Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Velké holky nepláčou - 6. kapitola

wallbylukyno


Velké holky nepláčou - 6. kapitola

Spousta bolesti na tak malém místě. Edward bojuje. A Bella to nevzdává.

Pozn.: Dnes bez citátu. A pro slabší povahy jeden vzkaz - klidně některý pasáže přeskočte.

6. kapitola


„Končíme,“ zavelel Joe a já se zhroutila do postele vedle Christophera. Ten se překulil na bok, hlavu si opřel o otevřenou dlaň a prsty druhé ruky mě pohladil po břiše.

„Bylas skvělá,“ zašeptal a jemně se usmál.

Chris byl můj kolega a zároveň nováček v oboru. Byl milý a za poslední tři týdny jsme se docela sblížili. Tedy, on se sblížil se mnou. Překročil hranici, kterou jsem se snažila od ostatních držet dál. Nevadilo mu, že toho moc nenamluvím. To ticho mezi námi vyplňoval historkami o jeho rodině a kamarádech. Vyprávěl mi o své mamince, které před nedávnem diagnostikovali rakovinu prsu, a respektoval, že já mu o té své neřekla ani to, jak se jmenuje. Dal mi toho hodně. A na oplátku nechtěl vůbec nic.

„Ty taky,“ odpověděla jsem a pomalu si sedla. Rozhlédla jsem se a tiše si oddychla. Leon tu ještě nebyl.

„Nezašla bys na skleničku?“ Christopher upoutal mou pozornost a odsunul mi z tváře pramen vlasů. Jeho dlaň mě pohladila. Příjemně hřála. Na okamžik jsem si dovolila to jen představit. Bylo by to pěkné s někým si vyjít. Jen tak se bavit o všednostech a třeba i trošku vtipkovat a smát se. Jenže jsem věděla, že to odmítnu. On byl krásný, plný elánu a přesto, že byl o dva roky starší, byl z nás dvou tím mladším. Neměla jsem žádné právo ničit jeho pohled na svět. Ke dnu bych ho stáhla s sebou. A to si nezasloužil.

 „Chrisi, já-“

„Nic neříkej,“ přerušil mě. Jedním pohybem si odhrnul světlé vlasy, co mu spadly do čela, a nevesele se usmál. „Chápu to.“ Nezlobil se. Avšak jeho pomněnkové oči s jiskřičkami života a radosti mě ujistily v tom, že on mi rozumět nemůže. Nikdy by nepochopil, že to slovo – končíme – pro mě neplatí.

„Promiň,“ špitla jsem a zabalila se do prostěradla. Chtěla jsem se ještě před tím, než půjdu za Leonardem, umýt. Ne kvůli němu. Ale kvůli Christopherovi. On nepatřil k těm, co se mě dotýkali s majetnickou samozřejmostí a arogancí. Každý jeho dotyk, polibek i pohled byl doprovázen jistou úctou. Takovou tou, s kterou se muž buď narodí, nebo ne. A proto jsem nechtěla, aby tenhle můj kousek obyčejného a normálního života, který mají miliony jiných žen, Leonard ušpinil.

„Neomlouvej se,“ pověděl tiše. „Jen si už nenech ubližovat. Ty si to nezasloužíš,“ zašeptal a letmo mě políbil na rty.

A pak jsem si jí všimla. Stála v rohu místnosti. A ten škodolibý úsměv se nepokoušela ani skrýt.

-oOo-

Povídá se, že rodičům, kterým umře dítě, se nikdy nemá říkat – bude líp. Nebude. A oni to ví. Na tomto světě zůstávají už jen proto, že, buď jim zbyl ještě další potomek a nebo, pokud měli dítě jen jedno, nemají odvahu sáhnout si na život. Tedy, jen někteří.

Charlie Swan se utápěl v žalu a bolesti. Což by nebylo ničím zvláštním, když vezmu v úvahu, do jakého světa se jeho dcera dostala. Divné na tom bylo to, že vztek necítil jen vůči mně, ale také vůči jistému Milesi Rottovi.

Věděl, že Bella žije. Ale v hlavě vzýval Boha a ptal se ho, jak dlouho tomu tak bude.

„Alice, prosím,“ zaskučel jsem a sesunul se víc do sedadla. Po dlouhém přemlouvání se mi ji podařilo přesvědčit, aby i přesto, vystoupila z auta a šla si s Charliem promluvit. Teď stála přede dveřmi šerifova domu a přemlouvala se, aby na ně zaklepala.

Edwarde, co když mu tím ještě víc ublížím?

„Víc mu ublížit už nelze,“ odpověděl jsem pravdivě. Co může být víc zničující, než když zjistíte, že vám vaše jediné dítě lže? Že vám neustále tvrdí, že je v pořádku a vaši pomoc nepotřebuje? Že je spokojené tak, jak je?

Dobře, jo. Máš pravdu. A může nám říct něco nového, ne? Tak jo. Tak já to udělám. Její myšlenky zaváněly zoufalstvím a touhou nezranit. Zhluboka se nadechla a zaklepala.

Charlie stál v kuchyni u dřezu. Přes jeho oči jsem zahlédnul kousek linky a pak linoleum vedoucí do chodby a předsíně. Jeho těžké kroky jsem slyšel až v autě. Když otevřel dveře, zmateně se na Alici podíval. Přišla mu povědomá, ale na to, aby ji někam zařadil, neměl sílu ani chuť.

„Dobrý den, pane.“ Alice se pokusila o úsměv, který jí však pomalu ale jistě uvadal. Pohledem se zaměřila na jeho obličej, výrazné tmavé kruhy pod očima, ztrhanou tvář a týdenní strniště. „Jsem Alice Cullenová, chodila jsem-“

„Co tu chcete?!“ zaburácel, jeho mysl zahalil čirý hněv. Při našem příjmení měl co dělat, aby mé sestře nezabouchnul dveře před nosem.

„Chtěla jsem navštívit Bellu.“ Bolest. Šílená.

„Bella tu není.“

„A nevíte, kde bych ji našla? Potřebovala bych-“ Ne, nedokázal to unést. Cítil, že ještě chvíli a nezvládne to.

„Nevím a vám-“

„Dobrý den, náčelníku.“ Upíří rychlost jsem neřešil. Bellin otec by ji v tomto rozpoložení stejně ani nepostřehl.

Tos neměl! křičela na mě Alice v myšlenkách. Její hlas se ovšem ztrácel v návalu nenávisti a zlosti druhé, mnohem zlomenější, mysli. Věděl jsem, co udělá. Věděl jsem, že přemýšlí nad tím, kde má zbraň. A přesto jsem ho ještě víc vyprovokoval.

„Mohli bychom, prosím, mluvit s Bellou? Docela spěcháme, tak…“ mluvil jsem s jasnou samozřejmostí a uvolněností. Ano, hněv a rozhořčení byly Charlieho Swana hodnější než slzy a lítost.

„Ty-“ ani v myšlenkách pro mě nenašel vhodné pojmenování. Vrhnul se na mě, v dlaních svíral okraje límce mojí košile. Jeho oči plály zlobou a celý se třásl díky adrenalinu, který se mu bleskově vlil do žil. A já tam stál, arogantně jsem mu oplácel přímý pohled. Charlie měl co dělat, aby mě neuhodil. Rval se v něm otec a policajt. Chvíli vyhrával jeden a potom ten druhý. Ten stav byl patrný i z toho jak střídavě zatínal a uvolňoval pěsti s mojí košilí.

„Vypadni!“ procedil. Bolest, vztek a nenávist zkrocené na okamžik pod křehkou pokličkou racionálního uvažování.

„Chci s ní jen mluvit,“ stál jsem si za svým, na obličeji masku rozmazleného doktorova syna. Ano, tohle Charlie potřeboval. Potřeboval mít v rukách viníka. Potřeboval mít někoho, na kom si vybije svůj vztek. A v tuhle chvíli si uvědomoval, že toho pravého má přímo před sebou.

„Vypadni!“ zavrčel a silou mě odstrčil od dveří. Dal do toho všechnu sílu, co měl. A já schválně padal. Skutálel jsem se ze schodů a zastavil až na betonovém čtverci jejich chodníku. Alice byla okamžitě u mě, zděšená, ochromená, tichá.

„Už se sem nikdy nevracej!!!“ Pak Charlie prásknul dveřmi.

A já se nic nového nedověděl.

-oOo-

Vydržet. Jenom vydržet.

Lidská hloupost je prý nekonečná. A já jsem jasným příkladem toho, že je to pravda. Jak jsem mohla být tak hloupá? Jak jsem si mohla myslet, že by mě nechal na natáčení bez dozoru?

