpovídala. „A předpokládám, že s ním dneska zase nějak jdeš...“ přikývla. „Takže dobrou,“ lehla jsem si.

„Ty snad nikam nejdeš s Paulem?“ ptala se.

„Možná se za ním stavím v garáži,“ řekla jsem a zavřela oči. Během chvíle jsem o sobě nevěděla.

Předchozí < Kacennnka = Pegas99 > Další

Kacennnka & Pegas99

Autor: Kacennnka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí srdce - 4. kapitola: