Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Velké holky nepláčou - 7. kapitola


Velké holky nepláčou - 7. kapitola

Renesmé, Rachel a Paul. Život má vždycky dvě strany a Bella také není pořád s Leonem. A Edward bude samozřejmě taky. :-)

„Čas je nejlepší soudce a trpělivost nejlepší mistr." Guy de Pourtalès.

7. kapitola

 

„Mami, prosím,“ Nessie nehrála vůbec fér. Ale měla smůlu cácorka jedna. Znala jsem ji a moc dobře jsem věděla, že ty svoje štěněčí kukadla používá jen proto, že chce dosáhnout svého.

„Ne ne,“ zakroutila jsem hlavou a zkontrolovala množství krve v transfúzním sáčku. Ještě chvilku a bude plný.

„Přidám ti k tomu medvědy,“ smlouvala dál a smutnýma očkama koukala na páreček vlčat, který spočíval na mé kupce vyhraných pexes.

„Ne. Já chci ty labutě,“ stála jsem si za svým a nachystala si čtvereček gázy, abych si mohla vytáhnout jehlu z loketní jamky.

Takhle to skončilo vždycky. Místo toho, abychom spočítaly, kdo vyhrál, se to strhlo ve výměnný obchod. Nikdy se nestalo, aby jedna z nás získala oba cenné artikly – labutě a vlky -v jedné hře.

„Tak ti dám celou tuto hromádku,“ ze svého balíčku oddělala dva totožné obrázky bílých ptáků se štíhlými krky a celý pakl pak posunula ke mně, „a ty mi dáš vlky,“ přemlouvala mě dál. Měla jsem co dělat, abych se nerozesmála. Kousala jsem se do již zahojeného rtu a snažila se udržet vážný výraz.

„Mami, no tak, vždyť vyhraješ.“ Jo, jako bychom na to někdy hrály. Navíc, Nessie se musela naučit, že ne vždy dostane to, co chce.

Váček už byl plný krve, takže aniž bych Nessie odpověděla, přiložila jsem si gázu k ruce. Renesmé už tohle znala, okamžitě se rozběhla do svého pokoje a už se vracela oblečená do bílého pláště, na krku zavěšený dětský stetoskop. Prstíkem zatlačila na bílý čtvereček a já vytáhla jehlu. Ohnula jsem ruku v lokti a dál si čtvereček tlačila na ranku. Renesmé mezitím zmizela v kuchyni. Když se vracela, na pexeso už nemyslela. V jedné ruce nesla skleničku vody a v druhé krabičku s vitaminy a další tajný lék.

„Otevřít,“ poručila mi autoritativně. Poslechla jsem ji a nechala si na jazyk položit tabletku vitaminu B, kterou jsem poslušně zapila vodou.

„Řekni á.“ Doktorka Renesmé tuhle práci brala opravdu vážně. Někdy si hraju na zlobivého pacienta a odmítám to udělat. Ale dneska jsem na to prostě neměla náladu. Byl skvělý den. Před několika dny skončilo natáčení, nové ještě nezačalo. Navíc, jsem se měla jen sejít s Leonem, abychom probrali můj další program. Ale jinak jsem měla mít volno. Zkrátka po dlouhé době, měla přijít pohoda.

Renesmé zkontrolovala, že jsem prášek opravdu spolkla a potěšeně se usmála.

„A že jste byla tak hodná, mám pro vás odměnu,“ oznámila mi a natáhla ke mně ruku s karamelkou.

„Děkuji, paní doktorko.“ Vzala jsem si bonbon a ihned ho rozbalila. Nessie mi ještě vpich přelepila náplastí s obrázky malých pejsků a už se hnala ke svojí denní dávce krve. Než jsem ji stihla zastavit, už si krev přelévala do hrnečku s fotkou sebe a Jacoba ve vlčí podobě. Jo, to byl jeden z Jakeových skvělých dárků.

Renesmé se hltavě napila a labužnicky si pohladila bříško. Usmála jsem se, někdy byla přehnaně teatrální.

„Rachel a Paul jsou už tady,“ oznámila mi a to už jsem i já slyšela otáčení klíče v zámku.

Rachel, Jacobova sestra, se díky Paulovu otisku stala plně zasvěcenou, co se věcí smečky a toho nadpřirozena okolo týče. A díky tomu, že potřebovala bydlení, když nastoupila na další univerzitu (tu první v Seattlu opustila po prvních třech semestrech), tak se nechtěně stala chůvou malé poloupířice. To byl taky jeden z Jacobových nápadů.

„Hmmm, tady si někdo dává do nosu.“ Paula jsem slyšela dřív, než se stihl objevit v jídelně. Nessie se zašklebila a připravila se na jeho příchod.

„Ahoj, přísavko,“ pozdravil ji a roztřepal jí vlasy, co měla pěkné svázané ve dvou culících.

„Nazdar, Rafe,“ odpověděla mu a vlasy si opět upravila. Ti dva byli spolu nemožní. Paul se zachechtal a sednul si k nám ke stolu.

„Přesně tak. Dávej si pozor, abych tě nerafnul,“ hraně zahrozil a natáhnul se po pexesu, přesněji po mých vlčatech.

„To ty si dávej bacha, abych tě nekousla,“ zaperlila Nessie a ukázkově zacvakala zoubkama.

Paul se opět uchechtnul a ohlédl se za sebe. Už jsem si na ty jejich reflexy zvykla, takže mě nepřekvapilo, když se v jídelně objevila i Rachel.

„Ahoj,“ pozdravila nás a sedla si Palovi na klín. Ten ji objal okolo pasu a bradu si opřel o její rameno. „To jste už zase hrály pexeso?“

„Jo. A musím říct, že jsi v tom lepší než mamka.“ Tak já neumím hrát pexeso?

„Ooo, tak to děkuji.“ Rachel se smála a zkontrolovala Nessiein hrneček. Podle toho, jak se zašklebila, tam ještě trocha byla. Jacobova sestra se opravdu snažila mít Nessie ráda. A taky ji ráda měla. Jen jí prostě, jako normálnímu člověku, přišly některé věci nechutné a svým způsobem i strašidelné. Například pití krve. Nebo obrovská rychlost a síla tak malého dítěte.

„Hm, Rachel?“ Renesmé na ni koukala zpod řas. „Jake mi nic neposlal?“ Paul se začal šíleně smát.

„Koukejte na ni, na potvůrku. Sotva přijedem, už abychom tahali dárečky.“ Nessie se zamračila a nafoukla tvářičky. Samozřejmě, že jí Jacob něco poslal. Vždycky pro ni něco měl, v tomhle nikdy nezklamal. To jen Paul mou dceru takhle pokaždé natahoval.

„Paule, nech toho,“ Rachel pokárala svého vlka a vstala. Ten se na ni omluvně usmál, v očích výraz štěňátka, který udělalo loužičku na koberec. Renesmé se tiše zachichotala.

„Čemu se směješ, klíště?“ Nessie omluvně pohodila ramínky a pak prohlásila:

„Tomu, jak umíš hezky poslouchat, psíčku.“

„Nessie!“ okřikla jsem ji. Sranda je sranda. Ale čeho je moc, toho je příliš. A Paul se taky zarazil a trochu zbrunátněl.

„Vždyť je to pravda, mami. Rachel vždycky něco řekne a Paul se může roztrhnout, aby to zařídil.“ S Paulem jsme se na sebe podívali, já v očích tichou prosbu – je to jen dítě.

Lhala bych, kdybych řekla, že jsem se nebála. Já a Paul jsme spolu dřív nevycházeli zrovna nejlíp. Mohla za to moje údajná úchylka na upíry a u něj to způsobovalo to, že se nedokázal nějakou dobu srovnat s tím, že Sam už není alfa a tím pádem, že on není beta. Jacob si totiž jako svého zástupce zvolil Leah.

„A kdy naposled jsem se podle tebe mohl roztrhnout?“ zeptal se Paul docela klidně a nahnul se k Nessie. Já si k ní taky poposedla. Nevěděla jsem, co má Paul v plánu a nerada bych tu řešila nějaký spor. Možná bych měla zavolat Rachel, aby šla svému vlkovi utáhnout vodítko. Jo, už vím, po kom to ta Nessie má.

Paul můj pohyb zpozoroval a mrknul na mě s jasným pohledem – vážně si myslíš, že bych jí něco udělal? Maximálně ji pak vyválím v blátě a garantuji ti, že se u toho bude smát.

Trošku jsem si oddychla. Avšak Paul se mi nemůže divit, už mám za sebou jednu epizodku, kdy na mě jako přerostlej vlk vystartoval.

„Například tehdy, když Rachel řekla, že by si dala pizzu a tys hned začal volat do pizzerie.“ Paul se vítězně usmál.

„Víš, prťě, řeknu ti to asi takhle. Rachel to řekla jen proto, že věděla, že jsem hladovej jako vlk a jí se nechtělo vařit.“ Spiklenecky na ni mrkl.

„A jak to tak asi mohla vědět?“ zeptala se Nessie. „V žaludku ti nekručelo, to bych slyšela.“ Renesmé to vždycky slyšela. Pokaždé pak přehnaně tragicky prohlásila, že bude muset jít opět nakoupit. Ano, i nechuť k nákupům zdědila po mně.

„Protože mi Rachel čte myšlenky,“ prohlásil znenadání. Vzápětí se na mě vyděšeně podíval. V očích jasnou omluvu – tohle jsem nechtěl.

„Fakt jo?“ Renesmé byla nadšená. To nic, Paule, odpověděla jsem pohledem a koukla na Nessiein rozjařený obličej. Záhady, anomálie a doktořina byly jejími koníčky.

„Fakt,“ přidala jsem se na Paulovu stranu a nakoukla do jejího už prázdného hrníčku. Už tam nebyla ani kapka.

„Nepleťte jí hlavu.“ Rachel stála ve dveřích, v rukou obrovskou krabici. Nessie se k ní okamžitě rozběhla a i s dárkem obě zmizely v obýváku.    

Já šla do kuchyně zlikvidovat použitý transfúzní set a umýt hrnek. Zaschnutá krev se totiž vážně blbě drhne.

„Bello, promiň. Já… když jsem to řekl, nepřemýšlel jsem.“

„Paule,“ otočila jsem se k němu. „Já jsem vážně v pohodě. Edwarda už mám za sebou.“ Přikývnul a pak se radši klidil.

Nelhala jsem mu. Edward mě nemiloval. Já jeho ano. Ale teď už ne. Už jsem se z toho dostala. Ke štěstí mi stačí vědět, že až jednoho dne umřu, bude tu Jacob, aby se o Renesmé postaral. Oni dva budou žít věčně. Jacob, dokud se bude měnit, nezestárne. A Nessie zdědila polovinu svých chromozomu po Edwardovi. A věčnost děleno dvěma je pořád věčnost.

-oOo-

Už to byl týden, co jsme s Alicí vrátili z Forks. A od té doby jsme neměli žádnou stopu. Vancouveru je moc velké město na to, abych chodil po ulicích a snažil se Bellu najít po pachu. Nemluvě o tom, že tu neustále pršelo. Takže jsme se zaměřili na to málo, co jsme měli – Leonarda Chestera. Jeho kanceláře jsme bez přestání sledovali. Jednou se objevil v realitce, druhý den v zapadlém baru, který měl napůl ještě s někým, a třetí den se usadil do křesla právní poradny. A Bella nikde. Dokonce ani Alice ji už neviděla. Tedy viděla, ale jen mlhavě a velmi rozmazaně. Děsilo mě to.

Esmé začalo vadilo naše bydlení v hotelu, tak jsem jí dal volnou ruku a kreditku k tomu, aby zde sehnala nějaký dům. Nemluvě o Jasperovi, tomu hotelová služba a ubytovaní hosté fakt moc dobře nedělali. Takže jsme se po třech dnech stěhovali do domu v Lynn Creek. Z jedné strany nás obklopoval les a z druhé strany město.

Já momentálně seděl v autě v jedné z bočních ulic, ve které měl Chester další kancelář. Podle Alice měl dneska přijít sem. A nemýlila se, samozřejmě. Přišel kolem poledne a od té doby se odtud nehnul.

Kdybych řekl, že jsem se bavil, lhal bych. Už to trvalo moc dlouho a já měl prostě nutkání vrazit k němu do kanceláře a jakýmkoliv způsobem z něj dostat, kde Bella je. Jenže jsem to neudělal. Hlavně to řešme bez násilí - Carlisle byl v tomto nekompromisní.

A tak jsem v relativním klidu vysedával v autě a sledoval každý Chesterův krok. Do volantu jsem prstem vyťukával neklidné staccato a znudeně se rozhlížel kolem sebe. Úzká zapadlá ulička, přervané kontejnery, lidé spěchající z práce, jemné mrholení.

A pak jsem ji zahlédl.

Vítr jí rozfoukával vlasy na všechny strany. A jednou rukou šátrala v kabelce. Zvonil jí mobil.

-oOo-

Z domu jsem odešla na poslední chvíli, takže teď už jsem jen spěchala. S Rachel jsme se domluvily, že dneska skočím nakoupit já, aby se ona mohla v klidu učit. Paul vzal totiž Nessie na lov. Ne že by jí ta dnešní dávka krve byla málo. Ale čas od času potřebovala místo, kde se může naplno poddat svým instinktů a pudům. No, a Paul měl jednoduše hlad. A ani mě, ani Rachel se vařit nechtělo, takže místo pizzy si šel ulovit něco jiného.

Cestu ke kanceláři jsem si zkrátila tou tmavou uličkou. Vždycky jsem z ní měla divný pocit a od té události, co se tenkrát stala v Port Angeles, se snažím takovýmto místům vyhnout. Jenže já už neměla čas. A Leona jsem si rozhodně proti sobě poštvat nechtěla, tak jsem to riskla.

Kabelku jsem si přitáhla blíž k sobě a dala se do rychlochůze. Podél zdí stály popelnice, kolem nichž se povalovaly odpadky. Člověk nikdy nevěděl, jestli tam náhodou nespal bezdomovec, nebo jestli se tam neskrýval nějaký pobuda, či zloděj, který čekal na někoho, koho by mohl oloupit. To ale nebylo to nejhorší. Nejvíc jsem se děsila momentu, kdy budu muset projít kolem toho auta s tmavými skly, které stálo uprostřed uličky.

Když mi zazvonil mobil, trochu jsem se lekla. Byl to Leon, to zvonění jsem měla nastavené jen u jeho čísla.

„Leone?“

„Dneska nechoď. Musím odejít, zavolám ti zítra.“ Pak prostě zavěsil. Svým způsobem jsem si oddychla. Nemusím se s ním setkat, takže to nervόzní chvění kolem žaludku, které mě permanentně doprovázelo, kdykoliv jsem se s ním měla sejít, okamžitě zmizelo. Však ono se zítra objeví znovu. A za druhé, můžu se vrátit zpátky na hlavní třídu.

Mobil jsem si schovala a otočila se na patě.

Pak mě ovanul studený vítr.

Jeho vůni jsem necítila celé věky.   


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Velké holky nepláčou - 7. kapitola:

 1 2 3   Další »
18.08.2014 [0:56]

KateDenali11Přemýšlím, co krátkého, ale rázného a výstižného bych na konec kapitoly mohla říct... Nejspíš to bude prosté, ale jasné - Jo! Jo! Jo! Emoticon Dobře... Chápu, že to pro Bellu nebude peříčko, to pro nikoho, ale konečně! Emoticon Nejvíc ale z celé kapitoly se mi líbil ten okamžik, když šlo prostě jen o matku s dcerou a přátele, ten okamžik, když šlo všechno ostatní stranou. To bylo moc pěkné. Emoticon
K.D.11

29. Petronela webmaster
21.05.2013 [21:08]

PetronelaSetkání Belly a Edwarda je konečně tady, takže se tu nebudu nijak víc rozepisovat a jdu dál protože tohle... páni, luxus!