Leon si nebral servítky, nečekal, až si na něj zvyknu. Vlastně ani nepočkal na to, až budu pro něj připravená. Prostě se do mě vtlačil. Bolestivě.

Elisu jsem zahlédla chvilinku poté, co se se mnou Chris rozloučil. Její zlomyslný výraz byl předzvěstí něčeho špatného.

Bavila se s tím blonďákem. Dokonce ho nechala, aby ji políbil.

„Jaks mi to mohla udělat, Marie?“ zašeptal mezi splašenými nádechy. Odpověď slyšet nechtěl, to by mi přece neomotal prsty kolem krku a nesvíral je tak pevně.

Soustředila jsem se jen na dýchání, takže jsem jeho útok nestihla vykrýt. Nepolíbil mě, jen své zuby zabořil do mého rtu. Sykla jsem náhlou bolestí.

„To, abys věděla, že tahle pusinka je jen moje.“ Cítila jsem krev. Ale její pach mi už nevadil. Zvykla jsem si. Navíc jsem ji Nessie dávala pravidelně.

„Leone,“ zalapala jsem po dechu. Neodhadoval svoji sílu. Před očima se mi míhaly tmavé skvrny. Naštěstí to pochopil a nechal mě se párkrát nalokat vzduchu. Pozdě jsem si uvědomila kovový chlad na bedrech.

„A teď se naučíš mlčet.“ Nebylo to postupné vlnění. Bylo to náhlé ochromení celého těla. Stihla jsem jen zakřičet.

„Říkal jsem, že budeš mlčet,“ zasyčel a poslal mi do těla další příval energie. Ano, o paralyzátorech jsem něco věděla. Mají se používat k obraně. Nejsou po nich viditelná zranění. A neprobíjí, takže toho, kdo je ovládá, nezraní.

Další výkřik jsem utlumila semknutými rty. Ale zaskučení jsem ztišit nedokázala.

Plakala jsem.

-oOo-

Alice neváhala ani vteřinku. Sedla si za volant a okamžitě nás odvážela pryč, zpátky k naší rodině. Já vytáhl mobilní telefon a už jsem vytáčel Jaspera.

„Zjisti cokoliv o chlapovi jménem Miles Rott.“ Ani jsem ho nepozdravil.

„Nemáš přibližný věk a popis? Bylo by to jednodušší.“ Jasper se vždycky dokázal přizpůsobit situaci. A ty vypjaté byly vyloženě jeho parketou. Tam, kde ostatní už přicházeli o nervy, on dokázal bez špetky emocí vymyslet strategii a záložní plán.

„Tak mezi třiceti a čtyřiceti. Je vysoký a má tuším hnědé vlasy. Ale to nevím jistě.“ Charlieho vzpomínka na toho muže nebyla dost jasná, byla zastřená strachem a hlubokou zlobou. Možná i ta výška byla jen pomíjivá.

„Jdu na to.“ V pozadí našeho hovoru jsem slyšel ťukání do klávesnice. „Jinak jsem prověřil toho chlápka, co byl s Bellou na tom předávání,“ Jasper pokračoval v našem hovoru. „Jde o jistého Leonarda Chestera. Bohatý, vlivný a přesto ctihodný občan Vancouveru. Vlastní pár firem, účetní kanceláře, nějaké bary, restaurace a samozřejmě realitku. Podle oficiálních zpráv je naprosto čistej, nikde žádnej záznam.“

„Ale?“ vždycky bylo nějaký ale.

„Ale kdyby bydlel v Chicagu, mohl by směle konkurovat Al Caponemu.“

-oOo-

Ležela jsem na zemi pod Leonovým stolem. Mahagonová podlaha mě příjemně chladila. Snažila jsem se vstát. Musela jsem jít domů. Musela jsem-

„Vstaň, nebo nastydneš!“ Leon si zrovna naléval gin do křišťálové sklenice. Už byl dokonale upravený.

Necítila jsem bolest, jen hroznou únavu a žízeň. Rukou jsem nahmatala hranu stolu a dala do toho všechnu sílu, abych ten pokus o uvedení se do vzpřímené polohy už nemusela opakovat. Riskovat jeho hněv bylo pro mě nemyslitelné. Prosím, už žádnou ránu.

