Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí srdce - 5. kapitola

EclipsePoster3


Vlčí srdce - 5. kapitolaSarah moc dobře ví, že to, co jí Kate řekla, je naprostá pravda a užírá ji to. Ani tak ji však neužírá to, že o Jacobovi nic neví - ji užírá to, že Jacob měl něco s Bellou...
Hezké čtení přejí Pegas99 a Kacennnka.

Sarah


„Oblíbená barva?" zeptala jsem se Jaka, který šel vedle mě a ruce měl v kapsách - já jsem si nervózně pohrávala s přívěškem na mobilu, který mi koukal z kapsy.
Kateina obvinění mě užírala - hlavně protože jsem věděla, že jsou pravdivá a já jsem se vážně cítila až nenormálně nezodpovědně.
„Nevím, nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Mám rád barvy přírody, ale nejraději mám asi černou..." usmál se na mě a já jsem ho chtěla obejmout - zastavila jsem se uprostřed pohybu. Vypadalo to vážně komicky stát před ním s rozpřaženýma rukama a potom je zase vrátit a tvářit se normálně.
„A kolik ti vlastně je?" zeptala jsem se a začervenala jsem se - objímala jsem ho a všechno okolo, ale věděla jsem o něm jen, že se jmenuje Jacob Black a kamarádí se s ostatníma kluky.
„Bude mi sedmnáct..." odmlčel se, natáhl ruce a prostě si mě přitáhl blíž. Vydechla jsem a opřela jsem mu hlavu o rameno. Jednou rukou jsem ho podrbala po zádech a z jeho hrudi se ozvalo podivné... jinak se to nedá nazvat - podivné předení. Prostě předl.
„A, Jaku, já... Slib, že se na mě nebudeš zlobit." Zvedl ruku a předvedl skautskou přísahu.
Nadechla jsem se. Sar - tak mi vždy říkala Katie - uklidni se a prostě to řekni.
„Co je mezi tebou a Bellou?" Studovala jsem moje balerínky a na něj jsem nepohlédla. Začaly se mu třást ruce a nadechl se - prudce a sípavě.
„Je to kamarádka." Jeho tón dával jasně najevo, že se o tom nechce bavit. Já jsem se o tom chtěla bavit a začala jsem do toho šťourat.
„Ale ty bys chtěl, aby byla víc než jen to, že?"
„Do-toho-ti-nic-není!" drtil mezi zuby.
„Takže jsem trefila do černého. Ty ji chceš! To tu ale nemusím být!" křikla jsem mu do obličeje a otočila jsem se na odchod.
„Ještě se uraž!" Prudce jsem se otočila a kráčela jsem zpátky k němu. Měla jsem velmi vznětlivou povahu.
„Tak mi řekni pravdu. Prosím, řekni mi to."
„Jo, přiznávám, líbí se mi. Chci ji, ale tebe opravdu miluji - ona už pro mě není. Kam jdeš?" křičel - já se mezitím otočila a kráčela pryč. Blázna tu ze sebe dělat nenechám.
„Tak jsi za ní běž... Ty, ty, ty prašivé hnusné stvoření!" Otočila jsem se na něj - zahlédla jsem už jen jeho záda mizející v lese - třásl se tak, že jsem si chvíli myslela, že je zemětřesení nebo něco podobného.
Trhla jsem sebou, když jsem slyšela další zavytí.
„Vlk!" vykvikla jsem a běžela jsem domů. Rychle tak, že za mnou písek jen létal. Měla jsem hrozivou potřebu zmizet a vyhnout se tak tomu velkému vlkovi, kterého jsem viděla v noci.
Ale potom jsem si vzpomněla na Jacoba, který běžel do lesa, a moje nohy změnily směr. Vyběhly k lesu. Měla jsem hrozný strach, ale on za to stál a navíc tam šel kvůli mně.
Namáhavě, krůček po krůčku, mě nesly do lesa a já jsem přemáhala potřebu jít opačným směrem. Sunula jsem se tempem spáče, ale sunula jsem se.