04.04.2013 [15:39]

barcina Emoticon

24.01.2013 [11:28]

Danka2830Páni, tak kapitola bola oddychovejšia ! Chvalabohu Emoticon Emoticon Emoticon
Ale idem rýchlo čítať , čo sa udeje Emoticon Emoticon Emoticon

26. mmonik
13.09.2012 [12:00]

mmonikTak to byl riadný nařez!!!!!! Emoticon Emoticon Emoticon
Bože... začátek poklidný.. pak občas zataženo.. a pak prudký déšt v podobě Edíka!!! Emoticon Emoticon Emoticon
Nooooo to byla jízda... Nessie byla slaďoučká jak med.. Emoticon Emoticon
Bells měla chvilku klidu.. no a Paul.... Emoticon Emoticon
To ustál... Emoticon
Strašně se těším na další kapitolu!!!!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

25. Marvi
13.09.2012 [10:58]

MarviRenesmee je úžasná, to jak si hraje na doktorku i to jak zvládá Paula. Jo je po svých rodičích i prarodičích, úžasné dítě. A ten konec parádní, teď jen jak zareaguje Bella. Konečně trošku oddechová kapitolka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24. Rena16
12.09.2012 [20:35]

Rena16 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11.09.2012 [20:57]

domcamerciNo, doprdele. Emoticon Emoticon Emoticon To si děláš tu prdel? Emoticon To bylo tak úžasný ten konec. Já vydechla jak pitomá... Řekla bych, že jsem zalapala po dechu, ale to by znělo jak z povídky. To bylo ááá. Emoticon Emoticon
... teď jsi mě přerušila s tim Alexem. Emoticon
Takže tohle bylo prostě bezkonkurenční. Na začátku jsem si řikala - teď jako budu muset číst o čoklech. A ještě k tomu o Paulovi? Tak to mě chce někdo zabít. Emoticon A ono to bylo super... Teda tak super, jak to u vlkodlaků jde. Emoticon Tim pádem, že jsem převracela očima nad všim, co vypustil z huby, ale kochala se stylem a tim dějem... Už to bylo zmíněný, ale teď pořádně - live - poloupíří dítě v Lapush si hraje s vlkodlakem. A Bella pohromadě s Paulem... To jsou paradoxy, co nejsou vůbec kompatibilní. A ono to jde. A jak. Emoticon Paul je debil - to všichni ví, ale musim uznat - i když se držim zuby nehty - že nechal u sebe v baráku pro něj upíří děvku... fajn, tak holku... a potomka upíra. To ho celkem šlechtí... Nessie mu dávala. Děti jsou drzí... Bych mu řekla to samý. Emoticon
Prej, že pro Rachel byla ta krev nechutná. To je dobrá frajerka. Tady má někdo pokřivený měřítka. To, že ona má doma čokla, zoofilka jedna, jí nevadí... Dobře, už se zase pokoušim poškodit vlkodlaky a všechny, co maj s nima něco společnýho. A teď dělej! Dopiš to, nebo to nepřežiju... Tohle musim vidět. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Booooooooooží. Emoticon

22. Any12
07.09.2012 [21:04]

Any12No... Má to jednu vadu. Chybí tomu docela nutně pokračování! Emoticon Takže doufám, že tu bude ještě tento víkend, abych si ho i já užila! Emoticon
Nemůžu se nejdřív nevyjádřit k tomu konci! Edward ji našel!!! Emoticon Emoticon No, ale teď je otázka, jak to bude dál... Jestli ji opravdu unese, asi to bude malér kvůli Nessie, protože můj odhad je ten, že se ji bude Bella snažit do poslední chvíle, co to jen půjde, tajit. Otázka pak je, jestli je to správně, že jo... Emoticon A Bella ho poznala podle vůně... Emoticon Emoticon Pro Edu trochu komplikace, že už ho nemiluje, ale je to jenom dobře! Ať si to, že ji opustil, vyžere! A ať se hezky snaží! Emoticon Já mám takovou radost!... Emoticon Emoticon Emoticon
Škádlení Paula s Nessie bylo úžasné, tam snad ani není potřeba nic víc dodávat... Emoticon
Super kapitola, ale chybí tomu to pokračování... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

04.09.2012 [22:45]

LenusilkaJá nemám slov... Nádhera, netrpělivě čekám na další díleček... Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!