Na nohou jsem se jen tak tak udržela. Oblečení jsem však měla pohozené na zemi. Tu chvíli, kdy se pro něj budu muset ohnout, jsem co nejvíce oddalovala.

„Dnes tu zůstaneš přes noc.“ Ta věta byla jako ledová sprcha.

„Ale,“ odkašlala jsem si. „Já musím domů. Musím za Nessie.“ Ne, vůbec to neznělo silně a rozhodně, jak jsem prvotně zamýšlela. Byl to jen šepot.

„Za kým?“ Leon se na mě otočil s překvapeným výrazem.

„No… za Renesmé.“ Ale on se tvářil, jako by ani nevěděl, o kom to mluvím. „Vždyť víš-“

„Takže kdybych po tobě chtěla, abys už nikdy nevzpomínal mou dceru, abys o ní už nikdy nemluvil, nenechával ji sledovat a ani abys mi s ní vyhrožoval, zkrátka, abys zapomněl, že vůbec existuje, udělal bys to?“

„Ovšem,“ přitakal.

Usmál se, jakmile poznal, že jsem ho pochopila.

-oOo-

Do Vancouveru jsme dorazili, když se začalo stmívat. S rodinou jsme se zatím ubytovali v hotelu. Dohodli jsme se, že až budeme mít o Belle více zpráv, tak začneme řešit i naše bydlení.

„Jak jste dopadli?“ Esmé už stála ve dveřích, zvědavá na naše setkání s Charliem. Alice jen zakroutila hlavou. Já to nevnímal. Musel jsem Bellu najít a nevěděl jsem jak. Rozhodně jsem se nevzdával. Najdu ji, vytáhnu ji z toho svinstva a odprosím ji za všechno, co se jí stalo. Udělám pro ni cokoliv. Udělám z ní nesmrtelnou. Nechám ji být člověkem. Cokoliv si bude přát.

Jenže podle Aliciných vizí mě nebude chtít vůbec vidět. Natož se mnou mluvit.

„Edwarde, Miles Rott neexistuje. Našel jsem jen jednoho a tomu je dvanáct let.“ Jasper se k nám připojil. Stáli jsme ve společenské místnosti hotelového apartmánu. Jen Rosalie seděla na gauči a sledovala nějaký pitomý seriál.

„To je divný,“ zamumlal jsem. Charlie si byl jeho jménem jistý.

„Co budeme teda dělat teď?“ zeptal se Emmett.

„Najdeme Bellu.“ Emm protočil oči. Tohle mu bylo jasné.

„Co až ji najdeme?“ dotíral dál.

„S nikým z nás nebude chtít mluvit,“ prozradila Alice detaily své vize. Ano, ať za Bellou půjde kdokoliv, ke každému se otočí zády.

„Tak ji nějak donutíme, ne?“ navrhnul Jasper. Carlisleovi se to nelíbilo. Nerad dělal něco proti něčí vůli.

„Ale jak?“ Esmé vůbec nedokázala uvažovat. Měla strach. O Bellu, o mně, o naši rodinu.

Já se nebál. A rozhodně jsem se nemínil nechat odradit tím, že se mnou Bella nebude chtít mluvit. Hlavní bude to, že se dostane z toho světa pryč.

„Jednoduše,“ odpověděl jsem. „Unesu ji.“

 

Lidičkové, mám na srdci i na jazyku pár věcí:

1. Moc děkuji za vaše komentáře. Jsem ráda, když se ke kapitole vyjádříte, i když věřím, že kolikrát k tomu prostě nelze nic říct. Chápu to. Zlé věci jde jen těžko okomentovat.

2. Můžu vám slíbit, že odteď to už bude jenom lepší. To zlo vyhraje už jenom párkrát.

3. Na to jenom dobré si ale budete muset ještě chvilku počkat. Mezi Edwardem a Bellou je toho spousta nevyřešeného.

4. Vzhledem k tomu, že jsem opět odjela na chalupu a kapitoly mám předepsané a vložené v administraci, budu je k publikaci posílat vždy jednou týdně.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Velké holky nepláčou - 6. kapitola:

 1 2 3   Další »
26.09.2022 [19:14]