Tak, Sarah, je na čase se pohnout. Nic tam není, jen malé štěňátko. No tak, vždycky jsi chtěla psa a vlk je prakticky to samé... Klidnilo mě mé statečnější já.
„Je prakticky to samé!" zamumlala jsem si a dala jsem se do mírného poklusu. Šla jsem dál a dál. Uslyšela jsem další zavytí - trhavé a hodně blízko. Srdce se mi stáhlo, ale já jsem šla za tím zvukem - co když vyje radostí, že za tím zvířetem přišla oběť až do doupěte? Co když tam Jake bezradně leží a nemůže se bránit?
Byla jsem blízko, slyšela jsem dech. Byl moc hluboký na člověka.
Přikrčila jsem se za stromem a pomalu jsem natáhla krk a koukla jsem se, co že se to tam vlastně děje.
Pohled mě překvapil.
Bylo několik rozdílů opravdového obrazu a obrazu v mé hlavě. Největší byl asi ten, že tam nebyl žádný Jake, ale jen vlk, který byl nešťastně nakrčený na zemi a vůbec se nehýbal. Bylo tam ale i několik jiných rozdílů - přísahala bych, že vlk, kterého jsem viděla v noci, byl černý, ale tento byl rezavý. Zírala jsem na něj v tiché hrůze.
Ten vlk vypadal tak nešťastně... Skoro jako by prožíval lidský žal. Chtěla jsem se k němu přisunout blíž, ale pod mou nohou to zašustilo. Ve mně by krve nedořezal a mohl by říznout, jak hluboko chtěl.
Vlčí oko se otevřelo a já jsem viděla, jak se na mě stočil jeho pozorný pohled. Zase mi přišlo, že je příšerně inteligentní, příšerně lidský.
„Nechtěla jsem tě rušit," zašeptala jsem. Asi jsem se vážně zbláznila.
Uvědomila jsem si to, otočila jsem se a běžela jsem ven z lesa. Směr jsem našla snadno - bylo to na druhou stranu od vlka. Běžela jsem a běžela a najednou... jsem byla na velké louce a koukala jsem na pláž před sebou. To jsem šla takový kousíček?
Otočila jsem se a zjistila jsem, že vlk na mě žalostně zahlíží ze svého úkrytu mezi stromy.
„Promiň, nechtěla jsem ti nějak ublížit." Zase jsem si s ním povídala. Vlk ke mně udělal krok. Vypískla jsem a vyběhla jsem z lesa.
Běžela jsem domů, ale teď už doopravdy. Rychle jsem hledala místo, kam Emily skrývá klíč. Nadělala jsem tolik hluku, až mi z toho otevřel Sam. Byla jsem tak šťastná, že jsem v bezpečí, že jsem mu nalítla do náruče.
„Vlk," řekla jsem to jediné slovo. Potom jsem uslyšela to, jak v dálce vyje další vlk. Přidalo se další a další vytí. Muselo tam těch vlků být víc jak pět.
„Vlci," opravila jsem se a cítila jsem to podivné zatmění mozku a sunutí se k zemi. Zase.

„Bože, ona to snad dělá schválně!" Tentokrát jsem ten hlas poznala hned - byla to Katie.
„Promiň, kde je Jacob?" podařilo se mi ze sebe dostat.
„Nevím, to ty jsi s ním odešla." Začaly se mi z očí řinout slzy. Věděla jsem, že on už nepřijde. Zašla jsem moc daleko.
„Co se ti stalo? Sar?" slyšela jsem Katein hlas, ale slzy se řinuly další a další. Jaka jsem moc neznala, ale měla jsem ho moc ráda - milovala jsem ho a bylo mi jasné, že se ho nevzdám.
Brečela jsem a brečela a zřejmě jsem usnula.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí srdce - 5. kapitola:

 1
1. Ceola
31.03.2012 [22:01]

Super!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!