KethrinUgh. Tenhle příběh je prostě něco extra!!! je velice originální a prostě tu na něm něco je. Není to hate, ale prostě je tu pár věcí se kterými nesouhlasím a nemůžu se přes to přenést. Vážně si nedokážu představit jaké to pro Bellu musí být, ale prostě mi přijde, že se nesnažila. Pominu fakt, že se s dítětem mohla obrátit na rodiče, jsem si jistá, že by jí pomohli, ale prostě by to nefungovalo. Další věc je Volterra. Není to ideální, ale rozhodně si myslím, že by na tom byla lépe. I když to nebyl její záměr, Victoriu mohla požádat o proměnu, mohla to zkusit. Další a reálnější je, že si myslím, že kdyby zůstalas Jackem, fungovalo by to lépe a nemusela se do té situace dostat. Nebylo by to jednoduché, ale kdyby bydleli spolu, malý byt do začátku..., (wow, obzvláště, když roste tak rychle, normálně by musela čekat minimálně deset let, ale s Nessie je to kratší, nevím jak rychle roste tady ve srovnání s originálem) jeden se staral o dítě a druhý pracoval na plný úvazek... Původně jsem si myslela, že by se Jake mohl starat a Bella pracovat, ale vzhledem k vlkodlačím genům... když už se dali na nelegální podnikání, myslím, že by si Jake jako zápasník vydělal dobře. Já vím, je to hodně kritiky, ale i když to byla náhoda, přijde mi, že se Bella uchýlila k nejhoršímu až moc rychle. A poslední věc co se mi nelíbí. EDWARD. Co. To. Sakra. Je!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Udělá něco takového a pak to chce napravit tím, že jí unese?????? Sto let, a stejně úplně hloupý. A taky, když už byli ve stejném městě, co takhle použít čich a pokusit se jí vystopovat? Jsem si jistá, že by něco našli.

18.08.2014 [0:35]

KateDenali11To je naprosto... Aaa. Emoticon Musím přiznat, že jsem nečekala, že mě tato povídka pobaví, ale při zmíňce dvanáctiletého Milese Rottera jsem se opravdu musela zasmát. Emoticon Normálně bych napsala - jen tak dál... Ale to je neskutečná blbost vzhledem k tomu, že kapitoly už jsou napsané. Emoticon
K.D.11

26. Petronela webmaster
21.05.2013 [20:52]

PetronelaOn ji chce unést? Emoticon Wow, tak to by mě nenapadlo, ale musím říct, že je to zajímavý nápad. Teď jsem jenom zvědavá, jak bude jejich pátrání probíhat + jak bude Edward reagovat na skutečnost, že je otcem Emoticon

24.01.2013 [11:10]

Danka2830Bože ďakujem za tieto ukľudňujúce slová na konci kapitoly, že to bude lepšie. Lebo to zlo, ktoré bolo tu v tejto kapitole bolo hrozné, strašné, hnusné...... ani to neviem opísať, iba mi to je hrozne ľúto, aj keď viem ,že je to iba poviedka .
Idem teda čítať ďalej a dúfam, že sa dočkáme toho, že Leonardovi to niekto pekne vráti aj s úrokami Emoticon Emoticon

24. mmonik
13.09.2012 [11:45]

mmonikBože, já jsem napnutá jak kšandy..jak tohle dopadne??!! Emoticon Emoticon Emoticon
Krásný!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23. Marvi
13.09.2012 [10:46]

MarviNo teda, ten Edward měl ale odvahu... Ještě že ho Charlie neodhalil, má teď jiné starosti to je jasné, já jen doufám, že se s Bellou ještě setká i se svou vnučkou...
I když to byla bolestná kapitolka, byla skvěle napsána! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

03.09.2012 [17:15]

NessieCullenBlackTěším se na další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.09.2012 [23:38]

LenusilkaPěkný díleček, chudák Bella, doufám, že ji Cullenovi brzo najdou...

02.09.2012 [16:51]

WhiteTieNevím, co dodat. Musela bych opakovat ten samý komentář, co u minulé kapitoly. I když je to značně depresivní, mně nad tím zůstává rozum stát a vždy, když čtu, skoro ani nedýchám.
Těším se na další!

01.09.2012 [17:42]

klarushaJak jsi sama řekla, tohle jde velice těžko okomentovat. Celá ta situace je hrozná. Jsem ràda, že Edward bojuje. Musí Belle pomoct. Klidně i proti její vůli. Problém ale bude s Renesmé. Snad to všechn dobře dopadne. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!